Ja ano. Kdysi jsem si vzala z utulku nemeckeho ovcaka. Byli mu tenkret asi tri roky. Velmi se na me upnul, a perfektne hlidal. Kdyz prisla navsteva, sedel vzdy mezi dvermi a cekal az ja rozhodnu, jestli je pustim dal nebo ne. Teprv kdyz jsem se rozhodla ze ano, sel si lehnout, ale nezamhouril oko. Neustale z mista sledoval, jestli jsem v pohode a neublizuji mi. Neexistovalo,, aby na me navsteva sahla (poplacani po rameni atp.) Mel ze zacatku jednu obrovskou nevyhodu - byl alergicky na lidi s destnikem, holi, placackou na koberce....okamzite utocil. Z utulku jsem vedela, ze ho nasli privazaneho v lese na ostnatem dratu kolem krku. Zapsali jsme se na cvicak a cilenou vychovou jsme ho preucili na rukav, sel totiz okamzite po krku. Kdyz mu bylo sest let, zacala jsem s nim hlidat v jedne agenture. Mohla jsem v pohode celou noc beze strachu pred kymkoliv prospat, dokonce i kdyz prijel sef na kontrolu o pul jedne v noci, obdivoval me, jak perfektne pracuji zatimco ja se sotva vyhrabala z pod deky. Chrnela jsem v maringotce, kdyz muj Sorbon pribehl a zacal do me zduchat cumakem. Pak me olizl a cekal az ho vypustim ven. Otevrela jsem dvere a bezela za nim. Na druhe strane stavby jsem nasla jeciciho sefa vysiciho na plote s ovcakem zakouslym do jeho nohavice a vycenenimi zuby.  Kdyz me na te same stavbe chytil cikan pod krkem, nemusim ani zduraznovat, co se stalo.... Pak jsem se stehovala do Francie, a tak jsem ho prodala sefovi. Nikdy ho nebranil tak jako me, ale hlidal velmi dobre i dal. Poslouchal na slovo, ale presto, kdyz jsem je spolecne potkala na prochazce, vrhl se na me, vyskocil mi na ramena a olizal me stejne jako vzdycky predtim. Dnes by mu bylo asi tak 15 let, takze uz asi neni mezi nami, ale byl moje nejvetsi laska.

Fenku Džesinu  mám taky z útulku již třetím rokem ( nejvíce se podobá kokrovi). Bylo to v únoru a 14 dnů prý běhala v -20 °C mrazech a živila se odpadky, až jí policajti přivezli do útulku. Říkám jí  holka z polepšovny. Má u mně dobré žrádlo, ale jak jí pustím z vodítka řítí se neomylně k popelnicícm, i kdyby byly za rohem 2 km daleko a žere ty největší fujtajbly, co najde. Každý pejsek z útulku má své špatné skušenosti. Ta moje má "infarkt" když vidí tak 15letého výrostka. Strašně se bojí bouchacích kuliček, a tak je to v době Silvestra utrpení. Bojí se mnohem víc, než jiní psi. Chodím každý rok na veterinu  pro prášky na uklidnění. Přesto se klepe a plazí se po zemi a oči má navrch hlavy. S posloucháním to s ní taky není lehké. Ze začátku jsem jí litovala a rozmazlila a teď těžko doháním nedostatky v převýchově. Jinak je čistotná, nikdy mi nic nezničila a nikdy neudělala v bytě loužičku. Můj pes NEPOSLECHNE NA SLOVO.
Každý příkaz jí musím dát 10x a pokaždé se podívá svým smlouvavým pohledem, zda  to myslím vážně a musí to být a pak očividně nerada poslechne, ale jen na 5 vteřin. Přede mnou si nedovolí skočit na gauč, ale jakmile si myslí, že jí nevidím, HUP a už je na gauči. Jakmile jí vykoupu, nemůže se dočkat, až se vyválí venku v nějaké špíně. Zkrátka holka z polepšovny.

Jo holky z polepšovny.... Je fajn, že tě má...

Je to se pejskama z útulku někdy fakt sranda. Džesina má pohled absolutního vyčůránka. Když jí dám příkaz, kroutí očima jako Olda Kaiser když hraje dívku . Je to výraz : " No, jó, když teda myslíš.....bóže ty se navotravuješ...."

Upravil(a) Verča (31. 1. 2006 11:37)

Moje matka má dva psíky, nejsou sice přímo z útulku, ale dostala je od kamarády mé sestry, která občas nějakého takového psího zoufalce buď vysvobodí od "majitele" nebo najde a pak většinou skončí u nás :-)). První pes, ehm Fenka, je malá hnědá kříženka bůhvíčeho, ani veterinář si nebyl jistý, je úplně zlatá, poslušná pejska, ale v lese nebo v přírodě musí chodit na vodítku, protože jak se kolem mihne nějaký zvíře, už letí. Jo a taky nenávidí kočky...jak vidí kočku, jde po ní. Natvrdo, žádné předstírání, naštěstí jsme jí vždycky včas chytli. Jo a taky umí chytat myši.

Druhý pes je čistokrevný vlčák, jmenuje se Bak, docela blbé jméno, ale slyší na a něj a přejmenovávat šestiletého psa se nám nechtělo. Jeho ex majitel byl podle všeho úplný idiot, Bak podle všeho trávil všechen čas v kotci a asi jak ožužlával mříže či co, má zuby obroušené úplně doplacata. A taky dysplazii zadních noh, takže nesmí moc přibrat a nesmí chodit na dlouhé vycházky. Ale jinak je to zlatý pes, poslouchá na slovo a pořád by se mazlil, a to tak, že pořád. Asi si mazlení a drbání za život moc neužil, tak si to teď vychutnává....

Já jsem si vzala  z útulku 8 měsíční štěndo Americ.kokra a byla to moc dobrá volba.Mám jí už skoro 10 let,je chytrá,rychle se učila a dobře hlídá.Taky má bezvadnou povahu i kdybych ji vzbudila o půlnoci.,tak je dobře naložená.Před rokem jsem se rozvedla a žijeme teď jen spolu.Už spí se mnou v posteli a užívá si klidu se mnou.

Ráda se zapojím se svými skušenostmi s pejskem z útulku .Když mi odešla moje jezevčičí holčička ve věku 10 let ,už jsem žádného pejska nechtěla.Ale mělo tomu  být jinak .Po jedné návštěvě útulku, kde jsem se byla jen tak podívat se svoji devítiletou dcerou jsme došly až do míst, kde jsou štěňátka s maminkami .V kotci bylo pět nádherných kuliček schoulených u mámi . Dcera si je chtěla pochovat a tak kotec otevřeli a to byl ten zlomový okamžik !Z kotce se na mě vyřítila plstnatá, utahaná mamča od pěti štěňátek a skočila mi do náruče . Věděla jsem hned ,že ji tam nenecháme.Čekali jsme měsíc než štěňátka odrostla a byla vydaná novým majitelům.Terynka , jak ji pojmenovali byla hodně od štěňat zdevastovaná .Ještě ji nebyl ani rok. Nevím jak žila před tím , ale byla hodně vystrašena a ještě teť, když potkáme nějakého dědu nebo babičku útočí na ně. Z prvu nás jen okukovala ,ale velice rychle přišla na to, co a jak s námi má dělat ,aby dosáhla svého .Miluje děti, dcera si s ní může dělat co chce .Terezka ,jak se naše psí slečna teť jmenuje je to nejlepší co si může člověk přát ,čistotná,když je potřeba vydrží i delší dobu sama aniž by něco poničila. Oddaná ,miluje rodinu ,hlídá si nás je to velká bojovnice přitom veliký mazlík .Má tři pelíšky ,ale jako správná dáma spí se mnou v posteli.Manžel nejdříve protestoval ,ale teť ,když je zima se o Terezku přetahujeme koho bude náš živý plyšáček hřát.Před Terezkou jsme měli tři psy všichni byly skvělý ,ale to co zažíváme s pejskem z útulku tu fakt ještě nebylo.Terezku máme rok a půl ,za tu dobu jsme prožili s naší Irskou terierkou  samé pěkné chvíle .

bolka napsal(a):

Taky jsme si vzali před čtyřmi lety pejska z útulku.Hned si nás vybral, opřel se o nás smutnýma mandlovýma očima prosil. A byl náš. chvilku se okoukával,ale brzy si zvykl. Měl svůk charakter a tím se řídil. Ale nerad se mazlil a koupal. Jezdili jsme s ním na výlety a dovolenou, všude nás doprovázel. Až do loňského podzimu. Začalo mu být zle, naříkal, schovával hlavičku, hledal pomoc asi od bolesti. Lékař ho vyšetřil, dal léky, ale ty nezabraly. Moc trpěl, tak jsme se rozhodli ho uspat. Bylo to velmi těžké rozhodnutí, protože byl moc hodný, skromný, a já jsem k němu přilnula. Teď je tu prázdno, všude ho vidím, moc nám chybí, naše lištička.

Úplně chápu, jak je ti zle. Zažila jsem to taky a vím, že nemá cenu utěšovat. Snad ti pomůže vědomí, že jste  pomohli pejskovi z útulku a jemu s vámi bylo určitě dobře.

Pani Hano:) nejste nahodou z Olomouce z Bozky c. 1?Tady Tereza co bydlivala v 5 )))..s Pollynkou:)

ate napsal(a):

po mnoha letech rodičovského vysvětlování a "rozumných" důvodů, proč v malém městě v rodinném domku se zahradou "opravdu nemůžeme chovat ani malýho psíka", po letech chovu hlodavců všeho druhu, jsem se odstěhovala "do města". Noví lidé okolo, nové zkušenosti...nový byteček ve 12tým patře paneláku...a hlavně "můj dům, můj hrad". S přítelem jsme si chtěli pořídit nějakého malého pejska, nejlépe jorkšíra, ale pořád jsme si nějak nemohli vybrat. Naštěstí Pak, ze dne na den, z minuty na minuty, bez předchozích úvah tímto směrem, jsme se sebrali a odjeli do útulku, s jasnou představou pejska - co nejmenší, kluk, nejlépe štěně do 1 roku.... vybrali jsme si tři kandidáty dle "katalogu", mezi nimi neplánovaně i jednu psí slečnu, které sice už byly dva roky,ale vzhledem k tomu že prošla do "užšího výběru" jsme si řekli, že se na ní podíváme. Po chvilce čekání se za prosklenými dveřmi začalo divoce zmítat na vodítku jakési černobílé chlupaté cosi Po bližším prozkoumání jsme si všimli,že to asi bude "ono"....to už ji doběhl i pan zřízenec. Sotva otevřel dvěře, měla jsem ten smrdící chuchvalec s energií tasmánskýho četa v náručí ne sice na dlouho, nevěděla u koho z nás divočit dřív, ale bylo jasno ) tohle nepochopí nikdo, kdo nezažil Už cestou na MHD jsme vymysleli jméno a ještě než jsme tam došli, naše princezna na něj slyšela (neplést si slyšet s poslouchat:)...autobus jsme zvládli, stejně jako koupání, stříhání a jiné kosmetické úpravy, ani útulkem doporučený náhubek nebyl třeba. Naučila se základní povely rychlostí blesku, její čertí energie jí zůstala s podvyživené kostřičky se zánětem v oušku se stala zdravou, trošku kulatou fenkou. Jediné, co jsme si "přinesli" z útulku je žárlivost a nedůvěra k ostatním pejskům - před velkými se schovává za své páníčky a malé aportuje v zubech stejně tak je nemožné nechat ji uvázanou před krámem - okamžitě se vyvlékně z obojku a zdrhá...to pak člověk v klidu vybírá rohlíky a ta potvora se objeví hned vedle s ukřivděným výrazem "tys mě tam klidně nechala čekat!". Pejsek z útulku je tisíckrát lepší než od chovatele...Tedy alespoň pro toho, komu jde o to mít opravdu oddaného chlupatého kamaráda U pejsků s PP nikdy člověk nepozná tu vděčnost v pohledu...nebo aspoň ne v takové míře

Teda, nemám slov - zní to jako pohádka - je to skutečnost

toje roztomilyyyy jeee:))))

jo jo mela jsem na mysli vas
v ulici kde jsme drive bydleli je pani..mam dojem take Hana a maji psa...hodne podobneho jak jste popsala z utulku a take mu rikaji Bertik..tak jsem si myslela ze jsem tu na vas mozna narazila...no nevadi ..doufam ze pejsanci vam delaji radost !!