Osobně nejsem producentem zvlášť hlasitých zvuků.
A u protějšků - je pravda, že když je poněkud méně soukromá situace (rodiče vedle v obýváku ), tak to holt nejde, což je zřejmě škoda, jinak partnerky
byly/jsou většinou hlasitější .
Rádio/televize mě rozptylují, a když přitom dívka sleduje nějakou růžovou pojišťovnu (= při dialogu se otáčí na tu zpropadenou bednu), to je hotový "hard on killer," sorry

Ota napsal(a):

Já žiju v nevědomosti..Myslel jsem, že tyhle hrůzy sledujou jen starý báby, dávno bez sexu

Ty Oto, pak ale promiň, ale pak není s tebou a tvou rodinou něco v pořádku. Ty máš řešit takové zásadní věci, jako je náš postoj k Afganistánu (žhavá diskuzní otázka v Parlamentu) a tvoje choť ty nepodstatné, jak naložit s tvou vejplatou, kdo, kde, jak a s kým (tedy v sexu). atd.

Maxík napsal(a):

Teda Pysateli, Tvé reakce a myšlenkové pochody jsou občas neuvěřitelné! A nebo sis zase po ránu něco šlehnul?

Já vím, ty zařveš a lehneš, tedy závidíš

Ženský, a co Vaši chlapi? Ten můj nikdy nevydá ani hlásku. Jenom trochu "funí"

ono - popis by stejně tak nevyzněl a nahrávat nás teda nebudu

Tys byla mašinka a on byl vagóny

katula napsal(a):

Ženský, a co Vaši chlapi? Ten můj nikdy nevydá ani hlásku. Jenom trochu "funí"

Wow hlasný! A ako sa na to teším...

No... u rodičů... to je taky takový e-e, poslouchat chrápající matku, či kašlajícího otce za dveřmi (pokud zrovna netrpí neodbytnými pocity, že vám TEĎ ZROVNA musejí něco sdělit a - sice se zaklepáním - klidně vám tam vlezou... )

A víte, na co jsem přišla? Že jak mi přijde strašně blbé (a vyprskávám smíchy) hovořit přitom česky (jo, ano, ó bože, ještě ), tak v cizích řečech mi to vůbec nevadí a přidávám se. No a občas se třebas i sousedi něco přiučí Myslím lingvisticky.

záleží jak kdy úplně ticho nejsme nikdy, ale že bychom vyloženě řvali, to určitě ne...no a já - záleží, co se mnou přítel provádí když je to tvrdší, tak se hlasitějšímu projvu neubráním.
No a televize nebo rádio...to mi vadí hrozně, příteli to nevadí - muži přece víc věcí nejsou schopní vnímat takže mu většinou připomenu, že tady něco nehraje, resp. že hraje televize, a on se docela poslušně zvedne a jde ji vypnout (poslušně proto, že bez rozptylování je daleko snažší mě vzrušit).
Takže tak je to u nás