Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Hiro, byla jsi někdy skutečně zamilovaná? Pak bys věděla

Z mych slov uz vyplyva to,ze touha je neovladatelnou zizni. 
Touha po smyslových objektech, které jsou spojeny s příjemnými pocity, nebo jako touhu po smyslových potěšeních. 

Ty vidíš v lásce jen touhu po smyslových objektech a potěšeních? To je dost málo, ne? Necítíš se být ochuzena?

To jsi rekla Ty mysaku.
Ja nic takoveho nepisu.    Nemluvim o Lasce ,mluvim o touze.   

Omlouvám se, Hirondel. Když  jsi mi  první položila otázku, nabyla jsem prostého dojmu, že  si přeješ   slyšet (číst ) nějakou  odpověď nebo  reakci na ní. Tak se to děje v jakékoliv běžné konverzaci .
A ty po mě nic nežádáš, hmmm.
A hle, někdo postupuje jinak.
Je to pro mě celkem novinka, takže počkat , až jí vstřebám.

ano, souhlasím, že nemám nic společného s láskou podle měřítek Zklamané.
Tak je to formulováno správně.

Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Ty vidíš v lásce jen touhu po smyslových objektech a potěšeních? To je dost málo, ne? Necítíš se být ochuzena?

To jsi rekla Ty mysaku.
Ja nic takoveho nepisu.    Nemluvim o Lasce ,mluvim o touze.   

Buď poněkud narážíš na jazykovou bariéru, anebo záměrně vytahuješ z kontextu jedno slovo a přikládáš mu jiný význam, než původně v daném kontextu mělo a to není fér.
Hraješ fér, Hiro? Není to poprvé, co mě napadlo, že ne ...

Hraju fer hru,vsak zalezi jen na Tobe cemu budes verit. 

Ptala jsem se zda je vubec touha Laskou. 

A Ty se me vzapeti ptas ,zda v lasce vidim touhu. 

Nejedna se o zadnou jazykovou barieru,jedna se o schopnost prestat si myslet ze se jedna o ni. 

Míša Kulička: "Laureene, ono to opravdu není moc jednoduché , páč vztahy nezahrnují jen chladný rozum a logické myšlení, ale také city... A citům neporučíš.
Tak se třeba jednomu (je jedno, jestli je žena, nebo muž) stane, že k tomu, koho má doma ochladne a cítí už jen povinnost být s ním kvůli dětem, majetku, slibu, potažmo papíru, na základě kterého spolu žijí ... a přitom se v jeho okolí pohybuje někdo, po kom  touží a koho v tuto chvíli beznadějně miluje.


Míšo, představuji si svého krásného, hodného, dokonce i pracovitého a prachatého atd. atd. souseda, kamaráda, kolegu, určitě po něm můžu toužit, ale promiň, já si NESMÍM dovolit lézt mu do rodiny a působit jeho děckám problémy jen proto, že já jsem si ve svém manželství sama svým předchozím špatným výběrem partnera něco zmrvila.
Jo, city s námi dokážou zamávat, ale právě proto, že nejsme zvířata, nýbrž inteligentní a slušní lidi, jim poručít musíme. A když se stane, že neporučíme, což je některými označováno za "lidské", tak bych si pak měla přinejmenším přiznat, že jsem byla setsakra sobecká, když mi víc záleželo na mé touze, než na klidu jeho děcek... nemyslíš?
Nikdy jsem neměla problém odmítnout krásného ženáče, i kdžy jsem ho v duchu hodnotila "velmi dobře" . Protože v momentě, kdy jsem si uvědomila, že je schopen podvést svoji manželku, se kterou pak poběží (chudák manipulovanej zlou a bezcitnou manželkou) nakupovat, že je schopen si přede mnou stahovat gatě, zatímco na něj doma čekají děcka, jsem ho považovala za bezcharakterního. Prostě minusového. A takové týpky já tedy ráda přenechám těm dámám, kterými právě zmítají city a touhy (a přitom akorát nebyly schopny si vytvořit vlastní spokojenou domácnost) - jak říkám: svůj k svému a každému, co jeho jest

Johana50 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Johana50 napsal(a):

ano, souhlasím, že nemám nic společného s láskou podle měřítek Zklamané.
Tak je to formulováno správně.

Já jsem tě již zařadila do regimentu, co nemá s láskou nic společného ( tady mě napadlo napsat něco hezky přisprostlého....ale nechám si to sama pro sebe) - myslím si, že i jiní to pochopili, takže šetři nalakované nehtíky a neotloukej je o klávesnici.

Až pominou všechny  důvody, tak to jistě udělám a s radostí.
Je velmi  zajímavé , co všechno jsi schopná spatřit svým vnitřím zrakem  v souvislosti s tím, když se ti někdo nějak nezamlouvá
Místo normální přitažlivé a inteligentní ženy  hned maluješ obraz  hydry s krvavými drápy.
Máš zajímavé archetypální myšlení. 

Zajímavé máš myšlení  - když si pod pojmem "nalakované nehtíky" představíš "hydru s krvavými drápy"

Tercila napsal(a):

Míša Kulička: "Laureene, ono to opravdu není moc jednoduché , páč vztahy nezahrnují jen chladný rozum a logické myšlení, ale také city... A citům neporučíš.
Tak se třeba jednomu (je jedno, jestli je žena, nebo muž) stane, že k tomu, koho má doma ochladne a cítí už jen povinnost být s ním kvůli dětem, majetku, slibu, potažmo papíru, na základě kterého spolu žijí ... a přitom se v jeho okolí pohybuje někdo, po kom  touží a koho v tuto chvíli beznadějně miluje.


Míšo, představuji si svého krásného, hodného, dokonce i pracovitého a prachatého atd. atd. souseda, kamaráda, kolegu, určitě po něm můžu toužit, ale promiň, já si NESMÍM dovolit lézt mu do rodiny a působit jeho děckám problémy jen proto, že já jsem si ve svém manželství sama svým předchozím špatným výběrem partnera něco zmrvila.
Jo, city s námi dokážou zamávat, ale právě proto, že nejsme zvířata, nýbrž inteligentní a slušní lidi, jim poručít musíme. A když se stane, že neporučíme, což je některými označováno za "lidské", tak bych si pak měla přinejmenším přiznat, že jsem byla setsakra sobecká, když mi víc záleželo na mé touze, než na klidu jeho děcek... nemyslíš?
Nikdy jsem neměla problém odmítnout krásného ženáče, i kdžy jsem ho v duchu hodnotila "velmi dobře" . Protože v momentě, kdy jsem si uvědomila, že je schopen podvést svoji manželku, se kterou pak poběží (chudák manipulovanej zlou a bezcitnou manželkou) nakupovat, že je schopen si přede mnou stahovat gatě, zatímco na něj doma čekají děcka, jsem ho považovala za bezcharakterního. Prostě minusového. A takové týpky já tedy ráda přenechám těm dámám, kterými právě zmítají city a touhy (a přitom akorát nebyly schopny si vytvořit vlastní spokojenou domácnost) - jak říkám: svůj k svému a každému, co jeho jest

Ale Laureene se neptala, jak to máš ty, Tercilo. Ona se ptala, jak to cítí ti nevěrníci(e) a jejich milenky(ci), víš? Jak to cítí ty podváděné manželky(manželé), kteří by sami nikdy ... to už přece ví.

Johana50:

Laureen, jen takovou malou poznámečku na okraj k tvému dlouhému proslovu:
Můj svět se netočí jen okolo uspokojování všech možných  potřeb bytosti zvané MUŽ a nehodlám ani v budoucnu v tomto oboru účastnit se nějakých soutěží ( označených jako HEČ). Jsem stejně svobodná žijící bytost se stejnými právy, povinnostmi a  rozumem.
Jen jsem obdržela ženské tělo, které používám k prospěchu i potěšení, vlastnímu i těch , které můžu nazývat "blízkými", ( aby nedošlo k omylu nehovořím jen o uspokojování potřeb v  oblasti sexuálního pudu).

Johano50, ani můj. Nejsi tím nijak výjimečná. Všechny jsme svobodné bytosti se stejnými právy a povinnostmi. Akorát bych podotkla, že v tom rozumu se mnohdy rozcházíme. A pak to podle toho vypadá...

Tercila: 

Nikdy jsem neměla problém odmítnout krásného ženáče, i kdžy jsem ho v duchu hodnotila "velmi dobře"  . Protože v momentě, kdy jsem si uvědomila, že je schopen podvést svoji manželku, se kterou pak poběží (chudák manipulovanej zlou a bezcitnou manželkou)  nakupovat, že je schopen si přede mnou stahovat gatě, zatímco na něj doma čekají děcka, jsem ho považovala za bezcharakterního. Prostě minusového. A takové týpky já tedy ráda přenechám těm dámám, kterými právě zmítají city a touhy (a přitom akorát nebyly schopny si vytvořit vlastní spokojenou domácnost) - jak říkám: svůj k svému a každému, co jeho jest.

Líp bych to nenapsala...

Promiň, Míšo, vím, že má otázka byla jiná. Ale víš, ta touha o které píšeš, taky ji znám. Byla to touha po mém M. Pak přicházeli i jíní zajímaví muži...ale tak nějak vždy jsem si dokázala říct, že jsem se rozhodla pro něj, že jsem k tomu měla dobré důvody a že mi nikdo za to nestojí, abych zradila náš vztah, sama sebe.
Jo, touha je mrcha.
Je-li na konci lásky = beznadějné touhy nová perfektní rodina, kdy oba najdou toho správného do páru, asi to tak mělo být.
Ale to není příběh z těch, jaké tady čítáme...viď, Míšo?

Upravil(a) laureene (31. 8. 2009 13:37)

Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):

Hraju fer hru,vsak zalezi jen na Tobe cemu budes verit. 

A mám?

Rikam preci mysaku ze volba je Tva.

hirondel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Hiro, byla jsi někdy skutečně zamilovaná? Pak bys věděla

Co znamena Miso skutecne zamilovana?    

Mas na mysli Lasku Miso,ktera nema v podmince smyslovou touhu po potesenich?  Ktera miluje aniz by tenhle druh touhy postradala?

Původně jsem mluvila o zamilovanosti (což se ještě nedá nazvat láskou, to jsi opoměla - záměr nebo bariéra?), kdy toužíš sdílet se svým protějškem absolutně všechno, jak po stránce duševní, tak po stránce fyzické - zkus jednu z těch stránek vynechat a pojem zamilovanost ztrácí smysl - pak je to buď o těch "smyslových požitcích" nebo o přátelství.

laureene napsal(a):

Promiň, Míšo, vím, že má otázka byla jiná. Ale víš, ta touha o které píšeš, taky ji znám. Byla to touha po mém M. Pak přicházeli i jíní zajímaví muži...ale tak nějak vždy jsem si dokázala říct, že jsem se rozhodla pro něj, že jsem k tomu měla dobré důvody a že mi nikdo za to nestojí, abych zradila náš vztah, sama sebe.
Jo, touha je mrcha.
Je-li na konci lásky = beznadějné touhy nová perfektní rodina, kdy oba najdou toho správného do páru, asi to tak mělo být.
Ale to není příběh z těch, jaké tady čítáme...viď, Míšo?

Laureene napadlo tě někdy podívat se na počátek vašeho vztahu? Jak to všechno vzniklo, jak jste se rozhodli žít spolu a vzít se? Jestli na jedné či druhé straně nevznikly pochybnosti? Jestli jste si oba byli jistí, že to takhle má být?

Jinak, pokud ke svému partnerovi necítíš ochlazení, tak ti touhy k jiným mužům mohou být ukradené ... otázkou je, co by bylo ve chvíli, kdy by ti tvůj partner přestal po nějaké stránce vyhovovat, pokud by došlo k ochlazení z tvé strany.

Upravil(a) Míša Kulička (31. 8. 2009 14:12)

Napadlo, Míšo. Miliónkrát. Podívat se na začátek i potom, jak to bylo, když běžel čas.
Mohu upřímně mluvit jen za sebe. Neměla jsem pochybnosti, že je to člověk, kterého miluju a vážím si ho i s těmi chybami, které znám. Se kterým chci prožít svůj život.
On tvrdíval totéž. Jo, hezky se tomu věřívalo...

Johana50 napsal(a):

laureene napsal(a):

Johano, mohu se seznámit s tvou teorií vztahové inteligence...?

Existuje jen pojem "vztahová inteligence" jako takový, žádnou konkrétní Johaninu teorii neznám a nemůžu tě s ní tudíž seznamovat.
Pokud jsi měla na mysli něco jiného, upřesni to.

Vztahová inteligence  - nelze přesně definovat.  Vztahová inteligence je o tom, jak nalézt, rozvíjet a udržet dobré vztahy s druhými lidmi. Ale jde především o to slovo VZTAHY. To, co může být tvým pojetím vztahové inteligence, nemusí být pojetím u laureen. O jakých vztazích tu každá mluvíte?