29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Vrele doporucuji tento film Moses Code (Mojzisova sifra)
http://www.youtube.com/watch?v=COX5VYEfw8I
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Pak mám také ještě možná jeden blud, který mi řekl můj léčitel. Prý jsou životy, ve kterých převážně sbíráš karmu a pak ty, ve kterých ji naopak ztrácíš. Myslíte si, že je to pravda? Nebo si jen lidé, kteří v současném životě víc trpí, vytvořili negativní myšlenky a ty jim pak dělají špatný život? Co třeba děti, které onemocněly třeba ještě dříve, než vyrostly z batolecího věku příp. ještě v bříšku?
Nevim jak to Tvuj lecitel myslel s tim sbiranim a ztracenim? Ty jsi ho pochopila kdyz Ti to vysvetloval?
Ty slova me osobne nejak nesedi. Ale mozna tim mel na mysli,ze zaseta semena cinu(Karma) v zivote bud dozravaji,nebo nedozravaji.
Zalezi na tom kdyz se veci vyviji, jak je jedinec pojima svym myslenim,dle sve schopnosti sebepoznavani.Podle sveho rozsahu Vedomi.
Podle mne,negativni myslenky zcela urcite vytvari utrpeni,nasledne vlastne zivot ne prilis v bavlnce.
Na vsechny otazky lezi odpoved ve Vedomi.
Upravil(a) hirondel (15. 12. 2008 12:30)
Není tady
Mně se líbily knihy od Alexandra Svijaše - Náprava omylů, život bez konfliktů a ještě asi jedna ..už nevím jak se jmenuje. Myslím, že jsou nejlepší o "karmě", které jsem četla. Tam je tato teorie objasněna a tgroufám si říct, že mi otevřela úplně novou dimenzi nebo nový úhel pohledu. Příjemný a osvobozující.
V souvislosti s karmou se automaticky nabídne člověku možnost, že by tedy nejlépe měl být bez iluzí , absolutně smířený se vším , co přichází. To je extrém. Takže hledám a dolaďuju ten střed mezi odevzdáním se a aktivitou a tvořením svého života..
Cukrovka získaná např. v dětství - zjednodušeně - možná by se podle této teorie dalo usoudit, žes např,. v minulém životě
- se nepostarala o někoho nemocného
-že jsi někým takto nemocným pohrdala
- že jsi někomu nepomohla..
-atd
Já nevím, zda-li je to tak nebo ne, ale co je pro mě důležité , beru to tak, že je to možné.
Protože nechci být teď ani nikdy nemocná( a nejen proto, přijde mi to tak nějak samozřejmé..), tak lidem pomáhám, když můžu, snažím se nikým nepohrdat, být laskavá atd.). Nějak cítím, že je to správně a pokud je to správně, tak je mi u toho (když se tak chová, i poté) fajn a jde to tak nějak hladce a nenásilně. Pak jsem si jistá, že to dělám dobře a spokojenost se násobí....No a o to jde, ...teda mně...abych byla spokojená.
Upravil(a) Wiki (15. 12. 2008 14:08)
Není tady
Ahoj,
tak vysvětlení léčení: můj léčitel tvrdí, že léčí přes Boha. Tzn. že mé špatné činy se někam zapsaly "asi jako kniha hříchů v pekle" a on se svolením a pomocí Boha vzal gumu a hříchy smazal. Více o tom bohužel nevím. Jen to, že přejímá ty mé špatné činy na sebe. A on je tím, že trpí, odčiňuje.
Ať se to zdá jakkoliv nemožné, možné je je, vyléčil mi pozdní komplikace diabetu (měla jsem už trochu nemocné ledviny a nervy v nohou), vše se dostalo do do pořádku bez léků. Že se to teď zase vrací je věc druhá, cukrovka se u mě dá špatně kompenzovat.
Děda:
k dědovi jsem vlastně žádný velký vztah neměla, už když jsem byla malá, tak pamatuju, že byl starý a stále ležel na gauči. Prý, když jsem byla ještě hodně malá, tak se mnou blbnul, ale už si na to nepamatuju .
To automatické písmo se mi moc nezdařilo. Asi jsem si povídala jak pitomec se sebou . Myslela jsem, že jsem se tomu poddala jako na konstelacích, že jsem o odpovědích nepřemýšlela. Ale chtěla jsem nějaký důkaz, že si fakt povídám s dědou, tak mi nějak vyplynulo, že mi řekne něco o vztahu s babičkou, o čem nevím. Nechtěl mi to říci během psaní, že v noci, že se na to nedokážu během dne soustředit. No a už 2 noci nic
.
Nějak tomu moc nevěřím. Sama se sebou si asi povídat dokážu ale ne s někým jiným....
Upravil(a) Tulipánka (15. 12. 2008 16:26)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
To automatické písmo se mi moc nezdařilo. Asi jsem si povídala jak pitomec se sebou
. Myslela jsem, že jsem se tomu poddala jako na konstelacích, že jsem o odpovědích nepřemýšlela. Ale chtěla jsem nějaký důkaz, že si fakt povídám s dědou, tak mi nějak vyplynulo, že mi řekne něco o vztahu s babičkou, o čem nevím. Nechtěl mi to říci během psaní, že v noci, že se na to nedokážu během dne soustředit. No a už 2 noci nic
.
Nějak tomu moc nevěřím. Sama se sebou si asi povídat dokážu ale ne s někým jiným....
Tuli, já si automaticky "povídám" zásadně sama se sebou... ne proto, že bych si myslela, že povídat si s někým jiným je špatné... ale protože mi to jednak stačí, a druhak se bojím, abych něco neotevřela, na co nebudu připravená... nebo se možná bojím, co se dozvím.
Ale, mých problémů mám na řešení dost, a moje PODVĚDOMÍ (to je to, s čím si povídáš) mi pomůže líp, než komunikace s někým jiným.
No a když to zkusíš, nemůžeš hned předpokládat, že v tom budeš odborník!
Prostě to zkoušej, jasně že je to komunikace sama se sebou, resp. s Tvým podvědomím - ale, všichni jsme na nějaké energetické úrovni spojeni, takže vlastně můžeš přijímat informace odkudkoli. Ale jde to přes Tebe.
Teda aspoň tak si to představuju.
No a Ty sama (Tvé podvědomí) znáš sebe nejlíp a v Tobě jsou skryté odpovědi na všechny Tvé otázky (jen se k nim dostat).
Tak to HLAVOU neřeš, s kým si povídáš a kdo Ti odpovídá, prostě to zkoušej... a pokud dostaneš odpovědi, které Ti pomůžou a k něčemu budou, tak to funguje!!!
Ty chceš DŮKAZY... v nehmotném světě... Jsi jak nevěřící Tomáš, podle toho co píšeš jsi odpovědi dostala, ale nevěřila jim... Proti "nevíře" není obrana... Vypni občas mozek (pak ho zas zapni) a nepřemýšlej, co je pravda nebo ne a kdo Ti to řekl... tak si to akorát zablokuješ.
Přeju Ti hodně štěstí v dalším "povídání" a netrap dědečka nějakými důkazy!!!
(Třeba už se Ti o něm zdálo a Ty si to nepamatuješ)...
Není tady
Marti,
chtěla jsem právě důkaz, že si nepovídám sama se sebou ale s někým jiným. Tak proto jsem se dědy ptala. Ale když psali, že to funguje nejen s podvědomím, ale i s jinými lidmi, tak jsem to chtěla vyzkoušet na dědovi, o kterém vím, že mě měl rád a že jsem si spolu nikdy nepovídali ...
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Marti,
chtěla jsem právě důkaz, že si nepovídám sama se sebou ale s někým jiným. Tak proto jsem se dědy ptala. Ale když psali, že to funguje nejen s podvědomím, ale i s jinými lidmi, tak jsem to chtěla vyzkoušet na dědovi, o kterém vím, že mě měl rád a že jsem si spolu nikdy nepovídali ...
Tuli... to máš jako u konstelací. Taky chceš od toho člověk DŮKAZ že ta role, kterou představuje, je třeba tvůj dědeček?
Myslím že to bude podobný.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
můj léčitel tvrdí, že léčí přes Boha. Tzn. že mé špatné činy se někam zapsaly "asi jako kniha hříchů v pekle" a on se svolením a pomocí Boha vzal gumu a hříchy smazal. Více o tom bohužel nevím. Jen to, že přejímá ty mé špatné činy na sebe. A on je tím, že trpí, odčiňuje. Ať se to zdá jakkoliv nemožné, možné je je, vyléčil mi pozdní komplikace diabetu (měla jsem už trochu nemocné ledviny a nervy v nohou), vše se dostalo do do pořádku bez léků. Že se to teď zase vrací je věc druhá, cukrovka se u mě dá špatně kompenzovat.
Nevím, co a jak ten léčitel „páchá“, jestli ve jménu Boha nebo někoho jiného, je to jeho věc , co ale vím nabeton je to, že pakliže nám někdo pomůže, v důsledku čehož se nám uleví, nemoc se dá na ústup, ale my nepochopíme proč jsme vlastně onemocněli, nebo-li tu příčinu nemoci nerozklíčujeme, a tudíž následně nezměníme svoje vnímání světa, pak se nemoc zákonitě zase vrátí do původního stavu a opět dojde ke zhoršení. To je zásada, zákon, který prostě platí ať tomu věříme nebo ne. Takže to koresponduje s tím, co jsi napsala o následném zhoršení.... Uvědom si jednu věc, každá nemoc je zpráva o „závadném“ stavu naší mysli. S tím se prostě nedá nic dělat, tak to prostě je.
k dědovi jsem vlastně žádný velký vztah neměla, už když jsem byla malá, tak pamatuju, že byl starý a stále ležel na gauči. Prý, když jsem byla ještě hodně malá, tak se mnou blbnul, ale už si na to nepamatuju
.
Ad děda - Jestli si na na něj nepamatuješ, resp. na to, jak si s tebou kdysi dávno hrál, neznamená, že pro tebe nic neznamená. Stejně tak jestli se ti dály v dětsví věci, které pro tebe byly traumatem, a ty se na ně už nepamatuješ, neznamená, že se neděly. Jen jsi je vytěsnila ze svého vědomí, ale v podvědomí jsou a páchají škodu – třeba ve formě cukrovky. Ta nemoc se neobjevila náhodou, za tou je příčina. Jen ty ji zřejmě ještě „nevidíš“. A tohle je další pravidlo, které platí. To nejsou moje výmysly, nebo nějaká teorie, to je reál.
Není tady
Keito,
máš úplnou pravdu! Už se dlouho snažím pátrat po příčině nemoci. Často mě něco napadne nebo mi někdo napíše, že by to mohlo být ono a já si řeknu: hm, jsme blízko. Ale ještě to nebylo: BINGO!
Také proto zkouším nahlédnout do svého podvědomí, co mi řekne. Jednou se mi to podařilo a při otázce na příčině cukrovky mi na mysli vytanula jedna pro mě děsivá scéna z dětství, když jsem histericky řvala, že za všechno jenom můžu já. Všechna vina se automaticky svalovala na mě a já to cítila jako obrovskou nespravedlnost. Máma byla generál, já "divoška", prakticky celé dětství jsem jen dostávala vyhubováno, tzn. asi nedostatek lásky. Mamka se tedy s námi i mazlila, ale bylo to takový: pojď, teď se chci mazlit tak ty musíš taky. Bylo mi to nepříjemné, teď se mamky nemůžu ani dotknout a její dotyky ve mě vyvolávají v dospělosti hrůzu.
Chci se o tom dozvědět víc, lépe to pochopit, ale zatím se mi to nedaří.
Není tady
Tuli, poslyš, mně to s tím léčitelem přijde nějaký málo košer.... Nepochybuju, že ti nějak pomohl, ale jelikož jen dočasně, tak bůhvíjaký mechanismus za tím byl?
Nevěřím ani na moment, že by bylo možno "vygumovat" ve vesmírné databance nějakou naši myšlenku - natož čin - a vzít je na sebe! Naposledy se o to pokusil nějaký Nazaretský a taky to nevydrželo věčně. A to byla nějaká kapacita! Co našeho jest, to si zkrátka musíme vyúčtovat sami.....
Já jsem četla a vyslechla mnoho případů vyléčení léčiteli a vždycky mně připadalo, že je to asi nějak takhle: daný léčitel má ve svém informačním systému zprávu, nebo návod, jak se s dotyčným problémem vypořádat a předá ti ji. Teď záleží zřejmě na tom, jestli je to pro tebe jenom jakási poslední tečka, to zmíněné "bingo"; pakli jo, tak to zaklapne a ty máš skutečně vyřešíno. Jestliže ale ne a tvůj problém je hlubší, vrátí se to časem do starého tvaru a do starých kolejí.
Čili - jak říkala Keiťuše: tak či onak, ty sama musíš zvolat své BINGO
S konstelacema, automat. kresbou a vším dalším je to totéž: buď uslyšíš "bingo" - a důkazů pak netřeba - nebo neuslyšíš a důkazy se pak můžou snášet z nebe jako májový deštíček a je ti to naprd
Není tady
Lupi,
jak jsem psala, úplně tomu mechanizmu léčení nerozumím, ale prostě to fungovalo. Ten člověk prý dostal dar od Boha - k tomu prý má i vnitřní zrak a vidí, který orgán má problém a tomu dokáže poslat energii. V každém případě léčil zdarma, takže na tom něco bude.
Ale svatej také nebyl, nedokázal "překousnout" mou prostořekost a tak ty návštěvy nějak utichly. Připadalo mi to divné - já ho měla ráda, i jako člověk, vážila jsem si ho. Kdyby sem tam řekl něco nevhodného, tak bych to přešla.
Mně tedy osobně nic neřekl, ale tchánovi řekl doslovně větu: že s tou rozmazlenou holkou nechce už nic mít .
No co, rozmazlená být můžu. Ale to neznamená, že jsem špatná a že si nezasloužím pomoc.
Promiňte, já zase dnes mám "vylévací" období, tak se omlouvám, že tady zbytečně zatěžuju kapacitu fóra svými "výlevy" .
Není tady
Lupiš, pravdu díš, a ty Tuli, dobře činíš, že se snažíš dobrat jádra věci. A přijde mi, že tvoje máti, a kdoví kdo další, kdo se v tvém okolí v té době "potuloval", dle toho co píšeš, se na tobě pořádně vyřádila. Nicméně stojím si za svým – léčitel může pomoci, a je jedno jakým způsobem. Ale pokavad tě on nenasměruje k té příčině, tak ať má dar nebo nemá, je jeho snažení na prd. Že jo . Takže se děvče snaž té příčiny dobrat sama, případně s pomocí někoho. A garantuju ti, že až se jí dotkneš, tak budeš vědět! A až si na ni „sáhneš“ emočně, to pak už nebude třeba jakýchkoli slov a důkazu a přesně budeš vědět, co máš udělat.... Přijde mi, že máš v sobě spoustu nastřádáno a dokavad to všechno nevyloupeš, budou problémy….Tím tě nechci strašit, jen mluvím ze své vlastní zkušenosti. To jsou ty důvody, proč já se furt nořím a odkrývám další a další „bolavé“ =nepochopené situace, rozpouštím, propouštím, odpouštím, furtum furt dokola..... Hmm, a proto jsme tady. Abychom "vyčistili" ten Augiášův chlív.....teda krom spousty jiného
Jestli máš vylévací období, tak ho holt máš... jen pozoruj, co se s tebou a v tobě odehráva, hlavně svoje emoce.... a neomlouvej se
Není tady
Jj, Tuli, tomu věřím, zažila jsem na vlastní kůži lidi, kteří viděli velmi přesně a dovedli posílat energii. Jenže to je právě to: není to nic jiného, než trocha té nergie....orgánu, který je zvyklý nějak fungovat, se náhle dostane povzbuzení, i začně fungovat samozřejmě líp - jenže jen na čas, dokud mu ta zvenčí dodaná energie nedojde. Aby fungoval, jak má, to mu musíš zařídit ty - jak praví Keito (a ta ví dobře, o čem je řeč )
Protože a jelikož: kdyby hlava tělu do toho nekecala, tělo by fungovalo v naprosté většině bez problémů - jenže všechny ty emoční programy tam nadělají dost paseky
Mmch - moje kamarádka měla muže - viděl jak ostříž, rentgenový oči měl - schopnosti dodávat energii na jedničku - ale měl velký, velký problém: on ty svoje dary neustál.....pýcha ho tak trošku pomátla. Jestli ten tvůj nebyl něco podobného - protože při vší úctě, rozmazlenou holku si představuju dočista jinak, než jako tebe Ale jestli von neočekával nějaké intenzivnější "ó mistře", víš......
Není tady
lupina montana napsal(a):
Ale jestli von neočekával nějaké intenzivnější "ó mistře", víš......
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Už se dlouho snažím pátrat po příčině nemoci.
Jednou se mi to podařilo a při otázce na příčině cukrovky mi na mysli vytanula jedna pro mě děsivá scéna z dětství, když jsem histericky řvala, že za všechno jenom můžu já. Všechna vina se automaticky svalovala na mě a já to cítila jako obrovskou nespravedlnost. Máma byla generál, já "divoška", prakticky celé dětství jsem jen dostávala vyhubováno, tzn. asi nedostatek lásky. Mamka se tedy s námi i mazlila, ale bylo to takový: pojď, teď se chci mazlit tak ty musíš taky. Bylo mi to nepříjemné, teď se mamky nemůžu ani dotknout a její dotyky ve mě vyvolávají v dospělosti hrůzu.
Chci se o tom dozvědět víc, lépe to pochopit, ale zatím se mi to nedaří.
Tulip,
Pokud si uvedomis spojitost mezi tim co Ti jednou vytanulo na mysl z detstvi a to co Te i dnes v dospelosti zzira pak vyplave vznik Tve nemoci.
To vsechno co Ti zpusobuje nepokoj v mysli,je pricinou toho co se zrcadli ve Tvem zivote.
Zmenit zpusob mysleni je naprostou vyzvou. To je tim co za nas nikdo neudela.Mysleni ktery nas nici je potreba premenit.
Doteky Tve mamky v Tobe vyvolavaji minulost,Tve detstvi ktere pominulo,je pryc. Uz nejsi to dite a presto se toho nechces vzdat. Drzis to ve sve mysli.
Tva mamka delala jen to co citila a dokazala. Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit pochopit.
Predstav si,ze by to bylo tak ,ze Tve mamky se nikdo(jeji mamka) laskyplne nedotykal a tak ani ona se POTOM nedokazala laskyplne dotykat sve vlastni matky(jako Ty ted ji). Je to jako retez.
Nevim,jak to mela Tva mamka. Ale zlomit tuhle Tvoji vlastni hruzu vuci dotykym, je vyzva. Beru to podle sebe a svych nazoru.
Kdyz nekdo nedokaze dat lasku,muze to pro clena rodiny byt citeno jako nespravedlnost. Jenze to neni nespravedlnost,to je ztrata citu.Je to neco co nekdo nedokaze dat.
Lecitel ti mohl pomoc,ale jde o to ze je to dnes tak jak to je.Jedine Ty dokazes najit klic.
Jestli jak pises,jsi byla prostoreka k leciteli,zkus zapatrat proc. On mohl vedet ze si zaslouzis pomoc,ale taky mohl vedet ze potrebujes pochopit sve chovani.
Ma pravo volit koho veme a koho ne,stejne jako Ty chovat se tak ci onak.
Vsechno je jen muj nazor,nikoliv pravda.
Jestli se Ti zdaji nejaky sny,mozna i v nich dokazes najit cestu.
Není tady
hirondel napsal(a):
.....Tva mamka delala jen to co citila a dokazala. Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit pochopit.
Predstav si,ze by to bylo tak ,ze Tve mamky se nikdo(jeji mamka) laskyplne nedotykal a tak ani ona se POTOM nedokazala laskyplne dotykat sve vlastni matky(jako Ty ted ji). Je to jako retez.
Nevim,jak to mela Tva mamka. Ale zlomit tuhle Tvoji vlastni hruzu vuci dotykym, je vyzva. Beru to podle sebe a svych nazoru. Kdyz nekdo nedokaze dat lasku,muze to pro clena rodiny byt citeno jako nespravedlnost. Jenze to neni nespravedlnost,to je ztrata citu.Je to neco co nekdo nedokaze dat......
Hir, ano, je to tak. Ve jménu lásky a ve vleku svých vlastních „vzorců“, které kdy v minulosti sami posbírali, se lidi chovají tak a tak. To je jedna věc. A věc další je, že druzí pak v důsledku toho „trpí“. Ale to jen proto, že nepochopili toho dotyčného člověka, proč on se tak choval. A dokud to nepochopí, tak nejen že si sami ubližují – protože po nějaké době se to jejich „utrpení“ = nepochopení - promítne na fyzické úrovni ve formě nemoci, ale mnohdy tenhle „vzorec“ chování „okopírují“ a projektují jej zase dál na někom jiném. ... A takhle se to může táhnout mnoha generacemi, dokud to někdo nepřetne, ttím, že se mu konečně rozsvítí, proč a jak to vlastně všechno je...z čehož se pak odvine další..
A k tomu chci říct tohle - Pokud se o tom bavíme takhle, na úrovni rozumové, je sice fajn, že ano, my víme, proč to tak je. Ovšem, to neodstraní ty pocity nespravedlnosti, bolesti, ublížení a já nevím co dalšího. Je zapotřebí prožít si hluboké pochopení, proč a jak to všechno bylo, za čímž pak většinou, pokud se to opravdu podaří , následuje hluboké odpuštění. Protože jen hlubokým odpuštěním přestane člověk dávat tomu druhému za vinu, že se tak choval. A jedině pak se může něco změnit. Člověk přestane trpět, v důsledku čehož se může uzdravit, a pak se můžou uzdravit i vztahy mezi dotyčnými, protože už nebude „viník a oběť....Jenže tohle je to nejtěžší. Pochopit tyhle věci srdcem a co nejvíc si je prožít. Jenže dokud to nesklouzne do roviny srdeční, samotné pochopení nám je na houby. ...snad to píšu srozumitelně
Není tady
Hir,
čoveče, nechci křičet "BINGO", ještě to musím trochu promyslet, ale myslím, že jsi mě zavedla na správnou stopu.
Proč mi neustále ubližuje, když mi někdo naznační, že můj názor je špatný nebo že já jsem špatná ??? (viz naše minulá diskuze).
A co má s tím společného scénka, při které jsem hystericky řvala, že za všechno můžu jen já??????????
Je to nedostatek lásky, nedostatek uznání pramenící z dětství. Já to stále hledám a stále zjišťuju, že to 100% uznání a 100% lásku nikdy nenajdu. A místo rodičů mi slouží někdo nadřízený, vážený, ...
Myslím, že to dokonale zapadá!
Takže pokud je ta odpověď , kterou jsem jednou dostala (snad od svého podvědomí), na příčinu cukrovky pravdivá, mohlo by se blýskat na lepší časy .
Takže teď si ten problém uvědomit a snažit se ho přetvořit a neutralizovat.
Pro ostatní:
já jsem už v době, kdy jsem k léčiteli jezdila, tušila, že člověku nemůže někdo jen díky odpuštění smazat jeho hříchy. Já se na to léčitele dokonce ptala a on řekl, že je blbost si myslet, že si vše musím odtrpět. Bylo mi to divné, ale když to tvrdil s takovou určitostí....
Já vím, že nikdo nepřijde a nemávne kouzelným proutkem a neřekne: buď zdravá. Já věděla, že na sobě musím pracovat a také to dělám. Jen jsem si říkala, že jsem možná měla to štěstí a měla jsem se dostat k tomuto člověku, že mi třeba Bůh chtěl pomoci prostřednictvím něho.
Když jsme u toho rozhovoru s léčitelem, právě tohle si myslím považoval za rozmazlenost. Že jsem pochybovala o jeho názorech. Já tomu říkám "prostořekost".
Upravil(a) Tulipánka (16. 12. 2008 10:50)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Když jsme u toho rozhovoru s léčitelem, právě tohle si myslím považoval za rozmazlenost. Že jsem pochybovala o jeho názorech. Já tomu říkám "prostořekost".
Tomu se říká zdravý rozum.
Není tady
hirondel napsal(a):
.....Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit POCHOPIT.
Keito napsal(a):
A k tomu chci říct tohle - Pokud se o tom bavíme takhle, na úrovni rozumové, je sice fajn, že ano, my víme, proč to tak je. Ovšem, to neodstraní ty pocity nespravedlnosti, bolesti, ublížení a já nevím co dalšího. Je zapotřebí prožít si hluboké pochopení, proč a jak to všechno bylo, za čímž pak většinou, pokud se to opravdu podaří
, následuje hluboké odpuštění. Protože jen hlubokým odpuštěním přestane člověk dávat tomu druhému za vinu, že se tak choval. A jedině pak se může něco změnit. Člověk přestane trpět, v důsledku čehož se může uzdravit, a pak se můžou uzdravit i vztahy mezi dotyčnými, protože už nebude „viník a oběť....Jenže tohle je to nejtěžší. Pochopit tyhle věci srdcem a co nejvíc si je prožít. Jenže dokud to nesklouzne do roviny srdeční, samotné pochopení nám je na houby. ...snad to píšu srozumitelně
Ano Keito,podle mne je to dost srozumitelny.
Slovem pochopit,mam na mysli prave to skutecne hluboke,naproste pochopeni na urovni citu,kdy nasledne odchazi pokryveny pocit nespravedlnosti,bolesti,ublizeni,atd.
Ja osobne tomu co se skryva za hlubokym pochopenim,rikam soucit. Soucit k sobe sama,soucit smerem k jinym citicim bytostem.
Napsala jsi to hezky a Tvym slovem jako -odpusteni.
Soucit k nevedomosti.Odpusteni nevedomosti. Jina slova a presto zahrnuji smysl lasky.
"Vinik a obet", je jen vytvorem zakalene mysli-nevedome.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Je to nedostatek lásky, nedostatek uznání pramenící z dětství. Já to stále hledám a stále zjišťuju, že to 100% uznání a 100% lásku nikdy nenajdu. A místo rodičů mi slouží někdo nadřízený, vážený, ...
Myslím, že to dokonale zapadá!
Takže pokud je ta odpověď , kterou jsem jednou dostala (snad od svého podvědomí), na příčinu cukrovky pravdivá, mohlo by se blýskat na lepší časy.
Takže teď si ten problém uvědomit a snažit se ho přetvořit a neutralizovat.
Tulip,
ano,nedostatek lasky a uznani pramenici z okolnosti v detstvi,je neco co jsi nedostala(postradala) a tak to dodnes stale zkousis hledat(dostat) a kracis proti sobe.
Jedina cesta je obraceni do sebe,do sveho srdce,do sve podstaty, kde je skutecne misto kde lasku a sebeuznani lze najit.
Az ztraceny poklad najdes,pak se zacne projektovat vne. Zmeni se pohled.
Napriklad ja jsem vsechny odpovedi na sve otazky nasla v rozjimani. V nehybnem stavu kdy pozbydes i lpeni na ocekavani odpovedi.
Tam lezi i uvedomeni,zmena i smer dalsiho vykroceni.
Není tady
Hir,
tak vidíš, já se k "tvému" rozjímání dostanu asi tak příští život, cítím, že na to ještě nemám. A to je to tvé "andělovství"
Obrácení do sebe, vím, že to může pomoci, už jsem to zkoušela, ale ještě jsem na to nepřišla. Ale lyžovat jsem se také naučila, ač mi to zpočátku připadalo zhola nemožné, tak snad se podaří i tohle
Není tady
Tulipánka napsal(a):
.... cítím, že na to ještě nemám.
Promin Tulipku,ale tohle podle mne neni to co citis. To muze byt vytvorem mysli=pochybnost.
Tulipanka napsal(a):
Ale lyžovat jsem se také naučila, ač mi to zpočátku připadalo zhola nemožné, tak snad se podaří i tohle
Tohle je naopak nakroceni z pochybnosti. Jen jeste to slovo -snad- muzes vyskrtnout.
Budes potrebovat vuli a trpelivy pristup. Vule prichazi s naprostym rozhodnutim spolu s pranim se uzdravit.
Není tady
Tuli, s tou Karmou se to má tak, že každá reakce na náš čin nese svůj důsledek. Kdysi jsem to tady zmiňoval, že naše skutky mají přímočarý charakter, ale vyšší silou jsou rotovány, ohýbány do kruhu, takže nakonec budeme postaveni přesně do toho bodu, kde jsme původně začínali. Ovšem s oním dopadem reakce našich činů. Byly-li dobré, pak výsledek bude požehnaný, avšak pokud byly špatné, pak se nám vrátí právě tím, co jsme vyvolali. Jelikož to, co nás pálí, je negativní Karma, jaksi tu positivní úplně pomíjíme a bereme ji za samozřejmost. Takže pokud tady hovoříme o Karmě, vždy máme na mysli tu negativní, kterou je nutné překonat, pochopit, zvládnout, abychom zase mohli být šťastni.
Odtud je snadné pochopit, když Ti léčitel říká, že v některých životech získáváš a v jiných zase ztrácíš Karmu, myslí tím právě onu positivní, o níž se tak mnoho nemluví. Ano, a je to hluboce logické, v některých životech skutečně na sobě makáme, protože ona negativní Karma nás nutí růst tlakem utrpení, jež vyvolává. Avšak jestliže potom získáme onu záslužnou Karmu a rodíme se díky ní do parádních poměrů, všechno se nám daří, jsme inteligentní a krásní, máme tendenci toho zneužít, jelikož nemusíme překonávat žádné překážky a naše jáství je posilováno okolím. Jo jo, je to problém. Není dobré žít v bídných poměrech, ale snad ještě horší je žít v ideálních poměrech. Pro duchovně nezralou bytost je to vpravdě zničující zážitek, protože v takovém zrození napáchá mnoho škod, které pak bolestně bude napravovat. Ale takový je Osud, takový je náš úděl. Vždy nakonec dostáváme to, co si nejvíce přejem. Proto pozor na svá přání, mohly by se naplnit.
Není tady
Jako téma na přemýšlení může posloužit i výňatek z knížky badatele Wiesnera: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=6622.
Jsem zastáncem toho názoru, že nic není nemožné a že pravda někde je, mnohdy i ta největší abstrakce má v sobě zrníčka logiky.
Proč si to myslím? Jelikož "někdo" nám ústavičně a záměrně lže a mlží veškeré historické fakta. Kolik knihoven a informací z nich bylo záměrně vypáleno, padlo popelem, pod rouškou "čisté víry"...
Není tady