Nemám ráda vánoce kvůli histerii matky, jak tady psaly holky předemnou. Uklidové šílení, řvaní, nervy, stres, co řeknou sousedi? Na tyto slova jsem velice alergická! A vydírání, že musíme být s ní, protože zrovna má narozeniny.
Ale pak dodržuji to, že první den patřím jenom dítěti, celý den je její a hrajeme si nebo děláme to, co si přeje. Když se nám povedlo konečně si udělat 1x vlastní Vánoce, byly jsme málem absolutně štastné...ten klid, ta pohoda! Jen snížek chyběl.
Dárky nakupuji celoročně, na balení se moc těšim, většinou se nemohu dočkat, takže u nás Ježíšek chodil už i den předem...a to ne jednou. Když byla holka menší, tak jsem se těšila, jak se bude těšit a že si o ten den pohrajeme spolu díl.
Jestli pečeme s dítětem, tak to mne baví, jen normálně..2-3 druhy, stačí. Spíše jsem dávala na stromek cukroví-vanilková kolečka třeba, které jsme pak do Silvestra snědly a muselo se péct znova... Kolekce nekupuji, jen kdyby byly želeové a nepředražené.
Můj sen by byl, Vánoce na horách, hlavně hodně sněhu, dobrá parta, klid, pohoda, srandičky a pak event. malá koulovačka a lyžování. Ne Vánoce z povinnosti.

Každoročně jsme večeřeli při svíčkách a při koledách. Můj syn chtěl asi vnést do své domácnosti trochu vánočních tradic. No , minulý týden mi povídá: Filda (vyženěný třeťák) se mě ptal, jesli zase bude muset posloucht ty hymny.
Vůbec jsem to nepochopila, mladý muž měl na mysli koledy.
Tak to jen na odlehčení.
Máš pravdu Lupi, je to stále větší fofr, ale i tak mám Vánoce ráda. Hudrám, ale kdyby nebyly najednou vůbec, asi by to bylo divné.

Musim napsal(a):

A vydírání, že musíme být s ní, protože zrovna má narozeniny.

Jako pres kopirak. Taky jsem to tak mela s mamou. A kdyz jsem ty Vanoce slavila konecne u ni, tak z toho asi mela takovou radost, chudak, ze stravila cely Stedry den v hospode a ja jen sedela a cekala, kdy prijde....

NO, a k tomu vždy hodí záchvat nějaké nemoci, takže od 19,30 mlčíme, protože je jí zle...anebo náhle onemocní dítě (asi z toho dusna) a já letím na pohotovost s teplotou, co se nedá snížit.... Kromě toho, že co je v důchodu zakaždým hlásí, už umřu, přístí Vánoce tu nebudu.... už dost let...
Jo, a já nakoupila jídlo na Vánoce, jen tak normálně už minulý víkend, takže bude chybět jenom chleba nebo tak. A od mala zpíváme koledy, nebo je posloucháme, než mne to bude zaraženo. Vše dělám tak,aby se to líbilo holce. Mne stačí ke štěstí vonící stromek (jak píšu jinde, už máme svůj ministromeček v květináči, možná má, spíše nemá ani půl metru). Ale mít tu možnost jít o Vánocích navštívit lidi, které mám fakt ráda a oni mne, tak to se mne líbí.
Ta horda lidí všude, to určitě ne. Jen nechápu, proč je takový rozdíl ve vánoční náladě třeba v Německu nebo Rakousku. Tam je cítit něco hezkého, lidi jsou milí, neženou se...to tady nevidím. Tedy v Praze určitě ne.
Jo, a matka nás nutí jít na půlnoční, protože se to patří. Nestačí, kdybych se nato dívala povinně v TV, pak povinně to poslouchat další den a pod.
Už mne má za burana, kdybych chtěla raději jen tak ven bruslit z holkou... Když jsme u ní, to jsou 3 vánoční dny  v base u tv, že mne bolí zadek. Protože se nic nesluší, ani telefonovat, ani jít k někomu, kdo není rodina. brr.

Atmosféru našich vánoc většinou ocením až při "střetu s jinými kulturami" ... Např. minulý týden s Číňany - vzali jsme je na Svoboďák, dali si s nimi medovinku, poslechli několik koled (jsem netušila, že Tichá noc má svou verzi aj v čínštině ), vysvětlili naše zvyky a tradice ... a jejich "It's amazing" a nadšení mě totálně nakazilo - ikdyž nestíhám vygruntovat, napéct a dokonce ještě nemám koupený jediný dárek, užívám si díky nim příchod vánoc plnými doušky - poslouchám si tu koledy od Čechomoru a Jethro tull a těším se na ně .

Já je chápu, Míšo...mně by se asi taky líbilo objevovat asijský slavnosti Z toho mála, co jsem viděla na dokumentárních kanálech je vidět, že mají kráásný!
A to ještě nebyli ve Vídni, nebo Drážďanech, co?

.

Upravil(a) leontyna (4. 9. 2011 14:42)

Nesnáším vánoce od dětství, tedy tak od 8 let, co se naši rozvedli. Vánoce se staly najednou strašným závodem, kdy nervy doma tekly, gruntovalo se jak o život, nervozita šla krájet. K tomu jsem vždy dostala méně dárků než nové děti mých rodičů (dost dobře to nelze si nevšimnout a nebýt z toho zklamaný). V každé jejich nové rodině jsem se cítila cizí a navíc. Kapr mi nechutná a musela jsem ho jíst povinně, salát bohužel se u nás v rodině dělá nejhorší, co jsem kdy jedla (je samý celer a petržel, brambor aby člověk hledal, zkoušela jsem přinést jiný, neprošlo to). Sladké také nemusím a při koledách šplhám hrůzou po stropě ( výraz hymny mi přijde trefný, někdo to tu psal).

A jak z toho ven? Moc to nejde. Z povinnosti s rodiči o vánocích jsem, některé roky se mi podaří se vymluvit, že někam jedu na hory a to pak si užívám tím, že jsem doma, sama a neslavím vánoce vůbec. Dokonce existuje jeden klub, který má akci "pro všechny ty, co nesnáší vánoce", párkrát jsem tam byla a opravdu jsem si to užila.

Vánoce v dnešní době mi přijdou vynuceným svátkem ( kdo je nemá rád je divný), plným klišé (hlavně, že jsme spolu, na dárkách nezáleží) a falešnosti (ta ryba se ti letos povedla). Jediné, co je na nich hezké je právě to dávání dárků. Těší mě to, ráda dárky dávám i dostávám.

Chápu, že když jsou malé děti, asi to je jinak.

Mám Vánoce ráda -i když v mém dětství byly také poznamenané TOTÁLNÍM úklidem všeho, tzn. kredenc zevnitř, komplet špajz, čištění a klepání koberců, napínání záclon, mytí oken, všeho skleněného,pečení, a protože jsme bydleli ve starém měšťanském domě, tak i SKLEPA, OBROVSKÉ PůDY, schodiště, dvora...UFFF...Pak matka UKAZOVÁČKEM jezdila po všem co jsem si já ubohá myslela, že jsem opravdu poctivě uklidila, a BĚDA, jestli někde zbyl prášek! SmršŤ facek....jo na třepení na koberci jsem zametala...muselo být v pravidelných řadách..jenže pak se jelo hned 25.12. na týden na soustředění na lyže(závodně jsem lyžovala) a tak PARÁDA do 1.1...Každé Vánoce ale u nás trávila moje milovaná babička, takže zase musím říct, že Štědrý den u nás probíhal v pohodě, to už bylo v klidu, všichni nastrojení...Vdaná jsem už 26 let, máme už dospělé děti, a myslím, že na každé Vánoce budou rádi vzpomínat, rozhodně jsem nepodědila šílenství matky, takže uklidím, upeču 3 druhy cukroví, dětem jsem se vzdycky snažili splnit jejich přání, neběží u nás TV ale po nastrojení stromku a obědě vyráží ven s tchýní(každé Vánoce u nás - je vdova) a pak zpět, v klidu povečeříme,další dny pokud je sníh jezdíme lyžovat, když jen mrzne bruslíme, výletujeme..Pohoda!!!

Vánoce miluju, nemám uklizeno, napečeno, vůbec nic. O tom to přece není, co stihnu, stihnu, co ne, tak to nebude. Ale budou Vánoce.

Vero, tak je to spravne, tak to ma byť Z masa dostaneš sílu a energii

Myslím že většina z těch co nesnáší vánoce to tak mají proto, že se cítí tlačeni do něčeho, čemu se neumí bránit. Jiní mají zásadnější důvod: mé kamarádce loni na vánoce uhořela sestra v domku, který chytl od zapálené svíčky. Takže celkem chápu, že se rodina letos na vánoce netěší

Já sama vánoce miluju: nestresuju se, upeču když chci a mám čas (letos tedy ne), uklidím jen tak, abych se cítila dobře, zato ale hodně chodím koukat do kostelů na betlémy, na vánoční trhy, na koncerty, upletu věnec a zapálíme svíčky.
Taky si letos každý den přečtu kapitolu z krásné knížky Josteina Gaardera o putování do Betléma: 24 kapitol, na každý prosincový den jedna. 24. dorazím do Betléma v době narození ježíška Pro mě jsou vánoce vnitřní, duchovní čas a ve vztahu k okolí pak čas dávání - dávání času, lásky a jsou-li peníze, i hmotných věcí. Nenahraditelné. Nádherné.

Upravil(a) Ronja (13. 12. 2008 10:55)