Ahoj Simply :-))

jak se máš a kdypak mi napíšeš ?? :-)

už jsem to viděl když to dávali prvně ... je moc "těžký" film a když brečím u večerníčku :-)) na tohle už koukat nemůžu ...

Já mám trochu jinou zkušenost.Takovéto děti jsem vyvdala a poté sama vychovala.Tři.
Dnes jim je 29 a 28 let.Jsou bezvadní.Nemají potřebu krást,podvádět ani lhát.Na vše si dokážou vydělat,mají hodně kamarádů a o jejich přátelství stojí dost lidí.
Všichni jsou úspěšní v práci i osobním životě.Není pravda že se rodí se špatnými vlohami.Špatný může být každý člověk a nezáleží na barvě pleti.Otevřete oči a rozhlédněte se kolem sebe.

Simply,
pořad jsem neviděla, ale musí to být zajímavý.
Jak jinak žiješ? Ozvi se
Pa M

Ahojky Simply ...  jsem ráda, že tě tu vidím ...  z mého okolí můžu říct, že opravdu na genech záleží. Znám rodinu, která adoptovala  holčinu s genem toulavých bot. I když ji měli od miminka, tak prostě utíkala z domova i když ji měli rádi a snažili se aby byla  šťastná a všemožně se jí věnovali a byli rádi, že ji mají ........ ale narodila se hold s toulavýma botama a to jí zůstalo, výchova nevýchova ....
BB

Souhlasím, geny jsou podstatné. Myslím že to neradi slyšíme ( vždycky je nám trochu úzko z něčeho co není naším pinožením ovlivnitelné ).Rozdíly vidíme i na vlastních dětech a není to jen výchovou, prostě rodí se s jinou povahou každé dítě. Jo, taky jsem si myslela, že jsme geniální vychovatelé, dokud jsme měli jen starší dceru, od narození mladší vím, že jen ta starší měla od přírody poddajnou a spolupracující povahu:-)

Anko: strádání v adopt. rodině jsem myslela tak, že např. dítě s romským temperamentem žije v rodině, kde  je po večerech ticho, máma žehlí, táta čte, oba jsou bílí, doma jsou tři nebo čtyři, tichá, ukázněná domácnost mezi čtyřmi stěnami...když to porovnáš s klasickou romskou rodinou plnou hluku, dění, vůní, bezprostředních emocí, padesáti příbuzných na neustálé návštěvě,může si to romské dítě připadat kapku jako marťan...neví proč, neví co, ale NĚCO mu chybí a v pubertě si to začne hledat například tak, že tíhne k romským kamarádům a partičce.

Tereza Boučková v tom článku v Marianne po svých zkušenostech říká, že snad je správná cesta pro děti deprivované ústavním životem a s neznámou genovou výbavou spíš pěstounská rodina, která nemá nesprávné očekávání, která to bere jako službu ( do jisté míry odbornou ) pro dítě, a ne adopce, která je spojena s očekáváním celoživotního pouta a začlenění do adoptivní rodiny.

Jinak všechny zdravím a daří se fajn ( doufám všem ).