mawoo napsal(a):

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor či radu. Před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velmi a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah. Vždy jsem se snažila příteli vyjít maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné ženy a já jsem po několika krušných týdnech tento vztah ukončila, protože se mezi námi nemohl rozhodnout. Problém je však trochu jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám. Ale i nyní, po dvou letech, zcela odmítám sex, mám k němu odpor a vzájemných dotyků se štítím. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na "to" příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu (a tomu se už chci do budoucna opravdu vyhnout). Lidově řečeno, za střízliva se"podívám na chlapa a nic mi to neříká". Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo? Děkuji Vám za Váš čas, s pozdravem Denisa

Po rozvodu s manzelem jsem to mela taky tak.Spise si myslim,ze stale jeste milujes sveho pritele,proto te sex s nikym jinym nic nerika.Chce to cas u me to trvalo strasne dlouho nez jsem se s toho vseho dostala.

.....vůbec si nemyslím, že svého bývalého ještě miluji. Poté, co jsme spolu zažili, to už ani není možné. Vídáme se nyní víc než často a nemám tendence uvažovat o tom, že bych se s ním ještě kdy chtěla vyspat... to už není možné.  Nicméně Vám, holky, moc děkuju. Je dobrý slyšet pohledy na věc z úplbně jiné strany :-)

Mohla sis v sobě vybudovat blok - pěkný sex = budoucí bolest a podvědomě se vyhýbáš sexu, aby nebyl pěkný a tím pádem, aby to tu budoucí bolest neznamenalo

Zní ti to asi praštěně, ale může to tak být

Denisko, tohle znam, u me to trva uz jedenact let. Neni to tak extremni jako u Tebe,ale to,co jsem zazivala s clovekem,ktereho jsem uprimne milovala, uz jsem nikdy s nikym nezazila. Milovani je pro me povinnost,ne prijemny zazitek, mam sveho muze rada,ale ma pocit,ze sama v sobe stale drzim toho jedineho, tak jak jsem ho drzela uz od malicka a vzdy to byl muj princ na bilem koni, bohuzel jsem to byla ja hloupa koza,co ho opustila, dodnes toho kroku lituji,ale uz nejde vratit zpet. Ja vim,ze to neni to stejne,ale asi tusim,co citis a mozna i proc mas takovy problem.

rainbow napsal(a):

Mám úplně stejné pocity jak Denisa - s tím, že s tím "bývalým" ještě bydlím. Taky jsem uvažovala o návštěve sexuologa. Ale je to takové začarované kolečko. Nemám chuť s nikým spát - a proto se nebudu léčit - - - - a neléčím se u sexuologa...a proto nemám chuť s niíkým spát!

No k posr....

Mně to přijde normální - když nemám chuť něco dělat, proč podnikat kroky k tomu, abych tu chuť získala ? Snad abych zapadla do nějaké škatulky "žiji normálně" ?
Až budu mít chuť, ale třeba mi to nepůjde se odhodlat, nebudu schopna...... to pak jo, ale proč řešit to, že nemám chuť ?

.

Upravil(a) Oxi (5. 1. 2009 18:59)

no ja mam uplne ten samy problem,je mi 24 a taky me to nebavi :rolleyes

If-If napsal(a):

Mám ten stejný problém a můžu říct, že se v sobě fakt taky vůbec nevyznám. Dříve jsem bývala nimfomanka, dělala bych to pořád a snad všude, i když orgasmus jsem skoro neměla ... Po tříleté známosti jsem se rozešla s přítelem, se kterým se mi sex strašně líbil, i když jsem s ním orgasmus měla párkrát za tu dobu. Teď už rok chodím s mužem, který mě při každém milování dovede na vrchol a přesto sex vůbec nepotřebuju.Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.

A co myslíš,že se vyřeší,když to necháš být,přetrpíš to a budeš se jen modlit,aby už to bylo.Každý večer budeš trnout,kdy si vzpomene-nediv se,má Tě rád-na milování.A co dovolená,tam budeš jen trpět.....vždyť na všechno v partnerství jsme dva.Třeba opravdu netuší,jak moc se obětuješ,jak moc ho máš ráda,když vlastně u tak něčeho nádherně intimního,jako je milování jen trpíš.Nezbyde nic jiného,než mu tohle vše říci.Nebude to jednoduché.Všichni muži jsme v tomto ohledu blbci,reakce tedy bude následovná.Zavalí Tě výčitkami,že pokud Ti tedy není dost dobrý......blabla....najdi si někoho jiného.Načež se pán tvorstva odebere do hospůdky,příp za kamarády,aby strávil tak zásadní info,pro něj nové a hlavně-silně překvapující,jak vůbec může žena milující se právě s ním být neuspokojena.To všechno přejdi.Na úsěch je zaseto.A dobře.Páníček vystřízliví a bude přemýšlet.Pokorně se vrátí k debatě a tam už je pro Tebe prostor.Tam už Tvá slova budou padat na úrodnou půdu.A pokud si vše vysvětlíte,beze studu a emocí,může Ti to vrátit chvíle,kdy milování bude pro Tebe a partnera tím nejkrásnějším,co mezi lidmi může být.

mawoo napsal(a):

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor či radu. Před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velmi a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah. Vždy jsem se snažila příteli vyjít maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné ženy a já jsem po několika krušných týdnech tento vztah ukončila, protože se mezi námi nemohl rozhodnout. Problém je však trochu jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám. Ale i nyní, po dvou letech, zcela odmítám sex, mám k němu odpor a vzájemných dotyků se štítím. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na "to" příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu (a tomu se už chci do budoucna opravdu vyhnout). Lidově řečeno, za střízliva se"podívám na chlapa a nic mi to neříká". Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo? Děkuji Vám za Váš čas, s pozdravem Denisa

Deni, to přejde. Já to tak po posledním rozchodu měla taky, mezi chlapama mi bylo skvěle, dokud to bylo jen tak nezávazný, ale běda, když se mě chtěl nějákej nedej bože dotknout. Byly chvíle, kdy mi i vadilo, že na mě nějákej čumí. Připadala jsem si jako blázen, ale měla jsem na ně totální alergii. A oni samo jako naschvál stupidní dvojsmyslný kecy a nadbíhali kde mohli a já je nemohla ani cítit. První sex od té doby byl taky až potom, co jsem se prostě namazala. Ale tak něják se to časem samo upravilo. i když na tebe koukám, že dva roky, no to by jsi s tím měla něco dělat. Kolik ti je ?

mawoo napsal(a):

.....vůbec si nemyslím, že svého bývalého ještě miluji. Poté, co jsme spolu zažili, to už ani není možné. Vídáme se nyní víc než často a nemám tendence uvažovat o tom, že bych se s ním ještě kdy chtěla vyspat... to už není možné.  Nicméně Vám, holky, moc děkuju. Je dobrý slyšet pohledy na věc z úplbně jiné strany :-)

Já byla před lety v podobné situaci. Spravilo se to tím, že jsem pochopila, že láska a sex jsou sice krásné, jdouli ruka v ruce, ale že to není podmínkou...
Na toto téma by spíš měli vědět odpovědět psychologové...
Možná je to nějaký podvědomý vzorec, nebo co, který naběhne v kritické situaci... asi funguje i deziluze, do které upadneš, když si uvědomíš, že věci jsou a mohou být jinak, než je ve tvých představách? Nebo taky určitá forma pruderie, skryté a tebou odmítané ne vědomé úrovni, kdy nejsi ochotna si připustit, že můžeš chtít mít sex i s kýmkoli jiným, než se svým zákonitým manželem...? Nevím, zkus být k sobě upřímná...
Nyní mám partnera, se kterým se milujeme (tzn. je mezi námi láska), ale nesnažíme se ji podmiňovat požadavkem sexu. Prostě tomu necháváme volný průběh. A tak to funguje nejlépe...dokonce bych řekla,  že to funguje mnohem lépe, než v mých předešlých vztazích...

Jency napsal(a):

If-If napsal(a):

Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.

Tak jestli se bojíš se svým nejbližším přítelem mluvit o čemkoli, tak máš doopravdy velký problém... zkus zjistit, proč se bojíš, protože strach nebývá nejvhodnějším pánem a ve vztahu, řekla bych, se to rovná sebevraždě...
Hele, ta nechuť, a není to kvůli tomu, že nyní máš více uspokojení? Jednoduše toho máš víc než potřebuješ?

Ale vždyť už jsem /viz výše/ psala, že jsem s ním o tom mluvila, takže v tom problém není, v mluvení. Řekl, že on to prostě u toho neumí být nahlas jako já neumím být u toho potichu a že kdyby byl u toho hlučnej a tak, že by to od něho nebylo přirozený a nutil by se do toho ....