29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor či radu. Před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velmi a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah. Vždy jsem se snažila příteli vyjít maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné ženy a já jsem po několika krušných týdnech tento vztah ukončila, protože se mezi námi nemohl rozhodnout. Problém je však trochu jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám. Ale i nyní, po dvou letech, zcela odmítám sex, mám k němu odpor a vzájemných dotyků se štítím. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na "to" příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu (a tomu se už chci do budoucna opravdu vyhnout). Lidově řečeno, za střízliva se"podívám na chlapa a nic mi to neříká". Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo? Děkuji Vám za Váš čas, s pozdravem Denisa
Upravil(a) mawoo (7. 12. 2008 13:06)
Není tady
Řekla bych, že to bude psychikou - s min. partnerem sex fungoval a s tímhle ne.
Když zajdeš k psychologovi tak chybu neuděláš.
Není tady
mawoo napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor či radu. Před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velmi a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah. Vždy jsem se snažila příteli vyjít maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné ženy a já jsem po několika krušných týdnech tento vztah ukončila, protože se mezi námi nemohl rozhodnout. Problém je však trochu jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám. Ale i nyní, po dvou letech, zcela odmítám sex, mám k němu odpor a vzájemných dotyků se štítím. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na "to" příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu (a tomu se už chci do budoucna opravdu vyhnout). Lidově řečeno, za střízliva se"podívám na chlapa a nic mi to neříká". Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo? Děkuji Vám za Váš čas, s pozdravem Denisa
Po rozvodu s manzelem jsem to mela taky tak.Spise si myslim,ze stale jeste milujes sveho pritele,proto te sex s nikym jinym nic nerika.Chce to cas u me to trvalo strasne dlouho nez jsem se s toho vseho dostala.
Není tady
Myslím,že až najdeš toho opět pravého,že se zamiluješ a vše přijde samo..Teď neustále asi myslíš na svého bývalého přítele..,,asi bych nechala všemu ještě volný čas..
Není tady
.....vůbec si nemyslím, že svého bývalého ještě miluji. Poté, co jsme spolu zažili, to už ani není možné. Vídáme se nyní víc než často a nemám tendence uvažovat o tom, že bych se s ním ještě kdy chtěla vyspat... to už není možné. Nicméně Vám, holky, moc děkuju. Je dobrý slyšet pohledy na věc z úplbně jiné strany :-)
Není tady
Možná, že o tom jsi přesvědčená ty, že ho už nemiluješ a nechtěla bys s ním mít bližší kontakt, ale tvé podvědomí je nejspíše jiného názoru ...
A nebo máš prostě jen trému .... a nedokážeš se dostatečně uvolnit. Až se nablízku objeví ten "pravý" a bude dostatečně trpělivý, tak si myslím, že to pak bude už v pořádku. Jen to asi opravdu chce více času a hlavně to neřešit. Spát s někým, jen když si dáš skleničku, to asi není ten správný přístup, pro tebe (né morálně, ale citově) a hlavně se po "tom" asi nemůžeš cítit zrovna dobře. Spíš tuším, že to tvůj problém ještě více prohlubuje a ty máš pak ještě nižší sebevědomí.
A nezoufej, není to nic nenormálního, myslím, že po rušnějším rozchodu si něco podobného prožila většina z nás.
Čas je nejlepší lékař ...
Není tady
Mohla sis v sobě vybudovat blok - pěkný sex = budoucí bolest a podvědomě se vyhýbáš sexu, aby nebyl pěkný a tím pádem, aby to tu budoucí bolest neznamenalo
Zní ti to asi praštěně, ale může to tak být
Není tady
S bývalým to určitě souvislost má a neznamená to,že bys ho pořád milovala,ale asi ve tvém podvědomí někde vzadu je vryto,že sex byl skvělý a aniž si to uvědomuješ toužíš najít stejnou náhradu a už dopředu to vzdáváš.Nějakého psychologa nebo spíš sexuologa bys navštívit měla.Nezačla jsi brát nějakou antikoncepci?nebo nezměnila jsi ji?Na mě takhle působila antikoncepce.Zkusila jsem ji několikrát v životě a pokaždé se mi sex i chlapy zhnusili a změnila se mi i povaha.Z celkem mírumilovné a nehádavé na podrážděnou saň.
Není tady
Denisko, tohle znam, u me to trva uz jedenact let. Neni to tak extremni jako u Tebe,ale to,co jsem zazivala s clovekem,ktereho jsem uprimne milovala, uz jsem nikdy s nikym nezazila. Milovani je pro me povinnost,ne prijemny zazitek, mam sveho muze rada,ale ma pocit,ze sama v sobe stale drzim toho jedineho, tak jak jsem ho drzela uz od malicka a vzdy to byl muj princ na bilem koni, bohuzel jsem to byla ja hloupa koza,co ho opustila, dodnes toho kroku lituji,ale uz nejde vratit zpet. Ja vim,ze to neni to stejne,ale asi tusim,co citis a mozna i proc mas takovy problem.
Není tady
Mám úplně stejné pocity jak Denisa - s tím, že s tím "bývalým" ještě bydlím. Taky jsem uvažovala o návštěve sexuologa. Ale je to takové začarované kolečko. Nemám chuť s nikým spát - a proto se nebudu léčit - - - - a neléčím se u sexuologa...a proto nemám chuť s niíkým spát!
No k posr....
Upravil(a) rainbow (3. 1. 2009 19:56)
Není tady
rainbow napsal(a):
Mám úplně stejné pocity jak Denisa - s tím, že s tím "bývalým" ještě bydlím. Taky jsem uvažovala o návštěve sexuologa. Ale je to takové začarované kolečko. Nemám chuť s nikým spát - a proto se nebudu léčit - - - - a neléčím se u sexuologa...a proto nemám chuť s niíkým spát!
No k posr....
Mně to přijde normální - když nemám chuť něco dělat, proč podnikat kroky k tomu, abych tu chuť získala ? Snad abych zapadla do nějaké škatulky "žiji normálně" ?
Až budu mít chuť, ale třeba mi to nepůjde se odhodlat, nebudu schopna...... to pak jo, ale proč řešit to, že nemám chuť ?
Není tady
Jestli to není tím, že ti pánové prostě nestojí za to, abys s snimi spala...V tomhle případě nevím, co poradit...není třeba chyba v tom, že to je příliš brzo, příliš uspěchané? Že ten problém má spíš ten pán, co si s tím vzpomněl dřív, než se touhla probudila u Tebe? Já to měla opačně...s BM to nešlo, i kdybych se zlila pod obraz. Měla jsem už v sobě takový blok vůči všemu, že jít s ním do postlele po tom všem, co mi provedl, bylo nad moje síly....
Není tady
.
Upravil(a) Oxi (5. 1. 2009 18:59)
Není tady
Mám ten stejný problém a můžu říct, že se v sobě fakt taky vůbec nevyznám. Dříve jsem bývala nimfomanka, dělala bych to pořád a snad všude, i když orgasmus jsem skoro neměla ... Po tříleté známosti jsem se rozešla s přítelem, se kterým se mi sex strašně líbil, i když jsem s ním orgasmus měla párkrát za tu dobu. Teď už rok chodím s mužem, který mě při každém milování dovede na vrchol a přesto sex vůbec nepotřebuju.Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.
Není tady
no ja mam uplne ten samy problem,je mi 24 a taky me to nebavi :rolleyes
Není tady
If-If napsal(a):
... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.
no, ale právě protože ti to tak vadí, že je potichu, tak bys s ním o tom mluvit měla... říct mu ,co chceš a i mu říct, že nejsi tak nějak správně natěšená... popřemýšlej... mám za to, že zrovna ty sis tu odpověděla v čem je zakopaný pes a ranit ho? myslím...spíš vím... že víc ho raní časem tvé odmítání sexu... jedna slza ted ho bude bolet mín, nežli pošlapané nitro později... za tu slzu ti poděkuje, ale za to nitro nikoli...
Není tady
If-If napsal(a):
Mám ten stejný problém a můžu říct, že se v sobě fakt taky vůbec nevyznám. Dříve jsem bývala nimfomanka, dělala bych to pořád a snad všude, i když orgasmus jsem skoro neměla ... Po tříleté známosti jsem se rozešla s přítelem, se kterým se mi sex strašně líbil, i když jsem s ním orgasmus měla párkrát za tu dobu. Teď už rok chodím s mužem, který mě při každém milování dovede na vrchol a přesto sex vůbec nepotřebuju.Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.
A co myslíš,že se vyřeší,když to necháš být,přetrpíš to a budeš se jen modlit,aby už to bylo.Každý večer budeš trnout,kdy si vzpomene-nediv se,má Tě rád-na milování.A co dovolená,tam budeš jen trpět.....vždyť na všechno v partnerství jsme dva.Třeba opravdu netuší,jak moc se obětuješ,jak moc ho máš ráda,když vlastně u tak něčeho nádherně intimního,jako je milování jen trpíš.Nezbyde nic jiného,než mu tohle vše říci.Nebude to jednoduché.Všichni muži jsme v tomto ohledu blbci,reakce tedy bude následovná.Zavalí Tě výčitkami,že pokud Ti tedy není dost dobrý......blabla....najdi si někoho jiného.Načež se pán tvorstva odebere do hospůdky,příp za kamarády,aby strávil tak zásadní info,pro něj nové a hlavně-silně překvapující,jak vůbec může žena milující se právě s ním být neuspokojena.To všechno přejdi.Na úsěch je zaseto.A dobře.Páníček vystřízliví a bude přemýšlet.Pokorně se vrátí k debatě a tam už je pro Tebe prostor.Tam už Tvá slova budou padat na úrodnou půdu.A pokud si vše vysvětlíte,beze studu a emocí,může Ti to vrátit chvíle,kdy milování bude pro Tebe a partnera tím nejkrásnějším,co mezi lidmi může být.
If-If napsal(a):
Mám ten stejný problém a můžu říct, že se v sobě fakt taky vůbec nevyznám. Dříve jsem bývala nimfomanka, dělala bych to pořád a snad všude, i když orgasmus jsem skoro neměla ... Po tříleté známosti jsem se rozešla s přítelem, se kterým se mi sex strašně líbil, i když jsem s ním orgasmus měla párkrát za tu dobu. Teď už rok chodím s mužem, který mě při každém milování dovede na vrchol a přesto sex vůbec nepotřebuju.Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.
a ty nemáš pusu ? tyhle řešení miluju když je problém, tak o něm musíš tomu druhýmu říct drahá, on nemá křišťálovou kouli ani nečte myšlenky. a v sexu je to stejný jako jinde, navíc, tím spíš, že když to neklape v sexu, odrzí se to i jinde
Není tady
mawoo napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor či radu. Před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velmi a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah. Vždy jsem se snažila příteli vyjít maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné ženy a já jsem po několika krušných týdnech tento vztah ukončila, protože se mezi námi nemohl rozhodnout. Problém je však trochu jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám. Ale i nyní, po dvou letech, zcela odmítám sex, mám k němu odpor a vzájemných dotyků se štítím. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na "to" příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu (a tomu se už chci do budoucna opravdu vyhnout). Lidově řečeno, za střízliva se"podívám na chlapa a nic mi to neříká". Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo? Děkuji Vám za Váš čas, s pozdravem Denisa
Deni, to přejde. Já to tak po posledním rozchodu měla taky, mezi chlapama mi bylo skvěle, dokud to bylo jen tak nezávazný, ale běda, když se mě chtěl nějákej nedej bože dotknout. Byly chvíle, kdy mi i vadilo, že na mě nějákej čumí. Připadala jsem si jako blázen, ale měla jsem na ně totální alergii. A oni samo jako naschvál stupidní dvojsmyslný kecy a nadbíhali kde mohli a já je nemohla ani cítit. První sex od té doby byl taky až potom, co jsem se prostě namazala. Ale tak něják se to časem samo upravilo. i když na tebe koukám, že dva roky, no to by jsi s tím měla něco dělat. Kolik ti je ?
Není tady
"a ty nemáš pusu ? tyhle řešení miluju když je problém, tak o něm musíš tomu druhýmu říct drahá, on nemá křišťálovou kouli ani nečte myšlenky. a v sexu je to stejný jako jinde, navíc, tím spíš, že když to neklape v sexu, odrzí se to i jinde"
"
Díky za "rady"! Samozřejmě jsem mu to říkala hned, že by se mi líbilo, kdyby u toho nebyl úplně zticha, že by se mi líbilo, kdyby občas něco zašeptal a tak ... A on? Že on to prostě neumí u toho být nahlas jako já neumím u toho být potichu, že prostě by se nutil do něčeho, co pro něho není přirozený. Tak a teď poraď, drahá
Není tady
mawoo napsal(a):
.....vůbec si nemyslím, že svého bývalého ještě miluji. Poté, co jsme spolu zažili, to už ani není možné. Vídáme se nyní víc než často a nemám tendence uvažovat o tom, že bych se s ním ještě kdy chtěla vyspat... to už není možné. Nicméně Vám, holky, moc děkuju. Je dobrý slyšet pohledy na věc z úplbně jiné strany :-)
Já byla před lety v podobné situaci. Spravilo se to tím, že jsem pochopila, že láska a sex jsou sice krásné, jdouli ruka v ruce, ale že to není podmínkou...
Na toto téma by spíš měli vědět odpovědět psychologové...
Možná je to nějaký podvědomý vzorec, nebo co, který naběhne v kritické situaci... asi funguje i deziluze, do které upadneš, když si uvědomíš, že věci jsou a mohou být jinak, než je ve tvých představách? Nebo taky určitá forma pruderie, skryté a tebou odmítané ne vědomé úrovni, kdy nejsi ochotna si připustit, že můžeš chtít mít sex i s kýmkoli jiným, než se svým zákonitým manželem...? Nevím, zkus být k sobě upřímná...
Nyní mám partnera, se kterým se milujeme (tzn. je mezi námi láska), ale nesnažíme se ji podmiňovat požadavkem sexu. Prostě tomu necháváme volný průběh. A tak to funguje nejlépe...dokonce bych řekla, že to funguje mnohem lépe, než v mých předešlých vztazích...
Není tady
If-If napsal(a):
Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.
Tak jestli se bojíš se svým nejbližším přítelem mluvit o čemkoli, tak máš doopravdy velký problém... zkus zjistit, proč se bojíš, protože strach nebývá nejvhodnějším pánem a ve vztahu, řekla bych, se to rovná sebevraždě...
Hele, ta nechuť, a není to kvůli tomu, že nyní máš více uspokojení? Jednoduše toho máš víc než potřebuješ?
Není tady
Jency napsal(a):
If-If napsal(a):
Přistihla jsem se u toho, že jdu radši večer spát, než abych to dělala. Kdybych teď sex vůbec neměla, vůbec by mi to nevadilo.Úplně se vždycky bojím večera, že k tomu zase dojde. Nemám prostě vůbec na to náladu a když už se milujeme, tak "trpím" a říkám si, ať už je konec ..... A to mi není ještě ani 30 let ... On o tom samozřejmě vůbec neví a mluvit s ním o tom, to si nedovedu představit, to bych ho hrozně ranila ....
Přesto mám přítele hrozně ráda a bojím se toho, že už mě to snad nikdy nebude bavit. A když si představím, že bych chodila s někým jiným, tak je to stejný, prostě na to chuť vůbec s nikým nemám ....
Myslím si, že ve mně přesně zůstaly vzpomínky na sex s minulým přítelem, i když mi hodně ublížil a jsem ráda, že jsme od sebe ....Byl hodně vášnivý, šeptal mi při sexu do ucha různý věci a tak, ale můj současný přítel je úplně potichu, což mi hrozně vadí ....
Tak nevím, v čem to je.Tak jestli se bojíš se svým nejbližším přítelem mluvit o čemkoli, tak máš doopravdy velký problém... zkus zjistit, proč se bojíš, protože strach nebývá nejvhodnějším pánem a ve vztahu, řekla bych, se to rovná sebevraždě...
Hele, ta nechuť, a není to kvůli tomu, že nyní máš více uspokojení? Jednoduše toho máš víc než potřebuješ?
Ale vždyť už jsem /viz výše/ psala, že jsem s ním o tom mluvila, takže v tom problém není, v mluvení. Řekl, že on to prostě u toho neumí být nahlas jako já neumím být u toho potichu a že kdyby byl u toho hlučnej a tak, že by to od něho nebylo přirozený a nutil by se do toho ....
Není tady