Ivanko, přestěhovat se je vždycky kam. Já jsem roky bydlela po podnájmech a na ubytovně, než jsem si pořídila svůj byt, takže to znám.
Možná si přítel je Tebou až příliš jistý a to, že bydlíte spolu, je teď asi spíš mínus...
Nemůžeš se aspoň na čas někam/k někomu odstěhovat?
Aby si uvědomil, o co přichází.
A pokud si to neuvědomí - tj. zjistí, že je mu bez Tebe líp - aspoň se nebudete trápit.
A pokud zjistí, že mu chybíš - bude muset změnit svoje chování, aby ses k němu vrátila :-)

Velmi mi to připomíná příběh, který dobře znám. Odpověď sis už napsala sama - buď se přizpůsobíš a přijmeš ten způsob života, aniž bys to brala tak, že mu něco odpouštíš nebo vztah ukončíš. Pokud bys byla schopná udělat to první, tak nám tu nebudeš psát o rady a budeš si vést spokojeně svůj život vedle něj. To, že sem píšeš, je znamením, že ti tenhle život vůbec nevyhovuje, že jsi z toho nešťastná a nespokojená a tolik bys chtěla žít jinak.
Každá máme svůj život ve vlastních rukách. Je jen na tobě, jak se rozhodneš. Ten první krok k odchodu je těžký. Ale jak se k němu odhodláš, pak najednou zjistíš, že všechno lze vyřešit, i to bydlení. To jsou jen řeči, že bys s ním musela bydlet dál.
Vždycky, když se dívám na nějaký film, dokument, seriál nebo slyším o reálném příběhu různě týraných a trpících žen, tak se mi zvedá adrenalin a nechápu, jak si to můžou nechat líbit. Zvlášť, když tam nejsou malé děti a žena není na muže vázaná finančně. Stejně se teď ptám u tebe - proč vůbec tak dlouho přemýšlíš a ztrácíš čas.
V tom příběhu, který znám, figuruje krásná mladá holka, která stejně jako ty žije asi 6 let se starým mužem (o 30 let starším od ní). Tam tedy krásný čas trval asi jen dva, tři roky. Potom on dělal a asi stále dělá všechno pro to, aby od něj odešla, má jiné ženy, dělá si jen to, co chce on, nebere na ni v ničem ohled. Totéž co popisuješ - něco slíbí, nikdy nedodrží. Mizí na dva, tři dny, nedá o sobě vědět, nebere jí telefon. Ale taky jí neříká do očí, že by se chtěl rozejít. Prostě využívá její servis v domácnosti a sám si užívá vesele života s jinými a po svém. A tahle dívka je s ním pořád! Dokonce uvádí i stejný důvod jako ty - že nemá kam jít. Při tom chodí do práce, klidně by si pro začátek mohla platit malý podnájem. Navíc je hezká, mladá - je otázka času, kdy by si jí našel jiný muž.
Nerozumím tomu, proč se tak dobrovolně necháváte ponižovat a vykřikujete jak toho svého milujete a při tom ve skutečnosti pláčete celým tělem nad tím, jak hnusně se k vám chová.

Ivannka napsal(a):

Jsem zaměstnaná, ale taky pořádně zadlužená, před rokem jsme si koupili byt, tedy byt je na přítele,

Byt je na přítelel a hypotéka ne?
I kdyby nebyla, tak pokud by mu zůstal byt, logicky by na něm přece zůstalo i splácení dluhů. Navíc bys měla dostat zpátky to, cos splatila, nebo aspoň nějakou rozumnou část po odečtení toho, co sis "odbydlela". To není, že jsi v tom uvázaná nadosmrti a nejde z toho ven

Nevím jestli se s ním mám rozejít?

A ještě něco. Pokud se ptáš takhle - tak je to jasný. Víš, co máš udělat, ale zatím k tomu sbíráš odvahu.
Nech si čas, nemusíš dělat rozhodnutí hned - jenom Ti píšeme možnosti, že to není tak ztracený jak to teď vidíš, stejně se rozhodneš jak budeš chtít a jak to budeš cítit.
A nikdo neříká že je jednoduchý "zahodit" 6 let života. Tys je ale nezahodila - Ty sis je užila ne? Tomu říkáš "zahození"? Já to tak nevidím.
Buď ráda, že sis užila krásný čas, určitě ses za tu dobu spoustu věcí naučila, takže to není ztracený čas.
Ale v současnosti se musíš rozhodovat podle toho, co je teď, a ne podle toho, co bylo... nebo chceš kvůli krásným 5 letům v minulosti mít dalších 30 let v hrozném vztahu?
Teď si najdeš chlapa mnohem líp než za 10 let trápení, a třeba ještě s dětma na krku...

Ivannka napsal(a):

Každý jsme si brali úvěr, jelikož jsem v tý době měla větší plat než on dali mi víc peněz. Ale největší část nám půjčili jeho rodiče, vím že by mně měl peníze vrátit, ale z čeho je na tom stejně jako já nic mu téměř z výplaty nezůstane. Prostě to nemá řešení, jedině bych mohla jít pod most.

Řešení existuje vždycky, jenom ho ne vždycky vidíme.
Zatím mám pocit, že Ty chceš jeho zachraňovat. Ale to není potřeba. Nechceš zachránit nejdřív sama sebe?
Když to nepůjde jinak, tak byt prodáte a peníze si rozdělíte. Jak si myslíš, je to je, když se lidi rozvádějí... možnost je vždycky.
Tady je asi hodně důležitý jak je to po právní stránce, jak máte smluvně právně ošetřený, žes mu "dala" peníze na jeho byt.

Je jasný, že pokud Ty máš úvěr, Ty ho musíš splácet... To by spíš chtělo se poradit s právníkem, jak z toho ven.

Ivannka napsal(a):

Jsem zaměstnaná, ale taky pořádně zadlužená, před rokem jsme si koupili byt, tedy byt je na přítele, protože družstevní byt můžou vlastnit buď manželé nebo jednotlivec. K rodičům nemůžu, jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera se kterýma si vůbec nerozumím. Hlavně to byl důvod proč jsme kupovali byt, 2 roky jsme bydleli v podnájmu, ale nechtělo se nám dávat tolik peněz do cizího tak jsme se rozhodli koupit vlastní. Většina kamarádů stále bydlí u rodičů tak to taky nehrozí. Sama to nezvládnu, splácím fakt hodně.
Ono se to strašně snadno píše,ale zahodit 6 let života je strašný. Stále si to opakuji, vykašli se na něj, on tě stejně nemá skutečně rád, ale co dál????

Ty splácaš byt písaný na druhého? A nechce sa ti splácať aj môj byt? Kľudne tu môžeš bývať so mnou, ja sa budem správať ako tvoj priateľ, žiť si svoj život, a ešte ťa to nebude ani zraňovať...

Ivannka napsal(a):

Asi to zní hrozně, ale je to tak. Platím byt, který mi nepatří, ale jsem napsaná ve smlouvě jako nájemník, který si předplatil nájem na několik let dopředu. Jediné,co vím je, že by mě nikdy nevyhodil na ulici. Přece se hned nebudu vdávat, když si chci pořídit vlastní bydlení, je to jediná situace jak se to dá řešit v případě družstevních bytů.

A není možnost, že by Tě vyplatili jeho rodiče - a oni si to už v rodině vyřídí?

Nevyhodil na ulici - to třeba ne, ale jako vlastník bytu si klidně může do bytu přivést novou slečnu... a Ty se na ně chceš dívat? Ale nájem máš předplacenej, takže se stěhovat nemusíš.

Vdávat - proč? VLASTNÍ bydlení si přece pořizuju JÁ SAMA :-) Abych měla SVŮJ VLASTNÍ byt, k tomu se vdávat fakt nepotřebuju.

Upravil(a) Martinka1 (6. 12. 2008 14:50)

Ve Tvém případě rozchod nic nespraví (protože budeš stejně několik dalších let s ním bydlet)... to co by s ním mohlo hnout, je - odstěhování a úprava majetkových vztahů tak, aby byt byl jenom jeho a Tys dostala svoje peníze zpátky. Pak už s tím můžeš něco podniknout.

Ivannka napsal(a):

Možná nový rok přinese nějakou změnu, třeba mu to dojde o co přišel!!

Anebo tobě dojde, žes o tolik nepřišla

Salen napsal(a):

Nerozumím tomu, proč se tak dobrovolně necháváte ponižovat a vykřikujete jak toho svého milujete a při tom ve skutečnosti pláčete celým tělem nad tím, jak hnusně se k vám chová.

To, že někoho milujete, a to, že pláčete nad tím, jak se chová, se ale podle mě nevylučuje, ne?

Ivanko: ono je asi jedno, co člověk říká, spíš jde o to, jak to dává najevo...Můj přítel mě půl roku ujišťoval, jak je všechno v pohodě a problémy vidím jenom já, patrně si je vymýšlím, jak má vztah jenom se mnou a o nikoho jiného vůbec nejde atd atd atd. Ale každá máme nějakou tu ženskou intuici, a ta ve většině případů funguje. Jasně, pokud se z nás stane třeba chorobná žárlivka, pak už intuice selhává, protože nám strach a nedůvěra namlouvají úúúplně něco jiného. Dokud jsme ale soudné, tak vycítíme, jak to s námi ten druhý myslí. Já cítila, že je všechno špatně a že to vím, i když jsem asi příčinu hledala jinde než byla. Pak jsem mu řekla, že už to nevydržím, to, že se ke mně chová jako k hadrové panence, když se mu to hodí, je ke mně milý, když ne, tak ne...a i když jsem ve skrytu duše věděla, že jestli se rozejdeme, tak pro mě skončí svět, minimálně aspoň na nějakou dobu (a jak se znám tak dlouhou...), přesto jsem mu řekla, že je konec. Nakonec z něho vylezlo, že "teda jako asi bychom spolu měli zůstat...", následovala trochu nejistá doba a pak najednou - lusk - a najednou se všechno začalo obracet jinam, začínalo to být jako dřív, postupně lepší než dřív...a teď jsem strašně šťastná za to, jaký máme vztah. Po nějaké době jseme zjistila, co za tím stálo, šlo o jeho dávnou lásku, kterou znal léta přede mnou a měl s ní vztah i v průběhu svých jiných vztahů, a zrovna v tu dobu, kdy jsem cítila, že to není v pořádku, ona mu řekla, že se kvůli němu rozvede, pokud si on vezme ji. Ta "divná doba" byla doba jeho rozmýšlení a kolísání, co vlastně chce. Potom to ukončil a "vybral" mě. Taky jsem zjistila, že přesně ta doba, kdy se mi zdálo, že se to celé začalo hroutit, bylo pár dní, kdy spolu byli. To jsem zjistila až dodatečně, ale přitom bych celou dobu byla schopná označit datum, o které šlo. On doteď nechápe, jak jsem to mohla cítit, evidentně o intuici nemá ani páru Jak to teda cítíš? To přece musíš vědět, musíš cítit, jestli tě miluje nebo ne. Já vím, že teď mě miluje, i když to často neříká. Jsou chvilky, kdy jste si blízko úplně stejně jako dřív? Kdy ti spontánně řekne, že je s tebou rád? Nebo se prostě jenom podívá a víš, co ten pohled znamená? Nebo je to tak, že si odešle tu "čumáčkovou" smsku, řekne, ať toho necháš, že jsi asi paranoidní a o nic nejde, zhasne a otočí se k tobě zády? Taky jsem zjistila, že o to, co říká, často vůbec nejde. Vždyť lhát je tak jednoduché. Zkus to tak, jak ti mnozí radí, dát mu "nůž na krk", že ti to prostě ubližuje, ať si říká, co chce, a pokud se to nezmění nebo ti opravdu nevysvětlí svoji skutečnou situaci, jdeš. Klidně přiznej, že to pro tebe nebude lehké, ale že teď to pro tebe není o moc lehčí, protože takhle se žít nedá. Uvidíš, jak zareaguje. Nemusí to být plané výhružky, seber se a jdi na chvíli jinam, k rodině, známým, do levného podnájmu. Buď se ozve nebo neozve. Buď cítí něco k tobě nebo k "čumáčkovi". Nebo k oběma, ale ty jsi pro něho cennější a ty stojíš za vztah. Hodně štěstí

teď jsem dočetla, jak je to s tím bytem...souhlasím s ostatníma...zkus se zeptat nějakého právníka, jak yb se taková situace dala řešit. Až se na něj vytasíš s jasnějším řešením, že víš naprosto přesně, co udělat, kdybyste se rozešli, hned to uvidí jinak než bububu, já se rozejdu a budu s tebou bydlet dál...

No jo, no ..... další co chce jenom to, aby se vrátil čas a bude čekat x dalších let, než pochopí :-)