|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
aprill napsal(a):
Želvička17 napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Jo jo, tohle se učím, být s přítelem doma a dělat si svoje.
Občas mám potřebu aby se mi věnoval, já větší než on... ale učím se, že chlap občas tu svoji jeskyni potřebuje :-) A jeho "jeskyně" jsou počítače.
No já mám taky jeden, tak to pak vypadá tak, že já u počítače, on u počítače (jiného :-) Taková počítačová domácnost :-)Ehm, my to máme tak, že já u počítače a on u notebooku a furt se pereme o ten kabel na internet...
Proč nemáte wifinu?
Jo jo :-) My máme a můžeme si notebooky nosit po celým bytě a máme internet všude... dokonce to funguje i kolem baráku :-)
Není tady
aprill napsal(a):
Želvička17 napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Jo jo, tohle se učím, být s přítelem doma a dělat si svoje.
Občas mám potřebu aby se mi věnoval, já větší než on... ale učím se, že chlap občas tu svoji jeskyni potřebuje :-) A jeho "jeskyně" jsou počítače.
No já mám taky jeden, tak to pak vypadá tak, že já u počítače, on u počítače (jiného :-) Taková počítačová domácnost :-)Ehm, my to máme tak, že já u počítače a on u notebooku a furt se pereme o ten kabel na internet...
Proč nemáte wifinu?
Tu jsme měli úplně na začátku, co jsme sem zaváděli internet a věčně to nefungovalo...
Není tady
Martinko, tak v tomto pripade by nebylo co resit - ja bych proste jen v garsonce s nikym byt nemohla :-)
Hry mu samozrejme nezakazuju, ale kdyz by bylo dite, to snad se vzchopi.....
Programator- umim si predstavit...... 
Martinka1 napsal(a):
Malaiko - a co kdybyste bydleli v garsonce? Buď ráda, že máte 2+1, jak jsem pochopila :-)
Já jsem s přítelem bydlela v garsonce přes 2 roky, sice nehraje PC hry, ale je programátor, tudíž z práce k počítači, od počítače do postele (později než já), ráno k počítači a od počítače do práce (taktéž k počítači).
Zezačátku jsem to strašně řešila, ale musela jsem se s tím srovnat - jinak bysme spolu nemohli být.
Teď krátce bydlíme v 3+kk - přítel je u počítače - resp. u počítačů pořád (v obýváku+kk), ale já si můžu zalízt do ložnice nebo malýho pokojíku. Dokonce jsme zašli už tak daleko, že jsme si jednou psali přes zeď!!! přes ICQ :-)
No a co se týká toho zakazování her - to nefunguje. Na to musí přijít sám, že nechce hrát. Jinak když se bude mít rozhodovat mezi Tebou a hrami - tak vyhrají hry. (Jeden z mých býv. vztahů právě na tohle dojel. 1/2 roku nehrál (hry), a když odjela na týdenní dovolenou, uvědomil si, že takhle ne, a byl konec).
Není tady
Jo souhlasim, ale tam slo i o malickosti..byt doma sama, ne vypadnout.... nabarvit si hlavu, pustit hudbu......
Ponorku mam, jasne, kdyz bych byla jeste zamilovana, tohle neresim.....
Ja chodim vice ven.....s kamaradkou atd..
Ale ja psala, ze on nenavidi cestovani.... sama jezdit nechci, ale budu muset a i se vlastne i tesim, jenze jemu se moc nelibi ani to.....(ze bych jela sama)
nejradsi by, abychom oba hnili doma dalsich 30 let.....
Není tady
Malaika napsal(a):
Martinko, tak v tomto pripade by nebylo co resit - ja bych proste jen v garsonce s nikym byt nemohla :-)
Hry mu samozrejme nezakazuju, ale kdyz by bylo dite, to snad se vzchopi.....
Programator- umim si predstavit......Martinka1 napsal(a):
Malaiko - a co kdybyste bydleli v garsonce? Buď ráda, že máte 2+1, jak jsem pochopila :-)
Já jsem s přítelem bydlela v garsonce přes 2 roky, sice nehraje PC hry, ale je programátor, tudíž z práce k počítači, od počítače do postele (později než já), ráno k počítači a od počítače do práce (taktéž k počítači).
Zezačátku jsem to strašně řešila, ale musela jsem se s tím srovnat - jinak bysme spolu nemohli být.
Teď krátce bydlíme v 3+kk - přítel je u počítače - resp. u počítačů pořád (v obýváku+kk), ale já si můžu zalízt do ložnice nebo malýho pokojíku. Dokonce jsme zašli už tak daleko, že jsme si jednou psali přes zeď!!! přes ICQ :-)
No a co se týká toho zakazování her - to nefunguje. Na to musí přijít sám, že nechce hrát. Jinak když se bude mít rozhodovat mezi Tebou a hrami - tak vyhrají hry. (Jeden z mých býv. vztahů právě na tohle dojel. 1/2 roku nehrál (hry), a když odjela na týdenní dovolenou, uvědomil si, že takhle ne, a byl konec).
hlavně tím dítětem nic neřeš... to stejně povahu nezmění
Není tady
Malaika napsal(a):
Martinko, tak v tomto pripade by nebylo co resit - ja bych proste jen v garsonce s nikym byt nemohla :-)
Hry mu samozrejme nezakazuju, ale kdyz by bylo dite, to snad se vzchopi.....
Programator- umim si predstavit......
Zvykla by sis :-) Já jsem si pořídila garsonku a pak se seznámila s přítelem. Jinde jsme spolu tenkrát být nemohli. A já moc stála o to, aby se mnou bydlel. To jsem ovšem netušila, jak to bude vypadat s počítačema :-)
Ale zvládli jsme to.
Vůbec, já jsem nakonec strašně moc vděčná za to, že jsme bydleli v té garsonce... byla to škola. Když bysme rovnou bydleli ve větším bytě jako teď, tak bych se se spoustou věcí nemusela vyrovnávat a možná by mi to do budoucna chybělo. Jak píšu, byla to škola.
Teď máme 3 pokoje a kromě toho, že máme víc místa... psychicky je rozdíl snad v tom, že když jsme každý v jiném pokoji, že na sebe nevidíme. Jinak stejně víš, že partner je doma, a je to jiné než když doma není - i když jsi v jiném pokoji.
Dítě - nesázela bych na to, že to bude jinak...
Spíš bych řekla, že buď se přizpůsobíš, nebo si musíš hledat jinýho chlapa.
On se změní jedině když ON bude chtít a bude mít MOTIVACI... Ty ho nepředěláš.
No taky by mi vadilo, kdyby chlap nikdy nikam nešel... on nenavštěvuje ani svoje rodiče? Že by třeba odjel na víkend?
Jestli se mu nelíbí, že bys jela sama... tak to má fakt smůlu, ne? Když nechce jet on, ok, nemůžeš mu to nařídit. Ale snad ho nebudeš poslouchat, že nesmíš jet ani Ty 
To by byl konec.
Ale jinak - držím palce, soužití s partnerem je zezačátku hodně o kompromisech atd., zvlášť pokud jsi předtím s nikým takhle nebydlela. I pro mě to zezačátku byl nářez.
Není tady
Mně to pořád připadá, že spolu máte málo společného a jestli už to je takové na začátku...
Není tady
Želvička17 napsal(a):
Mně to pořád připadá, že spolu máte málo společného a jestli už to je takové na začátku...
Možná jsi přehlédla, pokud se nepletu, 1/2 roku spolu bydlí - ale chodí spolu 8 let!!!
Teda pardon, 7 let :-)
Upravil(a) Martinka1 (5. 12. 2008 16:08)
Není tady
Malaiko... možná by stálo za to popřemýšlet nad tím, jestli s tímhle chlapem ještě chceš být? Jestli Ti i teď vyhovuje? Možná před 7 lety byl jiný, nebo Tys byla jiná... Jestli vztah nejede ze setrvačnosti...
A ještě jedna otázka... pokud jsem to dobře pochopila že jste spolu 7 let... přítel si Tě nechce vzít? Nechce mít dítě? Má to vůbec budoucnost?
Když si představíš, že by se nezměnil a byl takovýhle dalších 30 let... jak Ti při tom je? (I když zase Vaše děti by velmi brzy uměly ovládat počítač :-)
Není tady
Souhlasím s martinkou, chce se to opravdu zamyslet na budoucnosti vašeho vztahu, jestli to je to pravé ořechové. Manža když se mnou začal chodit, a pak přišlo na první milování, tak mě říká a bereš antiko a já že né. On - hm tak budeme mít miminko. A za rok a půl jsme se braly, syn se nám narodil, až dva roky po svatbě, ale já věděla, že je to chlap, kterého chci.
Není tady
Ja som bola spolužitím s rodičmi nútená naučiť sa "vnútornej emigrácii". Buď sa zamknem do kúpeľne - a nepustím 
- alebo si dám slúchadlá na uši, vezmem knižku a okolo mňa môžu aj Eskimáci padať, je mi to jedno. Prípadne si pustím PC, rovnako slúchadlá... a rodičia mnou musia mykať, keď niečo chcú. Keď to urobia tretíkrát, veida, že bude Etna 
, takže si to rozmyslia. Skús ho tiež naučiť porozumieť tvojim signálom.
Na druhej strane: teraz bývam sama a vychutnávam si to, ale poznám najmenej troch mužov, s ktorými si viem predstaviť spolunažívanie. Všetci majú zhruba rovnakú potrebu súkromia alebo spoločnsoti ako ja, a to je dobre. 
Inak, pomáha to aj ubližších kamošiek, lebo pri všetkej úcte ma desia ženy, ktoré ma poznajú dva týždne aj s cestou a majú potrebu tráviť spolu každú voľnú minútu. 
To som zažila hlavne v zahraničí a úprimne: dosť mi to liezlo na nervy. Chápem osamelosť ľudí vytrhnutých zo svojho prostreida, ale: Ja som rada s ľuďmi, ale som rada aj sama so sebou a oboje potrebujem v primeranej miere. 
Ozaj: Nepomohlo by ti, keby si občas šla niekam bez neho TY? Keď sa jemu nechce? Trebárs na celý - osamelý - víkend na kopanice?
Není tady
Malaiko, jestli po něm něco chceš, tak nic nenazačuj, ale řekni mu to! Jen musíš mít dopředu rozmyšlené, co uděláš, jestli on to nebude chtít akceptovat... jestli, když bude trvat na dosavadním způsobu života, to vydržíš celý život. No a na sliby, že se změní, nedej - ber jen činy!
Není tady
Marti, vzit se chceme....to bylo takovy blby se brat, kdyz jsme nebydleli spolu, ale neni to priorita...dite moc chce, bohuzel se nam nedari pocit (z me strany).... jistá setrvačnost tam je... takový přechozený vztah...těch 7 let jsme se nehli z místa, víkendy přes kopírák....
já už jsem teď jinde, mě on přijde pořád jako 22-23 člověk...takový mimino....
no právě když si tenhle život představím, jsem totálně zoufalá....
Martinka1 napsal(a):
Malaiko... možná by stálo za to popřemýšlet nad tím, jestli s tímhle chlapem ještě chceš být? Jestli Ti i teď vyhovuje? Možná před 7 lety byl jiný, nebo Tys byla jiná... Jestli vztah nejede ze setrvačnosti...
A ještě jedna otázka... pokud jsem to dobře pochopila že jste spolu 7 let... přítel si Tě nechce vzít? Nechce mít dítě? Má to vůbec budoucnost?
Když si představíš, že by se nezměnil a byl takovýhle dalších 30 let... jak Ti při tom je? (I když zase Vaše děti by velmi brzy uměly ovládat počítač :-)
Není tady
Malaiko, pokud ty sama něco nezačneš dělat, tak se nic nestane!!!!!!!! Tvůj přítel si z tebe dělá svůj obraz, a ty mu povoluješ!!!!
Není tady
Malaika napsal(a):
no právě když si tenhle život představím, jsem totálně zoufalá....
Není tady
Malaika napsal(a):
Marti, vzit se chceme....to bylo takovy blby se brat, kdyz jsme nebydleli spolu, ale neni to priorita...dite moc chce, bohuzel se nam nedari pocit (z me strany).... jistá setrvačnost tam je... takový přechozený vztah...těch 7 let jsme se nehli z místa, víkendy přes kopírák....
já už jsem teď jinde, mě on přijde pořád jako 22-23 člověk...takový mimino....
no právě když si tenhle život představím, jsem totálně zoufalá....
Hm... no právě. Z toho co píšeš mi připadá, že to přechozený je.
A rozumím Ti, jak to myslíš, že je pořád jako mimino.
Mám kamaráda, se kterým jsem chodila když mi bylo 17.
Sem tam se s ním občas potkám. A je pořád stejnej!!! I když mu je už 32.
Takže to chápu.
Bohužel, když jsou spolu 2 lidi, a jeden se vyvíjí a druhý ne - zákonitě to vede k rozchodu (nebo k takovému vztahu, jaký máte)...
Můžeš se o takovéhleho chlapa/mimino opřít?
Uživí vás, až budeš na mateřský?
Když už spolu 1/2 roku bydlíte, pořád neplánujete svatbu? Pokoušíte se o mimčo bez svatby? V tomhle jsem staromódní...
Ono mu to takhle vyhovuje, takže nebude měnit NIC. Tobě to ale nevyhovuje...
Není tady
nejde mi se neozvat,jako kdybych četla svůj příběh ještě před rokem.
6 let společného žití,hygiena taktéž minimální,místo počítače u nás byla televize.Vzala jsem si ho.Před svatbou stejné pochyby jako máš ty ted,několik tvých myšlenek jsou uplně totožné s mými.Taky jsem s jeho přístupem neměla chut na intimnosti.Měla jsem ho ráda,ted vím,že to byl zvyk,strach udělat ten radikální krok.Byli jsme jako mladší bratr a velká sestra.
Rok po svatbě jsem si uvědomila,že to byla chyba a že jsem měla poslouchat své pocity už před svatbou...Odešla jsem...rok po svatbě.Naštěstí jsme nestihli děti.
Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života.Nikdy jsem nelitovala kvůli sobě.Spíš mi bylo líto jeho,ale to je jiná kapitola.
Takže moc držím palce,at to nedoapdne jako u nás,ale myslím,že je potřeba s tímto stavem něco dělat,protože pokud ne,bude to v tobě jen sílit,nevěřím,že se dá zvyknout a muži sami v tomhle problém nevidí...
Není tady
Malaiko, my jsme kdysi bydleli v bytě 2+0 s dvěma dětma. Když jsem si chtěla dojít v klidu na WC, tak jsem prostě požádala manžela, že si chci "posedět", aby si pustil hudbu (třeba rádio) a nechodil do chodby. A fungovalo to. Nebo jsem mu oznámila, že dělám ženskou údržbu a chci soukromí. Třeba najdeš nějaký způsob, jak se s přítelem domluvit.
Není tady
Můj manžel je naštěstí společenský, a schází se s přáteli, a já zase svými kámoškami. Kdyby jsme měli být pořád doma jen spolu, tak bysme si asi po čase lezli na nervy.
Není tady
majka.r.63 napsal(a):
Malaiko, my jsme kdysi bydleli v bytě 2+0 s dvěma dětma. Když jsem si chtěla dojít v klidu na WC, tak jsem prostě požádala manžela, že si chci "posedět", aby si pustil hudbu (třeba rádio) a nechodil do chodby. A fungovalo to. Nebo jsem mu oznámila, že dělám ženskou údržbu a chci soukromí. Třeba najdeš nějaký způsob, jak se s přítelem domluvit.
Já jsem s našima bydlela v 2+1 a mám dva sourozence :-) Tj. 5 lidí.
Když jsem byla malá (znám z vyprávění) tak v garsonce bydlela máma, táta, já (mimino) a tátova nejmladší ségra. Tj. 4 lidi :-)
Takže primárně to není o velikosti bytu (i když i na tom záleží), ale o vztazích.
Není tady
Ne - když mi to jde na nervy, jdu já
Není tady
Nedoma napsal(a):
Ivana*M napsal(a):
Klubko napsal(a):
Jen takový otázka. A když jste se seznámili, tak byl voňavý? Já bych totiž už z principu nemohla být s chlapem,který mí páchne. Nemyslím, který se nepoužívá deodorant. Ale ten chlap vám přeci musí vonět.
Asi jsem chodila se samými voňavými:)Pivar nebude vonet, ani kdyby se na hlavu stavel:)
Mnohem horší jsou psejčkaři...
tak s tím nemám zkušenost, bohužel žádného zajímavého neznám, to byl měl možná m. smůlu:)
Není tady
Taky bych toho mého nejradši poslala do nějaké hospody, jinak doma pořád chodí, klape pantoflema a uklízí a uklízí. A s tím úklidem mě terorizuje a chce abych ho následovala. Navíc mám strach, že něco důležitého spálí, protože ten koš vynáší snad několikrát denně.
Není tady
luminka napsal(a):
Taky bych toho mého nejradši poslala do nějaké hospody, jinak doma pořád chodí, klape pantoflema a uklízí a uklízí. A s tím úklidem mě terorizuje a chce abych ho následovala. Navíc mám strach, že něco důležitého spálí, protože ten koš vynáší snad několikrát denně.
To jako fakt?
Není tady
luminka napsal(a):
Taky bych toho mého nejradši poslala do nějaké hospody, jinak doma pořád chodí, klape pantoflema a uklízí a uklízí. A s tím úklidem mě terorizuje a chce abych ho následovala. Navíc mám strach, že něco důležitého spálí, protože ten koš vynáší snad několikrát denně.
Tak udržuj domácnost ty a manžel si najde jiného koníčka 
.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
