tina napsal(a):

debata sice zajímavá, ale už dost mimo téma - zkuste se ho prosím držet, děkuju

Omlouvám se, nicméně konstatuju, že to v dané situaci jde jen hodně těžko (držet se tématu)

Upravil(a) Anda (8. 12. 2008 13:52)

Kukačko, jak to vypadá, udělala jsi něco? Je to lepší...?
Nebo jen trpce lituješ, že se tak povyšuješ a zasahuješ rodičům do života? žert. prosím!

Když si situaci obrátím. Měla jsem problém. Brečela jsem , byla jsem zadumaná, na nic jsem se neptala a z ničeho nic, ke mně přišla dcera (16) a řekla, mi něco v tom smyslu. Mami, nic si z toho nedělej, není to tak strašný, jak to vidíš, já to vidím tak, že......blabla, no, tak přece je to v pohodě, ne? Treila do černého. Přesně. Úplně se mi rozlilo  teplo kolem žaludku. Problém byl najednou úplně malinkej. Měla pravdu. Nikdy na tu chvilku nezapomenu.
A přitom : "byl to můj problém" ne její, "nikdo ji o radu nežádal", "vměšovala se do mého života " , "nebylo to JEJÍ (velmi oblíbené)", "neměla právo se mi plést do života". A výsledek? Pomohla mi. Nikdo Vám nikdy nepomohl? Nikdy nebyl nikdo v pravý čas na správném místě? Nejde přece paušalizovat věty: "je to jen jeho, je to jen moje, " Ano, jsou užitečné a pravdivé jsou , ale v  přiléhavých situacích. Ne to napráskat všude, za každou větu.  Můžeme mít na věc jiný názor, někdo se do sporu rodičů  zapojí, někdo ne, někdo to udělá takto, jiný ne, ale sdělit zde: "tak to je" a tečka, to je hloupoučké.
Asi prostě jedno sezení rodiných konstelací nestačí...

Nevím jak pomoci přesně, každý jsme jiný, tak i Kukačkovi, to asi nikdo z nás neví, ale možná stačí soucítění s problémem a nabídnout úhel svého pohledu, není přece nutné vynášet direktivní soudy a sdělit jak to prostě "je" a jak to "není".

Já bych dneska moc ráda pomohla svým rodičům , aby v čemkoliv měli lehčí a příjemnější život, ale už nemám možnost.

majkafa napsal(a):

Klubko napsal(a):

čoveče,Majko, ty si připadáš jako mladá a člověk,který nerad do něčeho kibicuje,ale  s touto větou...
chybí ti životní zkušenosti. Nic víc...
mi příjdeš horší, než moje 80ti letá babi

To je tvoje, ne moje.
Životní zkušenosti nemají nic společného s věkem. To sis tam přiřadila jenom ty. Někdo ve 20 může mít takových životních zkušeností jako jiný v 80.

Jen mě tak napadlo, zcela v nesouvislosti s tématem, byť do něj to taktéž zapadá. I lidé se zkušenostmi (jakýmikoliv) mohou být zcela nepoučitelní, zvlášť když uvíznou v Matrixu, že mohou své zkušenosti pouze rozdávat a nic si už nemusí brát. Ono naše utváření v hotového člověka nemá ještě nic společného, že to jak si zkušenosti zažijeme, je na žití s námi.  V pozici (ne)rozdávajících své bohaté vzlety a pády, jsou lidé, kteří při pocitu, že již umí létat, mají pocit, že Ti kolem nich jen tak blbě poletují, zatímco oni jsou jestřáb, který už to mrská i s otočkami.

Ad téma- vzhledem k tomu, že šlo o povzdych ala země Miroslavova, pak asi nic Kuki nepotřebuješ. U svých rodičů podobné skazky (a není jich málo) už léta letoucím řeším střídavými výzvami k okamžitému rozvodu (absurdně se chovají v té chvíli jako nechápající zamilovaný pár) a líčením ala:"Neblbni táta Tě má rád a jenom blbě kecá." Mojí mamince v případě vyčerpání nad cholerickým otcem velmi pomáhá jí na chvilku od táty odstřihnout- nutně potřebuju hlídání, mám lístky do divadla. No a pak zjistím, že ta naštvaná matka třetí den tajně telefonuje ze záchodu, abychom neslyšeli:"Broučku už se Ti taky stýská jako mně?(otec něco neurčitě potěšeně funí), máš tam ještě jídlo?(musel by přizvat regiment, aby to stačil sníst za měsíc), nebolí Tě nic (furt ho něco bolí)?..." Bohužel špatné vlastnosti starců se prohlubují, ale jak říká máma:"Je prima, že už hůř slyším, tak já ho už vlastně neslyším držkovat."

Upravil(a) hrosanek (8. 12. 2008 14:38)

Tak jo kuki,
táta si bude doma přemýšlet nebo taky ne.....
O Vánocích bývá nejvřelejší atmosféra, tak třeba se Vám naskytne chvilička si promluvit. a souhlasím - netlačit, přijde to samo...

ahoj Evi...

Upravil(a) Somaia (8. 12. 2008 20:18)

Ronjo - díky, to je docela přesné a dělám to taky. V loňském roce jsme spolu byly týden na kolech na Šumavě a máma slzela dojetím, že tohle nikdy nezažila. To byla moje pomoc a platba za všechno, co pro mě kdy udělala ona.

Kuki tak tak...my vzali v říjnu mamulku do Tater a básní o tom doteď

Ronja napsal(a):

Já se snažím mamince zpříjemnit život, občas ji někam vezmu, něco jí koupím, vyslechnu ji, když potřebuje. A snažím se jí říkat svoje názory - že se nechá manipulovat otcem, svými rodiči, sestrou apod. Ale neříkám jí to takto: "Buď duchovně na výši a oprosti se od toho" ale spíš "Je mi líto, že se trápíš. Mám někdy pocit, že ti to babička dělá schválně. Chápu že je to těžké, ale kdyby ses na to dokázala vykašlat, asi by ti to pomohlo". Zároveň ale se snažím tady pro maminku být, pořád. Mám ji ráda, je moje, je nejlepší. Vždycky ji vyslechnu, ale snažím se tím netrápit. Je to její život a její volba a součástí lásky je i respekt - takže já respektuju, že si vybrala žít s mým otcem a být takovouto dcerou svým rodičům. Nenutím ji k ničemu jnému. Ano, snažím se jí pomoct na najít z toho cestu, ale netlačím ji nikam. Snažím se jí dát sílu a informace, které jí můžou pomoct rozhodnout se - ale rozhodnutí musí udělat ona sama a hlavně ona sama musí vědět, které rozhodnutí je pro ni dobré. To já prostě vědět nemůžu, ačkoli se můžu velmi silně domnívat. Ona je svobodná. A to si myslím, že je jádro problému, který tu zazněl: že to někteří nerozlišují. Starost a láska není manipulace a vměšování. Být duchovně na výši neznamená, že už se o svou rodinu a přátele nebudeš starat - znamená to, že rozeznáš, kam až můžeš zajít ty a kam musí jít ti ostatní. A pro mě je tohle úkol na celý život - a upřímě řečeno si myslím, že to není možné mít vyřešené jednou provždy ve všech oblastech svého života a být děsně v pohodě a na výši.

Ronjo, mluvíš mi z duše. Přesně takhle je myšleno i mé psaní. Dík.

Pandorraa napsal(a):

Kuki,
jednu jsem viděla rodinnou konstalaci, kdy celá rodina trpěla tím, jak se k sobě rodiče chovají.
Všechny to trápilo, protože maminka s tatínkem je zatahovali do svých hádek a sporů, vyžadovali jejich názor a soudy. Už dospělé děti z nich byly stále na prášky...
Konstalace ukázala, že zatímco okolí se hroutí, mamka s taťkou se vlastně skvěle baví, jsou nesmírně spokojení, protože to byl jejich způsob vyjádření zájmu jednoho o druhého...

Já samozřejmě nevím, zda toto je i případ tvých rodičů, spíš tím chci jen říci, že věci většinou nemusí být takové, jak z našeho pohledu můžou vypadat.

Být tebou, jediné, co udělám, nenechám se do těhle rodičkovských hrátek zatáhnout, nezúčastním se jich. A to v žádném případě, jsou to nejen tví rodiče, ale především lidé, kteří spolu žijí řadu let, asi vědí proč.
Vyjádřila bych jim oběma svou lásku a odešla s tím, že na jejich "hry" nemám, nechci se jich zúčastnit ani jako rozhodčí s píšťalkou ani jako divák s trumpetou

Netrap se tím, oni si to spolu srovnají, nakonec slyšela jsi tátu - bez mámy by byl ztracený
No není to krásné vyznání lásky?

Přesně tak. Rodiče si v tom pěkně rochní a ostatní trpí. Myslím si, že až to někomu bude vadit, začne to řešit. Do té doby to není žádný problém. Jó, kdyby mě máma požádala o pomoc, pokusil bych se pomoci (radou, případně skutkem). Do té doby bych se do toho nenechal zatahovat a snažil bych se uchránit si své duševní zdraví

přesně, když jsem to takto napsala já, tak to ještě stejné nebylo...
Ronjo, i u nás je to stejné já říkám - s chlapem, jako je můj otec, bych nebyla, ale respektuju to, že s ním mamka je...

Kukačka napsal(a):

...a najednou...

To není najednou, to je pořád, jenom ty v mých slovech vidíš, to, co ty chceš a ne to, co já jimi myslím. Co třeba skrývá před tvým pochopením můj způsob vyjádřování. Protože jiný způsob prostě neumím.

Taky je možné, že já v těch tvých slovech vidím něco jiného, než píše Ronja, protože mi tvůj způsob vyjádření skrývá pochopení tvých myšlenek. Nic záhadného v tom není.

Protože dle mého názoru Ronja rozhodně píše něco jiného, než ty v prvním příspěvku.
Ve tvých slovech cítím vměšování. V Ronjiných slovech cítím lásku.
Ale to je můj pocit, možná ty to vidíš tak, že Ronja píše to samé, co ty.

Jelikož tohle už mám zpracováno a vím, nijak se mě nedotýká "propírání" mých příspěvků na tomto vlákně. Nejsem z nich nijak smutná ani dotčená. Vím, že je to jenom nepochopení mých pocitů pro některé nesrozumitelným způsobem vyjádření.

Jen bych podotkla, že je to pouze dojem některých z mých písmenek, že mám pocit, že už mám jenom dávat a nemám co brát.
Protože vím, že babinet i můj každodenní život mě stále učí a stále mám spousty věcí nezpracovaných.

Upravil(a) majkafa (9. 12. 2008 16:00)

Ano. Metamorfózy duše. Krásný.

Vidím např. Ronju dle jejího psaní v části - měním, co měnit můžu, a Kukačku dle jejího psaní ve stadiu - měním, co změnit nemůžu.
U Ronji cítím lásku. U Kukačky cítím manipulaci a vměšování.
Zamyslím se nad tím, proč. Možná proto, že Kukačka se vyjadřuje stejně tvrdě jako já. Že za jejími písmenky lásku nevidím a ona tam přesto je.
Za mými písmenky lásku taky občas nevidět, ale to neznamená, že tam není.

Netroufám si posuzovat, jesti nějaký cit někde je nebo není. Maximálně je mi dovoleno říct, jestli já tam něco cítím, nebo ne.

Upravil(a) majkafa (9. 12. 2008 16:41)

Anda napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Anda napsal(a):

Tohle podepíšu taky. Víc než snahu o pomoc či poskytnutí rady, vidím jen touhu ukázat sama sebe v nejlepším světle na úkor kohokoliv a čehokoliv. Připadáš mi jen o stupínek, možná dva, výš než Anjika.

Juj, vy jste se tady včera rozjely holky.
Oceňuju vaší odvahu - ale přeci jen - není lepší nereagovat a myslet si něco o těch dojících zvířátkách ?

Asi je, Želvi. Ale Kukačku naprosto chápu. Mě neustálé podsouvání myšlenek svých do hlavy mé kolikrát neuvěřitelně štve, ale mlčím. Pokud se to ale bude týkat mého vztahu s nejbližšími, jdou veškerá předsevzetí stranou.
Nehledě na fakt, že to tady fakt kolikrát hodně silná káva a dost velká troufalost až drzost. Pak následuje snaha o retuš známým "Myslela jsem to jinak, špatně chápeš (Ty to tak vidíš, je to Tvoje, na první pohled jsem tvrdá, ale chci pro Tebe jen to nejlepší atd. atd., dosaď libovolné)

No Ando, mně vždycky napadne - z kterépak příručky je toto opsáno? Nebo - kterýpak psycholog to měl zase kde seminář? Spíš se tomu směju. Nechtělo by se mi být bloknutá kvůli té osobě, tady je spousta jiných lidí, se kterými je radost si psát a diskutovat.