Kuki, to je normální, že tě to mrzí. Mě by to mrzelo taky. Já přijedu na chalupu. Jsem tam jenom s babičkou a dobrý. Přijede máma a už to jede.
Hned na ní začne štěkat, babička zase začne brečet. Jsem ráda, když jsou každá zvlášť. A teď si vem, že jsou v zimě v jenom bytě. Tchýně s tatou se k sobě chovají líp, než dcera s matkou.
Vždy když k našim příjdu a začnou, tak pronáším, že jsem přišla na návštěvu a nebudu poslouchat hádky a co kdo komu. Vím, že je to ponorková nemoc, ale já za to nemůžu.
Je jasné, že mě to mrzí a odcházím smutná. U nás to tedy o sprostých slovech není. Spíše máma nenechá na babičce nit suchou. Vím, že s ní měla taky co do činění a teď jí vyčítá jaká byla, ale to mě nezajímá. Babička zase umí citově vydírat. " Já vám dala tohle a umožnila bydlet ve svém bytě a ted tohle..."
No na zabití.

Blossom napsal(a):

Jediný, kdo je v té situaci skutečně v roli bezbranné oběti, je chudák ta babička. Na 91 letech už zákonitě je odkázaná na cizí pomoc, asi nemůže prásknout dveřmi a jít bydlet jinam. Být Kukačkou, soustředila bych svou pomoc na ni, chodila bych ji navštěvovat, dávala bych jí najevo co nejvíc lásky, když už chudák musí být v prostředí, kde je ponižována a ničena neustálými hádkami. Prostě-snažit se aspoň té babičce pokud možno zpříjemnit poslední roky (nebo měsíce? nebo jen dny? kdo ví...)

Babi je hluchá, jediná její velká vada. Jinak je samozřejmě úměrně svému věku jako sušinka, pilně sleduje TV a noviny, celý dny čte a kouká ve svém pokojíčku. Teď mi vyloupala asi dvě igelitky ořechů na pečení.
Myslím, že konflikty zas moc neprožívá, nebývá jich přímým svědkem. To spíš táta "týrá" mámu, že babičce vyváří, že se jí hlásí (jdu ven, přišla jsem) a tak podobně, samé drobnosti co 100x vyřčené naštvou až do morku kostí.
Babička tu bude ještě dlouho a my vnučky si to přejeme.

Klubko - hodně podobné...ponorková nemoc, jo.

Je fakt, že já na ně občas všechny houknu, jinak bych to nevydržela.
Máma jako správný beran se urazí a nafoukne pusu, občas utrousí jedovatost.
Babička je skleslá a suší kapesník.
A táta jako správný cholerik zařve, že se na všechno může vy..t.
Kocourkov.
A jak psala Helena, každý zvlášť, pohoda.

U nás to je tím, že máma by nejraději žila sama. Jí by vyhovovalo chodit k otci na návštěvy. Už dlouho lobuje alespon za oddělené ložnice a on jí nechce vyhovět. Protože by musel stěhovat a malovat, což je hůrza, když po něm někdo chce fyzickou práci.
Slíbila jsem mámě, že když se dohodnou,tak jí s tím před létem pomůžu,až táta bude týden s chlapama na dovolené.

Máš právo být naštvaná a zafňukat si klid.

Je fakt, že jsem byla vždy totálně vykolejená z diskuzí u rodičů bývalého. Otec byl žálivý cholerik,takže jeho manželka přijela z lázní a on na ní "tak jak sis, zašu.kala". Tenkrát mě vypadla sklenice málem z ruky....

No ale to je o jeho nejistotě. Protože on tenkrát neměl práci, tak ti připadal jako vůl. Teď vydělávala žena, takže to bylo něco na jeho ego.
Ač jí nemusím a vím že je to taková ukecaná slepice, která by kecala do všeho, tak se ráda upraví a sluší jí to. Maluje se i v téměř 60ti a má vkus.
Takže on prostě znejistěl a neuměl to dát jinak najevo,než takhle. Což mě příjde totálně trapné.
to já z domova neznám.

mmch, jestli jsou tady rodiče, kteřá se chtějí zbavit dcérky, ať mažou na větvičky

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

chybí ti životní zkušenosti. Nic víc. Představ si sebe a svého manžela za X let a představ si, jak vám děti kecají do vztahu. Japa se asi budete cítit? Nebo stačí představit si tvé rodiče, jak vám kecají do vztahu. Jak ti bude? Prima?

Kukačka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Každý má právo zkazit si svůj život způsobem, jakým chce. I rodiče.
A my ostatní jim do toho nemáme právo kecat.

Třeba jim to opravdu tak vyhovuje - jinak by to nedělali ne? Nikdo vědomě neubližuje. Prostě dělají co umí a tím, že říkáš "děláte to špatně, jenom já vím, co je pro vás dobré" se nad ně povyšuješ.

to jsi vzala kde?

Kuki, možná bys měla přeci jenom zkusit školičku. Nebo něco jiného. Pak pochopíš. O čem NÁŠ VLASTNÍ život je.

Kukačka napsal(a):

jojo, to je můj táta...přesně jeho reakce, akorát bych neřekla že žárlí, pro něj je to celkem normální slovo. Bohužel tím s přibývajícím věkem měří skoro všechno...trapné, slyšet takhle mluvit otce

Občas se ptá mých dětí, svých vnoučat "kdy přivedeš ukázat toho svýho novýho"? Dítě radši nejde na návštěvu samo, natož s přítelem/ přítelkyní, aby děda netrousil podobný "vtipný poznámky".

No vidííš, a ty děláš svým rodičům přesně to samé. Copak to nevidíš? Proč máš jiný metr? Nech je být, Kuki.

promiňte, nereagujte již víc...já o voze, vy o koze
speciálně ty, majkafo, zdrž se prosím komentáře.

pro ostatní - omlouvám se

No nějak cítím, že Kukačka si prostě potřebovala postesknout. Necítím z její reakce, že by rodiče chtěla měnit, to ani náhodou. Prostě jí bylo smutno.
Nepotřebovala tady slyšet rady, ty nevíš, my víme atd.
Ona prostě jen chtěla návštěvu prožít v klidu a mrzí jí to. A jsme přesvědčena že by to taky mrzelo 99% babinetek i ty,které mají vyřešíno:)