29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
dost mě trápí, že moji rodiče se poslední dobou šíleně hádají.
Mám pocit, že otec dost popíjí (myslí si, že si užívá důchod), v konfliktech máti dost uráží a hlavně - předmět konfliktu je 91letá babička, mamky maminka, kterou u sebe mají.
jak vysvětlit 67letému chlapovi, jindy inteligentnímu inženýrovi, že prostě stáří nemine ani jeho? Jak mu říct, že je více než hulvátské, aby urážel svou manželku po gynekologické operaci stálým poukazováním na její "méněcennost"? Jak mu říct - tati, moc piješ? Jak říct - mami, jsi moc vztahovačná?
často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..."
Teď jsem s mátí měla telefonický hovor a úplně mi z něj bylo fyzicky špatně. Nechápu, jak spolu můžou takto komunikovat. Přitom když byla mamka v nemocnici před pár týdny, vyslechla jsem jak jí táta do telefonu říká - prosím tě, dej se dohromady, vždyť já bych bez tebe byl ztracený...
Připadám si bezradná. Když mluvím s každým zvlášť, je to fajn, rozumíme si. Ale když jsou spolu, je to hrůza.
Není tady
Obavam se, ze tohle ovlivnit bude dost tezky. Nasi meli taky tezky obdobi, i kdyz ne tak tezky, jako u vas. Pomahalo, kdyz jsem se bavila jak s kazdym zvlast, tak dohromady, a nenapadne poukazovala na jejich kvality, stylem: "vy jste sikovni, ta mamka je ale hodna, ze se tak postarala (s tatkou), s mamkou "tatinek je spolehlivy, to je dobre, ze ho prace bavi". Proste v rozhovorech je oba chvalit a vyzvihovat i toho druheho. Kdyz jsem se bavila s nima obema, tak zase hledat to pozitivni a chvalit je. To bylo jedine, co trochu zafungovalo. Proste do nich prat pozitivni energii, co to da Oni treba totiz vi, ze se maji radi, ale po tech letech se na to lehce zapomina a upanou do stereotypu. A prave podobnymi hovory jim to pripomenes.
Podotykam, ze nekolik let predtim jsem se snazila rodice "zmenit", vedlo to akorat k neustalym konfliktum mezi vsemi a nikomu to nepomohlo. Vyse popsane byla jedina metoa, ktera zaznamenala castecny uspech.
Upravil(a) Lucie_82 (4. 12. 2008 11:34)
Není tady
A to se tak změnil až teď? I když by v tom byl ten alkohol, což je svinstvo, tak kde přišel k tomuto úsudku (narážím na tu "méněcennost). Kdybys nepsala, že je jindy - nebo byl - v pohodě, tak bych ho asi jednoznčně odsoudila. To, co říká je nejen nevkusné, hloupé a hulvátské, ale hlavně neopodstatněné. Co za tím může vězet, třeba to může být i reakce na něco, i když popravdě hnusná.....
Není tady
No , bohužel, Kuki, i já okolo sebe vidím několik letitých manželství, které nejsou žádná idyla. Někteří lidé si časem dokáží vypěstovat i docela životaschopnou alergii na toho druhého a měnit navyklé vzorce svého chování se stává téměř nemožnou sci fi natož změnit způsob života a z nevyhovujícího vztahu odejít...
Za svého mládí jsem byla vmanipulována do role rozhodčího a zároveň smírčího soudce svého otce a jeho ženy. Bylo to někdy nad moje síly poslouchat obě strany a rozdávat "moudré odpovědi" na otázky, co si o tom myslíš... když jsem měla mít úúúplně jiné starosti i radosti se svými prvními láskami a mělo by to fungovat naprosto opačně!!! Nebyla to příjemná role a nebyla by příjemná ani dnes....
Na tvém místě bych se asi snažila vměšovat se co nejméně neboť každý si táhneme svůj osobní náklad svých komplikovaných vztahů, který je dost těžký a rodiče nemají právo tě do svých sporů jakkoliv vtahovat a i ty do nich zasahovat.
Kdysi jsem četla jeden příběh, kdy si dva lidé udělali ze své dcery vrbu a prostředníka svých konfliktů, dokonce spolu přestali i komunikovat a teprve v okamžiku, kdy zásáhla "vyšší moc" a dcera byla vážnou zdravotní komplikací znehybněná a přestala mezi nimi fungovat, byli přinuceni zase začít mezi sebou komunikovat a v podstatě došlo k hapy endu a smíření dvou totálně rozhádaných partnerů. Nakonec se dcera projevila jako vážná překážka, i když její úmysly byly ty nejlepší a myslela si, že bez ní by rodiče nemohli žít dál... a vida ...dopouštěla se omylu.... když tu nebyla ONA, museli své síly spojit a pomoct si vzájemně. Takže opět klasické... "že všechno špatné může být ve skutečnosti dobré"....
a ona nakonec jen páchala dobro , místo aby pomáhala.
Upravil(a) Somaia (4. 12. 2008 11:55)
I když u nás hádky tohoto druhu neprobíhají, spíš se naši rafnou kvůli naprosté kravině, otec huláká (neuráží, ale svojí argumentací by přehlušil nálety na Berlín), máti se uráží a odchází trucovat a my tam pak se ségrou sedíme jak dva idioti (jen pro přesnost - většinou k nim jezdíme na celý víkend a když ti dva celou dobu komunikují mezi sebou jen prostřednictvím nás dvou, je to taky fajn).. Minulý rok jsme se dohodly, že v okamžiku, kdy tohle vypukne, balíme se a odjíždíme. A docela to od té doby klape. Všichni jsme spolu rádi, takže naše to asi taky muselo mrzet, když jsme tohle asi dvakrát uvedly do praxe a teď se krotí.
Není tady
Kuki,
jednu jsem viděla rodinnou konstalaci, kdy celá rodina trpěla tím, jak se k sobě rodiče chovají.
Všechny to trápilo, protože maminka s tatínkem je zatahovali do svých hádek a sporů, vyžadovali jejich názor a soudy. Už dospělé děti z nich byly stále na prášky...
Konstalace ukázala, že zatímco okolí se hroutí, mamka s taťkou se vlastně skvěle baví, jsou nesmírně spokojení, protože to byl jejich způsob vyjádření zájmu jednoho o druhého...
Já samozřejmě nevím, zda toto je i případ tvých rodičů, spíš tím chci jen říci, že věci většinou nemusí být takové, jak z našeho pohledu můžou vypadat.
Být tebou, jediné, co udělám, nenechám se do těhle rodičkovských hrátek zatáhnout, nezúčastním se jich. A to v žádném případě, jsou to nejen tví rodiče, ale především lidé, kteří spolu žijí řadu let, asi vědí proč.
Vyjádřila bych jim oběma svou lásku a odešla s tím, že na jejich "hry" nemám, nechci se jich zúčastnit ani jako rozhodčí s píšťalkou ani jako divák s trumpetou
Netrap se tím, oni si to spolu srovnají, nakonec slyšela jsi tátu - bez mámy by byl ztracený
No není to krásné vyznání lásky?
Není tady
Ando, ano, myslím, že jste zvolili se sestrou naprosto ideální, moudré a funkční řešení...
Kuki, tatínek si důchod neužívá, on se v důchodu jednak asi nudí (pro "inteligentního inženýra" to velmi pravděpodobně otrava je), jednak si (možná) připadá starý a odepsaný, takže se to pokouší řešit alkoholem = chvíli zapomene, urážením = manželka je "nemožná", tedy "horší" než on a napadáním babičky = protože má obyčejný strach ze svého stáří.
No a maminka si možná připadá stejně, navíc ta operace jí zřejmě taky nepřidala - jako člověku i jako ženský. Její "vztahovačnost" může být rovněž obrana = "zaútočit" první.
Tak zvaně rozumnými argumenty moc asi nezvládneš- pořád jsi jejich "dítě" a "malá holka" - ale možná by to šlo právě z téhle pozice... "mami/tati, mně to bolí, když tohle děláte".
Není tady
Já myslím, že jeden z důvodů může být právě tady: myslí si, že si užívá důchod.
Bohužel si ho užívá s alkoholem.
Obávám se, že to byl před tím, něž šel do důchodu, velmi aktivní a zaměstnaný člověk, který má najednou ze dne na den spoutu času a neví co s ním. A tak potkal kamaráda - alkohol - se kterým si padli do noty.
Není jednoduché poradit, jak z této situace ven. Jedině, že by si našel něco, co ho baví a čemu by se mohl věnovat bez toho "kamaráda".
Není tady
Vubec ale vubec bych se do toho nepletla. Ja jsem se do vztahu svych rodicu nechala zatahnout docela dost. Hodne dlouho jsem si brala jejich problemy na sebe a vysledek je ten, ze ted mam tolik problemu, ze nevim, co s tim. A kdyz se je snazim resit, tak z toho vzdycky vyleze nekudy maminka a tatinek a jak jsem se jim snazila "pomahat". Uz bych to v zivote vickrat neudelala. Jsou to jejich problemy ne moje. A pokud se chteji nesnaset, je to jejich zalezitost. Ja si budu resit to svoje.
Není tady
No mám pocit, že se táta o mámu bojí,ale neumí to dát najevo jinak, než trapnými řečmi.
Jo rodiče a babička. Tak o tom napíšu román. Ale tedy u mě by to bylo spíše vtah matka - dcera - vnučka. Nějak nemám sílu to teď popisovat,ale taky mi to dává pěkně zabrat.....
Není tady
Sněhuláček napsal(a):
Já myslím, že jeden z důvodů může být právě tady: myslí si, že si užívá důchod.
Bohužel si ho užívá s alkoholem.
Obávám se, že to byl před tím, něž šel do důchodu, velmi aktivní a zaměstnaný člověk, který má najednou ze dne na den spoutu času a neví co s ním. A tak potkal kamaráda - alkohol - se kterým si padli do noty.
Není jednoduché poradit, jak z této situace ven. Jedině, že by si našel něco, co ho baví a čemu by se mohl věnovat bez toho "kamaráda".
P.S.: Myslím, že jste zvolili, správné řešení
Není tady
Kukačka napsal(a):
... často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..." ...
"a vy jste moji rodiče a máte mi vytvářet pěkné rodinné prostředí..."
a jinak ? ono je to asi vážně baví - znám takový rodiče mé kamarádky - bez sebe by byli ztracení a přitom vstávají s hádkou na rtech
pořídili si pejska, který zakrátko ohluchl (myslím tím selektivní sluch), ale aspoň mají "společného nepřítele"
(myslím to s nadsázkou, milují ho jako dítě...)
víš, Kuki, láska se dá projevit různým způsobem
Upravil(a) Jessika (4. 12. 2008 12:12)
Není tady
Můj táta nikdy nebyl moc aktivní. V tomto smyslu mu nic nechybí, v důchodu má pivo a televizi a klid. Všichni ať mu vlezou na hrb, a ty dvě báby, co je s nimi nucen žít, nejdřív...nenudí se. Veškeré nabídky na procházku, cestování, divadlo a podobně odmítá, protože v televizi zrovna běží fotbal, tenis....
Obecně je u nás doma dost velká tolerance k alkoholu - u obou mých dědů, prostě jako v Čechách. Pivo je normální nápoj, kořalka k tomu vítaná. Popíjelo se vždy. jenže můj otec se rozhodl, že si v důchodu může dopřávat a ono to není jen pivo, ale i tučné(rozuměj dobré) a podobně. Tuhle jsem s hrůzou sledovala, jak se mu třesou ruce.
Hulvátské chování zdědil po svém otci, teď se to s věkem nějak prohlubuje a ano - máti se brání jaksi nevhodně. Vztahovačná, vyčítavá, přilévá olej do ohně.
S tím nic nenadělám. Vím to.
K nervozitě na obou stranách přispívá i to, že jsou na zimu doma z chaty a nemají žádný únik na zahradu. Babička - stará paní - jim teď dala nějaký prachy, za to si koupili sedačku a sporák a už se hádají. Nevím, jen tuším jak to probíhá. Pokud jsem s nimi o víkendu, taky odcházím jako Anda - nepřijela jsem, abyste mi toto předváděli.
Oni mě snad ani do ničeho nezatahují a nedělám nějakého soudce. jen jsem si tu chtěla postěžovat, že mě to mrzí, když moji rodiče mají k sobě takovou neúctu.
A popravdě se děsím, toho, že mě čeká starost o ně. Dostávají se do věku chorob a nemohoucnosti. A další věc, která mi hrozně vadí - jak táta mluví o své tchyni, mé babičce. Marně mu říkám, že jednou bude na jejím místě...starý, dezorientovaný a odkázaný na pomoc druhých.
Mmch - babča teď v neděli jede pendolinem s mámou do Ostravy, podívat se na své posledně novorozené pravnouče. Je skvělá ve svých 91letech a on si to vůbec ale vůbec neuvědomuje.
Upravil(a) Kukačka (4. 12. 2008 12:23)
Není tady
Kuki, ale to co píšeš - mně to připadá, že jsi rozčarovaná z toho, že se rodiče nechovají, jak ty si představuješ, že by se chovat měli.
Ale možná to je moc očekávání. Možná je potřeba smíření.
Hlavně se neboj, tvoje představy jsou možná horší než jak to dopadne...
A jedno ti už teď může být jasné - holka, nejsi v tom sama. Takových rodičů je ... no habakuk
Není tady
Ahoj Kukačko
Nějak ti rozumím, ale v jiném poměru. Moji rodiče jsou "zatím " v pohodě, dokonc jsem i slyšela mamku říkat tátovi"jestli ji má ještě rád"
Bylo to hezký.No, ale to jsem odskočila, tohle chování jak říkáš dělala moje babička s dědou.Nevím, jestli je to tou starobou nebo čím, ale taky se docela hádali, ale vesměs to bylo o peníze (děda byl alkoholik) a nebo prostě jen z nervů...
Nic příjemnýho.Babičku jsem mám hodně ráda, i když si taky občas trošku dá,ale na dědu nemá! Nebylo ráno kdy by děda nevstal a nevyhledal nějaký alkohol!A že by pil tajně jak to dělala většina alkoholiků, to se říct taky nedá.Nezajímalo ho co si lidi nebo dokonce i příbuzní o něm myslí, stačil mu ten chlast a když na něj nebylo, tak kupoval na dluh a babička jen platila dluhy.
Před dvěma rokama děda umřel. Ten poslední rok vypadal fakt děsně.
Takže nesmutni, tvoji rodiče se sice hádají, ale pořád mají jeden druhýho..Všude se lidi ve vztahu hádají, a tohl je asi fakt dlouhej vztah
Takže pevný nervy a s tou návštěvou to nepřeháněj, stačí den a pak tradá domů, kde máš svůj klid,néé?!
Není tady
Jess - možná je v tom kus pravdy. Oni by se nikdy nerozvedli jako já. To se nedělá. Ale zároveň jsem nikdy v životě nedošla se svým exmanželem tak daleko, abychom jeden druhého nazývali kreténem a magorem a posílali se do blázince. Tak když chtějí být spolu, proč se urážejí?
Kruci, já mám dnes nějakou stěžovací...
Není tady
Tak když chtějí být spolu, proč se urážejí?
Ony se někdy na tý dlouhý cestě životem ty hezký slovíčka poztrácejí... nebo si lidi myslí, že se to už "nehodí"... nakonec kretén a magor je pořád ještě velmi citově zbarvené slovo - někdy lepší, než studená zdvořilost či nulová komunikace.
Není tady
Tak je zkus vzít na večeři ať jsou aspoň chvilku v kklidu, třeba změní prostředí a bude jim dobře. Ty ses nikdy s manželem nehádala?
Já docela často, teda zatím je to "jen" přítel, ale když mě to chytne, tak neznám bratra
Není tady
Kukačka napsal(a):
dost mě trápí, že moji rodiče se poslední dobou šíleně hádají.
Mám pocit, že otec dost popíjí (myslí si, že si užívá důchod), v konfliktech máti dost uráží a hlavně - předmět konfliktu je 91letá babička, mamky maminka, kterou u sebe mají.
jak vysvětlit 67letému chlapovi, jindy inteligentnímu inženýrovi, že prostě stáří nemine ani jeho? Jak mu říct, že je více než hulvátské, aby urážel svou manželku po gynekologické operaci stálým poukazováním na její "méněcennost"? Jak mu říct - tati, moc piješ? Jak říct - mami, jsi moc vztahovačná?
často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..."
Teď jsem s mátí měla telefonický hovor a úplně mi z něj bylo fyzicky špatně. Nechápu, jak spolu můžou takto komunikovat. Přitom když byla mamka v nemocnici před pár týdny, vyslechla jsem jak jí táta do telefonu říká - prosím tě, dej se dohromady, vždyť já bych bez tebe byl ztracený...
Připadám si bezradná. Když mluvím s každým zvlášť, je to fajn, rozumíme si. Ale když jsou spolu, je to hrůza.
Něco mě napadlo, můžu být úplně mimo, a nebo taky ne...? Kukačko, nemůže to souviset s tou mamčinou gyn.operací? Myslím to tak, že třeba spolu dřív hodně intimně žili, teď po té operaci to (možná) nejde a nebo se v tomto směru něco změnilo... A jsou z toho oba podrážděnější než dřív..? Jenom hádám, ale co kdyby?
Ale i kdyby tomu tak bylo, nemá taťka právo urážet mamku pro její "méněcennost", ani babičku.
Jak bych reagovala já? Asi bych okopírovala známou báseň Dědova mísa, hezky bych ji zarámovala a až zas bude mít taťka svůj hulvátský den, tak bych mu tento dárek pěkně přede všemi, předala, s naivním úsměvem: " Tati, ty jsi pro mě tak inspirativní...něco tady pro tebe mám, pověs si to tady v obýváku a denně si to párkrát přečti..." No, a kdyby mu nedošlo, tak dál bych to mezi nimi neřešila. Zavedla bych již zmíněný postup - jakmile se budete přede mnou takto chovat, nebudu vám dělat soudce ani diváka, odcházím. A důsledně bych to dodržovala.
Kuki, proč to řešíš? To NENÍ tvoje.
Bože dej mi sílu změnit, co změnit můžu, smířit se s tím, co změnit nemůžu a moudrost rozeznat tyto věci.
Tak nějak to je. A tak to v životě platí.
Představ si sebe na místě svých rodičů a své děti na místě tvém. Tohle ti řešit nenáleží.
Ty maximálně řešíš, proč chceš řešit své rodiče, proč tě jejich způsob vztahu irituje. Nic víc. To, co je mezi nimi, je POUZE jejich.
Júú, se musím pochválit. Skupinová terapie a šecko ostatní naučování na mně zanechalo stopy. Mám ze sebe radost.
Tohle si píšu sama pro sebe, tohle je zas moje.
Mám radost, že už se nevměšuju do vztahu mých rodičů, byť by denně telefonovali a stěžovali si jeden na druhého. Protože to je JEJICH.
Upravil(a) majkafa (4. 12. 2008 13:34)
tina napsal(a):
majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich, - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...
Já jsem dřív taky zachraňovala mámu, řešila jsem její problémy místo svých...
Teď už to nedělám a snažím se řešit svoje problémy, a ne problémy ostatních.
I když ti "ostatní" jsou rodiče.
Rodiče jsou svéprávní lidé, kteří mají právo naložit se svým způsobem, jak chtějí - i když se to jiným lidem (i jejich dětem) nelíbí.
Snad jenom, kdyby rodiče POŽÁDALI (udělali to?) svoje děti o pomoct, tak pak by taková pomoc byla na místě.
(Samozřejmě mluvím o rodičích, kteří jsou soběstační, o nemohoucí staré rodiče je nutno se postarat i když si o to neřeknou, protože třeba už ani mluvit nemůžou).
Není tady
Já myslím, že ti rodiče jsou schopní si to nějak vyřešit, a nebo jim to možná takhle vyhovuje Jsou to soběstační a samostatní. Je to víceméně JEJICH problém.
Asi by mě to jako dceru velmi trápilo, ale snažila bych se to, po vyslovení svého kritického názoru, nechat na nich a pokud možno tam prostě nebýt, nenechat se jejich hádkami vytáčet.. Nikdo je totiž nemůže spasit "zvenčí", musí oni sami chtít.
Nakonec-Kukačka když se snaží do toho vstupovat, je odmítána slovy "ty nás nemáš co poučovat". Tak bych se na jejím místě snažila co nejvíc žít svůj život, odděleně od rodičů, chodit k nim jen zřídka a při konfliktech okamžitě odcházet.
Jediný, kdo je v té situaci skutečně v roli bezbranné oběti, je chudák ta babička. Na 91 letech už zákonitě je odkázaná na cizí pomoc, asi nemůže prásknout dveřmi a jít bydlet jinam. Být Kukačkou, soustředila bych svou pomoc na ni, chodila bych ji navštěvovat, dávala bych jí najevo co nejvíc lásky, když už chudák musí být v prostředí, kde je ponižována a ničena neustálými hádkami. Prostě-snažit se aspoň té babičce pokud možno zpříjemnit poslední roky (nebo měsíce? nebo jen dny? kdo ví...)
já nikomu ani neradím, ani neřeším. Mě vadí, že moji blízcí jsou na sebe oškliví. Oni to asi jinak neumějí, po těch letech a mě to přijde škoda a líto a jánevím co ještě.....
Ráda bych jim ještě připomněla, že můžou prožít život i jinak než v prudění se navzájem.
bylo to obyčejný telefonický hovor matky s dcerou, jak si koupili novou postel. Ptala jsem se, jak se na ní spí a máma řekla, že toho moc nenaspala, pže se poslední dobou pořád hádají kvůli babičce. A opakovala větu, kterou jí otec řekl, jen tak mimochodem. Zatmělo se mi před očima a úplně mě to vykolejilo
Není tady