|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Vero, nestyď se. Jsem si jistá, že by mě v tvé situaci napadala podobná řešení, jako tvoje. A určitě nebudeme samy dvě ... To je normální stav, zcela běžná reakce na vztek a určitou bezmoc.
Jiná věc je, jestli v tomto duševním rozpoložení můžeš k sobě přitáhnout někoho opravdu kvalitního, kdo by za to stál...třeba jen jako potěšení a "slepičí polévka" 
pro duši. Já se obávám, že ne, nejsi připravená... Nejzajímavější lidi přicházejí, když je člověk většinou v pohodě a srovnaný, protože vyzařuje pohodovou energii.
Vero,
máš ho ráda - píšeš. Pokud u tebe neztratil to "mužství" - jestli víš co myslím. ..Jesli ho dokážeš pořád brát jako chlapa, tak proč ho odkopávat??? Definitivně. Zkusím ti popsat svůj pohled na situaci a veř, že to není jen teorie...
Nevím, jestli vašemu vztahu dobře rozumím. Je alkoholik a v souvislosti s tím se změnila jeho psychika? ¨že je zlý atd?
byla tam i něvěra. Tolik jsem vyrozuměla. Důležitý - nejdůležitější je ten alkohol.
Pokud bych tohoto muže měla stále ráda, jen soužití nebylo možné ( v tuto chvíli), asi bych o tom s mužem jednala narovinu. Nevím, co jste spolu všechno řešili nebo ne,.... Četla jsem - jeho sliby a litování všeho, zejména sebe, proběhlo....ale to v tuto chvíli to nemá žádnou váhu.
Tvůj muž je nemocný. Sám si těžko pomůže. Pokud bych ho chtěla zpět, tak určitě zase jako svéprávného celého chlapa, a tak bych tentokrát dala podmínku, ačkoliv podmínky nesnáším. A to léčebna. Tady ale už to jde mimo jeho vůli. Je jasné, že musí chtít sám, ovšem lehké popostrčení si myslím, tou podmínkou, že je v této situaci regulerní. V jiné situaci bych podmínku nikdy nedávala. Tady podle mě, důvod je. I v jmeho zájmu.
Totiž léčení by mělo obsáhnout více, než jen prostě nepít. Já v tomto mám osobní zkušenost, proto si troufám ti napsat , jak bych to vnímala. Mělo by mu dopomoci změnit náhled na svět jako takový. Pokud pije, zamlžuje si život takový, jaký v realitě je, tzn, že mu nevyhovuje, nelíbí se mu bojí se ho, nechce ho.Tak ho alkoholem zmizíkuje. A tadymůže být podle mě podstata. POkud najde i třeba s pomocí to gró, tak ho může vyřešit nebo naučit se řešit a bude schopen přijímat svět takový jaký je. A nebude potřebovat ho přebíjet alkoholem.
Ty změny nálad, pudkost nebo ty další negativní jevy v chování, které jsi popsala, jsou už jen důsledek alkoholu. Psychiatr, psycholog či alkoholog by měl zjistit, zda je třeba antidepresiv nebo ne a jaký postup, zda-li vůbec jsou třeba medikamenty, atd. Jen tak napálit antidepresiva taky není řešení. Léčba v léčebně trvá cca 3 měsíce, což je slušná doba na to, aby vypadnul ze zajetých kolejí,změnil návyky, měl čas přemýšlet sám o sobě, dozvěděl se něco o sobě a mohl taky na sobě pracovat. Aby mohl získat nadhled, aby si situaci zhodnotil a mohl ji měnit. Pochopitelně, bude-li chtít. Skýtá se mu nová šance. Řekla bych mu důležitost situace nekompromisně s dovětkem, že o něj stojíme, že ho máme rádi a chceme mu pomoci. Jinak to nelze. Je ještě druhá varianta - nechat ho být, a nechat ho vyválet ve vlastních sračkách, do kterých dříve či později spadne. pak může narazit na dno a od něj se odrazit. Ovšem není-li to nutné....tak to lze řešit jinak, rychleji, efektivněji s účástí rodiny, dokud se ještě tobě nezhnusil úplně....
Bude-li doma nebo u mámy, nevyběhne ze starých kolejí a návyků a těžko cokoliv změní. Spouštěcí mechanismus bude stále stejný. Není to už asi ani v jeho moci. Bude se litovat, ty se budeš trápit... Až pakliže by odmítnul nebo to nevedlo ke změně, tak bych udělala radikální řez. Změna místa - v souvisti s léčebnou - hraje důležitou roli.
Tak nějak to vidím já. Není to jednoduché, to je asi už stará vesta. ...přeju hodně vytrvalosti
Není tady
Wiki, díky,
M má dobré místo v práci, 57 let, jezdí služ. autem, nidko to v práci neví.........např. mu dávají k naroz. archivní víno, jiný alkohol........na 3 měsíce do léčebny nepůjde, to vím, o to místo by přišel........včera večer opět volal, a pořád slzy, sliby..........sejdeme se asi v pátek, asi přijede domů, pro nějaké věci......dnes nastupuje po nemoci, angíně do práce, bude mít teď příležitost se s ní vídat častěji, je jeho lékařka, a ať si to vyřeší v hlavě.......myslím si, že je to taky třeba kvůli ní, ví, že o něj stojí, co já vím, dělá mu to dobře.........takový zájem.......to by taky bylo řešení.............mně by zbyla pouze 1 možnost..............a bylo by to
Dostala jsem se někam jinam, už tak nesmutním, vidím to jinak, světlo v tunelu zatím není, tápu, nebudu dělat závěry..........řekla jsem mu, že o něj stojíme, já a děti, ale ani kapku alkoholu.........ano, ano, já vím, že to ani jinak nejde..........musím vidět skutky.............
Není tady
vera napsal(a):
Holky, já se mu chci asi pomstít, či co, já nevím, stydím se to říct někomu jinému, píšu to jen sem, tady jsem anonymní, já nevím, nebo si polechtat ego, sama se překvapuju, přitom s "tím" na kafi to byla tragédie, vím, že takto už nikdy
Nikdy jsem nebyla nevěrná, nešla ani na kafe, vše odmítala, dávala najevo nevoli atd.............asi si myslím, že kdybych se zamilovala jinde, tak bych to dokázala ukončit s M
vero, nestyď se a piš své pocity, jestli ti to pomáhá. Já měla taky všelijaké myšlenky, které jsou "na stydění". Prostě se mi v hlavě líhly, nedokázala jsem jim zabránit.
Ale, ve tvém rozpoložení přítáhneš akorát člověka na tu "mstu". Pokud to tak potřebuješ, tady a teď, tak tu "mstu" ustojíš, ale dělej to pouze s vědomím, že neublížíš sama sobě. 
Vero ále vždyť je to normální, musíš projít určitejma fázema, než vypluješ na hladinu a nadýchneš se....a k tomu patří i pocit, že se mu musíš pomstít. I smutek. Všeho dočasu. Je naprosto úžasný, že to dokážeš pojmenovat, že ze sebe dokážeš vydolovat důvod a říct to. Sobě i nám. Je to i samoterapie pro tebe. I tohle přejde.
holky, fakt je to normální?...........už nemám sevřený žaludek, včera jsem upekla vanilkové rohlíčky a vzpomněla jsem si na M jenom 100x, .................motýlku asi jsem se odrazila od dna a jedu směr hladina, ale hledám.........nevidím ještě světlo..........nevím, kterým směrem.........ale na tom dně už nejsem............ani ve sklepě.........nemůžu najít ještě ten vypínač a rožnout si................jak výstžně to umíte popsat......hezky..........taky doma na Babi...............jste BOHYNĚ
připadám si ale úpně blboučká..........jenom to nikomu neříkejte.........
Není tady
vera napsal(a):
holky, fakt je to normální?...........už nemám sevřený žaludek, včera jsem upekla vanilkové rohlíčky a vzpomněla jsem si na M jenom 100x, .................motýlku asi jsem se odrazila od dna a jedu směr hladina, ale hledám.........nevidím ještě světlo..........nevím, kterým směrem.........ale na tom dně už nejsem............ani ve sklepě.........nemůžu najít ještě ten vypínač a rožnout si................jak výstžně to umíte popsat......hezky..........taky doma na Babi...............jste BOHYNĚ
připadám si ale úpně blboučká..........jenom to nikomu neříkejte.........
Já taky, ale psssst 
...
Ono se to druhým moudře radí, ale když dojde na lámání chleba a všechna "rozumná řešení" jsou zahalena mlhou z citů a emocí, tak v tom tápeme jak slepí ... zatímco všichni v okolí vidí jasně ... Jenže, oni nemají možnost vidět mlhu a neznají její pravý význam ... takže mohou nabídnout jen svůj pohled na věc, ale ne řešení... A člověk si pak připadá jak blbec, protože neví jak dál ... ale jen, dokud nepochopí pravý význam mlhy
Není tady
Jéje Veru, Pan má na školičce takovou hezkou asociaci se studní. Víš kolikrát se v ní člověk vyválí než dojde na horní příčky žebříku? Souzeno z pohledu trpění, byl můj rozchod s manželem skoro pohádka. Oba jsme si oddechli, ale i tak to bolelo, jako prase. První půl rok vyrovnávání se s tím, jsem měla nesčetněkrát pocit, že tupě sedím na dolní příčce a máchám si nohy v ledové vodě. Vánoce jsou zkouška nejniternějších pocitů. Člověk je ve chvíli, kdy všechno funguje, neskutečně v pohodě. Víš minulé vánoce u nás už byly na houby, nikdy jsem si neužila tolik pocitů smutku, ale zase všechno po tom, bylo barevnější, zářivější a mlha začala opadat. Bude líp, jenže jediné, co člověk ve chvílích smutku neumí přeprat je čas.
kakamila napsal(a):
vera napsal(a):
znám..............a vánoce budu trávit bez něj, slibuju...............
Věruško, moc na Tebe myslím, Vánoce jsou prevít. Můj manžel sice na Vánoce bude se mnou a s dcerou, ale duchem u milenky. Taky nevím, jak tu hereckou etudu zvládnu.
Holky, fakt je o těch fázích...
Co tu píšete mám čerstvě za sebou-loni si u dětí vydobyl Štědrý večer s námi, druhý den ráno , kdy děcka spaly, nastartil k ní-potřeboval ten večer někde přečkat...letos už VÍ, že NE. Jsem za ten rok dál a citově se vydírat už nenechám.
Asi se to nedá přeskočit.Kdo není razantní povahou a dává všem ještě víc než jednu šanci, bývá takto využíván a trvá mu to, než to pochopí a něco s tím udělá, déle.Pozdě, ale přece. 
Vašim pocitům rozumím a držím palce, aby jste si to ošklivé období odžily rychleji, než já.
Veselé vánoce s ním stejně nikdy nebyly-o nic se vlastně mimo stromku nestaral, po znuděném rozbalení dárků v kčesle usnul nebo byl hlavou jinde, Silvestra také proesemeskoval...tak CO s ním ? Chce jinam,tak jde.Šancí jsme na zlepšení měli dost-ale to musí chtít oba...
Vero, vydrž to a zkus splnit, co sis předsevzala. Buď pevná, myslím na Tebe.
Není tady
Taky jsem si zažila pocit, že ty Vánoce jsou možná poslední v kruhu rodinném. Tak jsem si to užívala....Před několika lety mi zemřela před Vánocemi babička, asi proto je nemám tak moc ráda, dělám to kvůli dětem a jako rodina jsem pohromadě chválabohu pořád.
MišKuliš má pravdu, nejprv si projdem to mlhou, aby mohlo být líp!
Není tady
budu pevná..........už musím....................když mi tak hezky píšete
Není tady
hrosanek napsal(a):
Jéje Veru, Pan má na školičce takovou hezkou asociaci se studní. Víš kolikrát se v ní člověk vyválí než dojde na horní příčky žebříku? Souzeno z pohledu trpění, byl můj rozchod s manželem skoro pohádka. Oba jsme si oddechli, ale i tak to bolelo, jako prase. První půl rok vyrovnávání se s tím, jsem měla nesčetněkrát pocit, že tupě sedím na dolní příčce a máchám si nohy v ledové vodě. Vánoce jsou zkouška nejniternějších pocitů. Člověk je ve chvíli, kdy všechno funguje, neskutečně v pohodě. Víš minulé vánoce u nás už byly na houby, nikdy jsem si neužila tolik pocitů smutku, ale zase všechno po tom, bylo barevnější, zářivější a mlha začala opadat. Bude líp, jenže jediné, co člověk ve chvílích smutku neumí přeprat je čas.
tesat do kamene 
Není tady
Veru, já sice ještě letos budu trávit vánoce doma s manželem a dětmi, ale ani se na to vůbec netěším, dělám to jen kvůli holkám, aby je neměly zkažené, ale je to hrozný, protože vím, jaké budu hrát divadlo, jak mě budou všichni pozorovat, je mě jasné, že se budou všichni snažit, manžel si poprvé za naše manželství vzpomněl, že je mikuláš a koupil každé čokoládu, ale pro mě je to už pozdě a nedokážu to v sobě změnit, v tuto chvíli. A tak mám pocit, že bych raději byla sama, než toto. Je ovšem pravda, že to není lehké, být sám, ale určitě to zvládneš a nepolevíš, myslím, že jsi silná osobnost, která to zvládne, držím palce a těším se na čtvrtek
Není tady
madabr...............já taky
Není tady
Vero to je dobře, že si odražená, jen počítej s tím, že tě to může zase stáhnout až na dno. Cokoliv. Jedna z fází je i to, že budeš stát na místě, nebudeš se moci pohnout, ale i to přejde. A hloupoučký jsme všechny - teda já určitě ano. Ty jsi neuvěřitelně vitální a držíš se dobře.
život s alkoholikem, to je asi stejné, jak s tyranem...Buď ho miluješ a veškerou vinu házíš na sebe, nebo ho nemiluješ a snažíš se utéct.
Já nevím Vero, píšeš, že ho miluješ, ale takhle se žít nedá, asi to dřív nebylo takové, ale časem se to jeho pití zhoršuje a jeho chování také. Určitě bych se mu nemstila - to ti nic nepřinese, alespoň si to myslím. Když se mu "tím způsobem" pomstíš tajně, co z toho? A když mu o tom řekneš, jo aby si pomstu dokonala..... co myslíš? Jak se zachová? Bude agresivní? Nebo si lajsne znovu pokus o sebevraždu...aby ti ukázal..a bude očekávat z tvé strany lítost a možná i že se začneš obviňovat, že on kvůli tobě se pokusil...
Nekonečné hovory a diskuze bez výsledků také nikam nevedou, bude slibovat a pak zas nic. Já osobně, co bych udělala? Asi bych mu řekla, že tohle jsou naše poslední společné Vánoce. Ano, vzala bych ho na Vánoce domů, možná bych se obávala, že právě v tomto čae, kdy má být rodina tak nějak pohromadě a on by byl jinde, tak nějak "odkopnutý", že by mohl víc pít, ze žalu, že je právě zrovna sám, že by myslel víc na to, o co přichází, nebo přišel...a třeba by se o něco pokusil - já tedy osobně, pokud bych ho milovala i přesto, že je to pijan, bych ten strach a obavu o něho měla. A jak jsem psala na jiném vlákně, Nový rok je jak stvořený k dávání si předsevzetí...prostě si s ním sednout (až bude střízlivý, aby mu to utkvělo v paměti), že tohle jsou tedy poslední Vánoce spolu, jinak že po Novém roce, pokud nepřistoupí na tu léčbu, že od něho odejdeš, i když ho tedy máš ráda a ráda bys s ním strávila zbytek života....a prostě dát mu poslední šanci a nabídnout ruku k pomoci. Pokud i přesto nebude chtít, nebo nic proto nezačne dělat (třeba jen po krůčku - ale aby byla vidět snaha), tak prostě začít si dávat svůj život do pořádku s tím, že tato etapa pro tebe končí a sama se pokusíš začít žit. Ukončit tento vztah, dokončit (třeba rozvodem), zpřetrhat vazby a jít dál.
A nebo ho nemiluješ (nebo nemáš ráda) a prostě to ukončíš hned, bez toho, že bys přemýšlela nad tím, co on a jak bude žít...
33 let společného života,. to už je fakt kus cesty a pokud ho máš ráda, dej mu poslední šanci (já vím, dala si mu jich už plno....)
Není tady
Prosím, poraďte!
Jak s ním mám komunikovat? Jednou týdně? Chtěl by častěji, mám s ním probírat jeho léčbu, chce se léčit ambulantně, docházet i k psychiatrovi,nebo to nechat jenom na něm...........vyřeš si to sám, já už ne.........na vánoce budeme bez něho, syn s manželkou a moje matka + já........to je sestava na Štědrý den..........to bude kruté pro něj.............vydržím, ale co na Silvestra............na půlnoční přání.........hm
Není tady
Veru cokoliv, co bude dobře dělat Tobě. Možná to přeženu, ale já bych se v Tvé situaci:"Manžela miluju, zpátky ho chci, až udělá něco se svým pitím." snažila býti pouze vzdálenou podporou. Ambulantní léčbu bych nezatracovala, nechala ho vypovídat a případně kdybych chtěla být jako Ty partnerkou svého muže a jeho nápomocnou rukou, kontakt na toho psychiatra. Přijde mi, že s alkoholikem se musí "léčit" celá rodina má-li to mít úspěch, vědět od něj, co za zodpovědnost a víru ve svého muže můžu mít. Je-li to dobrý lékař vysvětlí a pomůže i odborným názorem, radou jak dál.
Neviem, ako ty, ale ja by som ho vypočula, slovne podporila, ale NEBRALA DOMOV. Nie kým nebude jasné, že vykročil po ceste abstinencie. Potom plná podpora, aj v prípade pošmyknutí a prípadných zablúdení. A sľuby by som asi utínala, lebo ako sa hovorí "Nikto ti nesplní toľko, čo ti on sľúbi..."
Není tady
Jednou týdně komunikovat. Domů nebrat, žít si dle svého. Zkusit hodit za hlavu jeho vydírání, stesky a naříkání. To on bude zkoušet furt.
Zkamaná tady píše o předsevzetí na Nový rok. Myslí to určitě dobře. Ale já jsem názoru toho, že prostě alkoholik si musí dát předsevzetí i mimo nový rok, třeba hned, když to myslí vážně.
Je to drsné, ale nechat ho v tom vykoupat. A to ti říká člověk, který se taky v životě dost "koupal" a jen to mu pomohlo.
Není tady
vero, myslím, že bys měla být na jedné straně chápavá a ukázat mu, že mu jsi schopná podat pomocnou ruku, na druhou stranu to nepřehánět, nebrat ho zpátky, stýkat se s ním jen v předem domluvených termínech, ale mít zájem, třeba i s ním jít k tomu doktorovi. Víš, aby on viděl, že ho podporuješ, že mu stojí za to se snažit, ale na druhou stranu, aby si nebyl úplně jistý v kramflecích a chtěl se léčit. Měla bych totiž strach, že když ho vezmu zpátky, tak se to všechno nějak ukolébá a taky, on bude mít pocit, že když bude dělat chudáčka, tak ty vždycky ustoupíš a třeba už pak nebude ani mít snahu to opravdu řešit, léčbu nebude dodržovat tak,jak by měl, prostě mu zase otrne. Já vím, je to těžké, hlavně pro tebe, ale ústupky podle mě v této situaci nic moc neřeší. navíc, vánoce bude se synem, tak to určitě bude hezký, a silvestr a nový rok, to už nějak přežiješ. já to letos taky nebudu mít bůhvíjaké, ale říká si, vždyt to jsou jen 3 dny, co to je ve srovnání s celým budoucím životem?(za předpokladu, že mě nesrazí 1.1. auto). Prostě se to musí vydržet, jednou bude určitě líp
Není tady
Klubko:
to předsevzetí bylo spíše určené pro veru.... ostatně, někde jsem četla, fakt nevím kde, že právě od adventu až po tři krále by se neměly dělat nějaké zásadní závěry, uskutečňovat všelijaké řešení...právě, že by to mohlo počkat až po tom Novém roce. Prostě, aby si řekla, že po Novém roce to začne nějak řešit.
Ohledně toho vzetí na Vánoce domů...možná by bylo dobré právě jen na tysvátky ho vzít domů, teď je on u rodičů(?) alespoň tak jsme to nějak pochopila....aby tedy jako vera ukázala dobrou vůli a to své "miluju tě" a nenechala ho o svátcích sama...klidně jen na ty 3 dny, s tím, že tedy žádný alkohol se vdomě (bytě) nebude vyskytovat, popř. pokud by z toho on měl absťák, tak ho poslat šupem zpět k rodičům - to přeci lze vždycky. Ale myslëla jsem prostě ukázat tu laskavost v sobě - není to o usupování, spíše ukázat, aby viděl, o co přichází (i když on si to možná uvědomuje,ale manipuluje s tím)a pak taky, pokud by nedodržel podmínky soužití, ukázat tu pevnou vůli..třeba na Štědrý den vydrží, ale druhý den si bude chtít dát "do nosu" - no tak pa a čau, jdi se zlít jinam...takového tě tu nechci...fakt nevím, s alkoholikem nemám zkušenost. A říct mu, že bys byla ráda, kdyby po Novém roce začal ten svůj alkoholismus řešit, nabídnout mu, že pujdeš tedy s ním k doktorovi (asi nebude chtít - bude si připadat jak kluk, co ho vedou za ručičku), nebo ať tedy začne řešit urychleně sám a sám ať začne něco (alespoň něco) dělat.
Jestli by se chtělo takovému člověku pomoci, domnívám se, že je to podobné, jak s anorektickými lidmi...musí se hlídat - v tom spočívá ta pomoc, i když oni ji jako pomoc nepovažují, spíše to berou jako tu zlou stránku , žeje pořád někdo hlídá a buzeruje a...a ...a... ale pak, až se z toho dostanou, nebo vyléčí, teprve potom mohou ocenit, že to bylo myšleno v dobrém, nikoliv ve zlém. Tak to myslím, proto se přimlouvám vzít toho chlapa na ty svátky domů.
Mě přeci už podle písmenekznáte, že jsem pro radikální řešení - ale tohle je nemoc, tady asi nepůjde jen tak dát "nůž na krk", ale upřímně, kdybych měla s takovým člověkem žít tak dlouhou dobu a nic se neměnilo, jen k horšímu, už bych ho asi nemilovala, nebo dokonce ani ráda neměla (zejména, pokud by se vopilosti vyskytovala hrubost) a tam bych prostě opět dala jen tu poslední šanci a už neustoupila... pokud by po vyléčení do toho opět spadl, fakt bych ho ponechala jeho vlastnímu osudu...
Není tady
ano, je to poslední šance.........on teď určitě nepije, nepil by ani na svátky, věřím, že by to vydržel dlouho, to už bylo..........několik měsíců a pak pomaličku začal............že už to má pod kontrolou, už navždy atd.........našli mu teď cukrovku..............na Vánoce budu sama, ještě nevím, jak na Silvestra, ale kdyby...........tak na 2 dny a pak se vrátí k rodičům............ježiš, to vypadá blbě, co na to říkáte
Není tady
......jen dva prstíčky strčíme, trochu se ohřejeme a hned zase půjdeme.....
Není tady
jezinky taky slibovaly...
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
