Bensi já ti povím zkušenost, Aleš byl naprosto v pohodě, od tří měsíců jsem ho dávala babičkám, bráchovi atd, prostě jak jsem potřebovala dělat a tím pádem hlídat.....ve dvou letech už jsem ho pak dala na celý den do jeslí, šla jsem na plý úvazek a prostě pohoda, až se učitelky divily že byl přechod tak hladký, no aleš byl od narození zvyklej mezi lidma/dětma (kojila jsem jen dva měsíce, takže pak hned nastoupilo babičkování) a bral všechny změny naprosto bez problémů.................................... jo a máme taky adamíška a mám problém dojet i pro blbej nákup, stojí celou dobu u dveří a řičí mama mama, u babiček odmítá jíst a pít (však víš, už jsem to psala u nás), k nikomu nechce, na každýho vrčí (včetně doktorky), snese jen mě, částečně manžu a aleše (v dobré náladě) a já už tak nějak chápu, že ač jsou s alešem jak vizáží tak povahou úplně stejní, jiný byl řežim a teď se mi to vrací....... dýl jsem adamka kojila a skoro do roka ho nikam na hlídání nedávala, neodcházela a teď už z toho má rozum a změny nese těžce, až je mi ho líto..... můj postoj k tomu je, že ho zvykám na babičky častěji a častěji a úspěchem je, že už se nechá od příbuzných nakrmit takže zvykat a zvykat a trvat si na tom, že prostě NĚJAKOU DOBU BUDE PRCEK BEZ TEBE

jo a rozhodně v práci nekonči, naopak, situace se u malýho bude měnit, jednou lepší, jednou horší, ale nenech se tím nervoznit, to maminkování je krásný, ale však mu to vynahradíš až budeš doma já ti držím palce a myslím že to zvládnete, bude to víc o tvé psychice než o Honzíkově

Upravil(a) Čekanka (27. 11. 2008 23:10)

Bensi, poznáš to a oceníš i v pozdějším věku, že je malej od mala zvyklej na společnost, aleš je fakt v cizím prostředí hned v pohodě........ s adamíškem to bude určitě horší... ale je to fakt trochu jinej příběh....