Jo a začla jsem když byl ANičce rok. Takže zhruba nastejno jako malej

Bensi, já začala makat, když bylo Berunce 7 měsíců. BYla jsem v práci celý týden na osmičky. Teď už toho mám míň, ale Berunce tatínkova péče nevadí, dokonce bych řekla, že je hóoodně spokojená Určitě jí svědčí, že se o ní stará celý den i táta a nemá potíže, když ji třeba občas hlídá babička (když jsme u některé na návštěvě).

Já jsem jedna z mála, která razí heslo, že dítě by mělo být do tří let s rodiči. Říkám jen svůj názor, tak mě nebombardujte. Někde jsem četla, že do tří let se vytváří citové vazby a vytváří se základy pro budoucí vztahy s rodiči. Z toho důvodu bych šla do práce jen v tom nejkrajnějším případě, kdyby fakt nebylo vyzbytí.

Já si říkám, že dítě mi moc rychle odroste a díky práci bych přišla o vzácné okamžiky s ním. A tak raději máme míň, ale jsme spolu.

Ještě bych chtěla říct, že nezahazuju práci domů, ale to je na úplně jiné téma.

Dík holky za názory, mám mnoho důvodů, proč jsem se do práce vrátila, to by bylo na dlouho. A z principu si nemyslím, že je to špatně, dobré je jen to, co vyhovuje oboum, poznatek prvního roku žití s prckem :-)
Silwan, s čím by to mohlo tedy souviset? Normální vývoj s větší citovou vazbou na mámu? Jinak tatínek u nás absoltuně nefunguje, celé týdny doslava je pryč, často pracuje i o víkendu..
Rusty, ten názor má něco do sebe, jen každé dítě je jiné. Extroverti doma sedět nebudou a zajímá je vše mimo mámu. Navíc se přikláním k formě rodiny spíše komunitního rázu. Prostě aby se dítě neupínalo na jednoho člověka, bylo si jisté, že kolem je spousta lidí, co ho mají rádi. Pokud je dítě příliš fixováno, může být pak z něj citový závislák, znám z okolí spoustu případů, je to fenomén naší generace. Ono totiž vůbec není normální, aby byla matka doma s dítětem, staletí děti matky doprovázely při práci.. to dnes ale nejde..

Já mám doma extroverta a můžu vám říct, že pořád něco vymýšlet je nadlidský výkon a do toho má to skvělý vzdorovitý období, takže bych nejraději utekla... Až vám dítě řekne několikrát "a, co budeme dneska dělat?", tak je nejvyšší čas na kolektivný výchovu. U nás bych řekla, že do druhého roku to bylo docela dobrý, ale teď si lezeme obě na nervy

Silwan, no já se musím potichu vytratit, protože když stojím u dveří, hrozně začne brečet. Takže  už mne možná hlídá, abych se potichu nevytrácela Ale babiček se zeptám..
Peto, no právě, každý prcek je jiný, my se spolu taky občas nudili, když bylo fakt 14 dní bez táty a návštěv (po nemoci). Neli už musí do kolektivu, že? Jak to budeš řešit?
Cizinko, jojo, taky jsem několik let bydlela v Itálii a pak zas v Německu, tam se ženské do práce vracely už po šestinedělí, noo, odvaha. Nebo spíš workoholismus. Ale tři roky jsou zbytečný luxus, i pro stát. Jenže tento stát nepodporuje malé úvazky, nikam tě nevezmou.
Jak to vůbec ve Španělích zvládáš? Já nevím, prostě doma je doma, nějak jsem to nesnášela dobře..

Silwi, dík, asi to tak bude, ale jak ho přesvědčit, že se vrátím.. on řve, když kdokoliv od nás odchází.. třeba odejít a vrátit se za pár minut?

Bensi ze zacatku jsem si taky rikala, ze se urcite vratim, dneska jsem tu osm let a kdyz jsem v CR, tak se mi styska po domove tady a kdyz jsem tady, tak se mi zase zasteskne po Cechach, to je jasny. Ale zvyknes si, do Cech to mam dve hodky letadlem, to je nic. Pristi sobotu jedu na mesic k nasim, tak se tesim, to si uziju, ale je mi jasny, ze posledni tyden uz mi bude chybet to slunicko tady u nas...

U nas je to ted momentalne opacne, ja jsem ta zla, ktera na Martika rve a da mu na zadek, tata chodi vecer, tak je s nim malo a dela to, co chce Martik, tak je ten oblibenej...kazde rano Martik rve ve dverich: Tata do prace ne, mama joooo
Ale je to totalni zavislak na nas obou, kdyz zustane s jednim z nas, tak je v poho, u babicek rve, ale behem chvile zapomene a je v klidu, ale nesmime se tam ukazat...

Jinak ja myslim,ze prace na castecny uvazek je super, zenska ma kontakt s realitou a nevypadne z prace a ditko je o neco samostatnejsi...

Bensi, u nás je to trochu podobné. Akorát mám fakt extroverta, který mi udělá pápá a ještě zamnou zabouchne dveře ,ale když se vrátím,tak se tulí a  pusinkuje. To jinak neděla.Není to typ mazel,ale rarach . Problém s usínám nemá. Má to určitě souvislost s prací? (omlouvám se jestli jsem to přehlédla )

Bensi, ja chodím 2x v týdnu taky (jak tu už někdo psal) uklízet na 2-3hod., a asi od 1,5 roku prcka a začátky byly stejné - pláč, křik. To víš, taky mi to rvalo srdíčko, ale po čase to přešlo. Stejně tak jako u vás, hlídal jen tatínek, takže ze začatku jsme vždycky vymysleli nějaký super program, aby to bylo "mamka odchází, to bude super večer, my si to užijeme" . Jo a nikdy jsem po cestě zpět nezapomněla koupit ovoce nebo brumíka, ale než jsem ho dala, zeptala jsem se, jestli byla hodná! Příště jsem slibila, že zase něco dobrýho dovezu. I dneska (chodím si přivydělávat 1,5 roku) si někdy popláče, ale už vím, že to jsou spíš "slzy zkoušecí" a manža říka, jak prásknu dveřma, už je klid. Říkám si, že jednou beze mne taky bude muset být ve školce a tady ji přece nedávám k "cizím" ale zůstává s tatínkem . Držím vám palce.

Bensi, já jsem začala taky v roce chodit do práce na 1 až 2 dny v týdnu a taky brečel, dkyž jsem odcházela, ale brzy si zvyknul, pak se zase období, kdy jsem mu chyběla vrátilo a zase brzy odešlo. Podle mě se to zlepší, ale co mi přijde důležité, tak abys odcházela, když to ví. Sice ztropí scénu, ale ví co se bude dít a brzy zjsití, že se stím nic nenadělá, ale nebude mít potřebu tě hlídat. Vímt o podle sebe. Vždycky řeknu, já musím jít tam a tam a brzy se vrátím nebo vrátím se až se vyspinkáš apod. Sice začal brečet, ale jen jsem zavřela dveře byl klid. Kdežto švagrová aby se vyhnula scénám, tak vždycky zmizla a když se pak malej ptal, tak mu babičky řekli, že máma je tam a tam a že brzy přijde, ale on úplně ztratil jistotu a trvalo mu až do 6ti let, než se s tím jakš takš srovnal, ale pořád se ptá a vrátíš se, a musíš tam jít a kdy přesně přijdeš.

Takže shrnutí, podle mě do práce choď, Honzík si zvykne, ale jednej s ním na rovinu.