Kdo je z nás nevinný?

kaliku..myslim že nikdo není natolik vinný, aby si zasloužil, aby ho nějaký debil co neumí jezdit zabil...jako vtip to je dost nevhodný.

Já mám řidičák 9 let, z toho jsem přes 7 let neřídila. Několikrát jsem to zkoušela, ale jsem celkem nervák a zmatkař, takže jsem vždy dojela uplně zpocená. Stačilo mi, že mi auto chcíplo na křižovatce, někdo za mnou zatroubil a já už jsem celá rozklepaná nebyla schopná rozjet. Vytvořila jsem si na řízení takovou malou fobii Nicméně jsem se chtěla naučit řídit, ale nějak to nešlo zlomit. Asi rok a půl zpět jsem si pořídila automat. S tím, že odpadne tolik ovládaní auta. Až si zvyknu na provoz, tak zkusím auto s manuální převodovkou a když se to i tak nezlomí, holt budu celý život řídit automat. Autíčko s automaten nezklamalo. Zvykla jsem si na provoz, už jsem nebyla vycukaná z každé drobet nestandardní situace a teď už si krásně drandím pár měsíců s manuálem Přejít z automatu na manuál bylo pak jednodušší, protože jsem už nebyla vystreslá z provozu, tím pádem mnohem víc v klidu a pak šlo i samo ovládání auta. Řídím tedy rok a půl a z toho tak půl roku normální auto. Neříkám, že jsem super řidič, ale je to pořád lepší a lepší. Důležité podle mě je, aby si ty sama cítila pokrok a měla z toho dobrý pocit.

ADFka2 napsal(a):

KALIK napsal(a):

ADFka2 napsal(a):

Věc názoru, zeptej se autorky, jestli má pocit, že ji shazuju.

Dle mého názoru si ji neshazovala, jen odrazovala

To je možný. Měla jsem z ní pocit, že se bojí, tak jsem jí napsala, že pokud je to tak vážný, ať prostě nejezdí. To ostatní bylo jenom moje rozčilování nad současným stavem na silnici. Vždyť je to o život, vyrazit někam autem. No vidíš, už se zase rozčiluju
Už mlčim, mlčim...

Problem je , ze dneska je to dost casto nutnost. Ja mam taky ridicak a nejezdim, protoze mi to nejde . Ale stale nevylucuju , ze se to treba nekdy podari, protoze by mi to moc pomohlo a nemusela bych porad otravovat s odvezenim nekam.

Autoskolu jsem delala v Praze v zime (mokre a s naledim).  Dochazela jsem tam se stazenym zaludkem, ale touha po ridicaku byla mocna, tudiz jsem vytrvala. Taky uz bylo ke konci lepsi pocasi a mene to klouzalo. . Jezdit jsem zacala hned a sama, coz bylo dobre, prevodovka mozna jednou, dvakrat dostala zabrat, ale moje nervy byly usetreny - nikdo nemel poznamky a neradil a naucila jsem se spolehat jenom na sebe. Nevim, presne jak dlouho mi trvalo nez jsem se vyjezdila, mozna pul roku? Proste zadana hvezda, co se narodila s volantem v ruce jsem nebyla a jsem presvedcena, ze drtiva vetsina lidi se slusne ridit nauci.
Poslednich patnact let jezdim prakticky denne a zivot me zaval tak poruznu, ze jsem si uzila i pet let jezdeni v Rime (bez jedineho skrabnuti), coz vubec neni takova hruza, jak se muze na prvni pohled zdat. A vubec jsem se v Italii citila na silinici mnohem bezpecneji nez v Cechach, protoze Italove i pri svem zpusobu jizdy zdaleka tak hloupe neriskuji a nejsou bezohledni jako Cesi.

Myslim ze jezdim velice slusne a skutecne nemam problem s couvanim, paralelnim parkovanim, hledanim v mape a podobne, ale protoze jezdim hodne a jsem lina, doprala jsem si v aute vsechno, co mi to ulehcuje od "bezklicoveho" otvirani dveri a startovani (to blaho, kdyz nemusim strachat v kabelce, abych vylovila klicky), pres GPS, zadovou kameru a ruzne jine serepeticky a vseho si uzivam, akorat aktivni cruise control nejak neuziju. Jenze genialnim nastavenim paketu ho neslo nemit.

Upravil(a) elena007 (28. 11. 2008 16:43)

Nepatrim mezi ridice, co by jim byl dan talent od Boha na rizeni. Kazdopadne jedine, co pomohlo bylo pravidelne rizeni, klid za volantem a plne soustredeni. Strach jsem musela odhodit, protoze jsem diky nemu delala naprosto neuveritelne kraviny. Zezacatku me znervoznil kazdy blb, co nutne musel troubit i kdyz videl, ze mam znacku zacatecnika ale pak jsem se nejak hodila do klidu. Snazim se ridit, tak abych nebrzdila ale ani neohrozovala provoz. Zasadne nepredjizdim, protoze na to proste nemam a kdyz vim, ze jsou cesty, ktere by me vyhodily z rovnovahy (Praha je jasny priklad), tak si bud vezmu spolujezdce klidase nebo nejedu vubec.
Jak tu nekdo psal, za volantem je treba mit respekt a ne strach. Osobne si myslim, ze ridici, co maji prehnane strachu jsou nebezpecnejsi nez namachrovani mistri.

elena007 napsal(a):

taurus, jak ti ten spolujezdec pomuze? BI Ocenim spolujezdce jedine jako spolecnika zahanejiciho nudu pri dlouhe jizde, jinak jako by tam nebyl.

Hodne me znervoznuje, kdyz jedu nekde, kde to neznam, takze mi pomuze, kdyz tam nekdo vedle me sedi a radi mi treba kudy jet a rika mi, v klidu, zadny stresy (napr. moje segra, protoze uz me zna). To u me dela naprosty zazraky. A naopak spolujezdec s kupou blbejch reci (kam to jedes, kam koukas, co delas???) me dokaze naprosto vyvest z rovnovahy.

Ahojky Maryt,
já mám řidičák dva roky od bouračky nejezdím, nebo teda jako občas ale bojím se.Ty do té "věci na kolečkách" aspoň sedneš a jedeš,ale já se prostě bojím.Když vím den dopředu že někam pojedu, tak se mi začnou klepat nohy, rozbolí mě břicho a jsem celá nesvá.Auto pro mě asi není, radši pojedu autobusem
Pak si ale zase říkám, že až budu mít miminko, tak budu potřebovat tím autem jet, přece ho nebudu tahat po busech, tak se rochu snažím
Tobě přeju moc dní odježděných aťt je z tebe dobrá řidička!

verunielka napsal(a):

Ahojky Maryt,
já mám řidičák dva roky od bouračky nejezdím, nebo teda jako občas ale bojím se.

To je případ mé mamky, po nehodě už za volant nevlezla. Psychologové proto doporučují po nehodě začít co nejdříve zase jezdit.
Držím ti palce, ať to brzy překonáš, s miminkem to auto budeš opravdu potřebovat...

Maryt,, musíš jezdit denně,, pokud máš možnost.. a víc si troufat do provozu...

Na cestách je dost bláznů a naučit se myslet ještě za ně a předvídat co ti udělaj,, to je opravdu hodně náročný!! a chce to praxi.. no a o namistrovaných, předvádějících se frajerech, kteří neuznávají ženy za volantem,, o těch už ani nemluvím...
k cestě po dálnici ti gratuluji.. to je správný, jet za menšího provozu, aby sis na to zvykla...

Jezdím už 25 let a řízení  beru, už to tu někdo přede mnou napsal, jako obrovskou relaxaci,,, je to prostě super...
Nejvíc jsem ocenila že umím jezdit, když jsem měla děti malé - kroužky, k lékaři, nákupy a pod.,
prostě jsem nebyla  nikdy na nikom závislá...

Jen tak dál a mnoho štěstí na cestách!!!

jééé to jsem měla nedávno taky na dálnici, křeče v rukou při předjíždění... já mám malý slabý autíčko, který není na dálnici dělaný... ten pocit znám

Daniela S. napsal(a):

Po ziskani ridicaku jeste pred osmnactinami jsem neridila devet let. Pak jsem se nastvala na stehovani bytu rucne - MHD, neustale doprosovani o odvezeni, privezeni, zavezeni, sebrala uspory a sla si koupit auto. Jak ve mne hrklo, kdyz me pan prodejce postavil pred predvadeci vuz a pozval k predvadeci jizde! No, trosku auto rvalo, ale treba si myslel, ze testuju  otacky.
Reknu vam, kdyz auto dorazilo a ja si ho mela jit vyzvednout a ODJET s nim domu, noc pred tim jsem nespala. Ale zadarilo se. Od te doby dvacet tisic kilometru bez nehody, z toho patnact tisic v italskem provozu: neni lepsi skoly. Hodne veci mam uz automatickych, ale porad se musim dost vedome soustredit. Na dalnici je to nejhorsi, tak po trech hodinach musim zastavit a vypnout mozek, protoze mi nejde vypnout behem jizdy (prazdna dalnice, sucho, svetlo... ale stejne se pekelne soustredim). Hudbu si nepoustim, protoze ji stejne nevnimam, jen kdyz je velky provoz a posouvam se v kolone, poustim si mluvene slovo.
Ze by me rizeni nejak bavilo, relaxovalo, to ne, beru to jako nutnost k preprave z mista A do mista B, neobtezuje me, ale ani nenaplnuje.

Tak to doufam ze me tvuj pripad nakopne:-) ja mam ridicak 6 let a neridim...(az na vyjimky ktery tady radsi nebudu zminovat..)
Neumim to, neverim si... A navic kdyz uz tak ridim jen automat...s manualem si nerozumim uz od autoskoly...
Parkovani...neznam, netrefim, neodhadnu...tot asi vse..