mashanka napsal(a):

Tiina napsal(a):

Mashanko jako jako S ? :-))) já ti dám katastrofa.

Pisateli no tak já nevím no, mě prostě pustí, když potřebuju, já taky pouštím, zastavuju chodcům na přechodu, mě zastavují na přechodu, když potřebuju přejít. V Praze se mi nikdy nestalo, jak ve Zlíně, že jsem čekala na výjezdu z parkoviště 10 minut a nikdo mě nepustil ( připouštím, že pražská značka v tom v tomhle případě mohla hrát určitou roli ) a tak...

.............................

Lojla - se nehádám :-)) jenom se ti snažím přiblížit Prahu jako přátelské a milé město, aby ses tak nebála :-))))

Ještě taky řidiči Audi. A největší kalamita je kombinace  Audi se S

tak já mám Audi a připadám si normální řidič..

Nic proti tobe afi nemam, ale tady jsi mi prisla jako nekdo do "sezral vopravdu vsechno moudro sveta", ale proste nesnasi ty namachrovany ridice

Zda se mi, ze tvuj postoj je hodne ovlivnenej tvym osobnim zazitkem, coz je asi logicke, ale mozna az trosku prehnane.
Dost lidi jezdi na zacatku celkem blbe, jen si to treba neuvedumuji, nestresuji se a pak maji cas na to poslouchat motor a divat se do zrcatek.

A pak k jezdeni. Myslim, ze jezdit jednou za tyden je malo. To je udrzovaci jizda u ktere tezko dojde k pokroku.

Aby ses naucila jezdit a opravdu se zlepsila potrebujes jet aspon trikrat tydne treba jen 20-30 minut, zmenit trasu a tak, proste se jen tak projizdet.

ps. muj zazitek z dalnic   ja neridim, ale sedim na sedadle smrti prevazne.

. ... Jo kamiony za to nemuzou, ony se proste musi mezi sebou predjizdet, kdyz maji omezovac rychlosti skoro nastejno a tak zabirat levy pruh obcas dost dlouho dobu, mnohdy až dokud se predjizdeny ridic nesmiluje a nepribrzdí tohle je na dalnci kazdej den bez vyjimky.

jinak opravdu to chce jezdit ,jezdit ,jezdit ..tím se člověk naučí..

Upravil(a) sisi21 (5. 12. 2008 13:45)

Maryt: Afi jsem asi já, nikdo jinej tady nemachroval

. ... Jo kamiony za to nemuzou, ony se proste musi mezi sebou predjizdet, kdyz maji omezovac rychlosti skoro nastejno a tak zabirat levy pruh obcas dost dlouho dobu, mnohdy až dokud se predjizdeny ridic nesmiluje a nepribrzdí tohle je na dalnci kazdej den bez vyjimky

Tohle jediné s čím nesouhlasím, resp. kamióny ne. Kamioňáci. Řekla bych, že jsem hodně vyježděný řidič. Na dálnicích jsem se najezdila a najezdím hodně, po jedné jezdím každý den do práce. Zkušený kamioňák, který není neurvalý k ostatním účastníkům provozu na dálnici, v životě nevjede do levého pruhu v dojezdové vzdálenosti jedoucích aut za ním. A takových, co to udělají a auto za mnou prostě si to ubrzdi, je spešl třeba na D1 hromada. Nic proti kamoňákům, jenže při jejich velikosti a počtu na dálnicích, je jeden idiot s podobným uvažování stále roven jeden život toho za ním.

Upravil(a) hrosanek (9. 12. 2008 11:45)

S řízením auta? No děsně.....
Couvání a hlavně parkování je můj postrach, podélně neparkuju vůbec... Tuhle jsem vyjížděla z parkoviště a tak blbě si najela (abych se vytočila) že jsem bránila
pánovi ve výjezdu a on raddši vylezl z auta a ukazoval mi, abych couvala (protože já nemám odhad, jak daleko či blízko jsem u druhého auta), takže docela bomba!

Když mám jet přes město ve špičku, tak jsem nervní jako pes, abych to ve zdraví zvládla.
Jezdím radši pomalu, mám pomalé reakce, bojím se předjíždět....
Když sedí vedle mě manžel, tak mi dává dobré rady, ohledně toho, kdy přeřadit, kdy přibrzdit víc či míŇ, ale když nejedu podle jeho představ - rozuměj rychle, ale ne riskantně, předjeď ho - šlápni na to, tak je hysterický a málem vyskočí z auta, řve po mně a já jsem z toho hyn....
U baráku parkuju šikmo u zídky, takže nárazník je odřený a lak z auta na zídce...

Tak jsem pročetla pár příspěvků a musím taky něco připsat.
5idičák jsem si dělala loni ( ve 40 letech).Odstěhovali jsme se na vesnici a to mě donutilo, mám malé dítě, ty papíry si prostě dělat.
Myslela jsem si, že snad jediné, co mi v životě nechybí jsou papíry.
A ejhle, jezdím, a ráda. Výhoda, naložit dítě do auta a odjet. Nečekat na autobus tam, na autobus zpět.
Ze začátku jsem se taky bála, sucho v puse, studený pot na čele, ale když už jsem ty peníze do toho dala, ....
Dala jsem si na auto Z, vůbec mi to nepřišlo jako ostuda, no tak co, jsem začátečník, navíc jsem měla dceru v autě.
Dneska už jezdím bez Z a nedovedu si představit, že bych jela někam autobusem.
Tak holky, co se bojíte, šup, do toho.

Už jsem tu kdysi psala, že jezdím hrozně.
Nejhorší je to potmě, kdy fakt skoro nic nevidím a jedu skoro popaměti. Jela jsem tak blízko náklaďáku v protisměru, že to odneslo zpětné zrcátko - neupadlo, ale skoro.

Wiki napsal(a):

Prosím vás, kdo je tady déle a vzpomene si - byly někde na babinetu odkazy na videa parkování - kterak paní při zajíždění do dvora převrátila oktávku a další úsměvné příhody....
Nevzpomenete si prosím, kde to bylo?
nedávno jsme se tomu s kolegyní smály, ale nenašla jsem to...
Koneckonců - patří to asi i sem, ne???

Mám to doma. Opravdu povedenej kousek.
No když už jsme u ježdění fakt jsem se pobavil na štědrý den. Valím ze středu Prahy do Radotína. Za baranďákem už je dvouproudka a místo  možných 80 jen 60 sát. Asi tři auta předemnou Fábka. Tak se tak nějak v pravé poledne suneme vedle busu onou 60sátkou když ta Fábka hurá do odbočení a skoro se vřítí do onoho busu. Bus přibrzdí a tak se Fábce podaří předjet i když horko těžko. Smečka předemnou jedoucích vozidel se vyřítila a zmizela v prachu a já projížděl okolo oné Fábky. Tak jsem se podíval. No musel jsem uzpomalit a dívat pořádně. ten pohled byl opravdu pro bohy.
Dáma něco mezi 75 a smrtí se drží jedbnou rukou volantu. Má na sobě poctivej flaušík z doby Tondy Zápotockého, okolo krku jakési vypelichané zvíže, ale více či méne lezoucí do očí. Na hlavě klóbc za který by se Anglická královna stydět nemusela se záviojem na oči. Druhou rukou držela u ucha mobil a tou první se snažiula ještě koukat na hodinky zda jede dáma na čas. Pardon, ale tohle je řízené neštěstí a to by se mělo trestat. Mě nevadí na silnici pomalu jedoucí vozidlo, ale vadí mi bezohlednost se kterou starší lidé se snaží být "moderní".

Jezdím 5 let a bez auta si už nedovedu život představit. Velice nerada jezdím za tmy - špatně vidím. Ale když není zbytí...... . Couvání mi nedělá problémy a do řady zajíždím stejně jako chlapi . Zvládla jsem za den i 800 km .

Papíry mám od roku 97. Na škole mi to otec zakázal, protože jsem v vždy autě šílela strachy, jezdili jsme každý víkend na chalupu po cestě plné kamiónů z Polska (a nebyla to dálnice!!!) a tatík musel tyhle hebeda dost často předjíždět, páč do kopce se to vleklo  jako s hnojem. Jednou mě dokonce s auta vyrazil, když jsem ječela, že se nabouráme. Ona ta 120 nebyla nic moc.Po absolvování autoškoly jsem byla dlouho tzv odvozový řidič, kdy si na mě můj připitý exmanžel vždy zgustnul, nebyla jsem schopna couvat, bala jsem se jet rychle, vjíždět na dálnici, děs.Bála jsem se totiž o to jeho pitomé nové a naleštěné auto, na které odmítl platit havarijní pojištění aby nepřeplácel pojišťovnu, platili jsme jen povinné ručení. Pak jsem ze dne na den vyfasovala na pohotovost v práci služební auto, byla zima a já jsem nechápala jak jsem vůbec dojela sama domů. Ale začala jsem se malinko lepšit, nebylo to sice nic úžasného, řadila jsem pořád jako debil,řadila třeba  z 5 na 5 :-PPP, ale nevybourala jsem se. A hlavně do mě nikdo nekafral a nebuzeroval.Po rozvodu mi přítel zcela nekompromisně pořídil auto, abych stíhala, odstěhovali jsme se na venkov. Je fakt že tam nacpal všechny bezpečnostní prvky ABS, ESP, airbagy, senzor parkování a trval aspň na oktávce, zatím co já si představovala max nějaké mini autíčko. Začala jsem denně dojíždět do práce a  hned následovala první dovolená v létě, 500 km daleko jedna cesta , v zimě 800 Alpy a musela jsem to odřídit, všichni jsme se do jeho auta nevlezli (my 2 a 4 děti). Dneska řídím naprosto v pohodě, jezdila jsem ve Francii,  výcarsku, Španělsku, Řecku, mám odježděné i Německé dálnice.A i když pořád mám z toho veliký respekt, neměla jsem dosud  žáden větší problém. I když ve Francii jsem zablokovla kruhový objezd, měli jsme půjčeného Peugeota 807 a přesnost řazení tam byla proti mojemu autu naprsto ubohá, takže mi to chcíplo. Nám se nic nestalo ale šílení francouzi mě začali objíždět a 2 auta se tam díky nervozitě o kus dál ťukly. Takže si myslím, že je  řízení jen o vyježděnosti a tom, že si musíte věřit a brzdit na uzdě nervy. Ne každý na cestě je závodní jezdec od narození. Ony ty zkazky o tom jak jsou baby neschopné nám často hodně svazují ruce. Vyzkoušela jsem si i školu smyku a věřte tomu, že vybrat smyk není jen tak a  i chlapi co měli obyčejné felicie tam jezdili mnohem hůř než já, když jsem si nemusela vypnout ABS, tyhle bezpečnostní veci dělají úplné zázraky. Bez ABS jsme všicni lítali jak na kolotoči. :-P. A díky tomu i vím, že kdo se kasá že je borec, ví houby, v takovýhle situacích jednáme naprosto automaticky, člověk nestihne přemýšlet co by měl........Takže nebát se a začít jezdit. Hodně štěstí.