Musím doplnit,
pokud jsem byla vdaná(19) let, měli jsme společné místo na peníze- účty ještě nebyly a hospodařili jsme společně. Žádné moje peníze nebo Tvoje peníze, ale naše peníze na naše společné výdaje. Kdo potřeboval něco koupit, zařídit, zaplatit, šel ,vzal a vyřídil.
je to muž se šikovnýma rukama a uměl je přiložit i jinde, ale i většina takových peněz šla  ve prospěch celé rodiny.
Teď to vypadá děsně ideálně, ale tu druhou stranu věci tu nebudu tahat, to by bylo na jiné vlákno.

Až jsem zůstala se třemi dětmi sama, milá Želvičko, bez práce, bez pračky, bez ledničky, s dluhem na bytě, nic jiného mi prostě nezbylo, než ukroutit z hovna bič.

Takže nejste exoti, jen prostě zatím žiješ jinak a takovou zkušenost snad ani nikdy nebudeš mít potřebu prožít a já jsem ji asi potřebovala, abych si uvědomila, , kdo jsem a že se mohu opřít i sama o sebe, čemuž jsem dříve nevěřila.
Tak jsem se tu rozebrala, třeba to někomu taky něco dá, taková zpověď

KALIK napsal(a):

Taky jsem si v manželství myslel, že společná kasa je dobrý nápad, ale jaksi člověk pak ztrácí přehled, co se kde platí a ten požitek z vydělaných peněz úplně zmizel. Po rozvodu pak člověku zbyly jen oči pro pláč

Tak to mě nikdy nenapadlo, že by společná kasa byl dobrý nápad, já bych se asi opupínkovala, kdyby všechny peníze byly na jedný hromadě... Myslím že můžou být finance oddělené a vůbec to neznamená, že by jeden byl ošizen nebo co, když nebude mít úplně přehled, za co ten druhý utrácí... Moje matka má svůj účet a na ten chodí výplata i jejího manžela. Ten nemá u sebe ani korunu, o které ona by nevěděla, veškeré peníze, které potřebuje, o to on si musí u ní říkat, jak idiot. A takhle to funguje i o narozeninách, Vánocích. Ona si řekne, co by chtěla, vyzvedne svojí kartou peníze (jeho peníze, ona má jen inv.důchod) a jde SI to koupit... fakt romantika jak prase... Jo a proč prý on nemá svoje peníze? Prý proto, aby je neutrácel za ženský... No comment... Dostatečně odstrašující případ...

Sára6 napsal(a):

ahojte, mám otázku, mluví se teda o hospodaření na půl, tedy 50% a 50%, všichni víme, že chlap zpravidla vydělává o něco více (není to ovšem už pravidlo), ale my ženy, pokud by jsme chtěli o něco lépe placenou práci, aby jsme se vyrovnaly svým polovičká, tak by jsme musely být v práci o trošičku déle, ale co pak naše starosti o rodinu, dětičky a naše drahé polovičky. Jak by jsme to tedy pak dělaly? já tedy letím z práce do obchodu (tak čekám u pokladny, čas letí...), pořešít koníčka dítěte a pak domů. Doma úkoly, domácnost....
...a já tedy dám polovinu na provoz a ten můj také, každému nám zůstanem jiný zůstatek, pak tedy budu potřebovat nějaké oblečení no a pak jsem na nule, a když budeme chtít jet na dovolenou, tak řeknu, sorry, ale mě nic nezbylo, tak já budu sedět doma. Co teď??? Myslím, že je to dost správný příklad.

Nemyslím, že ženy musí zůstávat v práci déle než muži, aby dosáhly jejich výdělků... Ale asi se mnou nebudete tady souhlasit... A taky nepředpokládám, že až půjdu do práce, tak to budu jen já, kdo bude chodit vyzvedávat dítě ze školky, nakupovat, dělat úkoly atd... Stejně tak, když dítě bude nemocné, nebudu to pouze já, kdo s ním bude zůstávat doma... Nevím, kde je psáno, že toto dělá zásadně maminka a tatínek vydělává peníze... No ale myslím, že tenhle můj názor asi tady nebude většinový... Jinak nevidím důvod, proč by měl každý přispívat půlkou, pokud platy se významně liší...

Mně docela baví kupovat kondomy... Všude spousta zajímavých druhů...
Jinak HA mi taky platíval přítel, co si pamatuju, nevidím na tom nic divnýho...

Sára6 napsal(a):

ahojte, mám otázku, mluví se teda o hospodaření na půl, tedy 50% a 50%, všichni víme, že chlap zpravidla vydělává o něco více (není to ovšem už pravidlo), ale my ženy, pokud by jsme chtěli o něco lépe placenou práci, aby jsme se vyrovnaly svým polovičká, tak by jsme musely být v práci o trošičku déle, ale co pak naše starosti o rodinu, dětičky a naše drahé polovičky. Jak by jsme to tedy pak dělaly? já tedy letím z práce do obchodu (tak čekám u pokladny, čas letí...), pořešít koníčka dítěte a pak domů. Doma úkoly, domácnost....
...a já tedy dám polovinu na provoz a ten můj také, každému nám zůstanem jiný zůstatek, pak tedy budu potřebovat nějaké oblečení no a pak jsem na nule, a když budeme chtít jet na dovolenou, tak řeknu, sorry, ale mě nic nezbylo, tak já budu sedět doma. Co teď??? Myslím, že je to dost správný příklad.

Bavíme s o ADFce, která psala, že mají příjmy zhruba stejné a nežijí spolu trvale. Proto jsem psal co jsem psal. Pokud by byla v příjmech nerovnováha, ať už kterýmkoliv směrem, považuju za správné, aby ten kdo vydělává víc i víc přispíval do společné kasy, tedy na společné výdaje, mezi které u manželů nebo partnerů, kteří spolu žijí, počítám i dovolenou, výdaje na děti, atd. ...

Upravil(a) Kuba (26. 11. 2008 9:45)

ADFka - souhlas naprosto ve všem.... a někdo se třeba asi musí trošku nakopnout. Já vím, že je to asi nepříjemné, tyhle rozhovory o financích, ale ono třeba těm chlapům fakt někdy nedochází a kolikrát třeba ani nemaj přehled, kolik co stojí...
Mám to stejně, pro mě je důležitý, že funguje domácnost, máme co jíst, o dítě je postaráno a nezajímá mě, co dělá manžel s penězma, protože vím, že je to zodpovědný člověk... no asi bych to tady neměla říkat, hi hi... ale jednou po mně chtěl abych mu podala mobil a jemu přišel zrovna účetní zůstatek, chodí vždycky ráno v sedm a já se tam podívala... no bylo tam už hodně peněz, tak jsem žertovala, co všechno by mi už moh koupit a tak... ani se nenaštval, že jsem mu koukla do mobilu... ale ve skutečnosti vím, že ty peníze půjdou na náš dům, že prostě nepůjde a nekoupí si Ferrari, aby byl za frajera... to bych vydejchávala špatně, i když bych nemohla vlastně dělat proti tomu vůbec nic...

U nás kondomy kupoval chlap. Já jen někdy nějaké "speciální", ale nerada je všeobecně používám..
Za antiko mi přispíval kluk jen na škole, teď bych to ani po nikom nechtěla..  Navíc beru jako svojí věc ,jestli mám prášky za 500,- nebo 900,-..

Všeobecně je hospodaření težká věc, brala jsem si většinou půlku na nájem, tedy pokud jsme spolu bydleli. Nákupy tak jednou já a jednou on, v restauraci většinou platil chlap..

Pokud po chlapovi něco chceš, tak mu to řekni. Oni to vážně moc nechápou a není to o inteligenci.

Třeba když chceš, aby umyl nádobí, tak nečekej, že to, že je ve dřezu nádobí, tak ho to napadne... Stačí prostě říct..

Jako třeba moje máma razí teorii, že chlapovi musíš podat svůj nápad tak, aby si myslel, že je jeho a pak ho bude realizovat s radostí. Nebo chválit za každou kravinu, protože když mu po prvním neúspěšném pokusu tu práci sebereš, že to neumí, tak už se k tomu nevrátí..

Třeba mám zvrácený názory, ale docela to funguje

Ale řešit se to musí.. Nedá se to přejít.
Já zase neumím s přítelem nějak mluvit o ničem vážným. Necháváme to plynout..

ADFka2 napsal(a):

Akorát s těma penězma mi to nejde, protože je mi to zkrátka hrozně protivný a z domova nejsem ani náhodou zvyklá na nějaký řešení ohledně financí.

Nejvyšší čas začít se učit komunikovat o penězích.

Kuba napsal(a):

ADFka2 napsal(a):

Kuba napsal(a):

Mě to taky nikdy nenapadlo. Kdyby si o to moje přítelkyně řekla, klidně bych to dělal, ale prostě mě to nenapadlo. Stejně jako mě nenapadlo chtít od přítelkyně proplácet polovinu ceny kondomů, když HA nepoužívala a kupoval jsem je já...

Tak to já třeba u prvního přítele kupovala i ty kondomy.
Nikdy mi nikdo HA neplatil, ale byla bych ráda, kdyby ho to aspoň napadlo. Neberu to POUZE kvůli sobě, že. A že to neni zadarmo, že.

Já pořád nechápu, proč by zrovna HA měla být v jiným postavení, než ostatní nákupy, třeba jídlo když je u tebe. Maluješ se aby ses mu líbila? že ho nenapadlo ti platit půlku líčidel

Varianta, že spočteme společný náklady a dohodneme si kolik kdo z nás bude na ně přispívat mi přijde v pohodě, když už nenastane ten vzácnej ideální stav, že se k tomuto dojde naprosto přirozeně a oběma to vyhovuje.

Ale to, abych dával přítelkyni přesně půlku ceny HA pokaždý, když si pro ni půjde do lékárny. O den poté mi ona proplácela z večeře v restauraci, kde jsem platil já přesně to co ona snědla a vypila, pak zase já jí půlku ceny nákupu (nebo 73,5 %, protože toho sním víc). Pak zase ona půlku ceny toho nákupu, kterej udělám já, tak to by mě prostě nebavilo... Přiznám se, že nevím kolik HA přesně stojí, ale psala jsi tu tuším něco kolem stovky na měsíc - to pro mě prostě není dostatečná položka, aby jí měla být věnovaná takováto individuální pozornost.

Opakuji - hlavní problém v jeho přístupu vidím v tom, že tvůj přítel asi do svých příspěvků na domácnost kde tráví půlku času počítá i ty drahé speciality, které občas přiveze. A tak mu to třeba vycházelo vyrovnaně. Nebo mu ani nedošlo, že by to vyrovnaný být mělo. To je problém, chápu, že ho chceš řešit a držím ti palce. Ale radím ti, abys řešila tento podstatný problém a ne každý sám o sobě drobný příznak zvlášť. Prostě nedožeň to do opačnýho extrému.

To dělení pade na pade byla nadsázka, to jako jo. Hlavně bych stejně nebyla schopná to hlídat, šmarjá...
Co se týče HA - stojí pětset korun balení, který je na tři měsíce. Já ty peníze ve skutečnosti fyzicky nepotřebuju, ale to už se opakuju.
A rozdíl mezi HA a líčidly? Skutečně třeba toto popisovat...??? 

Spíš valím bulvy