Myslím si, že váš vztah není vztahem dvou rovnocenných partnerů, ale vztahem otec-dcera. On Tě NUTIL chodit do školy, předepisoval Ti antidepresiva (je lékař?), nedovolil Ti jít do práce... A Ty jsi ho poslouchala???
Proč???
Živil Tě celou školu, tohle je práce rodičů a ne manžela...
Četla jsem, že vztah, kde jeden z partnerů financuje druhého na škole... nemá šanci vydržet, protože ten druhý nemá šanci mu to nikdy splatit... (leda že bys teď vydržovala finančně 5 let jeho)...
Něco jiného samozřejmě je, když manžel vydělává na rodinu a manželka se stará o domácnost a o děcka.

Zřejmě, jste spolu od 17-ti - kdy Tě opustila máma... a Ty v něm podvědomě hledáš rodiče, které jsi ztratila... mimochodem, kde máš tátu???


P.S.: V té milence hledá skutečnou partnerku, protože doma ji nemá... doma má prostě "dceru"... a s dcerou se moc nesouloží, že...

Upravil(a) Martinka1 (21. 11. 2008 9:35)

Martinko,

tak to úplně není. Kde je můj otec, to netuším, má už asi čtvrtou manželku a počet dětí taky netuším. Manžel je lékař. On je spíš takový rytíř. Bral to jako čest, že se o mě stará. Bohužel pro mě to bylo spíš držení hlavy pod vodou, v jeho očích to bylo to nejlepší, co pro mě mohl udělat.

Že mi ale celé roky suploval rodinu, to máš pravdu. A to je asi taky to, proč se tak strašně bojím, že se náš vztah nakonec rozpadne, protože nemám vůbec nikoho. Odchod mámy mě zlomil a na manžela jsem se upnula víc, než je zdrávo. Byl pro mě jedinou jistotou v životě.

Martinka1 napsal(a):

Myslím si, že váš vztah není vztahem dvou rovnocenných partnerů, ale vztahem otec-dcera. On Tě NUTIL chodit do školy, předepisoval Ti antidepresiva (je lékař?), nedovolil Ti jít do práce... A Ty jsi ho poslouchala???
Proč???
Živil Tě celou školu, tohle je práce rodičů a ne manžela...
Četla jsem, že vztah, kde jeden z partnerů financuje druhého na škole... nemá šanci vydržet, protože ten druhý nemá šanci mu to nikdy splatit... (leda že bys teď vydržovala finančně 5 let jeho)...
Něco jiného samozřejmě je, když manžel vydělává na rodinu a manželka se stará o domácnost a o děcka.

Zřejmě, jste spolu od 17-ti - kdy Tě opustila máma... a Ty v něm podvědomě hledáš rodiče, které jsi ztratila... mimochodem, kde máš tátu???


P.S.: V té milence hledá skutečnou partnerku, protože doma ji nemá... doma má prostě "dceru"... a s dcerou se moc nesouloží, že...

Martinko ...četla ..proboha kde ? Tohle je nesmysl .Mě manžel v podstatě taky živil na VŠ jelikož mé příjmy z brigád byly v té době spíš symbolické.A víš co ? Letos jsme spolu už 15 let.Takže to cos četla je pro mě pouhá teorie někoho o něčem.A fakty by mě zajímal zdroj těchto info.A vztah není jen o tom , že druhýmu splácíš investovaný prachy přece.A já osobně jsem chtěla se školou seknout tehdy taky mockrát, protože jsem měla pocit, právě že mě živí a má na krku a taky mi to nedovolil a víš co ? Jsem mu vděčná.Díky tomu se mi otevřely obzory.... Ale to je jen můj příběh Chci tím pouze říct, že tak to nemusí být vždy, jak píšeš.

Kačulda napsal(a):

On je spíš takový rytíř. Bral to jako čest, že se o mě stará.

Možná že i tady je část problému - dokud jsi byla ta, o kterou se "staral" (až tak že proto, abys splnila jeho vůli, ti předepisoval antidepresiva, která bys ovšem neoptřebovala, kdybys nemusela plnit jeho přání "rozkazy???") - vlastně tě ovládal, tak všechno klapalo - ovšem z jeho pohledu. Ale teď jsi se osamostatnila, máš náročnou práci - rosteš profesionálně a možná to nemůže překousnout, že už není jediným středem tvojeho vesmíru. Ona paní milenka asi k němu zbožně vzhlíží a dělá co mu na očích vidí....

Amriana napsal(a):

Martinko ...četla ..proboha kde?

Někde o tom psal/mluvil buď Jan Bílý, nebo Bert Hellinger... spíš Hellinger. Je to z rodinných konstelací.

Gratuluju že Tobě to funguje, jak je vidět, výjimky potvrzují pravidlo.

Ovšem jak vidíš, zakladatelce vlákna to nefunguje. A to je hlavní, o čem se bavíme.

Upravil(a) Martinka1 (21. 11. 2008 12:28)

Ahoj Amriano,

děkuju Ti moc za Tvůj názor. Víš, já jsem samozřejmě taky vděčná za to, že mě celou školu držel za ruku a popostrkoval. I když jsem dělala ekonomii, což s medicínou nemá nic společného, dokázal mě opravdu podpořit. Jenže otázkou je právě to, jestli to za to stojí, když je to za každou cenu. Jeden čas, někdy v druháku, jsem trpěla opravdu těžkýma depresama, chyběla mi strašně moc rodina, zázemí a ze školy jsem měla akorát nervy. Kdo zná VŠE v Praze, tak by mi dal za pravdu, přezdívali jsme tomu "velkovýkrmna". Žádné kruhy, téměř žádní kamarádi, každý semestr si každý udělal svůj rozvrh, zbývalo se jen modlit, abych se potkala alespoň s někým, koho už znám od vidění. Učení se na zkoušky a zkoušky se samými cizími lidmi. Za celá studia jsem měla jen 2 kamarádky, se kterýma jsem se horkotěžko snažila alespoň trochu synchronizovat rozvrh. Každý ráno jsem vstávala s tím, že se už nechci vrátit domů, že mě snad něco přejede nebo tak něco. (vypadá to jako blbý kecy, ale kdo prožil deprese, tak to chápe) No a jeden z jeho důvodů k rozvodu bylo, že jsem byla stejně celý roky nahromadě. Fakt ironie, že?

My jsme totiž došli k tomu, že mu ve finále vadí, že jsem vzdělaná a ne pitomá. Prej že ta sestra si dokáže mnohem lépe vážit jeho práce. Že je z toho úplně hotová. V těch emailech mu psala, že je hrdina. A navíc ona lépe rozumí tomu, co dělá. (no pochopitelně, pochybuju, že on by mi vysvětlil, resp. by byl schopný komunikovat např. o vlivu pohybu kurzů měn na cenu ropy!!!) Že potřebuje být obdivován a tak. Teď v týdnu mi řekl, že se mu podařilo "napíchnout centrál". A když jsem řekla, ať mi vysvětlí, co to je, že to nevím, tak se podíval tak ironicky něco jako "no jo, já zapomněl, ty nejsi ta sestra"!!! Nutno podotknout, že mne narozdíl od něj vždycky zajímalo, co v práci dělá, narozdíl od něj. No a ona na něj vzhlíží jako na svatý obrázek a on je z toho celej hotovej a byl schopnej kvůli tomu zahodil celý náš vztah!

K té sestře. Nevím, jak moc je emancipovaná. Když se dokáže od svojí mámy (psala mu to v emailu) nechat nafotit v erotickým prádlem (pravděpodobně pod záminkou, že je to pro manžela), tak to asi žádná puťka nebude, což já bohužel do jisté míry jsem. Já jsem typ toho člověka, kterým se říká tichá voda. Není o mě moc vidět ani slyšet, rozjedu se, až když dostanu prostor, co potřebuju. Žádný extrovert tedy ale nejsem. Takže dračice v posteli taky zrovna nejsem. Což jsem si taky vyslechla.

Pravda ale je, že spousta věcí je o komunikaci. On si to celé léto v sobě dusil a mě nic takového nedošlo, ani ve snu by mě to totiž nenapadlo. Když jsme se začali bavit při příležitosti rozchodu, tak mi říkal, že se hrozně diví tomu, co mu říkám (že ho miluju, že vůbec nechápu co se děje...- to jsem o nevěře ještě nevěděla). Že si myslel, že náš vztah umřel, že o něj už nemám zájem. Že jsem se věnovala pořád škole a práci atd. Největší paradox je, že jsem zjistila, že náš vztah řešil s lidma v práci (se sestrama, ale i s kolegy), s kamarády, ale mě neřekl ani slovo. Proboha proč!!! Kdybych jen věděla... mohlo to všechno proběhnout úplně jinak. Ani teď se mnou nechce moc o ničem mluvit, že tomu prý necháme volný průběh. A já nechci vyčítat, i když to ve mě často vře, když slyším "holky v práci říkaly...", "holky si myslí....", on je totiž příšerně ovlivnitelný a já se obávám, že já jsem momentálně na vedlejší koleji.

Děkuju moc za Tvoje názory, opravdu.

Kačuldo, VŠE znám, studovala jsem tam taky. S velkovýkrmnou souhlasím, ale nebylo to tam strašný aby ses konkrétně ze školy skládala... nemyslím si že to bylo primárně školou (i když mohla působit jako spouštěč) ale Tvou psychikou. Mně se tam docela líbilo :-) I když bez kruhu, kamarádů... ale semtam občas ses určitě s někým seznámit musela, já jsem bydlela na koleji, měla jsem spolubydlící, chodila jsem na stěnu (horozeleckou před tělocvičnou), na předměty který mě bavily (navíc z volných kreditů)...
... a představ si, že teď o patro výš bydlí spolužačka z VŠE, se kterou jsme chodily na nějaký předmět... já jsem ji nepoznala, ale ona mě ano a kamarádíme spolu dál :-)
Toť vše ke škole.
Ohledně manžela - jsi na něm hodně závislá, a to je ten problém. Pořád píšeš "manžel, manžel" - ale kde píšeš o sobě?
Co ty sama bys ráda dělala? Co máš ráda? Čemu se chceš věnovat?
Je načase abys začala žít SVŮJ ŽIVOT - ať už s Tebou manžel zůstane nebo ne.
Víš, chlapi o Tebe nebudou stát (ani manžel), když si Tebou bude jistej - on Ti zahne a Ty za ním dolejzáš... to nemáš zapotřebí.
Začni žít svůj život - a nech jeho, ať se rozhodne, jestli Tě chce nebo ne (pokud ne, jeho chyba ne?)...
Na jiném vláknu byl návod, jak získat zpět zájem manžela... začít si svůj život, ta ženská začla chodit do společnosti, cvičit, přestala se tolik starat o domácnost - to všechno sama, bez manžela (s podporou kamarádky) a to víš, že manžel se začal divit a začal o ni znovu bojovat!
Jasně že je to těžký, když manžel byl 7 let středem Tvého života, ale jak vidíš, o ten střed můžeš přijít... Jediný udržitelný střed života máš sama v sobě!!!
Jsi mladá, bez dětí a celý život před sebou, tak se vyplatí začít pracovat sama na sobě a na tom, nebýt závislá (na komkoli) a začít žít SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.
První krok je - začít se ptát sama sebe, kdo vlastně jsi a co Ty chceš (ne co chtějí ti druzí, abys dělala, zejména manžel).
P.S.: Já jsem ekonomku vystudovala v pohodě, bavilo mě to... jenže to je rozdíl, já jsem si to sama vybrala... možná že by Ti tenkrát bylo líp, kdyby ses na to vykašlala, když jsi studovat nechtěla, Tvůj manžel chtěl abys studovala a teď Ti to vyčte... nebylo to kontraproduktivní?
Snažila ses mu zavděčit a stejně to k ničemu nebylo.
Příště se snaž zavděčit jenom sama sobě a dělej to, co Ty sama chceš a pro co se Ty sama rozhodneš.
Deprese je určitě známka, že se máš léčit, a ne do sebe cpát prášky, který Ti předepsal manžel (když už tak bych si je nechala předepsat od někoho jinýho) - a navíc, prášky bez terapie je stejně jenom zametání problému pod koberec.
Chodila jsi/chodíš na nějakou terapii? Deprese není nic, s čím je radno si zahrávat...

Amriana napsal(a):

Bety napsal(a):

Kačulda napsal(a):

On je spíš takový rytíř. Bral to jako čest, že se o mě stará.

Možná že i tady je část problému - dokud jsi byla ta, o kterou se "staral" (až tak že proto, abys splnila jeho vůli, ti předepisoval antidepresiva, která bys ovšem neoptřebovala, kdybys nemusela plnit jeho přání "rozkazy???") - vlastně tě ovládal, tak všechno klapalo - ovšem z jeho pohledu. Ale teď jsi se osamostatnila, máš náročnou práci - rosteš profesionálně a možná to nemůže překousnout, že už není jediným středem tvojeho vesmíru. Ona paní milenka asi k němu zbožně vzhlíží a dělá co mu na očích vidí....

A nebo naopak je to nezávislá akční ženská, samostatná ... a to ho na ní fascinuje ...

Tady bych souhlasila.

jsi vláček za lokomotivou.

Asi ho baví pomáhat,ale zároveň potřebuje i pořádnou samici ( viz ty narážky na sex ).

Buď sama sebou.zeptej se sama sebe, co dál chceš.
Jen ty bez něho!Jenom ty !

Martinka1 napsal(a):

Četla jsem, že vztah, kde jeden z partnerů financuje druhého na škole... nemá šanci vydržet, protože ten druhý nemá šanci mu to nikdy splatit... (leda že bys teď vydržovala finančně 5 let jeho)...

Nezlob se, ale to mi zní jako pěkná pitomost. Manžel nás živil, když jsem byla na VŠ a taky mě živil půl roku, kdy jsem byla na neschopence, ale nemocenskou jako student nedostávala. Teď už mám 5 let po škole a vztah pořád klape, mám se jako děsit že to nakonec nevyjde právě kvůli tomu?
Martinko, víš, šedivá je teroie ale zelený strom života. Říct obecně že jakýkoli vztah, kde jeden z partnerů (dosaď si co cheš) nemá šanci vydržet, je dost troufalé.

Jinak s tebou ale plně souhlasím, že tazatelka brala muže spíše jako tatínka. Prosila ho aby ji nechal ze školy odejít, ale on nepovolil? A nakonec jí řekne, že je její, chyba, že on si našel milenku, protože ona neměla na té škole, ke které ji nutil šanci se o něho dostatečně starat?

Kačuldo máš to moc těžký, ale potřebuješ se hlavně osamostatnit. Jsi dospělá holka a i když jsi prošla mnoha problémy, když tě opustila máma, musíš se z toho vzpamatovat a začít žít život, jaký ty chceš. Nikdo tě nemůže nutit, abys dělala školu, pokud ty nechceš. Ani manžel - ten by měl mít na mysli tvoje dobro, a ne tě ještě stresovat a pak ti předepisovat AD...

Děkuju moooooooooooc za všechnu podporu.

Teď je situace taková, že nečekám, zda se rozhodne. Po provalení nevěry, což je cca 3 týdny, a po našich několikahodinových rozhovorech následující dny mi řekl, že to s ní ukončí. Tj. jak jsem psala, jak mu tvrdila, že to je dobrý nápad, že by nám nerada zničila vztah.... Vyříkali jsme si to všechno, co se v něm kumulovalo celé předchozí měsíce, no a i proto udiven mým zájmem o vztah ( což nemůžu pochopit ), řekl, že si myslel, že už o vztah zájem nemám, tak to prostě řešil takhle.

Házet všechnu špínu na mě, to se ale snažil. Myslím, že až časem by uznal, že takhle se manželská krize (což si myslím, že byla/je) neřeší!!! Řekla jsem mu, že si se mnou měl promluvit a ne to v sobě dusit... Ve finále pak začal couvat, že si spíš na ní něco jako vysnil (mimo to, že je romantik, tak je taky neuvěřitelně naivní a rád věří tomu, co chce).... To ale není jeho omluva! To jen na vysvětlenou. Teď už ale nic řešit nechce. Možná bude lepší tomu nechat nějaký čas.

Odstěhování jsem taky navrhla, kamarádka mi dokonce slíbila kontakt na hodnou a slušnou paní, co bere podnájemníky do RD. Manžel mi ale řekl, že to by byl konec, že by to bral jako můj nezájem o vztah, takže jsem krabice zase pomalu vybalila.

No a s mojí prací je to otázka. Řeším velké dilema. V Praze mám možnost dělat dobrou práci za dobrý plat a postupně kariérně růst (ne, že by to byl můj životní cíl, ale nechci tu VŠ zahodit). Domů jezdím ale hodně pozdě. Celý týden. Víkend je pak za běhu - nakoupit, vyprat, vyžehlit, uklidit.... (však to všichni znáte) Nevím, zda si nemám najít práci u nás ve městě, kde takové možnosti nejsou ani omylem, ale zase bych se mohla více věnovat našemu vztahu. (Až by byly jednou děti, tak bych to udělat stejně musela.) A nebo je to naopak špatně? Zase obětuju kus ze svého, já vím.

Děkuju moc za všechny příspěvky. Pomáhají mi moc, protože jsou nezaujaté a nad věcí, což já nejsem. Pa

Martinka1 napsal(a):

Amriana napsal(a):

Martinko ...četla ..proboha kde?

Někde o tom psal/mluvil buď Jan Bílý, nebo Bert Hellinger... spíš Hellinger. Je to z rodinných konstelací.

Gratuluju že Tobě to funguje, jak je vidět, výjimky potvrzují pravidlo.

Ovšem jak vidíš, zakladatelce vlákna to nefunguje. A to je hlavní, o čem se bavíme.

Já myslím, že to výjimka není. Ne všechna energie ve vztahu je finační a financemi ohodnotitelná. Pro někoho peníze,  kor když je má, neznamenají tolik, aby za to, že dává, čekal něco na oplátku. A ani jedna strana nemusí mít pocit, že něco extra dává/ bere a ten druhý je díky finanční podpoře druhého na něm  lidsky závislý, nebo že mu něco dluží.  A pokud přece má někdo ten pocit, že by měl druhému něco oplácet, stačí snad, že je připraven mu to oplatit v případě potřeby, ne?

Ty vztahy, kdy jeden je už plně pracující a druhý student, prožijí spolu celé jeho studium a krátce po ukončení školy se rozejdou, končí poměrně často, ale spíš z důvodu, že ten druhý prostě za tu dobu dospěje, jde o přelomová léta 19-25 let, kdy se člověk hodně mění a vyjasňuje si názory, cíle atd., a může se stát, že co si vybral v 19, nemusí chtít v 25. Taky nastupuje do práce, takže najednou hodně nových podnětů, kontaktů, kolegů....takže myslím, že finanční vděčnost neúnosná až tak, aby měla za následek konec vztahu, pokud se vůbec vyskytne,je daleko  za těmito důvody.

z pohledu muze bych nas rozdelil do nekolika kategorii:

- nezodpovedni, kteri si stale a znova musi dokazovat, ze dokazou sbalit zenskou (jako napr. Vas pan otec, nebo otec me manzelky - 5 x rozvedeny, 9 deti, max. doba zajmu o potomka - 3 roky)

- suchari, kteri poslouchaji na slovo a na neveru ani nepomysli

- vetsina nas normalnich super chlapu, kteri se vidi ve sve vyvolene, hory by pro ne prenaseli a jednou dvakrat za zivot (i treba jiz zenati) se vyspi s nejakou jinou zenou.

Do te treti kategorie patri bezesporu Vas manzel, zejmena kdyz pisete, ze Vas vztah je vzajemne prvni. Nevim jak zeny, ale na muze prijde pojednou (nema li jeste zkusenosti) neodolatelna touha zjistit, jake to je s tou jinou. A kdyz narazi zrovna na zenu, ktera je prave ochotna ke styku svolit (ta historka te zdravotni sestry neni vubec neobvykla - zrovna ji to treba neklape doma) tak k te zkusenosti dojde.  Nyni bych rozlisoval nekolik subkategorii:

- muz se chce s novou partnerkou vyspat a i pri soulozi mysli na tu svou :-) , zde se jedna o muze ktery stoji pevne na zemi a zde se neni co obavat

- muz nema zcela jasno a muze se stat, ze se zamiluje, my poradni chlapi nekym takovym tak trochu opovrhujeme, ale jsou mezi nami.

Rad bych vas ujistil, ze ten poradny chlap zjisti, ze nadra a klin jsou kupodivu velmi podobne a ten vlastni akt je take stejny. Jeste lepsi je, kdyz pri takove bokovce jeste chyti od te damy nejaky vytok a bere mesic antibiotika a musi si nechat odebrat ten vzorek toho sekretu tema dratkama co mu strkaj do mocove trubice. Takovy muz je pak partner na cely zivot, je vylecen.

Moje rada.

Reknete manzelovi, ze to chapete, ze mu zahucelo v klade a ze doufate, ze ted vi, co ve vas ma. Vyzadejte si mikrobiologicke vysetreni s oduvodnenim, ze nehodlate neco chytit. A budte rada, ze je to za nim.  Jednoho dne totiz take ucitite ten sileny tlak, ktery vas bude nutit si to vyzkouset s nejakym kolegou. Bude vam psat taky basnicky a vy my budete posilat svoje hambaty fotky. A pak vam to udela a bude to intergalakticky krasny. A vy budete vedet, ze jste nezila nadarmo.  A jestli budete stat pevne nohama na zemi, tak po tom poblouzneni zjistite, jak je to nadherny zit s chlapem, ktery to s vami vydrzel uz tolik let.