Míša Kulička napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

No já nevím, jak u Míši Kuličky - ale evidentně by ani toho chlapa nepotřebovala. nebo resp. spíš sluhu by potřebovala - žádná práce na Míšu Kuličku nezbyla
Jinak já netoužila po tom, aby si mě tu vyjmenovala domací aktivity a jak to rozdělit tak, aby ne mě nic nezbylo. já bych si docela ráda početla "studijní příklad" např. týdenní rozpis - počítej prosím i s tím, že i ten chlap chce mít své volno a domů ze zaměstnání také přijde cca v těch 17 hodin.
Jinak já opravdu 2x denně teplé jídlo praktikuju, vařím odpoledna a pak ještě v noci - a ano, máš pravdu, já to dělám dokonce i ráda. A to zejména nyní, kdy jsem na mateřské
A jak tak koukám, počítáš jen se školákem - zkus tak zaaplikovat tedy školáka a ještě jedno, či dvě děti předškolního věku. Nezapoměň, že mezi sourozenci se občas rozpoutají bitky a je třeba zasahovat a čas a práce utíkají...

ale fakt by mě ten "rozvrh týdne" fakt zajímal - troufneš si ho navrhnout?

Co se týče dětí v předškolním věku - se čtyřletou dcerou jsem zůstala sama a zvládaly jsme to v pohodě. Do práce jsem chodila na 7.00, do školky jsme tedy chodily hned na 6.30. Končila jsem v 15.30, do školky jsem to stíhala na čtvrtou. 2x týdně jsem dceru vodila do rytmiky. Místo toho, abychom tam čekaly jak pecky, domluvily jsme se s ostatními maminami a pronajaly tělocvičnu na aerobic (fitka ještě nebyla). Často jsme chodily plavat, když bylo hezky tak do kohoutovické obory nebo na hřiště, o víkendech jsme také zůstávaly jen málokdy doma - to už muselo být venku hodně hnusně. od mala se mnou jezdí na tůry, na cyklozájezdy i na vodu ... teplé večeře nikdy nebyly, ale veškeré naše aktivity byly daleko přínosnější. A ikdyž nám to s jejím otcem moc nevyšlo, jeden víkend v měsíci a později každý druhý víkend, byl (je) jeho, což je pro ni úžasné, protože její otec má farmu s koňmi a ona tak vyrůstá od malička v sedle.
Nezdá se, že by na ní náš způsob života zanechal újmu. Vyrostla z ní šikovná a sebevědomá ženská.

A k těm domácím pracem - milá zlatá, my se u domácích prací střídáme a připadá nám to všem normální ... Můj přítel se s mou dcerou, když byla mladší, dokonce učil, aniž bych mu o to musela říkat - prostě byly předměty, které jsou jeho doménou a byly předměty, ve kterých jsem jí pomáhala já

A já - prostě nemíním život probendit mezi pánvičkami, žehlícím prknem a s nesvéprávným chlapem za zadkem a nevidím na tom nic špatného.

Míša- je to moc hezké čtení , ovšem je to o lidech, kteří se CHTĚJÍ DOHODNOUT A MAJÍ ZÁJEM... Dost těžko se to realizuje tam, kde jeden o společný cíl nestojí- třeba jen proto, že se tluče v nějakém sladkobolném mileneckém roztoužení a žena i s dětmi mu je šumák....
  Vím o čem mluvím- v mém případě byl můj  partner závislák a tudíž   kdybych já realizovala sebe   a nechala děti jemu , byli by z nich teď  duševní trosky a ne  dospělí   a svéprávní jedinci...
Také jsem se musela " zrealizovat" , ale počkala jsem na dobu,kdy mi nesvazovaly ruce povinnosti  k nim. Stíhala jsem kroužky,  sport, výlety... Ale vše s nimi.Na mě  vyšel čas až později. Nelituji času s dětmi, lituji pouze toho, že jsem jim vybrala špatně tatínka a čas , který mohl patřit mě  a partnerovi mi  bohužel tehdy nezbyl....

Zuzi, ale já si stejně myslím, že realizovat se dá i s dětmi ... víš kolik jsme třebas na těch našich tůrách potkaly skvělých lidí? A sama bych se někdy z domu ani nevykopala, tak mě donutilo právě to, že jsem to slíbila jí

Míša Kulička napsal(a):

Zuzi, ale já si stejně myslím, že realizovat se dá i s dětmi ... víš kolik jsme třebas na těch našich tůrách potkaly skvělých lidí? A sama bych se někdy z domu ani nevykopala, tak mě donutilo právě to, že jsem to slíbila jí

Ale ano, s tím naprosto souhlasím- jen se jedná  o poněkud jinou realizaci , než popisovala Wiki . V té šlo především o to  jemnou nenásilnou cestou dokázat  muži svoji nezávislost a ten muž o svoji partnerku  stál. Pokud by o manželku nestál, byl by jedině rád , že vypadne z domu i s dětmi a o n bude mít klídek....

zuzi777a napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Zuzi, ale já si stejně myslím, že realizovat se dá i s dětmi ... víš kolik jsme třebas na těch našich tůrách potkaly skvělých lidí? A sama bych se někdy z domu ani nevykopala, tak mě donutilo právě to, že jsem to slíbila jí

Ale ano, s tím naprosto souhlasím- jen se jedná  o poněkud jinou realizaci , než popisovala Wiki . V té šlo především o to  jemnou nenásilnou cestou dokázat  muži svoji nezávislost a ten muž o svoji partnerku  stál. Pokud by o manželku nestál, byl by jedině rád , že vypadne z domu i s dětmi a o n bude mít klídek....

Souhlas, to je naprosto jiná situace jít s dítětem na kroužky aby se "realizovala" jiný případ než píše Wiki..copak to nevidíte..myslíte že bude chlap žárlit a přemýšlet kam šla a proč kdy půjdete s dítětem..to mu teda bude celkem šumafuk.....na co asi tak bude žárlit nebo o čem přemýšlet?

Vanda napsal(a):

Pet, to ale přece není celé proto, aby on žárlil, ale pro její lepší pocit...a pak je to znát i na jejím chování a reakcích, už na něm tak nevisí myšlenkami...tak jsem to teda pochopila já.

I já...

zuzi777a napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Zuzi, ale já si stejně myslím, že realizovat se dá i s dětmi ... víš kolik jsme třebas na těch našich tůrách potkaly skvělých lidí? A sama bych se někdy z domu ani nevykopala, tak mě donutilo právě to, že jsem to slíbila jí

Ale ano, s tím naprosto souhlasím- jen se jedná  o poněkud jinou realizaci , než popisovala Wiki . V té šlo především o to  jemnou nenásilnou cestou dokázat  muži svoji nezávislost a ten muž o svoji partnerku  stál. Pokud by o manželku nestál, byl by jedině rád , že vypadne z domu i s dětmi a o n bude mít klídek....

Ale houby, jde o to, aby ty ses cítila dobře a spokojeně ... to ostatní už přijde samo - jinak se chlap chová ke spokojené a sebevědomé ženušce, jinak k upracované a věčně nestíhající, jinak k utrápené, jinak k žárlící ...

Upravil(a) Míša Kulička (21. 11. 2008 21:04)

zuzi777a napsal(a):

To se nevylučuje-  seberealizovat se a být spokojená. Jenže kdyby to ta kamarádka  od Wiki dělala  v domácnosti  , kterou by s ní sdílel partner  bez zájmu o ni a o případné děti, tak by  výsledek nebyl ten šťastný návrat   partnera a zájem o jeho ženu ale její odchod z takového vztahu....
Neříkejte, že byste se  chtěly vracet tam, kde by na vás vrčel   otrávený a nesnesitelný chlap  a že by vás bavilo se donekonečna  vylepšovat (bez vstřícné odezvy od  nějakého jiného sympaťáka....)...
Mě by to teda nebavilo. A vlastně jsem  to tak i realizovala. Než jsem poznala svého nynějšího muže, měla jsem dost času na sebe, dělala jsem vše , o čem jsem mohla jen tiše snít, když byly děti malé( večer do sauny, víkendový relax pobyt s kámoškou,  třikrát týdně si jít zacvičit- děti už se pohlídaly samy) - stejně mi něco chybělo...

Ale vyřešilas to, ne?

Vanda napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Než jsem poznala svého nynějšího muže, měla jsem dost času na sebe, dělala jsem vše , o čem jsem mohla jen tiše snít, když byly děti malé( večer do sauny, víkendový relax pobyt s kámoškou,  třikrát týdně si jít zacvičit

A proč už to teď neděláš?
Přece to neděláme pro "šťastný návrat partnera", ale pro svůj pocit, pro sebe. I "odchod z takového vztahu" je lepší s úsměvem, než utrápeně, i kdyby na něj už došlo, si teda myslím.

Vanda- já teď dělám spoustu věcí společně s partnerem-třeba tu saunu( když přijedou velké děti a hlídají malého ), na kolech jezdíme  i s mrňousem, plavat chodíme  na střídačku.. Dvakrát  týdně chodím pilovat jazyk. On zase  mizí na celá odpoledne na zahradě nebo v dílně... Nemyslím, že mám potřebu se nějak izolovat. Svůj čas  na sebe lovím po troškách, ale mě to momentálně takhle vyhovuje . Spíš jsem jako Zklamča v tom, že  "těm svým chlapům"  vyvařuju a to s radostí.  Manža mě  musí přesvědčovat  abychom šli tutam do restauračky, protože já nechci- mám pocit , že si uvařím líp a baví mě to .... Těším se když mi přijedou  i ti velcí a manžovi děťátka s vnoučaty... Já jsem si samoty užila dost, teď si libuju v  "hnízdění". Možná , kdyby ses mě zeptala před 10 lety, tak bych mluvila jinak- to jsem také preferovala chleba  a paštiku, hlavně vypadnout  z domu a starat se o sebe  sama.... 

Wiki - super!

Něco takového jsem myslela, když jsem ve svém příspěvku č. 6 kakamile radila, že se má osamostatnit.

A já osobně neberu výmluvy typu: v rámci zachování teplého krbu a řádné výchovy dětí to nelze. Já sama jsem důkazem, že to jde.

Po provalení nevěry jsem se vnitřně dost naštvala, že já mám toho na hrbu tolik (domácnost, práci z domova a tři děti - nejmladší osmiměsíční mimčo) že sotva stíhám a večer jsem ráda, že se svalím k TV (což bylo mimo jiné i důvodem, proč můj muž tak rád trávil čas s milenkou, protože ona měla víc času i energie.  Jsem fakt byla naštvaná, že já kmitám téměř nad únosnou míru a on má čas a energii na paralelní vztah.

Měla jsem výhodu, protože on skutečně chtěl zůstat s rodinou, takže souhlasil s tím, že převezme polovinu povinností. Ale kdyby to neudělal, byl by to pro mne signál, že to není ten správný chlap pro mne.

Začala jsem doma trávit míň času, on najednou neměl tu jistotu, že mě doma najde. Tehdy jsem ještě kojila, přesto to šlo. Také jsem si našla hlídání, abych nebyla závislá jen na manželovi a věřte mi, ty dvě až tři stovky za skvělý večer strávený v pohodě za to opravdu stály, nebyly to vyhozené peníze.

Děti mají teplé večeře, přesto, že pravidelně některé večery nebývám doma.

Můj muž se opravdu musel víc zapojit do chodu rodiny, což má dvojí efekt - on nemá o tolik víc času pro sebe (= čas na blbosti), což je podle mne dobré a spravedlivé, ale hlavně - utvořil si za ty roky daleko bližší vztah k dětem.

Moje děti jsou doma rády, zrovna nedávno mi můj 14ti letý syn říkal, jak je šťastný, jak jako rodina fungujeme a kolik všichni dohromady podnikáme aktivit. Já kombinuju "hnízdění" s užíváním si života mimo rodinu, opravdu to jde.

Jo a ještě k Jessice - nelze donutit ke komunikaci někoho, kdo o to nestojí, kdo nechce nic řešit. Lze ale změnit SVOJE chování natolik, že ten druhý sám od sebe začne mít zájem komunikovat.

zuzi777a napsal(a):

pomněnka napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

To je dost zajímavý  přístup,  taková kamarádka je  asi  k nezaplacení....
Jen by mě zajímalo, jak se do toho všeho vkloubily děti- tedy jestli nějaké jsou.....  Protože pokud byl odtažitý tatínek a maminka s novými aktivitami v trapu , tak jestli  tu změnu případní potomci měli nějak vykompenzovanou třeba tím tatínkem( třeba jestli přebral automaticky ty práce, které dělala ona před proměnou)...

No to se na mě nezlob, ale myslíš si, že žena co začne žít taky pro sebe zapomene na děti ?

Pomněnka- spoustu  z toho , co mi vrtalo hlavou naznačila Zklamča.   
Budeš se divit, já znám i příklad ženy, která svoji proměnu natvrdo  uskutečnila na úkor malých dětí.. Ve jménu  " svého práva  na život a osobní realizaci" ....  S odstupem času je vidět, že spíš ztratila. Děti  vyrostly sice také , po sousedech a za  snaživého dohledu  táty, ale  k mámě mají prakticky nulový vztah v době, kdy ona by o to  stála....

Jinak  by mě taková kamarádka vyhovovala též- v případě ,že bych byla v pozici ženy s  dvěma  odrostlými  dětmi a ne s  třetím  bumbrdlíčkem  čtyřleťákem k tomu... Tedy ještě za předpokladu, že by můj manža začal blbnout,  což doufám , že nezačne...

No, však práve každý vychádza zo svojej situácie,  aje rozdiel mať jendo dieťa a mať ich 3. Ale nedávno osm stretla kamošku, ktorá má 5-mesačného synčeka -  a nechala ho ockovi aj so 4-ročnou dcérou a šla si urobiť pekný večer a najstaršou.
Vraj, aby sa nezanedbávali a nezabúdali, že sa majú navzájom... Keď ocko funguje, ako by mal, tak sa to dá.

Ale Zklamčo, já ti přece popsala svůj život v době, kdy můj BM střídal milenky jako ponožky ... než mi to došlo, tak jsem také lítala mezi sporákem, plínami a žehličkou stejně jako ty ... a navíc jsem měla na starosti celý statek ... Jenže pánové zjevně nestojí o výkonnou manželku, která všechno zastane sama - Hezky to popsala Vanilka, jejíž muž se nakonec do toho jejího kolotoče taky zapojil a poskytl jí tak volný čas na její aktivity. Můj první muž nechával všechno na mně a neměl zájem podílet se na společné domácnosti. Realizovala jsem se, jaks to trefně nazvala, tedy sama, osamostatnila se a žila si svůj život po svém a naplno. A bylo to moje nejlepší rozhodnutí.
Se současným mužem se máme rádi, ale nepotřebujeme na sobě stále viset. Každý z nás má své aktivity, které nás baví a naplňují. A každý z nás má na ně prostor právě proto, že se na chodu domácnosti podílíme rovným dílem, což ti patrně dosud není jasné, protože tento model je ti zřejmě neznámý. Stejně jako to, že chvíle, kdy si vyhradíme sami pro sebe, si krásně užíváme a prožíváme je velmi intenzívně.
Jinak chápu Zuzi a její "hnízdění", předpokládám, že když se nám zadaří mít další dítko(a), že taky na čas "zahnízdím", nicméně vím, že na to "hnízdění" tentokrát nebudu sama, protože tentokrát mám toho správného chlapa, víš?

Je mi vcelku jasné, že se ti to těžko chápe. Pro mne taky není k pochopení tvůj způsob života, ale je-li to skutečně tvoje volba, tak ti to přeju .

Upravil(a) Míša Kulička (22. 11. 2008 18:20)

majkafa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

protože tentokrát mám toho správného chlapa, víš?

Tato věta mě praštila do očí.
Míšo, nic proti, to je něco mého, co si řeším.
Takového prohlášení bych se tak strašlivě bála. I teď mě přímo vyděsilo. Bych čekala, že do mě na místě uhodí blesk a budu potrestána za takovou nepokoru. Jako už jsem byla.
Myslela jsem si, že mám toho nejlepšího muže na světě. Toho správného, se kterým k sobě patříme. Byla jsem tak šťastná. A? Kde ty dávné sněhy jsou.

Přemýšlela jsem, jestli to tak napsat, nebo ne, ale já to tak cítím, tak proč ne? ... Kromě toho - nejsem na něm závislá a není to jediný člověk v mém životě, chápeš? Jeho ztráta by mě ranila, to určitě ano, ale život by šel dál a objevil by se někdo další - správný, chápeš?