29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
lakina napsal(a):
Já dala ultimátum do konce roku,no a druhého šel...to je už rok a mě ted štve,že jsem to neudělala dřív,ale nešlo to...milovala jsem ho a věřila,přála si at zůstane s náma...a ted když se s milenkou hádá jak pes,tak se jen modlím at se nevrátí....ne,ne,ne
Teď tě štve, že jsi ultimatum nedala dřív, třeba o půl roku dřív....a pak bys tu možná napsala, že tě štve, že jsi tu neudělala ještě dřív...třeba hned poté, co se nevěra provalila. Zbytečně si ztratila čas, kdy bys měla jasno, věděla, že od teď to bude jiné. Buď se mnou zůstane, nebo se rozhodne pro milenku. Proto, když sem přijde nová podvedená, řeknu jí a to vždycky, aby řekla narovinu své stanovisko a dala najevo, že muž si může vybrat, co chce - a aby nastalou situaci řešil. Proč nechávat něco plynout jen tak, aby se náhodou jemu neublížilo, že ho někam tlačíš a sama pak rok, nebo i déle čekat než se pán rozhodne, co vlastně chce. On se tím vůbec netrápí, že ty se trápíš, když mu to rozhodování trvá tak dlouho, nebo vlastně, když mu dáváš tolik prostoru. Jsou prostě situace v životě, kdy je lepší rázné rozhodnutí. Můj názor.
Není tady
Já osobně, pokud bych měla milence, a byla na vážkách,jestli manžela opustit nebo ne... tak takovéhle ultimátum z jeho strany by mělo jeden jediný následek - sbalila bych kufry a byla pryč. Jedno, jestlli k milenci nebo jinam. Natolik se znám.
Takže nevím, jestli ta ultimáta nejsou poněkud kontraproduktivní... teda v případě, že chce ten podváděný partner vztah zachovat...
Zklamaná napsal(a):
lakina napsal(a):
Já dala ultimátum do konce roku,no a druhého šel...to je už rok a mě ted štve,že jsem to neudělala dřív,ale nešlo to...milovala jsem ho a věřila,přála si at zůstane s náma...a ted když se s milenkou hádá jak pes,tak se jen modlím at se nevrátí....ne,ne,ne
Teď tě štve, že jsi ultimatum nedala dřív, třeba o půl roku dřív....a pak bys tu možná napsala, že tě štve, že jsi tu neudělala ještě dřív...třeba hned poté, co se nevěra provalila. Zbytečně si ztratila čas, kdy bys měla jasno, věděla, že od teď to bude jiné. Buď se mnou zůstane, nebo se rozhodne pro milenku. Proto, když sem přijde nová podvedená, řeknu jí a to vždycky, aby řekla narovinu své stanovisko a dala najevo, že muž si může vybrat, co chce - a aby nastalou situaci řešil. Proč nechávat něco plynout jen tak, aby se náhodou jemu neublížilo, že ho někam tlačíš a sama pak rok, nebo i déle čekat
než se pán rozhodne, co vlastně chce. On se tím vůbec netrápí, že ty se trápíš, když mu to rozhodování trvá tak dlouho, nebo vlastně, když mu dáváš tolik prostoru. Jsou prostě situace v životě, kdy je lepší rázné rozhodnutí. Můj názor.
víš,to byl taky můj názor-vykopni ho hned,jak se to provalí.....ale když to nečekáš,že se něco takového stane právě tobě,pak jsi vedle jako jedle a nevíš vlastně co udělat,jak se chovat-jen brečíš a tápeš,nikdo ti nemůže poradit,jen tě držet naživu,to rozhodnutí mi neporadil ani psycholog,každá to udělá,jak to cítí,jakou má povahu,bud rezignuje,nebo bojuje,ale hlavně at si nesáhne na život a neplazí po kolenou,chlap je svépravný a musí udělat sám co chce a cítí,láska není vlastnit,nechte ho jít ,když se nevrátí...nikdo ho nedonutí,jen musí vědět,že se nebude moci rozhodovat věčně......ano ztratila jsem čas,ale jinak to nešlo,dělala jsem ,,to,co mě nejmín bolelo,dnes to vidím i cítím jinak....já tu nic neradím,jen to ,jak ten hrozný čas přežít a jak jsem to přežívala já
Není tady
surikata napsal(a):
Já osobně, pokud bych měla milence, a byla na vážkách,jestli manžela opustit nebo ne... tak takovéhle ultimátum z jeho strany by mělo jeden jediný následek - sbalila bych kufry a byla pryč. Jedno, jestlli k milenci nebo jinam. Natolik se znám.
Takže nevím, jestli ta ultimáta nejsou poněkud kontraproduktivní... teda v případě, že chce ten podváděný partner vztah zachovat...
No, to je otázka.... Ono taky záleží na tom, zda ten vztah stojí za záchranu... Ale čekání na nějaké budoucí ( vzdálené) rozhodnutí druhého je pro mě nepřijatelné. Je asi na každém, jakou má dobu prodlevy od zjištění do řešení...
Představa , že čekám 2( a více let) než se manžel rozhoupe, s kterou hodlá dožít do důchodu - to není nic pro mě.
A pokud se sbalí a odejde? No tak asi ta druhá je pro něho víc... Jeho volba. Moje je ta, že se nenechám trápit čekáním a iluzemi, že až se jí (jednou, někdy) nabaží, tak se mi (možná) vrátí zpátky na plný "úvazek"...
Pokud některá dokáže žít tak, že tuhle dobu žije bezstarostně , šťastně, bez smutku v duši- má můj obdiv. Zatím, co jsem četla tady i na jiných místech po netu- většinou ty čekající ženské trpí. Chvílemi jsou sice happy , že už mají jasno v tom jak pracují na sobě -aby se vzápětí vysypaly jak budík, že to čekání , případně věčné odchody a návraty partnera prostě nezvládají.... Místo aby se upnuly opravdu samy na sebe , čekají na JEHO volbu... Škoda promarněného času.
Není tady
surikata napsal(a):
Já osobně, pokud bych měla milence, a byla na vážkách,jestli manžela opustit nebo ne... tak takovéhle ultimátum z jeho strany by mělo jeden jediný následek - sbalila bych kufry a byla pryč. Jedno, jestlli k milenci nebo jinam. Natolik se znám.
Takže nevím, jestli ta ultimáta nejsou poněkud kontraproduktivní... teda v případě, že chce ten podváděný partner vztah zachovat...
žena když má milence pálí mosty většinou,muž sedí na dvou židlích,je to pro nás sice ponižující,ale když ho chceme musíme v klidu počkat až se ta jeho hormonální bouře přežene,některá to zvládne,jiná se sesype,další je hrdá a kopne ho hned víte kam,každá to řeší jinak,není návod jeden....ani se nemá dávat,ale my tu jen radíme at to přežije,at se nezblázní,přežít to jde....bolí to...ale jde
Není tady
zuzi777a napsal(a):
A pokud se sbalí a odejde? No tak asi ta druhá je pro něho víc... Jeho volba.
Neřekla bych, že pro něj musí být nutně ta druhá víc... možná jenom (jako já) nesnese, když ho někdo zahání do kouta...
A protože tohle sama nesnesu, nestavěla bych do téhle situace ani partnera... kdybych to čekání nedokázala zkousnout nebo mi ten vztah za záchranu nestál, tak z něj prostě odejdu sama...
Ultimáta do vztahů nepatří, teda aspoň do těch mých...
zuzi777a napsal(a):
surikata napsal(a):
Já osobně, pokud bych měla milence, a byla na vážkách,jestli manžela opustit nebo ne... tak takovéhle ultimátum z jeho strany by mělo jeden jediný následek - sbalila bych kufry a byla pryč. Jedno, jestlli k milenci nebo jinam. Natolik se znám.
Takže nevím, jestli ta ultimáta nejsou poněkud kontraproduktivní... teda v případě, že chce ten podváděný partner vztah zachovat...No, to je otázka.... Ono taky záleží na tom, zda ten vztah stojí za záchranu... Ale čekání na nějaké budoucí ( vzdálené) rozhodnutí druhého je pro mě nepřijatelné. Je asi na každém, jakou má dobu prodlevy od zjištění do řešení...
Představa , že čekám 2( a více let) než se manžel rozhoupe, s kterou hodlá dožít do důchodu- to není nic pro mě.
A pokud se sbalí a odejde? No tak asi ta druhá je pro něho víc... Jeho volba. Moje je ta, že se nenechám trápit čekáním a iluzemi, že až se jí (jednou, někdy) nabaží, tak se mi (možná) vrátí zpátky na plný "úvazek"...
Pokud některá dokáže žít tak, že tuhle dobu žije bezstarostně , šťastně, bez smutku v duši- má můj obdiv. Zatím, co jsem četla tady i na jiných místech po netu- většinou ty čekající ženské trpí. Chvílemi jsou sice happy , že už mají jasno v tom jak pracují na sobě -aby se vzápětí vysypaly jak budík, že to čekání , případně věčné odchody a návraty partnera prostě nezvládají.... Místo aby se upnuly opravdu samy na sebe , čekají na JEHO volbu... Škoda promarněného času.
přesně tak,ženy se trápí,žijí jako na houpačce,chvíli nahoře,pak dole....ale ten čas jim musíme dát,já tu brečela dlouho,pam už mi nadávala,ale vím,že to se mnou myslela dobře,že tu mou bolest chtěla zkrátit,každá jsme ale jiná....
Není tady
surikata napsal(a):
zuzi777a napsal(a):
A pokud se sbalí a odejde? No tak asi ta druhá je pro něho víc... Jeho volba.
Neřekla bych, že pro něj musí být nutně ta druhá víc... možná jenom (jako já) nesnese, když ho někdo zahání do kouta...
A protože tohle sama nesnesu, nestavěla bych do téhle situace ani partnera... kdybych to čekání nedokázala zkousnout nebo mi ten vztah za záchranu nestál, tak z něj prostě odejdu sama...
Ultimáta do vztahů nepatří, teda aspoň do těch mých...
Do mých patří dohoda. A zahnání do kouta? Podle toho , jak to bereš. Stejně tak se může cítit být do kouta zahnaná manželka podvádějícího chlapa. Místo společného soužití být najednou mimo zájem, čekat v koutě.. Podle toho , co bereš jako zahnání do kouta, tak to můžeš vidět i na druhé straně. Svou nevěrou se partner vyhání sám- musí počítat s důsledky..
Já jsem jednou odešla, jednou vyhodila, jednou dala ultimátum( a byla bych vyhodila). Každá zkušenost dobrá.
To je zas můj pohled..
Není tady
surikata napsal(a):
zuzi777a napsal(a):
A pokud se sbalí a odejde? No tak asi ta druhá je pro něho víc... Jeho volba.
Neřekla bych, že pro něj musí být nutně ta druhá víc... možná jenom (jako já) nesnese, když ho někdo zahání do kouta...
A protože tohle sama nesnesu, nestavěla bych do téhle situace ani partnera... kdybych to čekání nedokázala zkousnout nebo mi ten vztah za záchranu nestál, tak z něj prostě odejdu sama...
Ultimáta do vztahů nepatří, teda aspoň do těch mých...
asi jsem to blbě napsala,ultimáta jasně,že ne.....já mu jen řekla,když stále docházel za svou milenkou a ročním miminkem,,že at se rozhodne pro jednu z nás,dítě za to nemůže,může si ji brát k nám domů a budu se o ni starat,s tím nesouhlasila mladá,vyhrožovala sebevraždou atd. dvě manželky,rodiny u nás nejdou,asi tak
Není tady
Víte co je na jakémkoli ultimátu to špatný? Že se musí dodržet i kdyby se to tomu, kdo ho vyslovil, časem vůbec nelíbilo. V opačném případě je to jenom plácnutí do vody a vzkaz tomu druhému, že si může dělat, co chce.
Není tady
helena napsal(a):
Víte co je na jakémkoli ultimátu to špatný? Že se musí dodržet i kdyby se to tomu, kdo ho vyslovil, časem vůbec nelíbilo. V opačném případě je to jenom plácnutí do vody a vzkaz tomu druhému, že si může dělat, co chce.
Jo, jo.... To je fakt...
Lakina, nezlob se- ty jsi tolerovala manželovi druhý vztah jak dlouho? Představuji si , jestli bych zvládla jeho návraty domů od malého miminka, vlastně z jiné rodiny... To fakt neumím. Neměla bych na to. Stejně jako bych na místě mámy toho malého mimča takové přebíhání nemohla ustát.. Chlapi jsou fakt zvláštní zvířátka....
Není tady
Poté, co jsem zjistila, že můj BM, který mě dle jeho slov vygumoval z hlavy a už nikdy mě nechce vidět - to bylo před třemi lety, mě čte tady na babinetu. I teď. Netuším, jak mohl vůbec zjistit, že sem chodím. Neviděla jsem ho od 18.12.2007, to proběhl náš rozvod. Předtím jsem ho neviděla 11 měsíců. Téměř spolu nekorespondujeme, tak jednou za půl roku se zeptá na syna formou "telegrafického" mailu.
Proč, proboha, když mě vygumoval? Po tolika letech? Někdo tady někdy psal, že chlap chce mít svůj bývalý vztah a BM pod kontrolou. Já si říkala, ten můj ne, ten mě vygumoval a dá pokoj. Ó, svatá prostoto, jak jsem se mýlila. Ani on není výjimka.
Takže už začínám souhlasit s výrokem - chlapi jsou fakt zvláštní zvířátka. A tím, jak jich poznávám víc a víc, docházím k závěru, že snad úplně všichni. Tolik bych chtěla věřit, že jsou výjimky. Ale momentálně mnou jímá hluboká skepse.
Upravil(a) majkafa (2. 3. 2009 13:21)
Majki - a ono ťa to teší, štve, deprimuje...? Prečo ťa to vlastne tak vzalo(ak ťa to vzalo)? Je to verejný server a zrejme dosť navštevovaný - aj keď určite viac ženami...
Není tady
Selima napsal(a):
Majki - a ono ťa to teší, štve, deprimuje...? Prečo ťa to vlastne tak vzalo(ak ťa to vzalo)? Je to verejný server a zrejme dosť navštevovaný - aj keď určite viac ženami...
Šokuje ma to. Preboha, prečo má potrebu ma (nás - mňa a deti) po toľkých rokoch špehovať? Detí sa može opýtať, ako sa majú, može sa s nimi stýkať, keď bude chcieť a budú chcieť deti. Keď syn nechce, ja mu informácie poskytnem, ako sa syn má, ak sa ma opýta.
Viac písať na sklo nemožem.
Upravil(a) majkafa (2. 3. 2009 13:35)
Detí sa može opýtať, ako sa majú, može sa s nimi stýkať, keď bude chcieť a budú chcieť deti.
Třeba nemůže, když děti nechtějí. Tak si opatřuje info jinak, no.
Není tady
helena napsal(a):
Detí sa može opýtať, ako sa majú, može sa s nimi stýkať, keď bude chcieť a budú chcieť deti.
Třeba nemůže, když děti nechtějí. Tak si opatřuje info jinak, no.
Nikdy jsem mu nic nezatajovala, když se zeptal, no.
Btw dcera chce, naopak říká, že táta jí napíše tak jednou za půl roku a vidět ji nechce.
Syn nechce, ale informace o něm jsem mu vždy dala. Je to jeho otec.
Jen jestli to není jinak. Chce mě mít pod kontrolou. Ale má smůlu. Odteď už se tady toho o mém životě a naší rodině moc nedozví.
Neomlouvej ho, kurnik. Nemáš informace.
Upravil(a) majkafa (2. 3. 2009 14:21)
Chce mě mít pod kontrolou.
I když jsi paranoidní, neznamená to, že po tobě nejdou...
Ale vážně - proč by to proboha dělal? I kdyby věděl o každém tvém kroku, je mu celkem k ničemu, ne? Děti máš dospělé, takže o nějaké špatné výchovné prostředí nejde, nehorázné alíky po něm taky nechceš... nechápu, proč se tím vůbec zatěžuješ, když na tebe nemá jakoukoli páku. A jestli mu jde o to, aby tě rozhodil, pak mu jdeš dokonale na ruku.
Není tady
Heleno, na co jiného se ptám já, než - proč to proboha dělá? Vím na sto procent, že to dělá. Nemůžu sem napsat, jak to vím. Kdyby si i tohle náhodou četl. Nemůžu shodit informátora. Btw v podstatě mi to sám v pátek a včera napsal. Reagoval na to, co nevěděl nikdo, kromě mě, dětí (a celého babinetu )
Nerozhodil mě. Nakonec - říkám si, aspoň ví. Jaké mám o něm mínění. Chtěl to, má to.
Upravil(a) majkafa (2. 3. 2009 14:29)
majko, ale já se neptám "proč", ale "proč by" - to je drobný rozdíl.
Není tady
Pro mě je to to samé. Tam není žádné "by". On to dělá.
zuzi777a napsal(a):
helena napsal(a):
Víte co je na jakémkoli ultimátu to špatný? Že se musí dodržet i kdyby se to tomu, kdo ho vyslovil, časem vůbec nelíbilo. V opačném případě je to jenom plácnutí do vody a vzkaz tomu druhému, že si může dělat, co chce.
Jo, jo.... To je fakt...
Lakina, nezlob se- ty jsi tolerovala manželovi druhý vztah jak dlouho? Představuji si , jestli bych zvládla jeho návraty domů od malého miminka, vlastně z jiné rodiny... To fakt neumím. Neměla bych na to. Stejně jako bych na místě mámy toho malého mimča takové přebíhání nemohla ustát.. Chlapi jsou fakt zvláštní zvířátka....
ne já se nezlobím,kdo to neprožil na vlastní kůži-nepochopí,rok...půl roku to vypadalo,že bude se mnou,tvrdil,že to byl úlet...mladá ho dítětem držela,vyhrožovala...taky jsem na to neměla,trpěla jsem jako zvíře,manželství bylo ok až na ,to že věčně podnikatel,,pracoval,,já mu věřila...měli jsme nádherný vztah,teda ten začátek....znám ho od děcka...i dnes bych mu podlehla,víš všude je to jinak...ale ted jsem štastná,ráda,že to dopadlo jak to dopadlo a mě už neřešme...jsme tu od toho at pomůžeme druhým zoufalým manželkám....jo zoufalé ženy dělají zoufalé věci....já tolerovala rok.tečka.pa
Není tady
lakina napsal(a):
víš,to byl taky můj názor-vykopni ho hned,jak se to provalí.....ale když to nečekáš,že se něco takového stane právě tobě,pak jsi vedle jako jedle a nevíš vlastně co udělat,jak se chovat-jen brečíš a tápeš,nikdo ti nemůže poradit,jen tě držet naživu,to rozhodnutí mi neporadil ani psycholog,každá to udělá,jak to cítí,jakou má povahu,bud rezignuje,nebo bojuje,ale hlavně at si nesáhne na život a neplazí po kolenou,chlap je svépravný a musí udělat sám co chce a cítí,láska není vlastnit,nechte ho jít ,když se nevrátí...nikdo ho nedonutí,jen musí vědět,že se nebude moci rozhodovat věčně......ano ztratila jsem čas,ale jinak to nešlo,dělala jsem ,,to,co mě nejmín bolelo,dnes to vidím i cítím jinak....já tu nic neradím,jen to ,jak ten hrozný čas přežít a jak jsem to přežívala já
ale já přeci nepsala nic o tom "vykopni ho hned" já psala o tom "ulitmatu" nebo jak to jinak lze nazvat - vyjasnit si hned v počátku pozice. MIlá Lakino, mě se to stalo úplně stejně, jak tobě (rána z čistého nebe) a taky jsme to vůbec nečekala, že by se tohle něco mělo stát právě mě. Samozřejmě, že jsem si pobrečela, že jsem se vztekala, že jsem se litovala. Jenže po čtení tady jsem nechtěla čekat rok a déle, jak se pán milostivě rozhodne a tím mu de facto dávat "prostor" aby přebíhal jak osel tam a zpátky a zda by vůbec přemýšlel nad tím, kam se nakonec převalí. Protože jsem sobecky taky myslela na sebe, že by tohle čekání pro mě nebylo, tak jsem mu řekla, že si musí vybrat, buď čehý, nebo hot. Sedět na dvou židlích, pokud by to bylo jeho prioritou, není zase nic pro mě mít doma takovýho chlapa a je jen čistě na něm, jak se rozhodne, zda mu ta milenka za to stojí tolik, aby opustil rodinu. Neříkala jsem nahlas nějaké datum - do kdy se musí rozhodnout, sama v sobě jsem si určila najzašší hranici, do kdy jsem ochotná tolerovat to jeho rozhodování a věř, že jsem taky občas vylítla, když se mi to zdálo už neúnosné a posílala ho tam, kam ho srdce táhne. Nešel. Zůstal: Asi sám musel vědět, proč. Dala jsem mu šanci, aby si sám v sobě srovnal, co je pro něj nejlepší a ví, že další šanci nedostane. A jestliže si tohle bude chtít někdy zopakovat, může, nemůžu mu bránit, ale nemůže úpo mě nikdo chtít, abych tu šanci opět dávala. Mohla bych...ale co by mi to přineslo, kdybych své nedodržela? Jen to, že by ten druhý zjistil, že - jak píše helena-plácám do vody. Co jsem tím získala? To, že jsem se rok a víc netrápila nad tím, že by muž odbíhal a zase se vracel. Kdybych tohle dovolila, to čekání na jeho rozhodnutí, možná bych tady ještě teď brečela, jak se trápím a občas bych si zajuchala, jak jsem si udělala něčím radost a opět se po euforii vysypala jak budík (krásné přirovnání Zuzi) a byla bych zase na dně, ajk jsem byla. Píšu z vlastní zkušenosti, moje názory a mé přesvědčení a vím, že tak, jak jsem to vedla, mě doneslo ke spokojenosti. Co mě to vzalo? No, možná, kdybych se ten rok a víc trápila, mohla jsem mít postavičku jak Twiggi Ale já mám raději nervy tukově obaleny, než aby mi na ně jen tak někdo brnkal.
Není tady
Majko, mně si tu BM taky četl a možná ještě čte. Neřeším. Vytáhl jednu směšnou a nepodstatnou (pro mě) záležitost, všechno, co se skutečně týkalo našeho vztahu jako rodičů, případně našeho rozchodu a konfliktů poté, ho naprosto minulo. Musela jsem se nahlas smát, i před ním, když mi těmi papíry (vytiskl si) mával před nosem. Ta záležitost i způsob, jakým mi ji prezentoval, byly srandovní a nedůležité. Je fajn, že našel odvahu se mě přímo zeptat, to oceňuju, ale na jeho přístupu se stejně nic nezměnilo, nepochopil.
Neřeš BM, má právo sem chodit, číst si tu, stejně jako ty máš právo na svůj vlastní názor o něm. To ti pořád ještě stojí za tu energii?
Když si vezmu, jak naprosto jinak, ale úplně jinak, než já, vidí BM věci okolo sebe... nedivím se už ničemu, nepřekvapí mě (kecám, občas mile ). Má svůj svět, neposlouchá, nevnímá, nepřipouští si. Dobře mu tak.
Lakino, jsi hvězda jasná zářivá a mám radost, že se máš dobře .
Já osobně nejsem pro ultimáta, ale potřebuju nějaký čas, abych pak dokázala jednat rychle sama za sebe, až si všechno ujasním. Pak to ovšem fičí . A myslím si, že jak tu bylo napsáno - každá potřebujeme svůj čas, svůj způsob a svoji cestu. Ale já už nebudu dělat nic, co mi nevyhovuje, nebudu zůstávat ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná. A stejně tak si nechci vyčítat, že jsem neudělala všechno, co šlo, co umím a dokážu. Nebo že jsem nevyužila maximálně všechny šance a čas. Což nabízí tolik variant, tolik cest...
Alosek napsal(a):
Lakino, jsi hvězda jasná zářivá a mám radost, že se máš dobře
.
Já osobně nejsem pro ultimáta, ale potřebuju nějaký čas, abych pak dokázala jednat rychle sama za sebe, až si všechno ujasním. Pak to ovšem fičí. A myslím si, že jak tu bylo napsáno - každá potřebujeme svůj čas, svůj způsob a svoji cestu. Ale já už nebudu dělat nic, co mi nevyhovuje, nebudu zůstávat ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná. A stejně tak si nechci vyčítat, že jsem neudělala všechno, co šlo, co umím a dokážu. Nebo že jsem nevyužila maximálně všechny šance a čas. Což nabízí tolik variant, tolik cest...
jasně,každá jsme jiná,jedná tolerantnější..druhá razantnější....naivnější...mazanější...atd.hlavně to udělat podle svého vědomí a svědomí...poslechnout nezaujatou stranu a udělat to... co cítíme,psycholog neřekl udělejte to tak a tak,jen jemně mě naváděl až jsem přišla na to nejlepší řešení pro MNE a už mě nikdo nezlomí a nebude ubližovat,protože to nedovolím....mám se už ráda,umím žít sama a být sama se sebou,přineslo mi to poznání,že jediná jistota je,že nic není jisté a to co prožívám dnes beru jako dar a užívám si to....pa
Není tady