Kakamila, myšlienkam a predstavám(a asi ani sebaľútosti- usudzujem podľa seba) sa neubrániš, ale dá sa to ventilovať mimo neho. A nepatlaj sa v tom zbytočne, skús hľadať skôr pozitívne impulzy, radosti, príjemné zážitky... a nezaoberať sa ním a ňou, t.j. tým, čo nemôžeš zmeniť.

Tak jsem tady po delší době na "svém" vláknu.
Nejdřív bych chtěla pozdravit  všechny, které jsem v sobotu poznala osobně. Moc mi ta sobota pomohla a jsem ráda, že jsem vás viděla "na živo" . Mluvila jsem víc s Koi a s Kukačkou - každá jste zvolila jiné řešení....a já vás obě obdivuju, že jste se rozhodly a šly jste (a jdete)  za tím. Jste hrozně fajn a jste silné osobnosti. Koi - díky za odkaz, učitě využiju. Držím palce a přeji pevné nervy. Kukačko - vypadáš šťastně, moc Ti to přeju.
Klubko - už jsem to psala - Ty jsi živel, tryská z Tebe něco...nějak to neumím popsat, ale jsi fakt úžasná.
Bazalko - máš nádherné oči
Vando - díky moc za cibulku, už jsem zasadila.
Flly - jsi krásná... nejen v kalendáři
Jájo - Cibulkovou jsem měla vždycky ráda
Pandorro - Ty jsi prostě osobnost....jak někdo pronesl - přišla Pandorra, skončil babinec, začala schůze
Mazlíku, Nabukko, Fanny, Vanilko ... na vás jsem moc neviděla, snad se víc seznámíme někdy příště
...snad jsem nikoho nevynechala
Takže za tu sobotu - díky...a díky, že jste

U nás žádné osudové zvraty. Když jsem někdy na podzim začala psát, byla jsem tak nějak přesvědčená, že jen čekám na důkaz - o tom, že milenka je reálná a ne jenom moje představa - a odcházím. No, zjistila jsem, že na to zatím  nemám. Trochu jsem se posunula, pochopila jsem, že milenka není příčina ale důsledek....ale že mi to trvalo .
Už mi není "zle" nonstop, už se zase i směju, ale bolí to pořád stejně intenzivně, až mě to děsí.
Manžel mě citově a tělesně úplně odstřihnul. Technicky funguje - dokonale. Nakoupí, zařídí, obstará. Má mě jako kamarádku a mně je z toho na nic. Vypráví, co bylo v práci, smějeme se...a pak řekne - jo, na celý víkend odjíždím.... a já jsem najednou zase "mrtvá"
Usmívám se, funguju, žádné scény, žádné ublížené pohledy.Hlavně mě deptá, že nevím, co chci dál. Nemůžu si to v hlavě srovnat, stále těkám od jednoho "řešení" k druhému. Nevím, jestli chci zachraňovat....a nevím, jestli je ještě co zachraňovat. Mám ho ráda...ale nevím, jestli pořád mám ráda jeho...nebo moji představu o něm.
Asi je to dost zmatené, sama se v sobě nevyznám.

nene, já ti rozumím...zatím těkej, nech to plynout. Stejně nevíš co chceš, to ani nemůžeš vědět, kterou cestou se dát. dej si čas. dej vám čas.
Ale už víš, že se nemusíš bát, že se na to neumírá. Viděla jsi, ne?

Kakamilo - achoooj , taky jsem Tě ráda poznala, příště to ještě vylepšíme .

K Tvému příspěvku - jednou ráno se probudíš a budeš vědět. Buď co chceš nebo co nechceš, ale bude Ti to naprosto jasný a pak se zařídíš. Přeju Ti jen, aby to netrvalo moc dlouho .

Kakamilo, taky děkuju.
Jsi krásná ženská, neboj a počkej, ono se to začne spravovat. Začne jaro a uvidíš, že i to ti pomůže, abys viděla všechno v lepších barvách. Ještě budeš ráda, za to, co se stalo, protože ti to otevře nové možnosti. A věř mi, já jsem tomuhle na začátku taky nevěřila a po nějakých 2,5 letech ti můžu říct věřejné tajemství - JE TO TAK!!!

Kakamilo, až to rozhodnutí bude mít přijít (ať už jakékoliv), tak příjde. Vždyť to vidíš u nás všech. Co jsi si vytáhla v sobotu za kartičku od Pan? Nebylo tam žádné "rozhřešení", které by Ti pomohlo?

Kakamilo - díky
hele já když jsem sem tu začala číst - psát jsem ještě nemohla. tak jsem nechápala jak někdo může napsat, chce to čas..to přebolí...není chyba i v tobě...atd....
a koho jsem vůbec , ale vůbec nechápala byla Pan

a ano je to o tom čase, o tom přemýšlení a dnes? můžu ti napsat ....dej tomu čas
a co napíše pan jen hltám - má pravdu! jen to občas člověk nerad čte protože ona člověka odhalí jako rentgen
jooo a na začátku ,,našeho " problému bych NIKDY nevěřila, že napíšu , že jsem vlastně vděčná že se to u nás stalo - otevřelo mi to oči a HLAVNĚ bych jinak nepotkala tuhle skvělou bandu.
Když jsem šla na první setkání -myslela jsi si, že tam bude sedět parta ubulenejch holek a že to tak není jsi viděla sama né??? 

kakamila napsal(a):

....jak někdo pronesl - přišla Pandorra, skončil babinec, začala schůze  

Promiňte, že Vám sem lezu, ale dnes bych toto zapsala do rubriky CO Vás dneska příjemně pobavilo ...

. No, zjistila jsem, že na to zatím  nemám. Trochu jsem se posunula, pochopila jsem, že milenka není příčina ale důsledek....ale že mi to trvalo .
Už mi není "zle" nonstop, už se zase i směju, ale bolí to pořád stejně intenzivně, až mě to děsí.
Manžel mě citově a tělesně úplně odstřihnul. Technicky funguje - dokonale. Nakoupí, zařídí, obstará. Má mě jako kamarádku a mně je z toho na nic. Vypráví, co bylo v práci, smějeme se...a pak řekne - jo, na celý víkend odjíždím.... a já jsem najednou zase "mrtvá"
Usmívám se, funguju, žádné scény, žádné ublížené pohledy.Hlavně mě deptá, že nevím, co chci dál. Nemůžu si to v hlavě srovnat, stále těkám od jednoho "řešení" k druhému. Nevím, jestli chci zachraňovat....a nevím, jestli je ještě co zachraňovat. Mám ho ráda...ale nevím, jestli pořád mám ráda jeho...nebo moji představu o něm.
Asi je to dost zmatené, sama se v sobě nevyznám.

Kakamilko,
holky tady mají PRAVDU ! čas , jenom čas na to všechno...  Ono si to "sedne", časem fakt.
Sama nemám dořešené, ale tuhle cestu jdu taky-pomalu  , ale přece ... odpoutávám se... píšeš jako o nás, tak Ti budu taky fandit a držet palečky, ať to co nejlíp pro SEBE ustojíš... V sobotu jsi poznala nové kámošky -a to taky dělá hodně. Znám tu odtud  několik milých  babinetek osobně a ráda je zas vidím a čtu.
Netlač na pilu a říkej si: Co je dobré pro mně? a podle toho se v tu chvíli rozhoduj...
Přeji Ti stěstí. 

Tak mám za sebou zvláštní víkend. Asi potřebuju trochu rozebrat, bo to sama nezvládnu .
M odjel v pátek ráno, s tím, že se vrátí v neděli. Neřekl kam a s kým...ale s kým je mi celkem jasné a kam je celkem jedno.
V sobotu jsem si zajela na výlet, sama, dcera byla u kamarádky. Celou sobotu , i pak večer jsem byla dost v pohodě. Občas takový ten blbý pocit, snaha představovat si KDE JE, CO DĚLAJÍ...ale včas jsem to vždy utla, říkala jsem si...buď v klidu, prostě tady není, není s Tebou, je jedno kde je  . A dařilo se mi to. Bylo mi fakt dost fajn.
No a v neděli kolem jedenáctý volá M, že potřebuje odvézt tátu do nemocnice, nemá ho tam kdo vzít. Tchán je dost nemocnej, bydlí od nás tak 70 km. M se zeptal, jestli nechci jet s ním. Jela jsem - jednak jsem nechtěla, aby M jel samotný - byl docela rozhozenej, a jednak tchána mám ráda.
Cestou jsme spolu celkem mluvili - říkala jsem mu o výletě v sobotu, co dělala dcera, co pes....aby řeč nestála a nemysleli jsme na to, co tchán. No a mezi řečí se mě M zeptal, co dovolená, jestli pojedem do toho Chorvatska, jak jsme plánovali (to bylo už někdy loni v létě) . No celkem mě vyšokoval, ale řekla jsem mu, že Chorvatsko teď fakt neřeším.
Tchána jsme odvezli, nevypadá to moc dobře. No a čekáme na příjmu, než ho vyšetří a M pořád SMSkuje...a pak si jde i ven zavolat. V tu chvíli jsem si připadala jako idiot! Proč mě bere s sebou, když chce být raději s ní, když čeká oporu od ní? Ono ho to fakt vzalo- tedy stav jeho táty. Já chápu, že je mu zle a že potřebuje mluvit s člověkem, kterej je mu teď nejbližší.....ale proč mám pořád všechno chápat jen já? Mně je taky blbě.
Ach jo, měla jsem ze sebe celou sobotu taaaak dobrej pocit, a teď se zas lituju.

Proč mě bere s sebou, když chce být raději s ní, když čeká oporu od ní?
Možná... ale to je jen můj pohled a zkušenost (i když ne zrovna s milenkou) - ty jsi ta spolehlivá, praktická, která pojede, zařídí, postará se... něco jako servisman Ale na "pohlazení" je tu holt jiná - a ta se běžnými starostmi nezatěžuje, k té se chodí pro radost nebo pro útěchu.

Kakamilo - a co chceš rozebírat? S jeho rodinou jsi zatím spojená ty, tak tebe žádá o pomoc. Přece nepojede pro nemocného tátu s cizí ženskou, kterou zatím oficiálně nikdo nezná (a je otázka, zda jednou bude jeho nová partnerka nebo zmizí z jeho života) a sám asi jet nechtěl. To se spíš pozastavuju nad tím, že by s tebou chtěl jet do Chorvatska. Teď nevím jestli máte děti - možná chce kvůli nim udržet iluzi rodinné dovolené. Pokud byste ale neměli jet s dětmi, tak opravdu nevím, proč bys s ním měla trávit dovolenou a on tam smskoval milence. To bych raději jela někam sama nebo s někým jiným.

Kakamilo - myslím, že jako idiot si budeš připadat ještě mockrát. Neřeš to, tak to prostě je. všichni děláme různý věci, ani to nemyslíme zle, prostě se to stane.
problém je, že o tom TAK přemýšlíme. Tak moc, do všech detailů, fází až za roh- To pracuje fantazie, nikoli skutečnost. A to trápí nejvíc, věř mi. To, že si dokážeš představit, co jí asi tak píše a proč. Vím, že to nejde odstřihnout a nemyslet na to. Já si vždycky přála být Máňa z pošty, co jí stačí, že ji chlap nemlátí a nosí domů peníze.