Somaia napsal(a):

No, to bude tím, že dřív než boj, zkouším strategické vyjednávání, proto si na žádný svůj boj " o místo na slunci" nevzpomínám  od dob pubertálních střetů se svými vrstevníky. Zřejmě jsem dobrý stratég, když k  otevřenému boji nikdy nedošlo, co Zaplať pánbůh.Boj ve mě evokuje zároveň  to, že výsledkem jsou obvykle i nějaké ty ztráty. 
Ale i tak je možné s úspěchem a převážně šťastně žít, to jsem chtěla říct. Nic není černé nebo bílé, lepší nebo horší . A radit ve stylu , tohle MUSÍŠ , tak je to správně , to je hodně mimo mísu ( ta  poslední věta  není teď na tebe osobně... aby sis to osobně nevztáhla)

Som, strategické vyjednávání na sdělení "sestra u Tebe bude bydlet" zní jak?
Moje odpověď zněla "ne" - a boj byl na světě, protože rodina tuhle odpověď nechtěla slyšet a vůbec si nepřipustili, že bych ji mohla říct. Takže prosté opakování slova "ne" se změnilo v boj, vydírání, nadávání atd. - z jejich strany, protože jsem se prostě nedala.
Tak a teď zkus strategické vyjednávání.

... i když je fakt, že to byl spíš můj vnitřní boj - jestli si dokážu stát za tím, co chci nebo jestli podlehnu pocitům viny a udělám to, co chtějí ostatní. Přestože jsem přesně věděla co chci, stejně to bylo hodně těžký a já jsem to jako boj vnímala, minimálně jako svůj vnitřní.

Upravil(a) Martinka1 (20. 11. 2008 12:56)

Nebudeme plevelit ka-kamile její vlákno jinými kauzami, OK? Alespoň v samých  začátcích je to hoodně neslušné.

Upravil(a) Somaia (20. 11. 2008 12:58)

kakamilo - neptala bych se "jestli někoho má". Jestli je takhle protivnej, buď na tebe rovnou vybafne, že ano (čekal tu otázku, jen nechtěl začít první) a že tedy když už to víš, odchází - nebo k tvému nevaření a neuklízení lehce přihodí ještě podezíravost a nervovou labilitu.
Salen může mít pravdu, že jsou i jiné možnosti - tam těžko něco naděláš, protože se velmi pravděpodobně nechce svěřit, jen kope kolem sebe = jistý způsob odreagování. Když někoho (tebe) naštve, hned se mu uleví - to platí všeobecně.

Jessika napsal(a):

Právě proto, že jsi ,Majkafo,  asi zažila hodně zlého, čeká tě teď (a možná už je) to dobré.
Mmch : psala jsem:  to, co tady píšete, jsou rady samotných zatrpklých ženských - a to vy přece nejste??? .

Taky tady nepíšu, že si má manželka nasypat popel na hlavu, jestli náhodou špatně neuvařila svíčkovou.

Ráda bych ale nabídla i jiná řešení než rozchod nebo "žít si po svém".
Kakamila píše, že to chce řešit, ale jaksi jsem nevyčetla, že by donutila muže ke komunikaci, která by možná měla za následek řešení.
A že řešení nemusí být rychlé a snadné, to je jasné. Je to ale cesta.

Donútiť niekoho - poťažmo šťastne zamilovaného a blaženého - ku komunikácii, keď on nechce??? To mi musíš niekedy predviesť. Komunikácie chce dovch OCHOTNÝCH komunikovať.

Upravil(a) Selima (20. 11. 2008 14:33)

všechny ty "osly" , kteří už dneska nejsou osli a sekají latinu , bylo třeba donutit , aby se rozhodli...

a tím tě "donutil" k radikálnímu řešení...

Ano, Vando. Nevěřím, že by mu to  dusné ticho vždycky prošlo. Nebo snad o problémech "mlčíš" stále?

Já jsem ukázkový případ, jak neumět diskutovat s Mužem, přesto se stále snažím o "donucení".
Mlčet dokážu jen určitou dobu a pak mně to "donutí" k řešení...

Jessika napsal(a):

můj předpoklad je, že je-li to Muž, ke komunikaci o něčem, o čem se mu nechce mluvit, ho musím donutit...Proč ? protože sám mluvit nebude a já komunikaci potřebuji, abych mohla dále fungovat

...vynech řečičky o svéprávných individualitách, každý člověk má věci, které nechce dělat a přesto je k nim donucen...

Přečti si - Muže z Marsu a Ženy z Venuše.
P.S. Používáš torturu?

Sobko. Prosím, prozraď, já bych to taky ráda uměla, protože vím, že pokud někdo NECHCE, tak ho nedonutíme.

Jessiko, abych to uvedla na pravou míru, momentálně žádného Muže ani muže nemám, žiju sama.
Jen někoho, s kým se zatím velmi krátce známe a  vzájemně se oťukáváme:)

Takže se ráda poučím a pak se můžu rozhodnout, jestli tvé metody někdy upotřebím, nebo ne.

Upravil(a) majkafa (20. 11. 2008 16:21)

Kakamilo, nechci strašit, ale vidím za chováním tvého muže nevěru jak Brno ! A ty "kecy" o vaření a uklízení, které mu 15 let vyhovovalo, jsou startovací dráha pro těžší kalibr - třeba, že jsi paranoik - to až začneš něco řešit. Potřebuje tě dostat dolů, vzít sebevědomí, aby mohl odkráčet středem jako vítěz, že s.....žárlivkou....hysterkou....špindírou....(dosaď cokoliv) on přece nebude. Moje zkušenost !! TY nemusíš dělat nic špatně, ale on potřebuje omluvu, záminku pro svoji nevěru - jakoukoliv, vše se hodí do krámu !
Být tebou nenápadně zjišťuju, ať neublížím, zda se jedná o nevěru. Pokud ano, tak řeším. Nemá cenu dělat "pštrosa", protože tě to stejně dožene.  Ale také můžeš zavřít oči,  nevidět a nevědět. Ovšem i to je těžké, možná víc než rozchod.
Na závěr perlička : můj BM když nevěděl UŽ CO BY na mě našel, řekl, že chce spát na mé půlce manželského lože a já mu to nedovolím !!!  Po 28mi letech soužití.

kakamila napsal(a):

Ahoj všichni, chtěla bych poprosit o radu nebo názor co s následující situací.
Jsem vdaná 15 let, 1 dítě - v pubertě. Před sedmi lety proběhla krize, manžel se zamiloval do kolegyně z práce. Načas se i odstěhoval, zhruba po měsíci zjistil, že to není to pravé a s omluvami se vrátil. Dokázala jsem to překousnout a nic nepřipomínat. Vztah se vrátil k normálu - pohoda. Zhruba před 3/4 rokem jsem začala pozorovat změny v manželově chování - často jezdil pryč, výkyvy v náladě, stále u počítače či u mobilu. Před měsícem se situace vyhrotila, vyčetl mi kdeco - blbě vařím, uklízím,.... Téměř nekomunikuje. Myslím si, že někoho má. Mám jen nepřímé důkazy. Tak trochu se asi bojím vzít do ruky jeho mobil. Ale na druhou stranu mně už nebaví dělat ze sebe pitomce, který všechno zkousne. Mám se ho přímo zeptat, jestli někoho má? Myslíte, že to něco vyřeší? Nebo co s tím? Při předchozí nevěře mně to paradoxně někam posunulo, zhubla jsem, uvědomila jsem si, že zvládnu život i bez něj. Předcházela tomu ovšem krize, málem jsem zhroutila, trvalo mi cca půl roku, než jsem se přes to dostala. Po manželově návratu jsem mu řekla,, že pokud se to bude opakovat, odcházím od něj. Tak teď... babo raď . Díky za pochopení a za názory.

Ahoj kakamilo,
v prvé řadě, než uděláš nějaký radikální závěr, musíš mít jistotu. Jistotu toho, že tě opravdu podvádí. Vytučnila jsem ti jednu větu - toto jsou přesně moje slova, která já řekla svému muži po provalené nevěře, když se rozhodl, že s námi (rodinou) zůstane.
Můj osobní názor - já toto své dodržím, neboť bych se rekrutovala dobrovolně do role hloupé husičky, pokud bych to, co jsem jednou vyřkla, brala zpět. Akorát bych mu tím ukázala, že moje slova jsou planá a že mu to vždycky tak nějak projde a pak by si mohl dělat vlastně co by chtěl bez ohledu na mě. A to ten můj je proti tomu tvému "beránek" protože by si nedovolil mě peskovat za špatně uvařené, nebo dokonce neuvařené jídlo, za nedostatečný úklid...pokud doteď (u tebe cca 15 let) to fungovalo a problém nebyl.
Rady typu. nevař, neuklízej...to bych já osobně nedělala, já bych fungovala stejně, jak dosud. Jen bych se sama připravovala na eventualitu, že odejdu, až mě to jeho chování bude lézt krkem. Ostatně, tuto alternativu už mám připravenou, kdyby náhodou... prostě vím, co udělám a to od té doby, kdy jsem po provalené nevěře musela počítat s dvěma alternativy odpovědi - zda zůstane, nebo zda půjde k milence. Už předtím sis uvědomila, že zvládneš život bez něj, a to si měla dítě menší. Já osbně bych ten krok udělala, ale jak píšu, musela bych mít jistotu, že v tom zase lítá - tož bych mu ty lety dopřála s veškerými důsledky

Něco ti to zrcadlí?
Může to totiž být i naopak. A nemusí to být kvůli vaření.

Upravil(a) majkafa (20. 11. 2008 19:07)