Mikeš napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Ja si volne manzelstvi tedy predstavuju tak, ze prave zadny domov delat nebudu. Ze se dohodnou podminky , za jakych to dale bude fungovat .

Spíš nefungovat, ne?

Mikeši, opravdu to fungovat nebude. Praktikujeme to cca 14 dní, tedy manžel to praktikuje. Přijde z práce, je chvíli doma a pak na pár hodin odjede. Teď má jet na víkend s dcerou do Prahy. Včera mi řekl, že pojede o den dřív, dcera ať za ním přijede v sobotu autobusem. Jak tady někdo napsal, i když je doma, tak jenom tělem. Hlava je jinde. Já se tvářím jako by nic, ale nervy pracují. Ach jo .

Plně chápu, že máš z toho nervy. Do tohohle bych nešla. Nezvládla bych to. Pokud nejsi úplně citově netečná ke svému muži, ničí tě to zevnitř. Řekla bych chlapovi narovinu, že na tohle nemám a že to buď vyřeší on, co nejrychleji nebo já podle svého.

Pandorraa napsal(a):

kakami,
ten tvůj chlap má ale opravdu originílní pojetí volného MANŽELSTVÍ...

To jo, navíc mi nebezpečně připomíná mýho šváru... ten je taky "doma jenom tělem a hlava je jinde"...

Ahoj lidi. Tak včera se u nás začalo mluvit o rozvodu. Plánovat co, jak, kdy, kde. Vím, že to nemělo jiné řešení, ale přesto to hrozně bolí. Třetí noc skoro nespím. Taky jako dieta to funguje výborně    . Nevím, jak budu fungovat v práci. Navíc mě hrozně vyčerpává snaha nedat najevo nic před dcerou. Potřebovala bych vypnout mozek - pořád se mi tam přehrávají obrazy - jednak, jaké to bylo dřív a jednak oni dva spolu. Do toho běží výčitky, co jsem měla udělat jinak. Asi jsem cvok.

Kamilo - četla jsem jen začátek a teď čtu o rozvodu - jaký je tedy důvod, proč se chce manžel rozvádět? Má někoho nebo už nechce s vámi žít?

kakamila napsal(a):

Míšo, dceři je 13. Cestu zvládla v pohodě,ráno jsem ji odvedla na autobus, v Praze ji manžel vyzvedl.Pak ji hned předla babičce,prý musí odjet do práce... Já jsem asi fakt úúúúplně blbá. Srovnávám si to v hlavě a sbírám sílu nedat na sobě nic znát. Nechávám to plynout přes svátky, pak začnu něco podnikat.

Ježiš, to je v.ů.l. 
No myslím, že bych okamžitě vzala telefon a sdělila mu, ať urychleně zvedne ten svůj zadek a jede pro malou k babičce. Alespoň k ní se může chovat tak jak má.

Kamilo - tak je to samozřejmě na tobě, ale nějak se mi nelíbí ten současný trend : "máme problém, tak jdeme od sebe" .... a taky je tam ta dcera. Už jednou se zamiloval vedle, stačilo nechat ho si to vyzkoušet a vrátil se. Ani teď se nechce rozvádět, takže zřejmě netouží po pálení mostů a začínání nového života. Bůh ví jak to ve skutečnosti je u té jeho milenky - v jejím podání "volné manželství", ve skutečnosti možná její manžel ani neví.
Je to složité, chápu. A nechtěla bych to rozhodovat (za mě to rozhodl BM). Ale určitě bych si (nám) dala víc času. Zamilovanost trvá půl roku až rok, pokud spolu moc nejsou, tak dejme tomu až rok a půl. Teprve pak začne opadávat růžová fasáda a některé věci se začnou jevit jinak.

Salen napsal(a):

Kamilo - tak je to samozřejmě na tobě, ale nějak se mi nelíbí ten současný trend : "máme problém, tak jdeme od sebe" .... a taky je tam ta dcera. Už jednou se zamiloval vedle, stačilo nechat ho si to vyzkoušet a vrátil se. Ani teď se nechce rozvádět, takže zřejmě netouží po pálení mostů a začínání nového života. Bůh ví jak to ve skutečnosti je u té jeho milenky - v jejím podání "volné manželství", ve skutečnosti možná její manžel ani neví.
Je to složité, chápu. A nechtěla bych to rozhodovat (za mě to rozhodl BM). Ale určitě bych si (nám) dala víc času. Zamilovanost trvá půl roku až rok, pokud spolu moc nejsou, tak dejme tomu až rok a půl. Teprve pak začne opadávat růžová fasáda a některé věci se začnou jevit jinak.

Salen, minule manžel odcházel jinak. Řekl mi, že zůstává se mnou, ale milenku si chtěl nechat- prý jako kamarádku. Teprve když jsem to nezvládla a udělala scénu, řekl mi, že se takhle se mnou žít nedá a odešel. Teď se mi to zdá dost jiné. Několikrát opakoval, že ke mně nic necítí. Cca 2 měsíce spolu nespíme. Manžel milenky o vztahu ví. Vyhrožoval mému manželovi po telefonu již někdy na jaře - prý je to cholerik. NO, ani se mu vlastně nedivím . Když mě manžel přemlouval na volné soužití, řekla jsem mu, že takhle bez citu s ním žít neumím. Odpověděl mi - no tak si taky někoho najdi, copak je to takový problém? A jak píše Fanny - bydlet s ním a dívat se, jak v klidu odchází jinam, jede s ní na výlet, na dovolenou.... Já na to asi nemám. Teď to takhle trvá 2 měsíce a já jsem hotová. Nevím, jak dlouho spolu jsou, řekla bych tak 3/4 roku až rok.  Ale mám pocit, že jim asi nic nechybí, nemají potřebu to ukončovat.

Kamilo vždyť já vím, žila jsem tak rok, milenka byla oficiální, přes týden ex s námi, na víkend s ní, mnoho dovolených, prodloužených víkendů, "pozdravy" od ní v podobě vzorně vypraného a vyžehleného prádla, krabiček s jídlem, které si vozil ..... jenže u nás rozhodl on, že se chce rozvést a já pak musela setrvat, dokud jsem si nezařídila jiné bydlení. Takže naprosto chápu co prožíváš. Jen ta bolest z toho, když ti říká "nic k tobě necítím".
Netroufám si ti radit, jen si prostě myslím, že začít po dvou měsících hned řešit rozvod, je předčasné. To co teď říká je dočasné. Kdo ví jak to bude dál, zvlášť když v té druhé rodině také není moc jasno.
Pokud se tvůj muž podílí na chodu domácnosti, financuje část, věnuje se dceři, nechvátala bych. Jako rozvedená na tom budeš materiálně hůř. Až přejde ta nejhorší bolest, dá se tak žít. Začneš si budovat svůj život vedle něj. Já jsem si tehdy hned hledala i chlapa - byly to katastrofy :-), ale v té době mi to pomáhalo a zvedalo sebevědomí a zaměstnávalo mozek. A při tom se dá pomalu vymýšlet ten nový domov a třeba si nenápadně odkládat i korunky :-).
Ale jak říkám - to je jen můj úhel pohledu.

Rok jsem trpělivě čekala, že se na rozchodu během "zatím dočasného volného soužití" rozumně domluvíme.
Nerozhoupal by se k ničemu, život ve třech mě nebavil - takže jsem konečně nechala zvítězit emoce a bylo vymalováno. Následoval rok pekla, hádek a nepochopení. Po dalším roce otupování hran je dnes všechno v klidu a v pohodě. Museli jsme jít od sebe doslova a zcela, abychom byli schopní začít s jejich obrušováním.
Každý to máme jinak...

Upravil(a) Alosek (9. 12. 2008 22:41)

No a jen jediná věc, kterou bych chtěla napsat do fóra, že jsem od začátku jednala naprosto razantně a všechno jsem vyřídila během pár měsíců, že jsem šús a že toho naprosto nelituji. To vám tady všem zodpovědně přísahám. Protože mám teď naprosto pohodový vztah s BM a myslím, že je to vzájemné. Co bude, bude.

Alosku, nikdy ti nikdo neřekne, že to dobře dopadne. Ani já nevím, jestli to u nás  dobře dopadlo.  Ale zatím jsme spolu  a je nám dobře, ale nikde není nepsané, že je to napořád. Možná za týden nebo dva to bude jinak. Ale já už to o tom nepřemýšlím.

Salen, spomenula som si na svadby svojej prakticky "nevlastnej dcéry". Dlho som váhala, či prísť - z viacerých dôvodov - ale bola zlatá a chcela som byť pri jej veľkom dni, hlavne keď viem, aká strastiplná cesta mu predchádzala. Napriek tomu som mala zmiešané pocity. Ani bývalý tam nešiel s partnerkou(ak nejakú mal), tak som ani ja nebrala svoj nový objav. On sedel úplne inde, za vrchstolom - vedľa svojej prvej manželky ako "svadobní rodičia" - a ja s bývalými švagrovcami a farárom, ktorý mladomanžleov oddával. Bolo to mimo Bratislavu, tak som ani nemohla voľne prchnúť . Ale nakoniec to bol vynikajúci deň a dodnes naň v dobrom spomínam. S bývalou švagrinou sme pokecali, farár bol vtipný a spoločenský, zatancovala som si... pokecala s bývalým celkom netruálne a bez hnevu, ale s myšlienkou "Ako dobre, že je bývalý, vôbec sa nezmenil..." Proste vyslovene pozitívny zážitok. Myslím, že keď tá chvíľa príde, prežiješ ju aj ty celkom v pohode.