Jessiko, klídek.

Otázku: chceš ho ještě vůbec? Můžeš klidně zaměnit za radu: Zamysli se nad tím, co ty sama děláš špatně.

Zatím co ta otázka je obecně akceptovatelnější, na radu ti tu vyskočí deset rozhořčených bohjovnic a začnou se tu ohánět kladivem a křičet, proč pořád jen ta ženská by měla něco dělat špatně, když ti chlapi jsou takoví mizerové...
Nechodíš sem přece týden, takže víš, jak to tu chodí...

Ona jak ta rada, tak i ta otázka tě stejně dovede k témuž: musíš se zamyslet nad SEBOU, nad svým vlastním životem, nad tím, co chceš a nchceš, co je v tvých vzorcích chování dobře, co špatně - rozuměj ti pomáhá žít nebo ti život ničí...
Pokud si to probereš poctivě, vždycky dojdeš k řešení a to ať už že budeš za vztah bojovat nebo nebudeš ztrácet čas s partnerem, který tě už naučil to, co měl.

Nu a jak je místním folklorním zvykem: zamysli se, co tobě samotné to zrcadlí, že tě takováhle rada - otázka dovedla k závěrům, ke kterým tě dovedla.
Protože odpovědět si na otázku: chci toho chlapa ještě? Chci to takhle? - znamení říci nejen NE, ale také i ANO.
A obojí stejně jen znamená tvrdou práci na sobě.

Jess, problém ale je, že teraz to musí ustáť hlavne jej muž... a fak asi - obávam sa - Kakamila môže aj stáť na hlave a odrážať sa ušami, alebo variť a upratovať ako v Ritzi, ale keď sa muž rozhodne, že je zlá a nehodná čistiť mu topánky, tak proste odíde. A je otázka, či pre JEJ hrdosť nie je lepšie, aby ho odišla ona. Aôe je to ťažká otázka. Inak, ja osobne som z presvedčenia zachraňovala vzťah, kde sme spolu vychovávali aj dieťa, ale už by som to nerobila. On ma bral ako obtiažny hmyz, hlavne počas rozchodu, tiež som nič nerobila dobre a na záver mi celkom vážne povedal, že nie som hodna dýchať ostatným ľuďom vzduch. Za týchto okolností len žena ubližuje sama sebe, ak sa driape do vzťahu, v ktorom je za handru, ver mi. Aj ja som s tým potom prestala a do pár mesiacov sme sa rozišli, už ako ľudia a neskôr dokonca ako kamaráti, ak vôbec dvaja rozídení môžu byť kamaráti.

boha, Sel... já přece neříkám, aby Kakamila začala šůrovat ostopéro...

makat musí začít někde jinde

Otáyka podľ amňa je, KAM ju jej muž v tej práci pustí. Možno, že keď začne pracovať na sebe - a poťažmo na vzťahu - bude to najrýchlejšia cesta k rozchodu, lebo to jej muž neustojí. Sú aj na Babi také prípady... Ale za pokus to určite stojí - aj práve kvôli tej dcére a jej životným vzorom a vzorcom.

kakamilo ...  v tomhle momentě  se toho asi moc dělat nedá .... chlap  nezačne nadávat  na úklid a vaření jen tak  .... hledá si teď hůl , kterou by zmidlil  toho psa ..... co já totiž vím, tak že spíš chlapovi vadí  ženská soustavně uklízející a jemu se nevěnující než nějaký ten bineček ...

Takže se asi musíš rozhodnout, jestli ho chceš i když ti občas bočí a nebo ne  ...

Pokud ho nechceš ... tak to je jasné

Pokud ho chceš ....  záleží na tvém naturelu, jak to chceš řešit  .... někdo  to řeší v klidu a někdo stropí rambajs

Nejdřív si zkus ujasnit, co ty chceš  ....     uf uf ... přeju  horu trpělivosti ....   

Jessika napsal(a):

Prosím vás, já už to nemůžu nenapsat...

Já nejsem vzor rodinného života, ale zase to tady frčí od začátku a já nechápu, jak vůbec lze suše napsat -
- neklape to?  Tak maž od něj...
- Stěžuje si ? tak se na něj vybodni...
- Je to s ním divné? no a chceš takovýho mužskýho ještě?
Nezlobte se (to byl řečnický obrat - dělejte si co chcete... ),  ale to, co tady píšete, jsou rady samotných zatrpklých ženských -
- a to vy přece nejste???
nestálo by za to občas se zamyslet, co já dělám špatně... nebo, že si lidi slibovali v dobrém i ve zlém...tak teď prostě na Kakamilu a jejích muže přišly zlé časy ... tak si Kakamilo prober, jestli celý tvůj život s tvým partnerem stál za prd, nebo jestli je to poměrná část života... a jak by se to dalo řešit, aby se to ustálo na normálu
a normálním životem nemyslím, že si budeš lítat na růžových obláččích... ale budeš mít třeba na Vánoce svou rodinu u sebe
a hlavně nezapomeň na dítě, co spolu máte

Jessiko, k tomuhle cítím potřebu napsat:
Kakamila má horší časy - zřejmě ze stejného důvodu - nevěra, ale - už je to podruhé. Říká se - poprvé je nikdy, podruhé je vždycky.
Ale hlavně za sebe si dovolím - píšu dle svých zkušeností, ostatně jako každá z nás. Takže já už pokaždé nevypisuju o zamyšlení, co dělám špatně a tak. Protože jsem se tenkrát zamyslela. Po manželově prvním odchodu a návratu byla "totálně vzorná manželka", do té doby "jenom" "vzorná manželka", a stejně to nebylo vůbec k ničemu. Ptala jsem se, co mu ve vztahu vadilo, co jsem dělala špatně. Odpověď - nic. Vše bylo super, byla jsem výborná manželka, matka, ... Řekl mi, že se nikdy nedozvím, proč odešel. A pak mi dal písemně, že jsem tak hnusný člověk, jakého těžko na této zemi pohledat. Něco jako když Seli řekl ten její to o dýchání vzduchu. Bohužel si tohle přečetl i můj syn.
A že zrovna já mám v sobě hluboce zakořeněno - v dobrém i ve zlém.
Takže jsem jenom chtěla říct, Jessiko, že mé rady nejsou radami samotné zatrpklé ženské, ale ženy, která si tím prošla a zamyslela se i nad tím, co dělala špatně. Dokonce se zamyslela tak hluboce a nesmyslně, že usoudila, že nemá právo žít na tomto světě, jelikož udělala špatně téměř všechno, a taky své setrvání na tomto světě náležitě svému "logickému" závěru řešila.

Tady není oblíbené rčení - když nemáš děti, neraď o dětech, atd. Ale něco na tom je, myslím já.

Proto Jess - byl ti tvůj partner nevěrný? Prošla sis těmi fázemi, které jsou u všech tak podobné? Viz Klimeš - Partneři a rozchody.
Že ti zrcadlíme, že prý naše písmenka radí nezamýšlet se nad tím, co děláme špatně my?

Nu, a já si teď budu přemýšlet, proč mě tak trošku nadzvedlo toto tvé psaní. Já už to dokonce vím.

Upravil(a) majkafa (20. 11. 2008 12:15)

Martinka1 napsal(a):

Jessika napsal(a):

Pan, právě proto, že je všude tady sposta "rychlých" soudů radím, aby si lidi dali trošku práce se vztahem.

Práce ano... vidím to tak, že aby si žena stanovila svoje hranice - co ano a co už ne - to je její práce.
A práce muže je, aby její hranice respektoval.
Problém nastává, když žena ty hranice muži nenastaví (muž se nedovtípí!!!) a pak si stěžuje, že on její hranice překračuje - když ani neví, že ona nějaké má a právem si myslí, že jí to tak vyhovuje!!!

Žena - musí nastavit hranice,
muž - viditelné a srozumitelně mu řečené hranice by měl respektovat.

Neboli částečně si za svoji pozici ve vztahu může žena sama, když nedá muži dostatečně najevo, kde její hranice jsou, co ano a co už ne...

A hlavně, žena si nesmí brát zodpovědnost za to, že muž se bude cítit blbě, když mu nastaví hranice...

Příklad:
- ona vaří, on nadává... její hranice jsou: pokud budeš nadávat, nebudu vařit. A neuvaří.
A měla by si za tím stát a neuvařit - dokud on její předchozí vaření neocení.
A nesmí podlehnout tomu "ale on bude mít hlad, nebude se mu to líbit" atd. (proč přebírat zodpovědnost za to že on bude mít hlad, je dospělej a uvařit si může sám).

Výsledek - pokud to žena ustojí - muž hranice uzná (nic jinýho mu nezbyde) a uvaří si sám nebo uzná, že žena vaří výborně a poprosí ji a ocení, že uvaří. Samozřejmě pokud ona ještě bude chtít mu vařit.

Je to trochu boje, ale chránit si hranice (stejně jako ve vojenství) bez "boje" nejde... a tohle je konstruktivní boj a vede k tomu, že žena se ve vztahu začne cítit líp.

Martinko ty si to představuješ jak Hurvajs válku....

Právě proto, že jsi ,Majkafo,  asi zažila hodně zlého, čeká tě teď (a možná už je) to dobré.
Mmch : psala jsem:  to, co tady píšete, jsou rady samotných zatrpklých ženských - a to vy přece nejste??? .

Taky tady nepíšu, že si má manželka nasypat popel na hlavu, jestli náhodou špatně neuvařila svíčkovou.

Ráda bych ale nabídla i jiná řešení než rozchod nebo "žít si po svém".
Kakamila píše, že to chce řešit, ale jaksi jsem nevyčetla, že by donutila muže ke komunikaci, která by možná měla za následek řešení.
A že řešení nemusí být rychlé a snadné, to je jasné. Je to ale cesta.

Teda Marti, promiň, ale při představě, že žiju svůj život jako "konstruktivní boj" s partnerem  a ještě se při tom cítím dobře... lépe... (spokojeně ? ) mi naběhla husí kůže jak pralinky.... fuj. Nemám ráda jakýkoliv boj s někým, o něco....  asi jsem tělem i duší pacifista

Upravil(a) Somaia (20. 11. 2008 12:22)

Somaia napsal(a):

Teda Marti, promiň, ale při představě, že žiju svůj život jako "konstruktivní boj" s partnerem  a ještě se při tom cítím dobře... lépe... (spokojeně ? ) mi naběhla husí kůže jak pralinky.... fuj. Nemám ráda jakýkoliv boj s někým, o něco....  asi jsem tělem i duší pacifista

To ale není o tom, že je Ti pořád dobře...
... před pár lety jsem svedla svůj "boj" o hranice se svojí rodinou... sice ty vztahy byly cca rok napjatý... ale stála jsem si za svým, oni pochopili že to myslím vážně a teď je klid.
To bylo jak mi chtěli nastěhovat ségru do bytu. Věř že psychický nátlak to byl velký a jak jsem teď spokojená že jsem to ustála (ale tenkrát mi bylo fakt blbě říct "ne" protože jsem měla velký pocity viny).

Jessika napsal(a):

Majko, jasně, že mi byl partner nevěrný - myslím teď z hlediska dlouhodobých partnerů..
Ten první (muž) jednou, dvakrát...dvacetkrát ... ale ujišťuju tě, že jsem si nikdy nekladla otázku, jestli TO , že š.uká s jinýma je moje chyba.
Ten druhý (přítel) přiznal jednou ... a zase jsem si jistá, že to nebyla moje chyba.
Já mám takový pravidlo - když mně někdo nechce, tak si mně nazaslouží.
Ale nejdřív se ujistím , že mně nechce. Chci to slyšet - ne se domnívat...

A mmch, jsme si jisti, že manžel Kamile zahybá?

Ne, ale jí se nelíbí, jak se k ní chová, a že s ní o tom odmítá komunikovat ... a popravdě, mě by se to nelíbilo taky. A brala bych to přesně tak, že mě nechce ... a když mě někdo nechce tak si mě co?

Martinka1 napsal(a):

Somaia napsal(a):

Teda Marti, promiň, ale při představě, že žiju svůj život jako "konstruktivní boj" s partnerem  a ještě se při tom cítím dobře... lépe... (spokojeně ? ) mi naběhla husí kůže jak pralinky.... fuj. Nemám ráda jakýkoliv boj s někým, o něco....  asi jsem tělem i duší pacifista

To ale není o tom, že je Ti pořád dobře...
... před pár lety jsem svedla svůj "boj" o hranice se svojí rodinou... sice ty vztahy byly cca rok napjatý... ale stála jsem si za svým, oni pochopili že to myslím vážně a teď je klid.
To bylo jak mi chtěli nastěhovat ségru do bytu. Věř že psychický nátlak to byl velký a jak jsem teď spokojená že jsem to ustála (ale tenkrát mi bylo fakt blbě říct "ne" protože jsem měla velký pocity viny).

No, to bude tím, že dřív než boj, zkouším strategické vyjednávání, proto si na žádný svůj boj " o místo na slunci" nevzpomínám  od dob pubertálních střetů se svými vrstevníky. Zřejmě jsem dobrý stratég, když k  otevřenému boji nikdy nedošlo, co Zaplať pánbůh.Boj ve mě evokuje zároveň  to, že výsledkem jsou obvykle i nějaké ty ztráty. 
Ale i tak je možné s úspěchem a převážně šťastně žít, to jsem chtěla říct. Nic není černé nebo bílé, lepší nebo horší . A radit ve stylu , tohle MUSÍŠ , tak je to správně , to je hodně mimo mísu ( ta  poslední věta  není teď na tebe osobně... aby sis to osobně nevztáhla)

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Já mám takový pravidlo - když mně někdo nechce, tak si mně nazaslouží.
Ale nejdřív se ujistím , že mně nechce. Chci to slyšet - ne se domnívat...

Ty to můžeš CHTÍT slyšet. Ale on ti to nemusí CHTÍT říct.
Možná jsi zatím natrefila na muže, kteří chtěli. Ale jsou i jiní.

jsou muži, kteří něco jiného říkají a jinak konají...
můj BM mi do posledního okamžiku říkal, že mě má rád a že nemá důvod proč by odcházel...
takže kdybych dala jen na slova, tak stále sedim a čekám a čekám a čekám...na Godota