Kamilo, já bych doměnky o nevěře pustila z hlavy ... ale určitě bych začala přemýšlet o tom, zda žít dál s člověkem, který se ke mě takto chová, protože to je to, co by mi vadilo. A možná bych s ním o tom hodila řeč a chtěla bych znát jeho názor.

Míšo, já s ním mluvit zkoušela. Moc nekomunikoval, je to prý ve mně, není spokojen s vařením, s úklidem. On přitom doma nepomáhá, dle něj jsou to ženské práce. On se stará o auto a seká zahradu... máme pozemek tak 8x6 metrů :-))  Ale abych mu nekřivdila, spoustu věcí zařídí, dřív se ke mně choval moc hezky. Ale pomalu se to začalo měnit, je jakoby najednou jinej, studenej, odměřenej.

Vanilko - pokud by se to potvrdilo....pokud bych se rozhodovala jen za sebe, odcházím. Jenže já mám dceru. Nechci jí ublížit. Jen teď nevím, kde je ta hranice, kterou zvládnu. Navíc je teď doma taková atmosféra, že stejně určitě tuší, že něco nefunguje.

Já jen že je nesmyslné pátrat po důkazech nevěry, pokud nemáš jasno v tom, co by bylo dál. Ono je vlastně nesmyslné pátrat po důkazech nevěry vůbec, protože věrnost se dokázat nedá.

Jak píše Míša - pokud se k tobě manžel chová jak se chová, tak je přeci jedno, proč se tak chová, ne?

Zkus řešit váš vztah. A začni třeba tím, že budeš třeba často pryč, budeš třeba často u počítače, pokud bude mít potřebu ti něco vyčítat, odejdi z místnosti nebo z domu,  zkrátka osamostatni se, přestaň být tak závislá na jeho chování k tobě.

kakamila napsal(a):

Po manželově návratu jsem mu řekla,, že pokud se to bude opakovat, odcházím od něj. Tak teď... babo raď . Díky za pochopení a za názory.

Tahle prohlášení jsou tolik ošidná. Možná nás pak "život" nebo kdo zkouší, jak vážně jsme je mysleli.
Jak tady píše Vanilka a další, ujasni si, jestli víš, jak s tím naložíš, když budeš znát odpověď, ať už bude jakákoliv. Myslím, že to je základ všeho. Zeptat se ve chvíli, kdy mám jasno, co dál.
Já jasno neměla. A do mobilu jsem se podívala. To byla zásadní chyba. Ale nevím, jestli bych to příště neudělala zase. A jestli bych se dívala nebo ptala až ve chvíli, kdy budu vědět, jak s tím naložím.  Ruku do ohně za sebe nedám. 
Ale s "ultimáty" typu - ještě jednou jsem už opatrná. S jakýmikoliv ultimáty jsem už raději opatrná. Protože stejně nevím, dokud daná situace nenastane.

Upravil(a) majkafa (20. 11. 2008 10:36)

kakamila napsal(a):

Moc nekomunikoval, je to prý ve mně, není spokojen s vařením, s úklidem.

Není spokojený s vařením a úklidem?
On žije v hotelu? To je věta jak z Knihy přání a stížností....

Moc nekomunikuje a je to prý v tobě.... No, zajímavý postoj, Taky bych přemýšlela spíš než nad nevěrou nad tím, zda chci s takovým člověkem žít.
A dceru do toho nemíchej, je to tvůj život. Rozvodem nepřestáváte být rodiči. A pokud to muž neustojí a s vaničkou vylije i dítě, přestane se chovat jako rodič, čeká tě ještě  nejedno trpké poznání.
Ale i to je lepší, než promarnit život.

Kukačka napsal(a):

Pan - další adeptka na Učastníka zájezdu

Možná.
Vyrážíme nejspíš koncem ledna

kakamila napsal(a):

Míšo, já s ním mluvit zkoušela. Moc nekomunikoval, je to prý ve mně, není spokojen s vařením, s úklidem. On přitom doma nepomáhá, dle něj jsou to ženské práce. On se stará o auto a seká zahradu... máme pozemek tak 8x6 metrů :-))  Ale abych mu nekřivdila, spoustu věcí zařídí, dřív se ke mně choval moc hezky. Ale pomalu se to začalo měnit, je jakoby najednou jinej, studenej, odměřenej.

Vanilko - pokud by se to potvrdilo....pokud bych se rozhodovala jen za sebe, odcházím. Jenže já mám dceru. Nechci jí ublížit. Jen teď nevím, kde je ta hranice, kterou zvládnu. Navíc je teď doma taková atmosféra, že stejně určitě tuší, že něco nefunguje.

Není spokojený s vařením a úklidem

Tak si to vyměňte a ať chvíli uklízí a vaří on

Jinak, příznaky jsou vcelku jasný a to ty víš.
Otázka je jasná - chceš toho mužskýho ještě ?

Ahoj, moc díky všem. S tím vařením a úklidem, taky si říkám, že jsem cvok, že si něco takovýho beru. Ale když mi to řekl, nějak mi došly argumenty. On se prostě tváří, že je to normální. Blbá jsem asi já, že jsem ho do žádné pomoci doma nenutila. Mně to ani tolik nevadí dělat, jen mně štve, že to bere jako samozřejmost a ještě se mu zdám málo výkonná. Teď když to po sobě čtu, si připadám jako slípka domácí :-))  ale tak hrozné to se mnou fakt není. Taky ten úklid a vaření nejsou podstatou problému, to jen jak doma houstne atmosféra se manžel problém snaží asi přehrát někam jinam. Dělám všechno špatně... dle něj.
Santalo - píšeš -" příznaky jsou celkem jasný a Ty to víš "... no, máš pravdu. Já vím, že je to teď na mně, jestli to nechat plynout, nebo jestli se rozhodnu pro razantní řešení. Jsem nalomená pro to razantní řešení, ale červíček ještě hlodá. Problém je v tom, že asi není cesta, která by nebolela.

Míša Kulička napsal(a):

kakamila napsal(a):

Jenže já mám dceru. Nechci jí ublížit. Jen teď nevím, kde je ta hranice, kterou zvládnu. Navíc je teď doma taková atmosféra, že stejně určitě tuší, že něco nefunguje.

Tak přemýšlej, jestli jí spíš neublíží atmosféra u vás doma; příklad, který jí dáváte, protože máme často tendenci kopírovat ve vztazích své rodiče - pro nás důvěrně známý model; středověké názory jejího otce - sorry, ale fakt není na hotelu ... atd.

kakamila napsal(a):

Ahoj, moc díky všem. S tím vařením a úklidem, taky si říkám, že jsem cvok, že si něco takovýho beru. Ale když mi to řekl, nějak mi došly argumenty. On se prostě tváří, že je to normální. Blbá jsem asi já, že jsem ho do žádné pomoci doma nenutila. Mně to ani tolik nevadí dělat, jen mně štve, že to bere jako samozřejmost a ještě se mu zdám málo výkonná. Teď když to po sobě čtu, si připadám jako slípka domácí :-))  ale tak hrozné to se mnou fakt není. Taky ten úklid a vaření nejsou podstatou problému, to jen jak doma houstne atmosféra se manžel problém snaží asi přehrát někam jinam. Dělám všechno špatně... dle něj.
Santalo - píšeš -" příznaky jsou celkem jasný a Ty to víš "... no, máš pravdu. Já vím, že je to teď na mně, jestli to nechat plynout, nebo jestli se rozhodnu pro razantní řešení. Jsem nalomená pro to razantní řešení, ale červíček ještě hlodá. Problém je v tom, že asi není cesta, která by nebolela.

Když se mu nelíbí jak vaříš - tak nevař.
Když se mu nelíbí jak uklízíš - tak neuklízej a pověř ho úklidem (a vařením) JEHO.

A s tím, že je to zástupný problém, souhlasím...
Otázka je, jestli se Ti to z něj podaří vydolovat, co je skutečný problém.
Co ale můžeš udělat sama za sebe - a pro sebe, je zeptat se sama sebe, jak Ty jsi spokojená v takovémhle vztahu. Co funguje a co nefunguje a co bys chtěla změnit. A o tom s ním komunikovat snad můžeš, to ho (možná) nebude tak ohrožovat jako když z něj začneš tahat, co je špatně...

Prosím vás, já už to nemůžu nenapsat...

Já nejsem vzor rodinného života, ale zase to tady frčí od začátku a já nechápu, jak vůbec lze suše napsat -
- neklape to?  Tak maž od něj...
- Stěžuje si ? tak se na něj vybodni...
- Je to s ním divné? no a chceš takovýho mužskýho ještě?

Nezlobte se (to byl řečnický obrat - dělejte si co chcete... ),  ale to, co tady píšete, jsou rady samotných zatrpklých ženských -
- a to vy přece nejste???

nestálo by za to občas se zamyslet, co já dělám špatně... nebo, že si lidi slibovali v dobrém i ve zlém...
tak teď prostě na Kakamilu a jejích muže přišly zlé časy ... tak si Kakamilo prober, jestli celý tvůj život s tvým partnerem stál za prd, nebo jestli je to poměrná část života... a jak by se to dalo řešit, aby se to ustálo na normálu
a normálním životem nemyslím, že si budeš lítat na růžových obláččích... ale budeš mít třeba na Vánoce svou rodinu u sebe
a hlavně nezapomeň na dítě, co spolu máte

Jessika napsal(a):

Prosím vás, já už to nemůžu nenapsat...

Já nejsem vzor rodinného života, ale zase to tady frčí od začátku a já nechápu, jak vůbec lze suše napsat -
- neklape to?  Tak maž od něj...
- Stěžuje si ? tak se na něj vybodni...
- Je to s ním divné? no a chceš takovýho mužskýho ještě?

Nezlobte se (to byl řečnický obrat - dělejte si co chcete... ),  ale to, co tady píšete, jsou rady samotných zatrpklých ženských -
- a to vy přece nejste???

nestálo by za to občas se zamyslet, co já dělám špatně... nebo, že si lidi slibovali v dobrém i ve zlém...
tak teď prostě na Kakamilu a jejích muže přišly zlé časy ... tak si Kakamilo prober, jestli celý tvůj život s tvým partnerem stál za prd, nebo jestli je to poměrná část života... a jak by se to dalo řešit, aby se to ustálo na normálu
a normálním životem nemyslím, že si budeš lítat na růžových obláččích... ale budeš mít třeba na Vánoce svou rodinu u sebe
a hlavně nezapomeň na dítě, co spolu máte

Jess, taky je to o hranicích, které svému muži dá!
Přece si nenechá nadávat, že vaří a uklízí špatně, když manžel není ochoten doma dělat nic?
Nemusí ho hned vyhazovat, ale stanovit si hranice je nutnost.
A pak může přemýšlet, kde je chyba v ní, to ano. Chyba je vždycky v obou, když vztah hapruje.