Želvi, priznám sa, že to štúdium bolo asi moje najlepšie rozhodnutie! Nabíja ma to veľkou energiou a potom nemám ani veľa času na ľutovanie sa, lebo sa musím učiť!    ...ale aj tak príde na mňa nostalgia a frustrácia, že čo všetko ešte musím zažiť a koľko kopancov od života ešte dostať?

Emma napsal(a):

...ale aj tak príde na mňa nostalgia a frustrácia, že čo všetko ešte musím zažiť a koľko kopancov od života ešte dostať?

Emi,
včerejší den jsem ztrávila se zvláštní bytůstkou - ona má ze všeho radost.
K snídani chtěla chleba s marmeládou.
Došlo mi máslo, říkám jí. To nevadí, neptřebuji ho, odpověděla mi.
Dostala chleba pouze s dědečkovou marmeládou, s chutí se zakousla a povídá: jéééé, já se mám, chleba s domácí marmeládou, mňam mňam..a s chutí ho snědla. Pak mi poděkovala.
Šly jsme k autu. Jezdím už věky s rozbitým nárazníkem (nejvíc mé ego štve, že všichni si řeknou -njn, ženská, přitom ten nárazník nabořil synek) a ona zajásá nad mým pochroumaným stařečkem: jéééé ty máš krásný auto )) Já se tak mám ,že nemusím jet vlakem...
Jedeme 150 km a ona jásá v každé vesnici: jééé tady jsou krásný domečky, tady jsou asi spokojený a pracovitý lidi...
Na stromě u silnici zahlédne nějakého dravého ptáka a jásá: Jééé, to byl krásný pták, oni jsou tu s námi a..... bla bla mele indiánskou pohádku, která má spirituální podtext překvapivě souznící s tím, na co já právě myslím.
Cestou potkáme mlhu jak mlíko, já sevřu volant i zuby a ona jásá: jéééé, ty jsi tak skvělá řidička, to se mám, že jedu s tebou, to je hezká mlha, viď?
A tak to šlo celý den.
Nejdřív jsem koukala jak zjara.
Pak jak tele na nový vrata.
Pak chvíli jak puk.
A pak mi to došlo.
CVAK

Jéééé, Pan, to bolo krásné! ....ja viem, veľmi dobre viem, čo si tým chcela povedať.      Dnes sa na svet usmievam. :-) Cez víkend som zobrala kamarátky mojej dcérky von a potom na pizzu. Popri nich som sa učila a aj s nimi smiala. Na oplátku mi kamoška zobrala moju dcérku aj na noc a na celý deň, aby som sa mohla učiť a včera som spravila skúšku za A, bez straty bodu! Je omnoho lepšie sa pozerať pozitívne na život, veci, ľudí okolo. Viem, všetko má tak byť a asi pre niečo sa tie veci dejú. Už aj to mi dochádza. Potrebovala a potrebujem sa niečo naučiť a prichádzam na to, čo to je. ..byť na seba hrdá a pyšná, ako všetko zvládam, vedieť si určiť hranice, odstrihnúť sa od ľudí, ktorí mi berú energiu (aj keď sú mojou rodinou), zastať sa samej seba a dcérky a hlavne všímať si a tešiť sa z jednoduchých udalostí a vecí, pozerať na svet skôr pozitívne, než si všímať len tie negatívne veci.

Budu troško za nerudu (s malým n)... ale..hodně mi vadí lidi, kteří jsou stále dobře naladěni.
Přijde mi to stejně nepřirozené jako být stále naštvaný.
Myslím, že je třeba spíše ...přiměřeně, přiměřeně ..., jak říkal pan Werich

majkafa napsal(a):

Někteří lidé to tak opravdu mají, vychází to z jejich nitra. To se pozná, kdo to jenom hraje a u koho je to od srdce. Tam mi to nevadí, vnímám to moc hezky a příjemně. Je to pro mě přirozené.

U těch, kteří to mají tak přirozeně,  tenhle přístup zbožňuju (myslím to fakt, bez ironie) a snažím se to od nich okoukat. Mám kamarádku, paní důchodového věku. Když jsme spolu jely autem na výlet, potkaly jsme u cesty stádo krav. Ona se vyklonila z okénka do půl těla a nadšeně mávala volala: "Ahóóóój krááááávy! Jak se máááááááte? Jak se vááááááám pase ? " Ještě teď se tomu musím smát, naplňuje mě to optimismem, jen jsem ráda, že tam naštěstí nikdo jiný zrovna nebyl, asi by si myslel, že jsme dost "požily" a možná by na nás volali policajty. Ale ona má takový přístup k životu pořád.

A i jinak je ze všeho nadšená, unešená. Pravda, nevím, jak bych to snášela 24 hodin denně, ale pro mě je každé setkání s ní strašně milé a inspirující. Rozhodně mám tento extrém raději, než ty věčně zachmuřené tváře, vyjadřující, že je všechno  s... a že stejně všechno stojí za h....

Jessika napsal(a):

Budu troško za nerudu (s malým n)... ale..hodně mi vadí lidi, kteří jsou stále dobře naladěni.
Přijde mi to stejně nepřirozené jako být stále naštvaný.
Myslím, že je třeba spíše ...přiměřeně, přiměřeně ..., jak říkal pan Werich

Ty znáš někoho takovýho pořád stejně dobře naladěnýho?

Přispívám troškou do mlýna. Moje problémy odstartovala před 8 lety docela pozitivní událost, ale já to nějak špatně přijala - ono taky zaleží, jak se to člověku řekne. Pak ta věc dopadla docela k mé spokojenosti, ale už jsem se nedostala do normálu. Zůstal mi zlozvyk, že jsem chodila pozdě spát a spala jsem hrozně málo. A potom to začalo jít z kopce: nechuť cokoliv dělat, šílený strach o blízké, nechuť vstávat a zase nechuť jít spát, protože se stejně chodíme vyspat, abychom zase pracovali. Začala jsem usínat v práci, hodně přibrala na váze a vypadala tak blbě, že mi to lidé začali říkat. Více jsem se s nimi hádala, neradi mě poslouchali, že prý jim vysávám energii. Taky mi vynechávala paměť, hlavně co se týká praktických věcí. Domácí práce jsem dělala na poslední chvíli, když nebylo zbytí, a s nejvyšším odporem. Ještě jsem chytla nějakou záhadou virus, který bych podle všeho chytit neměla. V poslední době už se mi znechutilo to, jak žiju, ale nešlo s tím ještě moc nic dělat. Až teď, posledních pár dní. Pořádně jsem se vyspala, prospala jsem snad den i noc a bylo mi po strašně dlouhé době hezky, dokonce jsem se donutila přesadit kytičky. V listopadu to začalo a v listopadu to snad také odejde, i když za 8 let. Ale přiznávám, že kdybych šla k doktorovi, mohlo to odejít dřív.

Želvička17 napsal(a):

Ty znáš někoho takovýho pořád stejně dobře naladěnýho?

měla jsem takovou (naštěstí bývalou) švagrovou... věčně optimistická od božího ránka (cca od 5ti) , vstávala takříkajíc s písní na rtech...vydržela až do večera, kdy v hospodě svým silným (hezkým, to musím nechat) hlasem do půnoci odzpívala všechny trampské písničky ... bez doprovodu kytar (ty by nebyly slyšet).
proto říkám - přiměřeně

Pandorraa napsal(a):

Emma napsal(a):

...ale aj tak príde na mňa nostalgia a frustrácia, že čo všetko ešte musím zažiť a koľko kopancov od života ešte dostať?

Emi,
včerejší den jsem ztrávila se zvláštní bytůstkou - ona má ze všeho radost.
K snídani chtěla chleba s marmeládou.
Došlo mi máslo, říkám jí. To nevadí, neptřebuji ho, odpověděla mi.
Dostala chleba pouze s dědečkovou marmeládou, s chutí se zakousla a povídá: jéééé, já se mám, chleba s domácí marmeládou, mňam mňam..a s chutí ho snědla. Pak mi poděkovala.
Šly jsme k autu. Jezdím už věky s rozbitým nárazníkem (nejvíc mé ego štve, že všichni si řeknou -njn, ženská, přitom ten nárazník nabořil synek) a ona zajásá nad mým pochroumaným stařečkem: jéééé ty máš krásný auto )) Já se tak mám ,že nemusím jet vlakem...
Jedeme 150 km a ona jásá v každé vesnici: jééé tady jsou krásný domečky, tady jsou asi spokojený a pracovitý lidi...
Na stromě u silnici zahlédne nějakého dravého ptáka a jásá: Jééé, to byl krásný pták, oni jsou tu s námi a..... bla bla mele indiánskou pohádku, která má spirituální podtext překvapivě souznící s tím, na co já právě myslím.
Cestou potkáme mlhu jak mlíko, já sevřu volant i zuby a ona jásá: jéééé, ty jsi tak skvělá řidička, to se mám, že jedu s tebou, to je hezká mlha, viď?
A tak to šlo celý den.
Nejdřív jsem koukala jak zjara.
Pak jak tele na nový vrata.
Pak chvíli jak puk.
A pak mi to došlo.
CVAK

Nevím proč, ale sedí mi to na Ajku