|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
ahoj vsem. objevuju se tu s problemem, ktery se mi zda nevyresitelny. potrebuju poradit, pomoct a pripadne si precist vase zkusenosti, takze pokud muzete, piste.....
za posledni dva roky jsem vyresila mnohe, ale objevil se novy problem, ktery jsem si doposud neuvedomovala a ktery jsem neakceptovala.
jedna se o to, ze v mem okoli existuji osoby, ktere me maji rady, ktere vyhledavaji mou spolecnost a ke kterym i ja chovam urcite city. problem je v tom, ze cim vic mam danou osobu rada, tim vic me v jeji pritomnosti pronasleduji zle myslenky nebo nadavky smerujici k te osobe, pripadne si tyto osoby predstavuju v nejake strasne situaci a v mych myslenkach jim preju to nejhorsi fyzicke utrpeni. zaroven ale vim, ze to tak nechci a snazim se se tomu branit tim, ze to ve sve hlave zapiram, rikam si, ze to tak neni a ze to tak nechci. Stava se mi to obzvlast casto v situacich, kdy tyto osoby vzbudi v mem okruhu emoci nejakou nehu nebo soucit.
mam urcita, domnivam se ze spravna voditka, ktera me vedou smerem
1. tusit, ze ta agresivita je podvedoma obrana pred tim dat lasku, mit nekoho rad a dat najevo city
2. uvedomit si, ze ta agresivita byla do meho podvedomi nasilne vtlacena jinymi osobami, ktere se ke me zle a agresivne chovali (vzorec chovani)
3. jsem zahlcena negativnimi energiemi jinych zlych lidi, kteri se v mem zivote zle podepsali, kteri mi velmi ublizili.
Snazila jsem se zacit tim, ze jsem hledala opak slova agrese, ale bohuzel jsem ho nenasla. (nemam ted namysli z a p o r n y tvar - neagresivita)
Jelikoz jsem se snazila onech energii zbavit a k danym osobam vysilat pozitivitu, nepodarilo se mi vic, nez ony myslenky a predstavy rychle utlumit kdyz prijdou, ale nezvladla jsem je zastavit uplne a tak se stale vraceji a musim s nimi zit.
Navic zacinam mit strach, ze se urcite veci vyplni, protoze jsou v mem podvedomi a v pritomnosti a tim se nicim jeste o trochu vic.
Jen vas prosim, neradte zadne rodine konstelace, hypnosy nebo terapie, spis mi napiste, jak vydite ciste muj problem a jak byste ho navrhovali resit pri praci s podvedomim. Diky
Upravil(a) Dita.L (10. 11. 2008 19:12)
Není tady
Myslím Dito, že čím víc se je budeš snažit potlačovat, tím budou palčivější. Asi bych zkusila všimnout si jich.POjmenovat si, a jo to jsou ty agresivní myšlenky, a dál bych si jich nevšímala. Nepřikládala bych jim prostě žádný důraz. Třeba to pomůže.
Není tady
Vzhledem k tomu, že se jedná o babinec Babinet, tak mohu sdělit jen chlapské vnímání a chlapský názor:
..ženy jsou snad upjatější a náchylnější k vazbám na "někoho", popř. něco. Asi je to zakódované v genech, resp. dáno od stvoření.
Jako chlap mohu celou situaci popsat takto: .. dotyčný JE v mém životě, PPROCHÁZÍ v mém životě, .. další fáze je, že se neslučuje s mým vývojem a "ODCHÁZÍ" z mého života... nebo v něm v souladu zůstává, ale ne jako narušitel, nýbrž jako paralelní souputník.
Nikdy jsem se "sobecky" nefixoval na žádnou osobu, ani místo, věci, prostředí. V každém "zlomovém" okamžiku do mého nitra přišla informace .. něco ve smyslu - "jdi dál, jinam".
Je velice citlivé a složité posudit tvou "situaci", ale mám pocit, myšlenku, že toto si budeš muset "vypátrat" sama. Může se jednat o dluhy z minulých životů, nebo dluhy sama k sobě. Může jít o školu postojů a zkoušku v jednání na určité situace. Z duchovního hlediska to může být cokoliv. Jsou tu erudovanější duchny, jsou tu i astologové, kteří by ti mohli pomoci najít směr.
Ale jedno je správně, a to, že sisi toho všimla, tím dala na "informaci od duše" a chceš s tím něco dělat 
Tak good luck
Není tady
Ahoj Dito, nejprve gratuluji k čerstvému přírustku do rodiny.
Já tedy rozhodně podle mého nejsem nejspíš vhodná osoba, co by měla radit, protože sama tápu, takže jen tak do větru ti něco napíšu:-)
Jak už jsem psala ve svym tématu, řekla bych(věřím tomu, to že mám problémy to aplikovat je věc druhá:-)) , že by bylo dobré, aby si se těm svým negativním myšlenkám nebránila, aby si je přijala takové jaké jsou a nechala je tak zase odejít. Dobrý den, vidím vás, slyším vás, nesoudím vás, nashledanou( směřováno k myšlenkám, nikoli k osobám..i když..).
A taky ti řeknu svojí zákeřnou myšlenku.. nikdy jsem vážně nepřemýšlela o sebevraždě, ale kdykoliv jsem na nádraží nebo ve vestibulu metra, musím při přijíždění vlaku jít o dost dál kolejím, protože mám prostě vtíravou myšlenku pod něj skočit. Nevím proč, nemůžu říct, že bych byla v životě šťastná, ale k sebevraždě mám daleko.. Ale zkrátka vždycky mě málem nohy brní..
Není tady
agresia - priateľstvo a pomoc
- milosrdenstvo ??
no ale mám dnes asociácie 
útok - obrana, ochrana
striebro - zlato
druhé v poradí
- láska
Upravil(a) katafyge (10. 11. 2008 21:31)
Není tady
Dito,
docela dlouho jsem vnímala svou kamarádku, jako někoho na celý život. jenže jsem si ji asi postavila na piedestal a pak jsem pomalu začala vidět realističtěji a tedy reagovat jinak, než dříve.
Začala jsem ji snášet těžce a přesto jsem se z toho vztahu nedokázala vyvázat. Byla jsem na ni svým způsobem závislá. Dovedu si Tvé pocity představit. Často jsem se na ni zlobila.
Zlobila jsem se vlastně na sebe, že z toho neumím ven.
Nakonec se mírně zcvokla a sama to utnula se všemi přáteli i s rodinou.
Teď se mi podařilo brát lidi kolem mě asi tak, jak píše Kazalin. Nechám je procházet mým životem, co mi vyhovuje od nich přijmu, ostatní vypustím. Tak mám více známách nežli dříve, ale na nikom nevisím a nikdo nevisí na mně.
No a pokud cítím narůstající zlo , hodně negací, které těžko tlumím, jdu ke kámošce. Nevím, jestli máš, či nemáš ponětí o tom, kolik negací nachytame na netu, i když budeme číst třeba jen o lásce. Proto čas od času jdu na takovouhle očistu od negáčů.
Možná jsi na to citlivější a nějaké negáče si taky hýčkáš a ani o tom nevíš.
Není tady
Nabi, to taky znám myslím, proud vzduchu při projíždějícím kamionu je stejná bestie , jako vlak, či metro. Nakole to bylo ještě výraznější, ale to bude spíš nějaký fyzikální problém s tím prouděním vzduchu, nemyslíš?
Není tady
No nejlepší móres jak zacházet s myšlenkama je vědomí, že "nic z toho nejsem já"
PS. Jak bych taky mohl, žejo, když jsem minimálně to vědomí... a možná i něco za ním...
Není tady
No já bych to viděla v tom, že se podvědomně bojíš své city a náklonnost dát najevo, bojíš se následného zklamání z případného odmítnutí, zrady atp.
A co s tím dělat....zkusila bych v klidu a o samotě nechat svoje myšlenky a ty katasrofické přání plout, nechala bych je ať si dělají co chtějí a při tom pozorovala svoje emoce, co to se mnou dělá, prožít si to až do úplného konce. Nevadí, že u toho budeš třeba plakat, to je jenom dobře, to k tomu patří...odžiješ si to a možná i pochopíš....
Není tady
Dito, já nevím, neznám tohle co popisuješ, já se spíš občas jakoby stáhnu, když je na mě těch citů z druhé strany něják moc, asi strachy, leknu se, nevím. Na mě to dělá dojem, že se prostě bojíš. Že ti ten člověk ublíží, zraní tě atd.
Mně se mi párkrát stalo, že jsem v něčí společnosti byla nesvá, cítila se stísněně, neuměla jsem se uvolnit. Přes to, že jsem toho člověka měla v té době ráda a možná i on mě. (aspoň toho "rád" měl plnou hubu 
) Přes to, že nebylo nic, žádnej problém, hádka. Ale vnitřně jsem cítila napětí, nepříjemný pocit, nebyla jsem to já, jako bych nemohla pořádně dýchat. Časem už jsem se takhle cítila i když jsem s tím člověkem mluvila, nemusela jsem ho ani vidět. Nevěděla jsem, proč, co se děje, proč u jiných lidí tohle necítím.
Časem se jsem zjistila, že ten člověk je zlej, ublíží, bodne do citlivýho, čím víc vidí, že ublížil, tím víc ubližuje a má z toho nějákým způsobem snad zvrácenou radost.
Možná náhoda, nevím, ale dávám už si víc pozor na to, co cítím když s někým jsem.
Upravil(a) PPavlaa (15. 11. 2008 10:21)
Není tady
Ahoj,
to co tady popisujete bude s největší pravděpodobností obsedantně kompulzivní porucha. Kdyžtak se podívejte např. tady http://cs.wikipedia.org/wiki/Obsedantn% … AD_porucha o co jde....není to nic nebezpečnýho, má to spousta lidí, ale život to dost otravuje. Pokud se poradíte s psychologem, mělo by s tím jít něco udělat.
Není tady
Dito,
vím přesně, co cítíš. V jednu dobu jsme jezdila k léčiteli, ke kterému jsem měla docela obdiv. Byl dle mého názoru duchovně hodně na výši, neboť umí léčit pomocí energií od Boha.
Myslím, že tím, jak jsem chtěla k němu "vysílat" lásku a vděčnost za to, že mi pomáhá, u mě vyvstaly úplně stejné pocity. Mysl najednou začala servírovat hrozné myšlenky, nešlo tomu zabránit. Časem to "vyšumělo".
Takže můj názor: reakce na velké množství lásky.
Jinak se mi to snad ještě nikdy nestalo.
Není tady
ještě mě napadlo napsat tenhle dotaz vedle do psychologický poradny, tam je určitě spousta lidí, co má s tímhle problémem vlastní zkušenosti a mohli by dost pomoct
Není tady
Dito,
já těmto věcem vůbec nerozumím, ani trochu, ale potýkám se s něčím trochu podobným. Taky už jsem o tom hodně přemýšlela a pořád přemýšlím, někdy mě napadá, že to je reakce vyvolaná mým pocitem viny, cítím vinu, že jsem se k některým lidem v minulosti (v tomto životě ) nezachovala hezky, že jsem ublížila i mým nejbližším, a proto když chci dát lásku, mám najednou nějaký blok, nejde to, jakoby někde v pozadí bylo, že JÁ tohle nemůžu. ... Já vím, že bych si to s tím pocitem viny měla vyřešit, ale já zatím vůbec nevím jak. Zatím aspoň hledám, co to vlastně je a jak to pojmenovat. - Ale tohle je můj případ, u tebe jde možná o něco jiného (a možná i u mě jde nakonec o něco jiného, nevím).
Není tady
Po precteni mnoha Ditinych prispevku me toto snad ani neprekvapuje. Jr to jenom dalsi kousek do celkoveho puzzle. Dito, ty mas strasne moc problemu sama se sebou, i kdyz pises, ze ti nemame radit nejake konstelace a terapie, a chces to zvladnout sama se svym podvedomim. Myslim si, ze na to ale sama nemas. Vyporadat se s takovou negativitou, kterou si v sobe neses, na to potrebujes pomoc.
Není tady
Allyson, mozna mas pravdu, ale ja neznam nikoho, komu by se dalo verit natolik, abych mu sverila svoje vedomi, natoz pak podvedomi. Tada mimo sveho manzi, ktery si ovsem myslim, ze tu na duchovnim jsou vsichni blazni a ted mam ten pocit ze sveho miminka, ale ten je na to jeste moc mali. Nicmene mam pocit, ze tu je proto, protoze me ma cosi ucit.
Jinak vy co si zazivate neco podobneho jako ja, urcite vite o cem je rec, ale musim nez souhlasit s tim, ze je to asi strach tu lasku dat. Kdyz ji citim, znamena to pro me tlak, nekdy az bolest na hrudi (asi sila emoci) a vase reakce ve me vzbudila dojem, ze asi presne tohle vyvola nejakou obranou reakci. Nikoli vuci lidem, ale vuci citeni.
A ted jak z toho ven 
Urcite to neprejde a asi ani nestaci to nechat volne plynout.... a Kazaline, jak ted zjistit, pri te info od duse, co s tim mam vlastne pochopit?
Není tady
Čau všichni 
,
Dito, četla jsem tvůj „problém“. Píšeš, že nechceš podstoupit žádnou terapii, protože se nechceš svěřit do něčích rukou...No, nevím, jak na tom jsi, jestli máš na to zvládnout to sama. Určitě víš, že takovéhle reakce jsou důsledkem našich „obranných schémat“, která jsme si někdy v minulosti vytvořili (a myslím tím současný život) a pak podle nich „jedeme“ celý život, a to tak dlouho, dokud je nerozklíčujeme, nepochopíme a nerozpustíme.....Pokud jenom dumáme nad tím, co se to děje a proč se tak děje, pokud se to snažíme nějak potlačit, zatlačit, bráníme se tomu, nenávidíme se za to, je to téměř vždy předem prohraný boj...
Pravdou ale je, že ten pocit, že nevěříme nikomu, může být natolik silný, že i kdybychom nějakou terapii podstoupili, dopadne to blbě, protože se tomu dotyčnému neotevřeme....A protože sami sobě - až na výjimky - věříme, nezbývá než se do toho pustit sami ...... A k tomu mě napadlo, co bys mohla udělat. Buď se ti podaří se k něčemu dopracovat, anebo ne. Ale i tak to pro tebe může být cenné poznání.
Zkus si pro sebe vyhradit tak hodinku času. Nejlíp uklidit se někam, kde tě nikdo nebude rušit a budeš se moct soustředit jen sama na sebe. Zkus si vzpomenout/představit situaci, kdy někdo tobě blízký vzbudi u druhých něhu nebo soucit. A teď se soustřeď na to, jakou emoci to v tobě vyvolává. Pojmenuj si ji a pokus si uvědomit, kde v těle ji cítíš. Pak se na to místo zaměř a co nejvíc si tu emoci prociť. Nechej ji pořádně vygradovat a pak se pokus se jakoby "podívat", co je pod ní, jaká emoce ji předcházela. A zaměř na tuhle další emoci.... Zase si uvědom, kde ve tvém těle je, co nejvíc si ji prociť, nechej ji vygradovat, celou se jí nechej zahltit, a pak se zase podívej co je pod ní...Podmínkou je: vždy si tu příslušnou emoci uvědomit, nebránit se jí, nehodnotit ji, neodsuzovat se za ni, naplno si ji prožít a vnímat, co je "pod" ni.......Uvedu příklad, jak to může být – ale nemusí 
– dejme tomu, že první emoce, kterou sis uvědomila je vztek. Když si ho naplno prožiješ a podíváš se pod něj, uvidíš, že je tam třeba závist. Až si ji prožiješ, koukni se co je pod ním...a může tam být třeba strach........Pokud se ti to podaří, můžeš takhle klouzat po vrstvách jednotlivých emocí pořád hloub a hloub, dokud neobjevíš, která emoce je ta prvotní. A tady může být zdroj tvých problémů..... Třeba ti k tomu naskočí nějaká situace z tvého dětství, kdy sis tahle obranná schémata vytvořila...Anebo tě to dovede úplně jinam, až budeš překvapená......Prostě nechala bych tomu volný průchod..... Chce to jen se ničemu nebránit, nebát se toho, co se ti objeví...…Uvidíš.... Za pokus to stojí, ne?
Přeju hodně zdaru 
Upravil(a) keito (17. 11. 2008 10:54)
Není tady
Keito, nejak podvedome citim, ze to bude hooooodne neprijemne, nicmene mam ohromnou chut se do toho pustit. 
Není tady
Dita.L napsal(a):
Keito, nejak podvedome citim, ze to bude hooooodne neprijemne, nicmene mam ohromnou chut se do toho pustit.
Dito, nepříjemný to bude určitě. Ono odhalovat „bolavé rány“ ve svém nitru být příjemné ani nemůže, žejo Ale beru jako ohromně pozitivní, že máš chuť do toho jít... Držím ti k tomu palce.... Hele, uvědom si, že nepůjde o nic jiného, než že poznáš samu sebe, poznáš na jakých principech „funguješ“. Nikdo jiný o tom nebude vědět, než ty. Tak si dovol – poznat se co možná nejvíc....Jen se za to, co objevíš, neodsuzuj. Prostě to vezmi jakou součást sebe a uvidíš, že pakliže se ti to podaří, zjistíš o sobě spoustu věcí a uvidíš, že ty nepříjemné myšlenky a pocity se pak postupně rozplynou.....No a pokud ne, tak holt bude zapotřebí do sebe „hrábnout“ zase jinak ....Ale to teď neřeš
Není tady
Keito, hezky jsi to Ditě napsala. Jen dodám, že to, co tu Keitucha pěkně popisuje, je obšírněji a složitěji popsáno v knize Cesta (The Yourney) od Brandon Bays. To říkám proto, že tam je podrobný návod, i to jak to působí. Anebo přijeď někdy do Prahy a Keito tě tím provede, hodně se tím zabývá.
Není tady
ahoj Pol uz se po te knizce schanim.
Keito, dobra rada nad zlato. Musim rict, ze vcera vecer, kdyz prcek usnul tak jsem to zkousela "otuknout" Nedelo se vubec nic, ale pozdeji, uz ve spanku to bylo docela "husty". Vis, takovy ten spanek, kdy spis, ale ridis vsechny svoje myslenky. Musim priznat, ze to bylo hooodne neprijemny ale nasla jsem souvislosti, ktere me ani ve snu nenapadli. Teda zatim jenom z krajicka. Trochu se mi ulevilo, ale uz je to zas spatky. Budu muset jeste maknout.
Jen jedne veci se strasne bojim. Predstavuju si totiz, ze najdu malyho v kolibce mrtvyho. Vidim ho pred sebou jak tam lezi modrej a studenej a tyhle myslenky strasne rychle zapuzuju, protoze me hrozne moc desi, strasne se jich bojim, snad jeste vic proto, ze jsou uplne spontani a prichazeji v momente, kdy je nejmin cekam. Samozrejme je u toho taky ohromny strach ze o nej prijdu.... Bojim se do tehle emoci "ponorit" protoze se desim toho, ze bych si je mohla podvedomne vyplnit. Co radis?? 
Mam je od te doby, co mi svagrova pred 14 dny vypravela, jak na jeji narozeniny umrel kamaradce chlapecek na SNS. Od te doby nespim, protoze ta predstava se strasne vtira.
Není tady
Dita.L napsal(a):
ahoj Pol uz se po te knizce schanim.
Keito, dobra rada nad zlato. Musim rict, ze vcera vecer, kdyz prcek usnul tak jsem to zkousela "otuknout" Nedelo se vubec nic, ale pozdeji, uz ve spanku to bylo docela "husty". Vis, takovy ten spanek, kdy spis, ale ridis vsechny svoje myslenky. Musim priznat, ze to bylo hooodne neprijemny ale nasla jsem souvislosti, ktere me ani ve snu nenapadli. Teda zatim jenom z krajicka. Trochu se mi ulevilo, ale uz je to zas spatky. Budu muset jeste maknout.
Jen jedne veci se strasne bojim. Predstavuju si totiz, ze najdu malyho v kolibce mrtvyho. Vidim ho pred sebou jak tam lezi modrej a studenej a tyhle myslenky strasne rychle zapuzuju, protoze me hrozne moc desi, strasne se jich bojim, snad jeste vic proto, ze jsou uplne spontani a prichazeji v momente, kdy je nejmin cekam. Samozrejme je u toho taky ohromny strach ze o nej prijdu.... Bojim se do tehle emoci "ponorit" protoze se desim toho, ze bych si je mohla podvedomne vyplnit. Co radis??
No, já to nechtěla pojmout jako Cestu, jako takovou. Jen mě napadlo, že by pro tebe mohlo být užitečné trochu se ve svých emocích zorientovat. A pokud by při tom vyplavalo něco na povrch, o to líp....Je dobře, že jsi to už zkoušela a že jsi objevila alespoň něco. Klidně zkoušej dál a uvidíš. Tohle jsou věci, které trvají delší dobu, než se rozmotají ...K tomu strachu o mimčo, to fakt nevím. Je normální, že se máma o svoje dítě bojí a že ji občas něco takového napadne, obzvlášt když slyší o nějakém takovém případě ze svého okolí. Ale nemělo by to být furtum furt. Pro takovejhle strach určitě existuje nějaký důvod, ale na to ty sama asi nepřijdeš. To by chtělo někoho, kdo by ti s tím pomohl... No, popřemýšlej o tom, že by ses přece jenom někomu do rukou svěřila.
Není tady
Dito, měla jsem období po operacích , kdy jsem denně umírala hrůzou, že bouchne plyn, praskne voda, a vytvářela jsem následné katastroficé scénáře, včetně úniku oknem. Hrůza, že nebudu mít dost času svázat prostěradla, abych po nich vypustila 3 děti ze třetího patra...
Možná jsem byla zralá na léčbu, ale nakonec to odeznělo samo( po hodně dlouhé době).
Jak říká Keito, tyhle hrůzy napadají mnoho lidí, žen matek.
Naučila jsem se důvěřovat té síle "nahoře" , podobné děsy v ta místa odesílám. Některé věci stejně neovlivníme , i když to srdce trhá.
Tak asi nějakým alternativním způsobem srovnat psychiku -by to chtělo. Co?
Možná se fakt nevyhneš tomu, co odmítáš. Tabletky to všechno jen zamaskují a oddálí, ale to sama dobře víš.
Není tady
keito, myslim ze to mam 
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
