Vzhledem k tomu, že se jedná o babinec Babinet, tak mohu sdělit jen chlapské vnímání a chlapský názor:
..ženy jsou snad upjatější a náchylnější k vazbám na "někoho", popř. něco. Asi je to zakódované v genech, resp. dáno od stvoření.
Jako chlap mohu celou situaci popsat takto: .. dotyčný JE v mém životě, PPROCHÁZÍ v mém životě, .. další fáze je, že se neslučuje s mým vývojem a "ODCHÁZÍ" z mého života... nebo v něm v souladu zůstává, ale ne jako narušitel, nýbrž jako paralelní souputník.

Nikdy jsem se "sobecky" nefixoval na žádnou osobu, ani místo, věci, prostředí. V každém "zlomovém" okamžiku do mého nitra přišla informace .. něco ve smyslu - "jdi dál, jinam".

Je velice citlivé a složité posudit tvou "situaci", ale mám pocit, myšlenku, že toto si budeš muset "vypátrat" sama. Může se jednat o dluhy z minulých životů, nebo dluhy sama k sobě. Může jít o školu postojů a zkoušku v jednání na určité situace. Z duchovního hlediska to může být cokoliv. Jsou tu erudovanější duchny, jsou tu i astologové, kteří by ti mohli pomoci najít směr.
Ale jedno je správně, a to, že sisi toho všimla, tím dala na "informaci od duše" a chceš s tím něco dělat
Tak good luck

agresia - priateľstvo a pomoc
                   
                 - milosrdenstvo    ??

     no ale mám dnes asociácie  
               
                 útok  -  obrana, ochrana
              striebro - zlato
   druhé v poradí
                         - láska

Upravil(a) katafyge (10. 11. 2008 21:31)

Nabi, to taky znám myslím, proud vzduchu při projíždějícím kamionu je stejná bestie , jako vlak, či metro. Nakole to bylo ještě výraznější, ale to bude spíš nějaký fyzikální problém s tím prouděním vzduchu, nemyslíš?

No já bych to viděla v tom, že se podvědomně bojíš své city a náklonnost dát najevo, bojíš se následného zklamání z případného odmítnutí, zrady atp.
A co s tím dělat....zkusila bych v klidu a o samotě nechat svoje myšlenky a ty katasrofické přání plout, nechala bych je ať si dělají co chtějí a při tom pozorovala svoje emoce, co to se mnou dělá, prožít si to až do úplného konce. Nevadí, že u toho budeš třeba plakat, to je jenom dobře, to k tomu patří...odžiješ si to a možná i pochopíš....

Ahoj,
to co tady popisujete bude s největší pravděpodobností obsedantně kompulzivní porucha. Kdyžtak se podívejte např. tady http://cs.wikipedia.org/wiki/Obsedantn% … AD_porucha o co jde....není to nic nebezpečnýho, má to spousta lidí, ale život to dost otravuje. Pokud se poradíte s psychologem, mělo by s tím jít něco udělat.

ještě mě napadlo napsat tenhle dotaz vedle do psychologický poradny, tam je určitě spousta lidí, co má s tímhle problémem vlastní zkušenosti a mohli by dost pomoct

Po precteni mnoha Ditinych prispevku me toto snad ani neprekvapuje. Jr to jenom dalsi kousek do celkoveho puzzle. Dito, ty mas strasne moc problemu sama se sebou, i kdyz pises, ze ti nemame radit nejake konstelace a terapie, a chces to zvladnout sama se svym podvedomim. Myslim si, ze na to ale sama nemas. Vyporadat se s takovou negativitou, kterou si v sobe neses, na to potrebujes pomoc.

Čau všichni ,
Dito, četla  jsem tvůj „problém“. Píšeš, že nechceš podstoupit žádnou terapii, protože se nechceš svěřit do něčích rukou...No, nevím, jak na tom jsi, jestli máš na to zvládnout to sama. Určitě víš, že takovéhle reakce jsou důsledkem našich „obranných schémat“, která jsme si někdy v minulosti vytvořili (a myslím tím současný život) a pak podle nich „jedeme“ celý život, a to tak dlouho, dokud je nerozklíčujeme, nepochopíme a nerozpustíme.....Pokud jenom dumáme nad tím, co se to děje a proč se tak děje, pokud se to snažíme nějak potlačit, zatlačit, bráníme se tomu, nenávidíme se za to, je to téměř vždy předem prohraný boj...
Pravdou ale je, že ten pocit, že nevěříme nikomu, může být  natolik silný, že i kdybychom nějakou terapii podstoupili, dopadne to blbě, protože se tomu dotyčnému neotevřeme....A protože sami sobě - až na výjimky - věříme, nezbývá než se do toho pustit sami ......  A k tomu mě napadlo, co bys mohla udělat.  Buď se ti podaří se k něčemu dopracovat, anebo ne. Ale i tak to pro tebe může být cenné poznání.
Zkus si pro sebe vyhradit tak hodinku času. Nejlíp uklidit se někam, kde tě  nikdo nebude rušit a budeš se moct soustředit jen sama na sebe. Zkus si vzpomenout/představit situaci, kdy někdo tobě blízký vzbudi u druhých něhu nebo soucit. A teď se soustřeď  na to, jakou emoci  to v tobě vyvolává. Pojmenuj si ji a pokus si uvědomit, kde v těle ji cítíš. Pak se na to místo zaměř a co nejvíc si tu emoci prociť. Nechej ji pořádně vygradovat a pak se pokus se jakoby "podívat", co je pod ní, jaká emoce ji předcházela. A zaměř na tuhle další emoci.... Zase si uvědom, kde ve tvém těle je, co nejvíc si ji prociť, nechej ji vygradovat, celou se jí nechej zahltit, a pak se zase podívej co je pod ní...Podmínkou je: vždy si tu příslušnou  emoci uvědomit, nebránit se jí, nehodnotit ji, neodsuzovat se za ni, naplno si ji prožít a vnímat, co je "pod" ni.......Uvedu příklad, jak to může být – ale nemusí – dejme tomu, že první emoce, kterou sis uvědomila je vztek. Když si ho naplno prožiješ a podíváš se pod něj, uvidíš, že je tam třeba závist. Až si ji prožiješ, koukni se co je pod ním...a může tam být třeba strach........Pokud se ti to podaří, můžeš takhle  klouzat po vrstvách  jednotlivých emocí pořád hloub a hloub, dokud neobjevíš, která emoce je ta prvotní. A tady může být zdroj tvých problémů..... Třeba ti k tomu naskočí nějaká situace z tvého dětství, kdy sis tahle obranná schémata vytvořila...Anebo tě to dovede úplně jinam, až budeš překvapená......Prostě nechala bych tomu volný průchod..... Chce to jen se ničemu nebránit, nebát se toho, co se ti objeví...…Uvidíš.... Za pokus to stojí, ne? 
Přeju hodně zdaru

Upravil(a) keito (17. 11. 2008 10:54)

Dita.L napsal(a):

Keito, nejak podvedome citim, ze to bude hooooodne neprijemne, nicmene mam ohromnou chut se do toho pustit.

Dito, nepříjemný to bude určitě. Ono odhalovat „bolavé rány“ ve svém nitru být příjemné ani nemůže, žejo  Ale beru jako ohromně pozitivní, že máš chuť do toho jít... Držím ti k tomu palce.... Hele, uvědom si, že nepůjde o nic jiného, než že poznáš samu sebe, poznáš na jakých principech „funguješ“. Nikdo jiný o tom nebude vědět, než ty. Tak si dovol – poznat se co možná nejvíc....Jen se za to, co objevíš, neodsuzuj.  Prostě to vezmi jakou součást sebe a uvidíš, že pakliže se ti to podaří, zjistíš o sobě spoustu věcí a uvidíš, že  ty nepříjemné myšlenky a pocity se pak postupně rozplynou.....No a pokud ne, tak holt bude zapotřebí do sebe „hrábnout“ zase jinak ....Ale to teď neřeš

ahoj Pol uz se po te knizce schanim.

Keito, dobra rada nad zlato. Musim rict, ze vcera vecer, kdyz prcek usnul tak jsem to zkousela "otuknout" Nedelo se vubec nic, ale pozdeji, uz ve spanku to bylo docela "husty". Vis, takovy ten spanek, kdy spis, ale ridis vsechny svoje myslenky. Musim priznat, ze to bylo hooodne neprijemny ale nasla jsem souvislosti, ktere me ani ve snu nenapadli. Teda zatim jenom z krajicka. Trochu se mi ulevilo, ale uz je to zas spatky. Budu muset jeste maknout.
Jen jedne veci se strasne bojim. Predstavuju si totiz, ze najdu malyho v kolibce mrtvyho. Vidim ho pred sebou jak tam lezi modrej a studenej a tyhle myslenky strasne rychle zapuzuju, protoze me hrozne moc desi, strasne se jich bojim, snad jeste vic proto, ze jsou uplne spontani a prichazeji v momente, kdy je nejmin cekam. Samozrejme je u toho taky ohromny strach ze o nej prijdu.... Bojim se do tehle emoci "ponorit" protoze se desim toho, ze bych si je mohla podvedomne vyplnit. Co radis?? Mam je od te doby, co mi svagrova pred 14 dny vypravela, jak na jeji narozeniny umrel kamaradce chlapecek na SNS. Od te doby nespim, protoze ta predstava se strasne vtira.

Dito, měla jsem období po operacích , kdy jsem denně umírala hrůzou, že bouchne plyn, praskne voda, a vytvářela jsem následné katastroficé scénáře, včetně úniku oknem. Hrůza, že nebudu mít dost času svázat prostěradla, abych po nich vypustila 3 děti ze třetího patra...
Možná jsem byla zralá na léčbu, ale nakonec to odeznělo samo( po hodně dlouhé době).
Jak říká Keito, tyhle hrůzy napadají mnoho lidí, žen matek.
Naučila jsem se důvěřovat té síle "nahoře" , podobné děsy v ta místa odesílám. Některé věci  stejně neovlivníme , i když to srdce trhá.
Tak  asi nějakým alternativním způsobem srovnat psychiku -by to chtělo. Co?
Možná se fakt nevyhneš tomu, co odmítáš. Tabletky to všechno jen zamaskují a oddálí, ale to sama dobře víš.