rentle napsal(a):

Za sebe říkám jednoznačně NE! Dělala jsem v IVF laboratoři a darování vajíček opravdu NENÍ jako darovat spermie. Dárkyně musí podstoupit léčbu - tj stimulaci hormony, což v žádném případě není úplne bez rizika pro ni samotnou, může se vyvinout tzv. ovariální hyperstimulační syndrom, který může mít i těžký průběh - tělo reaguje na dodávané hormony, které mají za úkol vyvolat stimulaci velkého počtu folikulů, v krajním případě může dojít i k selhání ledvin či trombóze.  Také může dojít ke krvácení do dutiny břišní - vajíčka se totiž odebírají přes stěnu poševní vpichem odběrové jehly a odsátím folikulů tzv. punkce. O rozhozeném menstruačním cyklu, event neschopnosti mít posléze vlastní dítě ani nemluvě. A pokud se pamatuji, věk ženy se pohybuje mezi 18 a 35 lety. Své dceři bych se to určitě snažila rozmluvit, za těch pár tisíc a poničené zdraví to rozhodně nestojí.

Přiznám se, netušila jsem, že je to takto komplikované. Ale myslím, že případná dárkyně by to nedělala jen pro výdělek, ale z určitých eticko - humanitárních důvodů. Tím víc si vážím každé, která do toho šla a i přes nepříjemnosti a rizika někomu dala možnost porodit dítě.

Ale ono i jiné dárcovství není úplná hračka. Jsem evidovaná jako eventuální dárce kostní dřeně a vím, že i tato záležitost není úplná brnkačka. Ale kdyby se našel člověk, kterému bych mohla zachránit život, asi bych do toho šla i s vědomím určitých zdravotních nepříjemností.

Vzhledem k tomu, že název vlákna je darování vajíčka (byť na psychologické), tak jsem chtěla upozornit i na možné zdravotní následky.

Vakíčko život nezachráni, vajíčko ho daruje. Netvrdím, že to nie je ľahké rozhodntuie, ale to možno nie je ani rozhodnutie o vlastnom tehotenstve a materstve, nie?

potvurkapodivna napsal(a):

Je to sice hezký, ALE: nikdy nevíte, jak se hormonální bomba jednou časem projeví na vašem organizmu. Včera jsem zovna o tom četla v časopise, že mohou darovat i ženy, které ještě vlastní děti nemají, ale do toho bych už vůbec nešla kvůli možným zdravotním následkům..darovala bych a pak sama bych nemohla mít dítě.
A napadla vás taky finanční stránka věci? Ono totiž za ten odběr se docela dost platí, takže pak mohou vznikat spekulace o tom, zda to dotyčná dělá pouze z lásky k lidstvu nebo z finančních důvodů....ale i kdyby mi za to platili desetitisíce, pořád bych měla obavu z následků.

Týmto hodne argumentujú ženy, ktoré celý život od puberty pchajú do seba hormóny v rpesvedčení, že to je ako piť čaj. Podľa mňa ľudstvo ešte ani netuší, čo na sebe pácha experimentami s hormónmi, a darcovstvo vajíčka sa mi v tomto kontexte javí ako celkom okrajová záležitosť.

Selima napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Je to sice hezký, ALE: nikdy nevíte, jak se hormonální bomba jednou časem projeví na vašem organizmu. Včera jsem zovna o tom četla v časopise, že mohou darovat i ženy, které ještě vlastní děti nemají, ale do toho bych už vůbec nešla kvůli možným zdravotním následkům..darovala bych a pak sama bych nemohla mít dítě.
A napadla vás taky finanční stránka věci? Ono totiž za ten odběr se docela dost platí, takže pak mohou vznikat spekulace o tom, zda to dotyčná dělá pouze z lásky k lidstvu nebo z finančních důvodů....ale i kdyby mi za to platili desetitisíce, pořád bych měla obavu z následků.

Týmto hodne argumentujú ženy, ktoré celý život od puberty pchajú do seba hormóny v rpesvedčení, že to je ako piť čaj. Podľa mňa ľudstvo ešte ani netuší, čo na sebe pácha experimentami s hormónmi, a darcovstvo vajíčka sa mi v tomto kontexte javí ako celkom okrajová záležitosť.

V globalu mozna. Znam tady zenu, ktera takto pomaha snad uz po treti. Mno, nevim. My uz byli tak daleko, ze jsme to podrobne probiraly s doktorem a vim docela presne, co s tebou provadeji a je to dost drsne. Jit do toho nekolikrat i kvuli vlastnimu tehotensti je dost odvaha, o darcovstvi uz ani nemluvim.

Blossom napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Ronjo, ale ono to s tím souvisí a to dost. Já bych to neudělala, protože bych měla strach ze zdravotních následků, proto ani nepřemýšlím nad tím, zda by mi vadilo, kdyby někde pobíhalo moje dítko.

Jéééééé, to je zvláštní, jak jsme každá jiná.... Mě je představa, že někde běhají děti s mými geny docela příjemná. Tedy za samozřejmého předpokladu, že jsou vychovávány s láskou, což ale vymodlené děti v 99% případů jsou. Možná jsem psychicky trochu chlap, že  představu "rozmnožení mého rodu" vnímám v podstatě pozitivně... a nebo jsem třeba taky hodně neskromná, když považuju své geny za vhodné k většímu rozmnožení

Myslim, ze vymodlene deti nemusi mit vzdy dobry zivot.

Taky si myslím, že není nikde dáno, že vymodlené děti musí mít dobrý život.
Znám taky pár adoptovaných dětí, které jsou skvělé. A taky pár, které zase až tolik ne.
O sobě si myslím, že bych nechtěla ani umělé oplodnění. Odjakživa jsem toužila mít nějaké děťátko z děcáku, třeba i k svým vlastním. I umělé oplodnění mi přijde jako zásah do běhu přírody, ale chápu, že někdo ho upřednostní.
A což to, že v Anglii prošel zákon, který povoluje dělat klony člověka a zvířete.
Ve mně se perou pocity, jestli zasahovat do řízení chodu přírody nebo ne.
Kdoví. Už je vyrobená i umělá děloha. Možná jednou žádná žena rodit nebude a děti se budou "vyrábět" v umělé děloze.
Dokonalé? Naprogramované? Svět robotů?
Kdoví, co bude dál.
Snad se nevzdáme aspoň fyzického milování.

Selima napsal(a):

Elen, neviem ako ty, ja som si zatiaľ nevydupala nič... Vychovávala som dieťa, ktoré som neporodila, a nikdy som nerobila nič, vrátane brania hormónov, aby som nejako ovplyvnila, prekabátila prírodu. Ale možno pre dobrú vec... Neviem. A neviem ani, ako to majú druhí, a neprislúcha mi zaoberať sa tým.
Neviem totiž, čo je väčšia nadutosť, pýcha a tvrdohlavosť: Či presvedčenie, že moje gény sú také dobré, že ich treba rozmnožovať všetkými možnými spôsobmi; alebo presvedčenie, že nikto nedokáže mať rád dieťa tak ako ja a tak dobre ho vychovať. Oboje mi zaváňa fušovaním do remesla osudu, Bohu, prírode - nazvite si to ako chcete. Podľa mňa je najlepšie počkať si, aké situácie mi život prienesie do cesty a tie potom aktuálne riešiť podľa najlepšieho vedomia, svedomia a intuície.

Ja ale vim, ze ono dite by mohlo mit i lepsi matku nez ja, nakonec uz jsem to rekla , ale taky vim, ze by mohlo mit rodice strasne a i kdyby to riziko bylo treba jen jedno procento, uz to je pro mne moc.

O tobe si prave myslim, ze nejsi nasilnik v zadnem ohledu.

Kalik, až budeš mít TY menstruaci, tak můžeš kafrat.
Furt s tou menstruací. Kurnik. To je přeciž přírodní.

Upravil(a) majkafa (7. 11. 2008 17:50)

amba napsal(a):

Vajíčko je sice jen buňka, ale vyroste z ní plod a narodí se dítě. Moc bych na něj myslela a sžírala by mě nejistota, jestli mu někdo neubližuje a jestli mě nepotřebuje. Proto bych do toho nešla. I když dítě  porodí jiná žena, přece jen to je moje pokrevní dítě.
Ten, kdo  své vajíčko či spermii daruje, jistě udělá dobrý skutek a obdivuji ho za to, já bych to udělat nemohla.

Vůbec se nechci hlouběji pouštět do téhle debaty, jen chci říct, že jsem to měla dost podobně jako ty, Ambo.
Teprve když jsem začala docházet do centra asistované reprodukce a otevřela oči, tak jsem viděla, kolik párů se potýká s neplodností. Lidí plných lásky, připravených dávat, a nemůžou. Tyhle páry projdou těžkou zkouškou, tuhle léčbu nestabilní rozhádané páry neustojí, takže když už se dostanou do fáze, kdy je zapotřebí téhle krajní varianty a potřebují dárce nebo dárkyni, jsou silné a odhodlané, a takovým lidem bych se svoje vajíčko nebála svěřit, bude v těch nejlepších a nejláskyplnějších rukou.

Zdravim tuto diskuzi, necetla jsem ji ouplne celou, to se priznavam, ale chci taky prispet do chlivecku. Momentalne jsem ve fazi stimulace 7.den a bez problemu, zatim doufam,ze uspesne dostimuluji a vytvorim vyhovujici oocyty pro budouci maminku, ktera pak bude stastna jako blecha, ze ma v naruci svoje nadherny vonavy miminko....
Darcovstvi neberu jako kus sebe, ale jako mama krasne zdrave holcicky jsem ochotna toto podstoupit a pomoci tak zene, ktera nema funkcni vlastni vajecniky, ale je schopna dite donosit, porodit a vychovat. Myslim, ze o vajicko jako takove vubec nejde, jde o to, ze zena s ditetem "zije" od jeho zacatku, cimz je JEJI a ma k nemu maximalni pouto . Je prima si decko osvojit z detskeho domova, ale muj nazor je ten, ze to pouto tam rozhodne nemuze byt takove jako u vlastniho porozeneho potomka (i kdyz z darovaneho vajicka).
Ja stimulaci a hormonalni narez se vsemi moznymi komplikacemi podstupuji vicemene kvuli kamaradce, ktera je ve svych necelych 30 letech po prechodu a tim padem ji vajecniky nefunguji...doktori na to bohuzel prisli pozde, takze prechod probehl a kamoska ma smulu, proste uz z ni vajicko nevyzdimou ....
Co se tyce darcovstvi, nesetkala jsem se s tim, ze by prijali darkyni, ktera nema vlastni porozene dite ... vetsinou je podminka vek do 35 let a min. jeden porod za sebou.
Je fakt, ze co clovek to nazor  ....

Tak pro mě je to dodnes problém k nerozřešení...asi převažují aspekty mluvící prö dárcovství a nikdy jsem to nevnímala jako problém,dokud jsem neseděla v ordinaci nad papíry k IVF a měla se k tomu vyjádřit v souvislosti s mým vlastním potenc. darováním...měli jsme čas na rozmyšlenou,ale ani já ani přítel jsme si nedokázali ujasnit odpověď a rozhodnout se...sice k našemu IVF nakonec nedošlo,ale vůbec nevím,jak bych se rozhodovala...představa,že někde lítá moje dítě je šílená,divná,je to nepřirozený...ale pocit,že dělá radost kdysi nešťastnému páru navýsost hřejivý...vážně nevím, jak bych se rozhodla...asi bych do toho šla