šla bych do toho určitě

mirka.. napsal(a):

ahojte, zajímal by mě váš názor na darování vajíčka. Ne to zdravotní hledisko, že člověku rozhasí tělo hormonama, ale to vědomí, že někde bude vaše dítě a tak. přemýšlela jsem nad tím, že bych to nebrala jako moje, když by ho odnosila nějaká žena a porodila ho. a někomu by to pomohlo, kdo děti mít nemůže.

Já myslím, že bych do toho šla. Kdybych měla jistotu, že o "mé" dítě bude dobře postaráno, a že nějakému páru marně se snažícímu o dítě dám touto cestou smysl života a mému vajíčku, které by vlastně přišlo nazmar, dám šanci žít...

Znala jsem muže, který si na vojně přivydělával dárcovstvím spermatu. Přišlo mi to humanistické - dá nějakému páru možnost mít dítě aspoň z půlky geneticky "jejich". A on si tím trochu přivydělal, tak mi to přijde spojení příjemného s užitečným.

Já dárcovství vajíčka vnitřně cítím podobně jako třeba dárcovství krve, nebo kostní dřeně, to jsou přeci také vaše buňky. A tím, že je člověk někomu daruje, sobě moc neuškodí a jinému může nesmírně prospět.

majkafa napsal(a):

Petruša napsal(a):

naprostej souhlas. Jinak odejde vajíčko s menstruací a taky to nikomu nevadí... darovat vajíčko, znamená darovat vajíčko, ne dítě když neni oplodněný (to už jsem tu psala). Co byměla říkat taková slepice???

Já v tom cítím rozdíl. Protože když mám měsíčky, z těch vajíček se nestanou živí človíčci. Z tohoto ano.

Ano, že z toho něco nového krásného vznikne, to je jistě rozdíl

moje nemnožiť , deti už mám

   z etického hľadiska, možno keby som vedela, že deti nechcem mať a nebudem mať

   mi príde, že adopcia je to isté ako keď  žena porodí pre ňu cudzie dieťa, pre chlapa je to lepšie
   volila by som adopciu

KALIK napsal(a):

Ano, že z toho něco nového krásného vznikne, to je jistě rozdíl

Tak bychom se mohli dostat k interupovaným dětem, kde už něco nového krásného vzniklo, k antikoncepci, k omezování porodnosti v některých státech, k dětským domovům,  atd.
Nepotřebuju nikoho přesvědčovat o svém postoji. Je takový, jaký je. Stejně jako postoj žen, které by vajíčko darovaly. Nikdo z nás není kvůli svému postoji horší nebo lepší.

Upravil(a) majkafa (7. 11. 2008 10:05)

Já bych do toho také šla. Také vajíčko beru jako buňku a myslím, že hodně záleží i na výchově a....konec konců každý jsme na tom světě nakonec sám za sebe a jaký si to uděláme takové to máme...takže to potencionální miminko, které se z toho narodí, si ten svůj život stejně musí odžít po svém, ať už jsem bio rodičem já, nebo někdo jiný, ať už se mu dostalo v dětství to či ono......
Neumím si však představit, že bych to cizí vajíčko měla mít v sobě já...děti sice zatím nemám a stále doufám, že až bude čas, vše půjde dobře. Tudíž to neprožívám z té strany rodičů, kteří by strašně chtěli, ale nemohou, možná, že pak bych to vnímala určitě jinak....

Když porodí dítě, je její,

- o tom nie sú pochybnosti

aj keď ....možno niekedy sú    , právne, sociálne ..... áno

som sa tak zamyslela dieťa nepatrí nikomu, nie je to vec, ale človek, asi preto každý zvažuje odkiaľ pokiaľ si nastaví hranice

přimělo mě to zamyslet se nad dárcovství vajíčka x náhradní matka

dovedu si představit, že daruji vajíčko, ale že bych donosila dítě a dala ho jeho biologickým rodičům - to opravdu né

Jája napsal(a):

přimělo mě to zamyslet se nad dárcovství vajíčka x náhradní matka

dovedu si představit, že daruji vajíčko, ale že bych donosila dítě a dala ho jeho biologickým rodičům - to opravdu né

já taky ne

vajíčko je vajíčko, ale jak bych byla těhu a porodila, tak bych ho nedokázala dát

ale ještě dodám - jak se tu psalo, že pokud si ta žena přivede "dárkyni", tak přeskočí pořadník... tohle  bych asi nedokázala. Pokud bych darovala vajíčko, stálo by mě to "chvíli" u dr. a hotovo. Ale nechtěla bych vědět, kdo má z mého vajíčka dítě, protože by mi to asi nedalo a chtěla bych ho vidět. A nevim jak bych se pak cítíla, to si neumim představit.

to já bych taky nedokázala....

KALIK napsal(a):

Geny jsou pouze stavební plán, projekt. Jak bude ale výsledný objekt nakonec vypadat je ovlivněno nejenom geny, ale především výchovou, prostředím... Dnes už se mimo to špekuluje, že geny nejsou to jediné, co předává vlastnosti. To, že člověk má takové a takové geny ještě neznamená, že jsou funkční. Mohou být třeba blokovány. Co potom vyleze z genů je vážně loterie

Kaliku, loterie je to každopádně. Ale dle mých životních zkušeností (třeba s vlastními dětmi), ale i dle načteného materiálu, to vidím tak, že tak asi 80% osobnosti je dáno geny, a jen ten zbytek výchovou, prostředím.
Proto, kdybych nemohla mít děti, tak bych rozhodně preferovala cestu přijmout dárcovské vajíčko oplodněné mým partnerem, a prožít normální těhotenství, porod a vše, co s tím přirozeně souvisí. Po mých zkušenostech s výchovou svých dětí (už dobře vím, že s některými vrozenými vlastnostmi se takřka nedá hnout ani sebelepší výchovou)  bych neměla odvahu k adopci, přiznávám. Ty děti z dětských domovů mají bohužel většinou geny svých v lepším případě nezodpovědných, ale v horším případě kriminálních rodičů, a ty geny se bohužel přes sebevětší výchovné úsilí někde projeví. Znám to ze svého okolí, znám víc dětí adoptovaných a asi v polovině případů se dítě po pubertě zcela trhlo a začlo žít stylem svých biologických rodičů, přestože je nikdy nevidělo. Prostě - asi v půlce případů to s adopcí dopadá blbě. (Viz kniha Terezy Boučkové Rok kohouta).
Já bych na adopci odvahu neměla, ale o to víc si vážím těch, kdo tu odvahu mají a jdou do toho přes všechna rizika a dají opuštěnému dítěti domov.

Upravil(a) Blossom (7. 11. 2008 10:39)