příště :-)

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Nemá smysl tedy pracovat na vztahu, ale na sobě

Pan, jak jinak chceš pracovat na vztahu, než prací na sobě? Pro mě je to to samý.
Nemusíme spolu souhlasit, ale já osobně nechápu PROČ by někdo měl zahejbat, pokud má vztah a nemá v něm problém. Leda, že by mu ten partner v sexu nestačil (nebo v něčem jiném). A pak už problém má, ne?
Prostě, pokud doma mám to (toho), po čem (po kom) skutečně toužím - přece nebudu hledat něco (někoho) jiného

To je možné..že ty ne
Jiný třeba zase ano.
Ale myslím, že ani ostatní nehledají - už to tu padlo: to se neplánuje, to se žije.
A tak jako můžeš - jsi schopná - milovat dva muže, hezky jednoho PO druhém, tak se ti může i v životě stát, že prostě miluješ oba NAJEDNOU.
Taky nemusíš všechno chápat, prostě to nech být. Mohlo by se stát, a ty moc dobře víš, že to tak funguje, že když NECHÁPEŠ, příjde názorná a realná lekce... Pak URČITĚ pochopíš.
Chceš to chápat i za tuhle cenu?

Martinka1 napsal(a):

Ještě trošku jinak:
ano, nevěra může být ve vztahu, který je v pořádku - pokud je nevěra pro OBA partnery přijatelná, oba ji tomu druhému odsouhlasí a nemají s tím žádný problém.
Ale pokud to tak není, tj. nevěra je skrytá (protože by partnerovi vadila), nebo se provalí - a partnerům vadí - je to známka problému ve vztahu.
Pokud by to problém nebyl, tak by to partneři neřešili a popřáli si vzájemně pěkné zážitky při sexu s někým jiným!!!

Jaký KONKRETNÍ problém tam vidíš?

Pandorraa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Nemá smysl tedy pracovat na vztahu, ale na sobě

Pan, jak jinak chceš pracovat na vztahu, než prací na sobě? Pro mě je to to samý.
Nemusíme spolu souhlasit, ale já osobně nechápu PROČ by někdo měl zahejbat, pokud má vztah a nemá v něm problém. Leda, že by mu ten partner v sexu nestačil (nebo v něčem jiném). A pak už problém má, ne?
Prostě, pokud doma mám to (toho), po čem (po kom) skutečně toužím - přece nebudu hledat něco (někoho) jiného

To je možné..že ty ne
Jiný třeba zase ano.
Ale myslím, že ani ostatní nehledají - už to tu padlo: to se neplánuje, to se žije.
A tak jako můžeš - jsi schopná - milovat dva muže, hezky jednoho PO druhém, tak se ti může i v životě stát, že prostě miluješ oba NAJEDNOU.
Taky nemusíš všechno chápat, prostě to nech být. Mohlo by se stát, a ty moc dobře víš, že to tak funguje, že když NECHÁPEŠ, příjde názorná a realná lekce... Pak URČITĚ pochopíš.
Chceš to chápat i za tuhle cenu?

Ajaj ten zákon přitažlivosti je ale sviňa, co? 

Evice napsal(a):

jediným jistě ne hmm ale mám pocit, že tahle společnost je k nevěře hooodně tolerantní roll

Možná Martinka to vidí dost černobíle.

Tolerance je důležitá, ne? Žiju, nejlépe, jak umím, a to předpokládám i u ostatních. Naco odsuzovat, rýpat.

Já si myslím, že mi není nic do toho, zda sousedovic Anče ten její zahne, nebo ne. Je to jejich vztah, tak nemůžu vědět, jak to mají. Pokud se bude trápit, neřeknu, je mi líto, že ti zahnul, ale je mi líto, že se trápíš.

ano, tolerance je hodně důležitá - ale asi v tom úhlu pohledu, v které se nás to bytostně dotýká.
např. jestli sousedovic Anče zahýbá manžel, nebo ona sama zahýbá - jistě do toho mi nic není, mohu jí říct, že je mi líto, že se trápíš, ale jestli sousedovic Anča zahýbá s mým mužem, do toho už mi je až dost, nemyslíš? Tolerovat Anču v tomto případě jaksi z mé strany by nešlo - z tvé ano? Jak to bude se sousedovic Ančou, když ji nachytáš u sebe v ložnoci s tvým manželem? Jistě, ty to nebudeš vidět černobíle - jakou barvou to uvidíš? Růžovou, bleděmodrou, nebo v jiné nuanci? nebo třeba uvidíš rudě, co? No a pokud náhodou tvůj manžel nachytá sousedovic Pepu s tebou, měl by být asi tolerantní? K tobě? K Pepovi? Řekneš Anče, je mi líto, že se trápíš? Tohle je žití, jak nejlépe umím?

Evice napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Evice napsal(a):

jediným jistě ne hmm ale mám pocit, že tahle společnost je k nevěře hooodně tolerantní roll

Možná Martinka to vidí dost černobíle.

Tolerance je důležitá, ne? Žiju, nejlépe, jak umím, a to předpokládám i u ostatních. Naco odsuzovat, rýpat.

Já si myslím, že mi není nic do toho, zda sousedovic Anče ten její zahne, nebo ne. Je to jejich vztah, tak nemůžu vědět, jak to mají. Pokud se bude trápit, neřeknu, je mi líto, že ti zahnul, ale je mi líto, že se trápíš.

ano, tolerance je hodně důležitá - ale asi v tom úhlu pohledu, v které se nás to bytostně dotýká.
např. jestli sousedovic Anče zahýbá manžel, nebo ona sama zahýbá - jistě do toho mi nic není, mohu jí říct, že je mi líto, že se trápíš, ale jestli sousedovic Anča zahýbá s mým mužem, do toho už mi je až dost, nemyslíš? Tolerovat Anču v tomto případě jaksi z mé strany by nešlo - z tvé ano? Jak to bude se sousedovic Ančou, když ji nachytáš u sebe v ložnoci s tvým manželem? Jistě, ty to nebudeš vidět černobíle - jakou barvou to uvidíš? Růžovou, bleděmodrou, nebo v jiné nuanci? nebo třeba uvidíš rudě, co? No a pokud náhodou tvůj manžel nachytá sousedovic Pepu s tebou, měl by být asi tolerantní? K tobě? K Pepovi? Řekneš Anče, je mi líto, že se trápíš? Tohle je žití, jak nejlépe umím?

Promiň, ale mám pocit, že se mě snažíš natáhnout do nějakých svých nevyřešených problémů. Snad jsem ti nikdy neublížila, a nikomu vědomě neubližuju.
Tohle co píšeš, je řešení okamžiku.
Pominu, nějaké představy kdo koho chytí v posteli. Umíš tedy žít líp. Jak? Chytneš sousedovic nevěrníka a vyhodíš ho z okna? Myslíš, že pak Anča bude šťastná? Nebo Anču obejmeš, necháš jí vybrečet a znova se postavit na nohy?

Ale vůbec se tě nesnažím zatáhnout do nějakých problémů - pouze reaguji na to, co jsi napsala. Na to, že tolerovat lze cokoliv, ale na to já říkám - jde o úhel pohledu. Bude-li se to týkat tebe, budeš mít jinou toleranci, než, když se to bude týkat pouze Anči - tam ji možná polituješ, obejmeš a necháš postavit na nohy...ale, zase, co když právě TY budeš ten třetí element v jejich vztahu? Píšu to proto, že jsi sama napsala, že neřešíš, zda budeš nevěrná, i když budeš šťastná a spokojená ve vztahu. Myslíš, že to obejmutí, nechání vybrečet té Anče nějak pomůže? Bude ona k tobě tolerantní, tak, jak si to představuješ? Bude-li Ančin Pepa nevěrný někde s někým jiným, Anču obejmu, nechám ji vybrečet, bude-li chtít, pomůžu ji postavit na nohy - i kdyby to mělo znamenat vyhodit Pepu (ne z okna, tím bychom Anče nepomohly), bude-li však Ančin Pepa nevěrný se mnou - asi bych se ji bála přijít do cesty - nevím, jak ty, ale ty by si možná Anču přesvědčovala o toleranci, nejen k nevěrnému Pepovi, ale i k tobě
Nikdy si mi neublížila, já snad tobě také ne, tohle je čistě diskuze....
Jestli umím žít líp? Nevím - ale myslím si to. Už to vidím, jak se tu na mě kdekdo sesype - ale já osobně bych jakýkoliv problém neřešila nevěrou. Natož abych byla spokojená ve vztahu a nějakou nevěrou bych ho mohla zničit. Jen pro tu touhu, o které si psala.

ffly napsal(a):

Lakino no vidíš jak si šikovná holka, kdo ti to řikal

no vy všichni tady,je to příliš krásné,abych tomu věřila,ale nejvíce mě těší,že jsem se zbavila myšlenek na bm a zášti k mužům,bylo mi sice dobře samotné,ale ted mě vše nějak více baví....

Evice napsal(a):

Nápodobně. A takhle si to budeme ujasňovat až do samého konce.

V podstatě asi ano. Svět, naše okolí, se mění a my s ním. Ale myslím si, že není špatné mít nějaké zásady a pravidla. A pokud se stane, že je poruším, měla bych aspoň vědět proč a být připravená na důsledky

Upravil(a) bloncka (8. 11. 2008 15:32)

Evice napsal(a):

Jenom pro upřesnění, neobhajuju nevěru, jako takovou, jenom právo lidí myslet a žít podle svého.

Navíc nevěra jako "taková" je jen učební lekce a to pro všechny zúčastněné, nic víc, nic míň

pomněnka napsal(a):

Evice napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

evice, měla jsem na mysli společnost podváděné partnery většinou nepříjemně a bolestivě zasáhne, ať tvrdí, že oni by tohle neřešili jak chtějí ...

Jo, tak to máš pravdu. Společnost se prostě mění, ať už se nám to líbí nebo ne.

A už jste se zamysleli, proč to těm podváděným partnerům tolik vadí? Není to jejich zraněné ego, jejich očekávání toho, že to bude jen podle nich? Není to v naší výchově, která je nám po staletí vtloukána do hlavy, že jen jednoho partnera mít je jediné a správné? A jsme tady na té zemi proto abychom si našli jednoho partnera, vychovali s ním potomky a sním i zemřeli?

zase se jedna postřelená ozvala
pomněnko, proč by to mělo být o zraněném egu ? možná v tom jistou roli hraje, ale proč nejsi schopná přijmout fakt, že každej jsme jinej a že někdo bere nevěru jen jako nepříjemnou součást života, se kterou v klidu a pohodě může žít a někdo ji bere jako zradu ?
proč jen proto, že tobě samotné nedělá problém šup sem s jedním, šup sem s druhým, očekáváš, že to takhle máme všechny ? je to pro tebe těžké pochopit, že jsou i ti, kterým vyhovuje mít jednoho partnera bez ohledu na výchovu a podobný věci, kterýma se tady oháníš ?

Upravil(a) PPavlaa (8. 11. 2008 16:17)

Evice napsal(a):

Myslím, že vím, co chceš říct. Nevěra dvou, zraní třetího. A ti dva by na to měli myslet. Tak nějak? Je to tak, nezraňuj jiné, sebe, snaž se vcítit. Dej všechno co máš, pokud chceš a můžeš. Není cesty bez křižovatky.

Jenom pro upřesnění, neobhajuju nevěru, jako takovou, jenom právo lidí myslet a žít podle svého.

To souhlasím, každý má právo myslet a jednat dle svého - ale myslet a jednat tak, aby druhému neublížil, ať už je to ten nevěrný manžel, nebo i ta milenka, co se mermomocí cpe do vztahu těch dvou... a upřímně řečeno, někdy je to hodně velká vtěrka, jak ona zrovna toho chlapa chce., a kolikrát ten chlap nemá odvahu (je to srab) říct, je konec.
Ano - myslela jsem přesně toto - ti dva by měli myslet na toho třetího, třeba i čtvrtého a také nezapomenout na děti z obou svazků, protože všech se to dotýká, ač si ti dva myslí, že ne, že je to pouze jejich záležitost.
Proto jsem tu mnohokrát psala svůj názor, že pokud mi to doma nějakým způsobem neklape - máme teda problém - je potřeba ho řešit, pokud je ten problém tak velký, že už nemám sílu, nebo i chuť ho řešit, dořeším především celý svůj vztah - ukončím ho a pak s čistým stolem jdu dál. Domnívat se, že nevěrou, nebo nějakým tím hledáním, co mi doma chybí, vyřeším ten konkrétní problém, je blbost na entou, ten problém jen zahrabu někam hluboko, aby právě v té nejneočekávanější době vyplul v plné síle napovrch. Nemám pak k řešení už jen ten konkrétní problém, nabalilo se mi těch problémů trochu víc - a řešit v napjaté situaci několik problému najednou je záhul nejen pro toho jednoho, je to záhul i pro toho druhého. V době, kdy by se mohl ještě nějak vyřešit původní problém a mohlo se jet tak nějak dál, nastupují další problémy, a další řešení, už to není tak jednoduché, už je zapotřebí právě hodně té tolerance k překousnutí ne jednoho ale mnoha nakupených problémů. Začne to třeba špatnou komunikací... ta by se dala ještě nějak vyřešit, ale když ten druhý místo toho, aby řešil doma jde a začne si tu komunikaci hledat jinde - a pak se to provalí, už má na řešení nejen tu komunikaci, ale i tu nevěru. A je to i o větším ublížení tomu druhému. Jistě, někdo řekne EGO - ale není to jen o egu, je to o citech, o důvěře. Např. špatnou komunikací nezničíte důvěru, ale zničíte ji tím, když tu nekomunikaci jdete hledat jinam, místo, aby jste ji začali znova hledat doma. Nemusí jít jen o komunikaci, může jít o cokoliv, může jít i o blbosti, co nechcete řešit...druhý jde a začne je řešit jinde a zjišťuje, že ta blbost zas není taková blbost..
prostě když je něco, zkusit to nejdřív řešit doma, nelze-li to řešit, zaměřím se tedy na sebe (koníčky, kamarádky a bla bla - vždyť ten vztah přeci funguje, tak proč ho rozbíjet kvůli blbosti) a pokud je to neřešitelný problém, druhý ani nereaguje na nějaké ty impulsy, tak přemýšlím, zda s tímto člověkem dál žít, zda tedy není lepší najít něco jinde - takže to vyřeším jednou provždy - ukončím nevyhovující vztah.

Ve fázi zamilovanosti jsem neměla potřebu zkoušet to jinde

Po 15. letém manželství, to už je o něčem jiném, zvláště, když partner je hodně dominantní a potřeby toho druhého vnímá okrajově, nebo vůbec.

Odjela jsem do lázní  a s radostí jsem si užívala flirtování. Bylo to bezva, ale dál jsem to nepustila, měla jsem svého muže stále ráda a se svou nevěrou bych se mu neuměla podívat do očí.
Odjel do lázní on a přijel jiný člověk. Beru lázně jako svět sám pro sebe. Co se upeče v lázních, nemá jejich rámec překročit. A on ho překročil.
Zbořil  ve mně poslední zábrany.
Stále to byl muž mého života, ale už jsem dokázala být nevěrná bez výčitek svědomí a pohled do jeho nevěrných očí už mi nedělal potíže. Nevěru jsem nevyhledávala, ale ani jsem si ji nezakázala.

Jsem rozvedená 13 let , čistila jsem rozvod snad ze všech stran, už bych s tím mužem nemohla znova žít, ale někde  hodně hluboko v sobě cítím, že je to on, mého srdce šampion.
takže za posledních 33 let je to v zásadě poslední muž, kterého jsem upřimně  milovala  srdce tělem a i duší.  možná tam někde bude nějaká smlouva na věky věkův, nebo nějaký nezpracovaný slib.
Martinko, Ty mi rozumíš, Viď?

PPavlaa napsal(a):

zase se jedna postřelená ozvala
pomněnko, proč by to mělo být o zraněném egu ? možná v tom jistou roli hraje, ale proč nejsi schopná přijmout fakt, že každej jsme jinej a že někdo bere nevěru jen jako nepříjemnou součást života, se kterou v klidu a pohodě může žít a někdo ji bere jako zradu ?

Já s Pomněnkou naopak souhlasím, a stejně tak i s Vandiným: "Není to zrada", ale na rozdíl od Tebe, Zklamané a ostatních bojovnic za krédo: "S věrností na věčné časy a nikdy jinak" neurážím ani nenapadám členky tábora oponentů a dokážu je i pochopit. Tolik asi k tématu...

Upravil(a) Mikeš (8. 11. 2008 17:36)