Martinko, stačí se ponořit do starších témat, tohle se tu řešilo už mockrát.....pravda je, že to většinou skončilo nedohodou dvou neústupných táborů.

Marti já si myslím, že to takhle nejde generalizovat. Teď můžu být přesvědčena, že nezahnu, ale pak se mi zapalej lejtka, přijde nějakej Brad Pitt a jaká jsem byla.....
A pokud to má být dosavadní zkušenost - tak ne, pokud jsem byla vztahu spokojená, tak jsem nezahla.

Spíš si myslím, že stát se to může přes všechno blaho a rozkoš doma, 100% jistota není nikdy.

Já jsem prý celé roky vypadala navenek náramně blaženě s rodinkou.
Paradoxně když jsem měla vztah "mimo", byla jsem nejšťastnější a nejspokojenější i doma, protože to, co nedal (nechtěl, nemohl dát) můj muž, našla jsem jinde. Zapadlo to do sebe a já měla "všechno", dá-li se to tak říct.
I můj muž tehdy tvrdil, že jsem jak vyměněná a pochvaloval si to.

Takže hlavně bych nepaušalizovala, neškatulkovala, nevymezovala .

co mám říct já?
Martinko - šedá je teorie a zelený strom života. Koukni někdy kolem sebe. Nebo žiješ v ZOO pro Martinky?

Já se snažila mluvit a řešit, zbytečně... Pak jsem řešila po svém - a taky jsem měla jasno, že neodejdu.

Až já budu tam, kde Hrošánek... to bude nirvána ...

jo! zamilovanost! ta tomu dokáže zabránit, protože zamilovat se naráz do dvou jde asi špatně. Okouzlení, to je jiné.

Sadalsuud napsal(a):

Až já budu tam, kde Hrošánek... to bude nirvána ...

Taky, taky si to říkám.

Nikdy jsem nezahla. Ale pozor, byly chvíle, kdy jsem v tom vztahu určitě nebyla 100% šťastná. Takže ti asi taky ta teorie trochu hapruje,ne?
A víš, proč jsem nezahla? Ne z nějakého morálního hlediska. Ale protože šlo o muže, do kterých bych se lehce zamilovala a já v tom pak neumím chodit. Trápila bych se. Takže jsem zametla rychle stopy, v sobě potlačila doutnající city a začala myslet zase hlavou.
Takže proto mi tak děsně vadí,když někdo říká, já bych nikdy! To nevíme. Já jsem ještě mladá, mám před sebou tolik let života a doufám, že klidně někdy ve šťastném manželství. Ale takové ty fatální výroky na život a na smrt, to nemám ráda.

Martinka1 napsal(a):

Zakládám tohle téma proto, abychom nezanášeli další témata.
Otázka - na vás - zní:

Pokud jste zamilovaní, spokojení ve vztahu, spokojení s partnerem a ve vztahu šťastní - přesto zahnete?

Protože, pořád mě všichni přesvědčujete, že ano - chlap i když je spokojený atd. - zahne.

Chlapi: je to pravda?
Ženy: a jak je to u vás?

Já za sebe: mám-li vztah, na kterém mi záleží - nezahýbám.

Zajímalo by mě, kdo to máte jinak!!! A proč. Jaké myšlenkové (a jiné) pochody vám běží hlavou (jinýma částma těla).

pokud bych byla opravdu štastna, což si ve spojitosti s chlapem nedovedu představit, tak by mne ani nenapadlo.Nevěrou člověk kompenzuje něco , co mu chybí , at už je to cokoli.

Klubko napsal(a):

Takže proto mi tak děsně vadí,když někdo říká, já bych nikdy!

Klubko, ale tady nikdo nepíše "já bych nikdy".

Tohle téma jsem založila z toho důvodu, že mi právě nesedí tvrzení typu "chlap zahne VŽDYCKY, i když je ve vztahu spokojenej"...

Já vnímám nevěru jako známku, že původní vztah není v pořádku. Kdyby v pořádku byl, nevěra by nemusela vzniknout.

Klubko napsal(a):

"chlap zahne VŽDYCKY, i když je ve vztahu spokojenej"...

POčkej, ale tohle nikdo ani u těch snubních prstýnků netvrdil. Že každý a vždy. Ale že někdo pochybuje, to snad může,ne?
Já teda za žádného chlapa ruku do ohně nedám na celý život:)

Není potřeba dávat ruku do ohně...

ale co si myslím že potřeba je - uvědomit si, že když k nevěře dojde, tak tomu předcházelo něco - a to něco je "neřešený problém ve vztahu".

Jediný co se snažím říct je, že pokud je člověk ve vztahu opravdu spokojený (a ne že si to jen nalhává), že nemá potřebu zahýbat.

Ta potřeba přichází teprve tehdy, když člověk začne z nějakého důvodu být nespokojený - a pokud to neřeší, tak to pak "řeší" nevěrou.

Asi to neumím dobře vysvětlit, že to nechápete.