Je to složitý, jenom vědět, jak z toho ven

Tak ju. Hlavně, že všechny cesty vedou do Říma... Snad i kombinace více cest účinek znásobí

jinak- asi bych vybrala tu kratší a intenzivnější

Upravil(a) Yohanna (6. 11. 2008 17:13)

Somaia napsal(a):

.
.
7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
.

yohanna máš pekný nick

pre mňa - možno aj pre teba ? - z dôverou v lásku  prijať  všetky nové skúsenosti - celé snaženie sa o bábetko  

Yohanna napsal(a):

Jak se snažit o dítě (z duch. hlediska)??

Hlavně s láskou

Děkuji vám všem za rady, nějak si to přeberu

Jenom Tuli (i ostatní) - troufám si tvrdit, i když sáhnu hluboko do nitra, že to, že bych si o sobě myslela, že jsem ta dobrá a všichni okolo mne špatní, není pravda. Myslím, že v každém z nás je něco dobrého a něco špatného.  A že těch nedobrých vlastností mám - jen je asi nezmiňuji v souvislosti s tímto tématem. To neznamená, že bych měla o sobě skvělé mínění a neprala se sama se sebou. To se teda peru víc než dost, možná to je ještě umocněné tím mým prokletým znamením (blíženci). A co se týče ega - mám ho určitě a je u mě silné, i když se navenek neumí projevit, dusím ho v sobě, ale na druhou stranu neznám snad nikoho, kdo by aspoň trochu egoistický nebyl... snad je to přirozené prapůvodně souvisí se sebezachováním... (??) Ego si žádá děti, ego chce, aby se jeho děti měly dobře, ego pomáhá ostatním lidem... Zkrátka si myslím, že ego vlastně ovládá snad všechno dění v našem životě - toť má teorie

Yohanna napsal(a):

Děkuji vám všem za rady, nějak si to přeberu

Jenom Tuli (i ostatní) - troufám si tvrdit, i když sáhnu hluboko do nitra, že to, že bych si o sobě myslela, že jsem ta dobrá a všichni okolo mne špatní, není pravda. Myslím, že v každém z nás je něco dobrého a něco špatného.  A že těch nedobrých vlastností mám - jen je asi nezmiňuji v souvislosti s tímto tématem. To neznamená, že bych měla o sobě skvělé mínění a neprala se sama se sebou. To se teda peru víc než dost, možná to je ještě umocněné tím mým prokletým znamením (blíženci). A co se týče ega - mám ho určitě a je u mě silné, i když se navenek neumí projevit, dusím ho v sobě, ale na druhou stranu neznám snad nikoho, kdo by aspoň trochu egoistický nebyl... snad je to přirozené prapůvodně souvisí se sebezachováním... (??) Ego si žádá děti, ego chce, aby se jeho děti měly dobře, ego pomáhá ostatním lidem... Zkrátka si myslím, že ego vlastně ovládá snad všechno dění v našem životě - toť má teorie

No dovol, jako PROKLETÉ znamení? Já jsem taky blíženec a jsem na to hrdá :-)

Yohanna napsal(a):

Jájo, mám to vzdát a nestydět se za svou tmavou stránku? Jak to člověka udělá dobrým? Ne, to opravdu nerýpu, jen bych chtěla vědět, co se stane, jaký je člověk, který přijme svou temnou bohyni - vyrovnaný? Má víc energe, kterou může vědomě nasměrovat tam, kam je to žádoucí?? Vždy jsem měla strach to zlé, to, co v sobě nechci, přijmout. Co když pak budu zlá? To nechci...tak nevím

Katafyge - díky za pochvalu Ano, dřív ne, ale dospěla jsem k tomu, že to, co bylo, je pro to, abych si třeba dítěte víc vážila, nebo nevím... zkrátka nic se neděje náhodou (jen se přiznám, že dlouho se mi další nezdary přijímat nechce )

Ano, pokud přijmeš svou temnou stránku, staneš se - celá, celistvá - a to je podle mě ta správná cesta. Stát se celým, celistvým, úplným... přijmout všechny stránky sama sebe. Jen tak si budeš připadat plná, celá - nebude Tě nikde žádný kousek (psychický) chybět.

A postřeh - STRAŠNĚ TLAČÍŠ NA PILU... dítě přijde až samo bude chtít, ne když Ty mu to přikážeš...

Jéé, Marti, promiň, neříkám, že jiný blíženec nemůže bát dobrý Jen jsem se s ním u sebe ještě nějak nesrovnala, neustále mi bylo předkládáno, hlavně když jsem byla malá, jak je to hrozné znamení, že jsem jako můj otec ( taky blíženec, domácí násilí, psychický teror, alkoholismus atd.), no a do toho jsem se sama jednou s mužem v blížencích zapletla - musím říct, že to byl docela adrenalin a v té době, možná jsem byla trochu duševně masochistická, mi to vyhovovalo, tenkrát jsem si vlastně libovala ve vlastní nespokojenosti v tom vztahu a byl to člověk, se kterým mě neustálý boj nějak naplňoval. Tedy musím říct, naštěstí to bylo jen půl roku, jinak by mě to úplně vycuclo ... Zatím jsem neměla dobré zkušenosti a nějak asi předpokládám, že ve mně taky tím pádem někde shovaný "ďábel" Ale jinak mám kamarádky v blížencích a jsou moc fajn, ty, co znám, si umí naplno užívat života a jsou veselé, nejsou tak divné, jako já

To jen pro vysvětlení, proč své znamení mám za prokleté

Marti díky, už jsem si tu knížku on.line zamluvila v knihovně, přece jen raději čtu z papíru, navíc knížky krááásně voní

Upravil(a) Yohanna (7. 11. 2008 11:51)

Yohanko, já znám několk blížeňkyň (to je teda slovo! ) a všechny jsou skvělý. Ono to není o znamení. Máš z dětství v hlavě spoustu vzorců chování, které tě kdysi chránily, ale dnes už ti ubližují. Máme to tak všichni a holt nám nezbyde, než je postupně najít a přepsat. Ale nenech se vystresovat, že to musíš zvládnout teď hned. Nejde věci, které jsme si ukládali spoustu a spoustu let do hlávky, najednou změnit. Postupně, v klidu, netlačit urputně na pilu.

Jájo díky, s tím masem je to u nás stejný, vzorec v rodině je, co se týče jídla: Nejvíc a nejlepší má chlap (i když nic nedělá a tloustne), potom děti a ženská jenom vařit, otročit a bez masa, jenom brambory nebo nejlíp - načmuchat se páry a vylízat hrnec k obědu Prostě klasika. Takové přežitky a stejně se to člověka drží, viď?
No u nás byla dost tvrdá výchova, máma na mě byla sama, sestra o 9 let starší dávno v čudu a máma taky celý týden v čudu v práci - doma jen na jeden den o víkendu, bez peněz, v lednici celer a pár věcí, co se prostě nedají jíst, škola, brigády, sem tam udělat stojku a mámě pěkně věnovat výdělek z brigády... no jsem ráda, že už jsem pryč I když mámu mám ráda, taky umí i dnes pěkně citově vydírat a neustále ji vlastně ve svém životě "vidím za zády", jak hlásá že musím být perfektní, spolehlivá, za dvojku ze školy vynadáno, za trojku výprask řemenem... No byla u nás doma sranda... Ale jsem za to ráda a nelituju toho, to jen aby to nevypadalo, že se tady lituju, to vůbec. V něčem to člověka asi omezí, ale jinak posune dál... Teď mám spíš problém s manželem, tam byl pravý opak - nemusel nic, měl všechno, maminčin mazánek, šetřit neumě, vážit si věcí neuměl... No hrůza
Neměla jsi to doma na obdobné bázi?? Já jen, že s tím masem je to stejný, tak jestli se neshodujeme ještě jinde.

Hani, vynasnažím se pomalu, ale chci být skvělá a dokonalá teď hned!! dělám si srandu, budu na tom pracovat, ale musím říct, že hnus je, co dělám často - do něčeho se pustit a jak nemám hned výsledek, tak mě to přestane bavit a už mě zajímá deset jiných věcí okolo

Upravil(a) Yohanna (7. 11. 2008 12:16)

jsi tu dokonalou tam dopsala - dokonalá jsem já ani ty nejsi dokonalejší než já

Yohanna napsal(a):

No Jájo, to teda teď určitě nejsem a už asi nikdy nebudu

fígl je v tom, že dokonalá už jsi - dokonalá jsi taková jaká jsi
všichni jsme stvořeni dokonalí - ale je na nás jak s tím naložíme, když se budeme snažit bejt dokonalejší než dokonalý (to je blbost takhle napsaný, co) tak se budeme od dokonalosti vzdalovat

Yohanna napsal(a):

Hani, vynasnažím se pomalu, ale chci být skvělá a dokonalá teď hned!! dělám si srandu, budu na tom pracovat, ale musím říct, že hnus je, co dělám často - do něčeho se pustit a jak nemám hned výsledek, tak mě to přestane bavit a už mě zajímá deset jiných věcí okolo

Že by blíženec? Já to mám taky, z toho si nic nedělej :-) Dá se s tím žít