Ne ,asi to náhoda není, ale taky to nemusí být nic , čeho je třeba se nějak zvlášť děsit. Je naprosto normální, že většina malých dětí, než se jim uzavře fontanela vnímají i věci, které už dospělí dááávno ne .
Podobný problém měl s dětičkami můj bratr, nebral to na lehkou váhu, nedělal si z nich legraci ,jako někteří jiní dospělí. Zjistil o co jde, že bydlí ve starší zástavbě, kde se může nějaký ten "energetický " problém projevovat. Udělali doma společně očistu od negativních energií a je klid, děti přestaly duchy vnímat.
P.S. v tvém případě bych nic neřešila, jen tomu nechala volný průběh... možná, že t někdy neco bude moci třeba syn objasnit sám a nebo to odezní.

Upravil(a) Somaia (5. 11. 2008 19:54)

Tak nase Myruska taky hodne ukazovala do temnych rohu. Clovek z toho ma blby pocit, zvlast kdyz vidi, ze to ditko je presvedcene o tom, ze tam nekdo je.

Je to bežné, moje všetky deti takto videli a vidia (teda prostredná dcéra teraz trochu menej- má 9). Nie vždy sú to duchovia, môžu vidieť aj iné bytosti prírody - škriatkov a pod. Napokon, tých vidím aj ja s manželkou - takže žiaden strach. Pokiaľ sa jedná o cintoríny, tam sa nezdržujú práve svetlí duchovia a týmto miestam by som sa s dieťaťom vyhýbal.

Stranpi taky jsem slyšela že malý děti vidí duchy. Sárinka se doma taky občas zahledí a říká "pán".... a když byla menší tak měla strašný děsy, občas se zahleděla a pak uplně strnula a začala hystericky řvát. Ale to víš co viděla to se asi nikdy nedozvím. Každopádně já jsem stará duchařka a na tyhle věci věřím a mám z nich husí kůži.

Můj příbuzný viděl duchy i ve 14 letech. Byli jsme za jedním člověkem a ten mu to vidění nějak zablokoval a už to nevnímá.

Stranpa napsal(a):

Neděste me a proč to tak je?
Julo..to je jasný,že nebudu choditt s klukem na hřbitov,ale prostě je to hezká prochajda kolem a kolem...a jak jsem již psala,je to malé mestečko,pár desítek obyvatel...člověk si moc nevybere kam,po poli se jde špatne a fara je hnedle za námestím..jak to většinou bývá..ufff,uplně mi je težko

Stranpa,
deti maji naprosto jine vnimani reality.To ze vidi neco ,co Ty videt nedokazes neni duvodem k tomu se desit. Proste to tak je i kdyz to racionalni mysleni neni schopny pochopit.
Rekla bych ze je dulezity se tomu desu co se v Tobe ma chut vzdouvat,nepodlehat a nepodrizovat. Dulezity je, ze kluk neni vydeseny. 

Jejda ,vy mě děsíte,i když něco podobného mě napadlo,leč si to zakazuju. Neb se booojím . Moje malá holčička se asi před měsícem začala dívat ke stropu,máme tam zavěšený tmavě modrý zásobník na hračky z ikea. Začala ze dne na den,při probuzení (jen při denním spánku, v noci to nedělá,tedy  spíše za světla) úplně hystericky křičet,vypadalo to až jako hysterický záchvat,úplně se celá klepala, koukala se nahoru a ukazovala tam prstíkem. Byla tak vyděšená,pohled na ni mě upřímně vylekal. Musela jsem jí hned brát do náruče. Opakovalo se to několikrát,s tímhle šokem. Tak jsem ji vždy chovala a uklidňovala,že tam nic není. Trvá to doteď,ale už nekřičí,pouze stále do oněch míst ukazuje prstíkem . Dávám ji spávat hlavičkou naopak,aby tam po probuzení neviděla a je klid. Ale stále tam ukazuje.Snad už se ani tak nebojí,ve dne tam chodí,poměrně často,chce tam vzít na ruky a přitom tam ukazuje prstíkem,ale už nevypadá vystrašeně.
  Máte nějakou radu,je to zlé nebo se není čeho bát?  Ona se mi nejdřív při uspávání dívala zvědavě za záda,vlastně takhle to začalo,ale nebála se,jen se koukala. Podotýkám,že tam nic není,jen okna,večer zatažená závěsem,jinak vůbec nic. Ovšem já už jsem tenkrát si říkala,že jestli mi tohle bude dělat,že se asi po.... Jsem ustrašenec . A pak začalo tohle děšení se. Panebože,já se podělám,já jsem dnes doma sama,manža jel pryč   Takže dnes večer bude zase moje oblíbené: dobro,světlo a láska...dobro světlo a láska

Upravil(a) Sarana (28. 11. 2008 22:26)

V jedné pohádce byla krásná říkanka :"Malé děti duchy vidí, jsou jen na půl v světě lidí" - a tak to doopravdy je. Všechny malé děti, co znám si do určitého věku povídaly s různými kouty v místnosti, na balkóně holčička mé známé měla "mámu" atd. Zřejmě tam vnímá nějakou energii někoho, kdo je podobný babí. Není to nic neobyklého, co by za to někteří dospěláci dali:D A vůbec to nemusí být duchové, mohou to být energetické shluky, něčí silné otisky nebo prostě bytosti z vyšší úrovně. Děti poznají, kdy se bát a kdy se na ně usmívat. S těmi, kteří už mluví - většinou to děti vnímají do 4-7 let, jsem si povídala a bylo to velice zajímavé. Jejich neuvěřitelně zajímavé. Plynně hovoří i o svém minulém životě, jen jim naslouchat, nevysmívat se, neokřikovat a pokládat vhodné otázky.

Děvčata a nebude to jen paranoia? Vědecky jsou podloženy pouze výzkumy s pubescenty, kterí mají na jev na tzv POLTERGEIST, kdy se přesouvají hmotné předměty, konají se hematomy a jiné zrakově zazanamenatelné vyjímečnosti.
Dále jsou známy sluchově zaznamenané jevy, jako je tlučení, kroky, hlasy.
ÚDAJNĚ jde o jevy za přítomnosti potomků do určitého věku, já odobně jsem nic takového nezažil s dítětem. Leda tak s kočkou-kocourem, se kterým jsem se nepohodl, seděli jsme v jedné místnosti, každý v jiném koutě, pokukovali po sobě, ale ten kocour měl takový divný pohled... za chvíli začalo poblikávat světlo a místnost byla "jakoby" zahalena kouřem. Tehdy jsem mu řekl: "s tebou tady nebudu" a šel jsem do peřin. Od té doby se ten kocour ke mě choval podivně.  Se mnou byl hrdina a čůral u stromu jako pes, se zdviženou nohou, s paničkou se choval jako koťátko a pravidelně se jí vychcal do klína. Nebo jsme se dívali na DVD o krtečkovi, když kocour spinkal na klíně paničky...druhý den byl na terase zardoušený opravdový krtek, co kocour dotáhl někde z pole.
Byl černej a měl žlutý oči a panička mu říkala "miminko moje".
Asi lze hledat paraleu v emocích??? Třeba jo, třeba ne.
S doopravdickýma děckama ve všech fázích vývoje se mi nic podobného, ani popisovaného výše nestalo.

Upravil(a) Kazalin (3. 12. 2008 22:31)

haiel,  raději ty skřítky z detství ani nebu vytahovat, ale asi to nebyli žádní... fakt. Leda jsem se dovedl dokonale vystrašit sám.
Ale nezapomenu ženu před manželkou:  ležíme ve tmě v pelechu, najednou nv půlkruhu kroky.... rožnu... nic...ticho... zhasnu... po chvíli kroky... a tak dokola, až jsem tu ženu vzbudil, ona mi potvrdila to samé a nakonec mi řekla, že raději bude spát raději na ulici, než v mém pokoji.
Takže sice ne skřítci, ale těch zkušností je víc, jen to tu nebudu tahat veřejně na přetřas.
Tož zdar

Mám podobnou zkušenost, děti vidí diskarnáty, je to normální. Některé s nima i komunikují, telepaticky nebo tak nějak. Mám kamaráda, a jeho malá dcera měla tyto zážitky jako batole.

alba napsal(a):

Salvator napsal(a):

Mám podobnou zkušenost, děti vidí diskarnáty, je to normální. Některé s nima i komunikují, telepaticky nebo tak nějak. Mám kamaráda, a jeho malá dcera měla tyto zážitky jako batole.

Můžu se zeptat,co jsou to diskarnáti?Taky mám ze svého dětství,ale spíš z doby puberty několik zvláštních zážitků,o kterých nevím, co si myslet.

Diskarnáti = hovorově: "duchové".
Na toto téma zde již byla diskuse, i když mnoho lidí nemůže pochopit jak to vlastně je, protože jsou determinováni obecně rozšířenými představami, že nehmotné, diskarnační bytosti jsou "duše" nebo "duchové". Duše a Duch jsou úplně jiné složky člověka.
Je to však zcela prosté: po ukončení inkarnace z osobnostního komplexu těl "vyemanuje" energetická složka, která má vlastní vědomí, stejné jako za života člověka. Tato diskarnační složka, "diskarnát" by měl při smrti těla odejít do duše. Mnohdy se stane, že neodejde a zdržuje se v našem světě. Někteří lidé mají schopnost tyto bytosti vidět nebo vnímat.
Diskarnáti jsou nejčastěji původci mnoha zváštních jevů, včetně poltergeist, někdy taky různých obecně uznávaných esoterních technik, jako kyvadlo, automatická kresba, kineziologie, SRT, a dalších, ať již teorie k těmto metodám říká cokoli...