Zklamčo

PPavlaa napsal(a):

hele želvi, ex nikdy nenosil ani prstýnky, ani řetízky, vždycky tvrdil, že to nesnese, že mu to vadí ... nenosil je prý nikdy, v prvním manželství ani snubák.
ale ten řetízek i prstýnek fakt nosil, asi mě fakt miloval

no co by ne...

Kuba napsal(a):

Zklamaná: jedna věc je opovrhování a druhá věc je obejít se bez nich. Alespoň já v tom vidím velkej rozdíl. Lidi jsou v tomhle fakt různý, někomu ten symbol pomůže dostát svým závazkům tím, že mu je bude připomínat, někomu ani ten symbol nepomůže a někdo to dokáže i bez toho symbolu...

jenže v této diskuzi u určité skupiny lidí to vyznívá jako opovrhování - já to tak cítím a navíc, již ty určitý lidi i trochu z jejich psaní znám, tak si to troufnu i napsat. Dokonce bych řekla, že v určité době tuto symboliku měli/y v povědomí zakódovanou, ovšem jak s nimi život a čas zamával, zcela se přeprogramovali/y o 180 stupňů a dokonce bych řekla, že jejich současná pravda je pro ně nejpravdivější (ale to už bych zabíhala někam, kde by se to začalo nehezky rozvíjet...)
Ale ano, v tom, co si nyní napsal je  velký kus pravdy - obejít se bez nich - to lze, v pohodě, někdo třeba ani na ty prstýnky nemá, nebo nutně nemusí mít zlatý a různě tepaný, stačil by mu i prstýnek z trávy (mám na mysli luční...ale klidně to může být i z jiné ) a bude to pro něj určitá symbolika, tak, jak jsem popsala. Ale že je to záležitostí vnitřího nastavení toho konktrétního člověka. Takže klidně napíšu to i takto - obejde se bez prstýnku, protože už u sebe vnitřně má nastaveno (odvozuju z někteých přispěvovatelů/lek) že ty zadní vrátka by rád někdy k tomu využil a také využije - oni/y to o sobě vědí, proto tak píší. Já píšu  o tom, co pro mě to znamená - určitý slib, spojení, soudržnost, věrnost, v dobrém i zlém. Vůbec neřeším, zda jsem, či nejsem ve vztahu spokojená a tím zda budu, či nebudu nevěrná. Já o sobě vím, že jsem a budu věrná, já totiž jakýkoliv problém napřed řeším, nepřebíjím ho a neutíkám před ním. Jiní tak ale ovšem činí a ještě si to dokáží patřičně zdůvodnit a hlavně omluvit - sami před sebou a před druhými, proč to tak dělají.

No jo Somi, ale to by jí nestačily prsty

Martinka1 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já o sobě vím, že jsem a budu věrná, já totiž jakýkoliv problém napřed řeším, nepřebíjím ho a neutíkám před ním. Jiní tak ale ovšem činí a ještě si to dokáží patřičně zdůvodnit a hlavně omluvit - sami před sebou a před druhými, proč to tak dělají.

Ale oni ho "řeší" (ten problém) - nevěrou

ano - "řeší" nevěrou, ale dle nich do toho partnerovi nic není. A jindy zase je řečeno, že problém se má řešit mezi dvěma ve vztahu - kdežto oni/y ho řeší s někým třetím, v tom je ten zakopaný pudl J8 bych řekla, že vlastně nevědí, co chtějí a neumí si to sami/y v sobě srovnat, i když na druhou stranu zase píší, že mají řešit především sebe - no mají v tom guláš, asi tak....

Somaia napsal(a):

Tak jsme si zase nafoukli egouška, poklepaly si na rameno, pochválili svá vlastní díla   a sami sebe přesvědčili, jak jsme dobří na rozdíl od "těch" druhých  , kteří to mají naprosto , ale naprosto špatně nastaveno...

Ach jo, ach jo ... to je myšlenková  bída, to je bída... je to nutný stále na někoho prstem ukazovat?

Je pravda, že tady na diskuzi se těžko dá říct, ten to má dobře, ten hůř...
Nebo fakt někomu vyloženě vadí, že třeba ten její/ta jeho, nenosí snubní prstýnek?
O kvalitě vztahu to asi tolik nevypovídá...

Martinka1 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ale oni ho "řeší" (ten problém) - nevěrou

ano - "řeší" nevěrou, ale dle nich do toho partnerovi nic není. A jindy zase je řečeno, že problém se má řešit mezi dvěma ve vztahu - kdežto oni/y ho řeší s někým třetím, v tom je ten zakopaný pudl J8 bych řekla, že vlastně nevědí, co chtějí a neumí si to sami/y v sobě srovnat, i když na druhou stranu zase píší, že mají řešit především sebe - no mají v tom guláš, asi tak....

Já s Tebou souhlasím :-)
Mají problém, neví jak ho řešit - tak ho řeší nevěrou, jenomže to je právě "řešení"=útěk, protože problém ve vztahu 2 lidí nikdo třetí vyřešit nemůže. Jenom "zakonzervovat", zamést pod koberec - protože pod kobercem tolik není vidět, ale to neznamená, že problém neexistuje (nevěra=zametení pod koberec, manželům je sice díky nevěře jednoho z nich líp, ale nic to neřeší a problém čeká a zůstává).
A čeká jako časovaná bomba. Až ho začnou skutečně řešit - oni dva, mezi sebou.
Jenže po provalené nevěře se původní problém řeší mnohem obtížnějc, vlastně většinou nastane další "řešení" neřešení - únik, rozchod...

... a s dalším partnerem to samé, pořád dokolečka, dokud si ten původní problém nevyřeší...

Možná kdyby lidi věděli, že co si nevyřešíme se současným partnerem, budeme v bledě modrém řešit s dalším partnerem, atd. atd. - možná by byli líp naklonění řešení v tom původním vztahu... Protože by jim bylo jasné, že v dalším vztahu to bude to samý, a pokud to nevyřeším tak v dalším opět a opět... Je lepší to řešit v jednom vztahu, než v deseti následujících...

Martinko, řekla bych, že v tom máš trochu guláš
Problém se nevěrou NEŘEŠÍ, on se skrze ni pouze PROJEVUJE.
Pak teprve se buď zametá, hysterčí, vyhrožuje, házej ramena, strká hlava do písku, řeší, neřeší...můžeš si vybrat.
Nevěra je nástroj k práci na sobě úplně stejný, jako každý jiný. A většinou je to problém toho, kdo vykřikuje já bych NIKDY, ne toho, kdo "nevěrný" reálně je.
Protože jako všechno ostatní, má i nevěra mnoho podob a mnoho důvodů. A dokonce nemusí mít důvod žádný. Nu stejně jako všechno ostatní

Upravil(a) Pandorraa (8. 11. 2008 16:29)

Alosku, proč je toho vždycky tolik kdo se tím má prokousat

Alosek napsal(a):

Z., a nebo se snažili s partnerem/partnerkou řešit svůj problém, oba se shodli na tom, že tohle konkrétně jim spolu nešlo, nejde a nepůjde...
V mém případě BM prostě neumí dávat najevo city, nerad se dotýká, hladí, nechybí mu to a nepotřebuje to. Já ano, jsem "dotyková". Nezvládla jsem to, objevil se někdo, kdo byl ochotný mi to dát, měl konkrétně tohle nastaveno stejně jako já. Věděla jsem, že od rodiny neodejdu, že svého BM miluju takového, jaký je, a tenhle jediný jeho "nedostatek" (dobře, tak ne jediný, má jich víc, ale tenhle jediný byl pro mě v té době dost zásadní) mi nestojí za život bez něho.
A jak jsem tady psala - přestala jsem po něm vyžadovat dotyky, on byl spokojený, já jich měla jinde dost, byla jsem taky spokojená... po čase se můj druhý vztah odžil, skončil, já byla zase o něco moudřejší, a další takový jsem nehledala.
Problém u nás nastal, když BM jednou uletěl, a pak se svými dalšími úlety už nedokázal přestat a začal se ke mně chovat jako hulvát...
A i kdybychom měli prstýnky na ruce třeba přikované, nic by to nezměnilo.
Já jsem náš vztah i bez papíru vnímala jako velmi silný a byl to pro mne závazek jako manželství, naše vyměněné stříbrné prstýnky pro mě byly stejný symbol jako snubní.
Teď už podobné berličky symbolů a závazků nepotřebuju, a taky už nepoužívám slova jako "na celý život, navždy, nikdy" a podobně. Není to o tom, že by pro mě vztah s partnerem už neměl váhu. Nenechávám si žádná zadní vrátka, nepočítám s nevěrou (z mé ani partnerovy strany). Ale konkrétně z nevěry se už nepotentuju, nebudu z ní dělat vědu, vím, že se dá přežít a nemusí znamenat  konec vztahu.

Nevím, jestli ještě někoho budu milovat jako BM. Nevím, jestli přijdou další děti, jestli se vdám, budu nosit prstýnek. Neplánuju, neřeším, uvidím. Nevím, jaká budu za pět, deset let, co se stane, co mě potká, jaká zkušenost mě zase něco nového naučí. To, co jsem si prožila s BM, mě naučilo, že žádný prstýnek mi nic nezaručí.

Mě, konkrétně mě, Zklamaná. Nemám jako ty odvahu posuzovat a odsuzovat jiné, neodvážila bych se napsat, že někoho podle toho, co sem napíše, znám. Nemusím vždycky souhlasit, ale taky nemusím dávat najevo, jak můj vzor je prima. On je, pro mě. Ostatní to můžou mít úplně jinak a každý svým způsobem, a taky je to pro ně fajn.

Podívej Alosku, tvůj vztah šel do kytek ne kvůli nevěře (at tvé, nebo manžela) šel do kytek proto, že byl k tobě hulvát. Teď, s odtupem času a zkušenostech, co mám, bych já ti zatleskala (BI) fakt, protže já tohle právě neuměla v bývalém vztahu rázně vyřešit a plácala jsem se v tom hodně let. A to jsem měla jak prstýnky, tak ten orazítkovaný papír - já si o tom myslela své, jak to má být (a stále si to myslím, tu symboliku) BM by to mohl klidně použít na vytření *** - on k tomu přikládal pouze tu váhu, že mě má pojištěnou a u mě vládl strach - to ukončit. Věř tomu, že i kdyby jste spolu zůstali, tvoje nespokojenost s jeho jednáním by se stupňovala úměrně s tím, jak by byl k tobě víc a víc hnusnější. Já nikoho nesoudím, ani neodsuzuji, stále píšu své názory, své postoje, jak to vnímám a co mi to říká. Teď bych mohla být už opět několik let vdaná...a nejsem. A není to o zadních vrátkách, je to o zkušenosti z toho, co jsem prožila a tenhle turnaj ještě není zcela dohraný. Můžu mít (a máme) vyměněné prstýnky, jen ten papír mě už tolik nebere. Také se z další nevěry nepotentuju, ani vědu z ní dělat nebudu, jen já osobně vím, že to bude konec vztahu, protože odpouštět je lidské, to ano, přežít se to dá, ale hlupačku ze sebe dělat bych nechtěla. Nedávám najevo, že můj vzor je nej a prima - dávám najevo, že tak to mám já....

mashanka napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Proč mám pocit, že nejvíc prstýnky shazují ty, co jsou ASI(?) nevdané?

Protože to tak je

Nejvíc ty rozvedené...

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Protože to tak je

Nejvíc ty rozvedené...

děláš statistiku, nebo co ?

ále né, jenom je to asi takovej běh života... první svatba... většinou honosná, hodně hostů, prstýnky se často objednávají bůhvíkde... pak rozvod, druhá svatba... jen taková rychlá, dva svědci a konec... prstýnky... i ta chirurgická ocel vypadá pěkně...hi hi...no tak jsem se vykecala...

PPavlaa napsal(a):

Alosku, proč je toho vždycky tolik kdo se tím má prokousat

Tak to přeskakuj - stejně už to znáš
Já raději míň delších příspěvků, než třeba 30 krátkých na pěti stránkách o ničem

Jasně, že je