Želvička17 napsal(a):

Proč mám pocit, že nejvíc prstýnky shazují ty, co jsou ASI(?) nevdané?

taky mám ten pocit

Macex napsal(a):

Nošení snubáku byla taky jedna z věcí, která mne zrazovala od svatby. Při ujištění manžela, že on ho rozhodně nosit nebude, se mi ulevilo,
že je tudíž zbytečné pořizovat něco za několik tisíc, protože se to patří.... a sfoukli jsme to bez nich a v klidu.... dneska už naštěstí není striktně nařízený způsob svatby, počet hostů, zlaté kruhy, fidlající hudba apod....

bože.. to je ale romantika...

Macex napsal(a):

Co je na nošení snubáku romantického?

Může být.. a navíc jsi tak hezky popsala tu svatbu...jak jste jí SFOUKLI...

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Proč mám pocit, že nejvíc prstýnky shazují ty, co jsou ASI(?) nevdané?

taky mám ten pocit

Ja osobne ich nezhadzujem, ale pre mňa nemá veľký význam ani oficiálna svadba. My sme si s bývalým smai dvaja dali také niečo ako sľub, veľmi opatrné, ale hodne úprimné, a kúpili sme si prstene, ale nakoniec sme ho nai jeden nenosili a on si dal urobiť retiazku sebe a potom aj mne tuším s príveskom-iniciálou... už s anepamätám. Ja zlato nemusím, tak mi teraz niekde leží odložené. Proste pre mňa má väčšiu hodnotu neoficiálny sľub daný MNE ako tanečky pred kňazom alebo matrikárom. Podobne prsteň.... hoci ten sa mi páčil, ale nebol praktický. Ja som asi nejaká romantická praktička!

Upravil(a) Selima (6. 11. 2008 22:18)

Nosí. I na sport (nevím jak za holkama:)). Pokud je to nezbytné, tak fačuje. Nemá-li fačovadlo, tak sundavá. Já byla zcela připravená na to, že bude do tří dnů po svatbě ztracený, jelikož bordelář. Nebo, že bude někde ležet, protože muž absolutně do té doby nesnes jakékoliv neživé těleso kolem krku, či jinde. Svatbu jsme taky neprožívali nijak dramaticky, protože pro nás by bylo idealní vzít se ve dvou se svědky (popřípadě o samotě pod stromem), ale jsme jedináčci a máme fajn rodiče a pár přátel, kterým udělalo radost být s náma. A nejskvělejší bylo, že svědčení přijala moje milovaná babička. To pro mě znamenalo hodně.
Je zajímavé, že nosí a absolutně nesundává (opět fačuje) takový ten drhaný náramek od svýho nejlepšího přítele, který se nacucává při sprchování a je to opruz, ale on ho tahá už pět let. Taky bych nikdy nevěřila, že ho snese.
Určitě bych si všimla, kdyby prstýnek sám od sebe sundal... Ale myslím, že každý to má s těmi symboly jinak. Někomu se třeba nelíbí konzervativní "diktát" společnosti. Podle mě si každý symboly naplňuje tím svým.

Já jsem až po letech manželství pro sebe pochopila o čem a proč je svatba a prstýnek a co pro mě všechno znamenají.

Jinak já nosím prakticky pořád, sundávám na cvičení, sport,  těsto, a občas zapomenu nandat, ale když ho nemám, tak se to, co cítím, nijak nemění.

Muj muz nosi krom snubaku i prsten sve alma mater. Ten normalne pri sportu a manualni praci sundava, snubak nikdy. My mame snubaky stejne, jak je zvykem u nas, ale tady je bezne, ze manzele mivaji snubaky tak nepodobne, ze se podle toho neda poznat, kdo ke komu patri a stejne je nosi .

Tak já ho v práci sundavám. Z hygienických důvodů ho nesmím mít.
Však se mi taky jednou za záhadných okolností ztratil a opět záhadně našel, ale to je spíš na duchovní

Podle mého soudu není snubní prsten nic jiného, než symbol manželství a pokud někdo uznává manželství jako potřebnou a smysluplnou instituci, tak asi snubák nosí.

no tak já ho na doma nenosím a manžel dělá práci kde ho taky nemůže mít zničil by ho ztratil nebo by mu překážel....nosíme je jen kdžy jdem třeba do města na návštěvu nebo tak.....jenže na prstýnkách nezáleží manžesltví nestojí na tom zda nosíte snubáky

Tajgr napsal(a):

Nenosíme ani jeden.Schováváme na zuby .

Na zuby jo??  My prstýnek nosíme. Já ho akorát nenosila ke konci těhu, otekly mi prsty, tak jsem ho na prst nedostala, a teďka je mi trošku větší

Upravil(a) topazio (7. 11. 2008 21:04)

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Proč mám pocit, že nejvíc prstýnky shazují ty, co jsou ASI(?) nevdané?

taky mám ten pocit

Ja osobne ich nezhadzujem, ale pre mňa nemá veľký význam ani oficiálna svadba. My sme si s bývalým smai dvaja dali také niečo ako sľub, veľmi opatrné, ale hodne úprimné, a kúpili sme si prstene, ale nakoniec sme ho nai jeden nenosili a on si dal urobiť retiazku sebe a potom aj mne tuším s príveskom-iniciálou... už s anepamätám. Ja zlato nemusím, tak mi teraz niekde leží odložené. Proste pre mňa má väčšiu hodnotu neoficiálny sľub daný MNE ako tanečky pred kňazom alebo matrikárom. Podobne prsteň.... hoci ten sa mi páčil, ale nebol praktický. Ja som asi nejaká romantická praktička!

žetízky jsem měli taky, když mě ex žádal o ruku (to je děsnej výraz ) tak místo prstýnku koupil dva řetízky a na tom svým jsme každej měli půlku srdce, která patřila k sobě

hele želvi, ex nikdy nenosil ani prstýnky, ani řetízky, vždycky tvrdil, že to nesnese, že mu to vadí ... nenosil je prý nikdy, v prvním manželství ani snubák.
ale ten řetízek i prstýnek fakt nosil, asi mě fakt miloval

BM prstýnek nenosil, hned po obřadu ho strčil do kapsy, já ho nosila stále, po rozchodu jsem ho dala do krabičky a mám ho v sejfu mezi dalšími věcmi. BM svůj snubní prsten dal své dceři z prvního manželství k osmnáctinám, aby si z něho nechala udělat prstýnek pro sebe. Vůbec mi to nevadilo, asi i proto, že od začátku jsem věděla, že to spěje ke konci. Byli jsme spolu dooost dlouhou dobu.
V současné době nejsem vdaná, s přítelem jsem si vyměnili prstýnky zlaté se stejnými kameny, oba je nosíme. Když se u nás provalila nevěra a já nevěděla, jak se on rozhodne, o prstýnku, co jsem mu dala jsme mluvili - řekl, že by ho nikdy nesundal, že je ode mě  - i kdyby se rozhodl jinak, stále by ho nosil a jak ho znám, ani psí oči by s tím nic nesvedly. A určitě mu nosí štěstí, protože jeden čas ho ze zdravotních důvodů nemohl mít a opravdu se mu všechno podělávalo. Ostatně, když jsem mu ho dávala, říkala jsem mu, jakou ten prstýnek má kouzelnou moc No a pokud se náhodou ještě budu vdávat (nic není nemožné - tojooota) tak budeme mít na prsteníčku oba prsteny.
Takže já osobně vnímám prsten jako symboliku určitého významu, sjednocení, oddanost, věrnost, společenství, soudržnost.

Možná jsem více ze staré školy a nějaké to opovrhování těmito symboly mi připadá jako nedodržování určitých skutků a benevolenci ve vztahu, jako otevřená zadní vrátka a předem omlouvání se a vymlouvání, když neumím - nemám (nebo nechci) v sobě tu vnitřní sílu a sebevědomí dostát svému slovu. A že se toho vyskytuje čím dál tím více, je vidět i zde. Připadá mi, že symboliku svazku dvou lidí je přikládáno čím dál méně významu, že už to není o tom, že v dobrém i zlém, ale spíše o tom, že nějak bylo, nějak bude, svět se nezboří. Už to není o vztazích, ale o poměrech. A o sobeckosti.