29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
lexmarkova napsal(a):
Uz jsem s nim mela rec. S nekteryma vecma asi nehnu... pry kdovi, jak dlouho tu mamka bude a ze si ji chce uzit... bydlet se mnou taky nechce protoze pry mam maly byt... a tak dal. ale pry me miluje a nechce o me nikdy prijit. a pry ze at se nastehuju k nim....
nedokazu se s nim rozejit. i kdyz jsem nad tim velmi uvazovala.
Tak Ti nezbyde než žít s přítelem a jeho maminkou a jeho maminku poslouchat... Protože, je to přece JEJÍ byt, JEJÍ syn, tak bude po jejím I na rozhodnutí zda budete nebo nebudete mít dítě bude mít ona poslední slovo... a na jeho výchově...
Vlastně asi bude stačit když to dítě porodíš a babička si ho vychová...
... řekla bych, že tak nějak podobně by to mohlo dopadnout.
Není tady
Tady totiž nevidím řešení.
Jediné řešení je, že přítel se od maminky odstřihne a bude s Tebou.
Pokud není ochoten to udělat, nemáš šanci ho k tomu přinutit. A maminka sama od sebe to taky asi neudělá.
Ty se můžeš rozhodnout:
- rozejít se
- snášet maminčiny rozmary a to, že budeš u přítele vždycky až ta druhá, za maminkou...
Není tady
Mam pocit, jako by se od te doby, co jsem si s nim promluvila, nejak zmenil. Ze je to jeste horsi, nez to bylo. Asi se neco klube k reseni.. bohuzel nemam pocit, ze to dopadne pro me dobre. Vcera jsem u nej spala a zrovinka vylezla matinka z lóže a slysela jsem, jak se ho pta: ty jsi uz doma, Rostíčku??? ufff, uplne mi zabylo nedobre... Dnesni den byl zase cely doma a ted mi napsal, ze je unaven a tudiz zustava doma. nic jineho jsem ani necekala. to, ze jsem nestala ani tak o noc s nim, jako o volny den s nim, uz prechazim mlcenim...
myslim, ze zjistil, ze bych mohla byt tim klinem, ktery ma rozdelit ho a jeho matku. a to si asi nenecha libit...
velmi pekna nedele :-(
Není tady
lexmarkova napsal(a):
Mam pocit, jako by se od te doby, co jsem si s nim promluvila, nejak zmenil. Ze je to jeste horsi, nez to bylo. Asi se neco klube k reseni.. bohuzel nemam pocit, ze to dopadne pro me dobre. Vcera jsem u nej spala a zrovinka vylezla matinka z lóže a slysela jsem, jak se ho pta: ty jsi uz doma, Rostíčku??? ufff, uplne mi zabylo nedobre... Dnesni den byl zase cely doma a ted mi napsal, ze je unaven a tudiz zustava doma. nic jineho jsem ani necekala. to, ze jsem nestala ani tak o noc s nim, jako o volny den s nim, uz prechazim mlcenim...
myslim, ze zjistil, ze bych mohla byt tim klinem, ktery ma rozdelit ho a jeho matku. a to si asi nenecha libit...
velmi pekna nedele :-(
A jak Ty víš, co je pro Tebe dobře... třeba je dobře právě to, že se rozejdete... A najdeš si někoho lepšího.
Není tady
Ahojky,
určitě jak říká Martinka si najdeš někoho lepšího!Není nic horšího, než se dělit o manžela s jeho matkou.Něco takoého mám taky akorát s ní bydléme, ale dělit se naštěstí nemusím, bo přítel má svou hlavu,ale stejně by z "hnízda" asi nevyletěl, kdybych se k němu nenastěhovala.
Tohle si musíš rozmyslet sama,
přeji hodně nervů!
Není tady
Dobry den,
nechci Vas zatezovat svym pribehem, ale treba Vam to nejak pomuze:
manzel me nuti od ledna tohoto roku "respektovat" sveho otce, jezdit k nemu a tchyni na navstevy. Bydlela jsem u jeho rodicu predtim rok a pul, zatimco manzel pracoval v Nemecku. Zprvu jsem je mela rada, vzdyt to byli manzelovi rodice. Po 3 mesicich jsem citila, jak me tchan chce ovladat a chtela jsem se odstehovat. Zacal mi vyhrozovat, ze nam nedaji zadne penize na bydleni. Hledela jsem jako puk, ani bych od nich nic nevzala, povazovala jsem nas vztah ciste za vec nas dvou. Strasne me to ranilo. Odstehovala jsem se od nich. Pritel se ke me zacal najednou z ciziny chovat s despektem, jakoby se za me pred rodici stydel. Cekala jsem, ze jako muj muz situaci po navratu z ciziny usmerni, ze se za me "postavi". Kdyz se vratil a zacali jsme spolu od ledna zit, uz to nebylo ono. Dokonce me nekolikrat fyzicky napadl, pri jedne nasi navsteve i s tchanem. Jeho prilis boli, ze nechci s jeho otcem nic mit a me boli ty fyzicke utoky a to, ze muj manzel se stavi na stranu sve rodiny. Drive jsme spolu pomerne stastne zili 3 roky v Nemecku...Vubec jsem netusila, ze muze byt muj manzel tak psychicky na svem otci zavisly. Najednou jsem zjistila, ze s nim chce probirat nase bydleni a nasi budoucnost. Kdyz jsem protestovala a rekla, ze budoucnost je vec nas dvou, strasne se zlobil a obvinoval me, ze nejsme prece na svete sami, ze se chci izolovat. Na to ja nemam povahu. Verim, ze si najdu partnera, ktery me bude pred svymi rodici mit na prvnim miste, i kdyz je bude mit velmi rad. A ktery po me nebude vyzadovat jakousi podrizenost vuci jeho rodicum, kterou si plete s respektem. Verim, ze jsem normalni, kdyz si toto preju.
Pro dokresleni. Maminka je totalni putka, otec je zvykly ridit zivot i manzelove sestre, ktera zije pres chodbu ve svem byte. Dokonce uz planuje, ze se k nim do volneho pokoje nastehuje vnucka, ktera zije s manzelovou sestrou. Ta je z toho nestastna. Manzelova sestra se sveho otce boji. Citim, ze i moje tchyne a taky muj manzel. Panuje tam naprosta despocie. Nemohla jsem tam vubec dychat. Byla jsem hloupa, kdyz jsem se k nim nastehovala v dobre vire usetrit nejakou tu korunu za podnajem...Neznala jsem je tak dobre, bydleli jsme do te doby s manzelem v cizine.
Manzela taky miluju a stale nechapu, jak me mohl fyzicky kvuli otci napadat a proc po me pozaduje, abych jeho otce respektovala. Dva mesice zijeme oddelene a on se ke me porad chova s naprostym despektem, chce po me, abych to vse napravila. Jen ja!
Ztratila jsem ho, protoze ho proste nemuzu zmenit. Miluje sveho otce vice nez me a o fyzickych utocich tvrdi, ze si je zaslouzim. Verim tomu, ze to videl, kdyz byl maly, ze tata bil maminku. Dokonce i jeho maminka mi rekla, ze trestat zenu takovym zpusobem je normalni. Manzel to jako maly musel videt a osvojil si to.
Ctu knihu Odpoustim si. V ni se pise, ze lide se silnym astmatem maji potlacenou zlobu. Myslim si, ze muj manzel jako dite se na tatku za ty utoky na maminku zlobil, ale bal se jej a zlobu potlacil. Od detstvi ma tezke astma.
Pani, myslim si, ze i kdyz vas miluje, nepredelate ho. Je to dospely clovek. Bud se s tim smirite a budete mu s maminkou pomahat nebo se s tim nesmirite a budete se tim padem trapit oba. Me manzel v zari rekl, ze jsem z nej udelala trosku. Ja jsem se citila stejne. S jeho zavislosti na otci se nesmirim a s fyzickymi utoky uz vubec ne. To by musel prozrit on sam a napravit se. Ale on sebe nevidi. Proste ho nepredelam.
O bolesti, kterou jsem si tim zpusobila, psat snad nemusim. Drzim vam pesti. Ivana Horáková
Není tady
Ivanko, držte se........udělala jste to nejlepší co jste mohla. Přeji hodně štěstí !
Není tady
Ivanko je dobře, že žiješ sama, a i když svého muže miluješ, tak fyzické útoky si nezaslouzíš, a manžel nemá právo po tobě vyžadovat, aby jsi respektovala otce. Máš svůj život a jestli budeš respektovat jeho otce je jen na tobě. A pokud tě fyzicky napadl, tak to udělá určitě znova, tak je dobře, že žijete odděleně.
Není tady
Páni, Ivano, jsi dobrá, žes dokázala odejít Spíš čítávám příběhy, kdy si lidi uvědomují všechno to, co ty (že ho nepředělají apod.), ale přesto z nějakého důvodu zůstávají. Co ti pomohlo definitivně odejít? A chápu dobře, že ke svatbě došlo až poté, co začaly tyhle problémy (píšeš jednou manžel, jednou přítel)?
Jo a souhlas, že jde o "respekt", ne respekt. Slepá poslušnost je přece úplně jiný hřiště
Upravil(a) Kubula (11. 11. 2008 22:20)
Není tady
Paní Ivano,
díky za tento příspěvek. Držím vám taky palce a hodně štěstí...
Není tady
Dobrý večer,
dovolila jsem si reagovat na toto téma z vlastní zkušenosti.
Můj příběh se strašně podobá příběhu Ivany , ale u nás se jednalo o tchyni a to až po smrti
tchána. Do té doby se o sebe starali navzájem a byl celekm klid. Narodil se nám syn a já byla ještě ráda, když ho pohlídali a já mohla tak trochu dělat kariéru.Syn tam trávil dost času a já byla ráda a říkala jsem si jak mají pěkný vztah. Syn vyrostl, tchán zemřel a začalo peklo a to do písmene.
Tchyně mela dva syny a jeden utekl do zahraničí a já měla za manžela tohot druhého , bydlei jsme ve stejném domě. No a když tchán zemřel , tak tchyně se vešela na syna a já už mám jenom Tebe a ty se musíš o mne starat a dědečkovi jsi to slíbil a plno dalších keců. Manžela volala a poroučela udělá se to a tohle a jestli ne , tak výčitky. a já hlupák se nebránila ., takjže moje rada od takového rychle pryč nebo dopadnete jako já a to bych Vám nepřála.
Upravil(a) heinzkova (5. 3. 2011 18:35)
Není tady
I když už je to asi dávno promlčené, nedá mi to a musím reagovat na situaci, která byla v listopadu u Lexi. Neozval se tady vůbec nikdo, kdo by na to koukal z druhý strany, všeobecně (řekla bych) úřevládal názor, že matinka je manipulátorka popúřípadě synek se snaží hrát tatínka a z toho ty problémy. Já to vidím úplně jinak: Před rokem jsem se starala o nemocnou babičku, začalo to po Vánocích, babička onemocněla když byli na víékedn s dědou u nás a víceméně se domnů už nevrátila. Já sama jsem se tehdy zasadila o to, aby tu s dědou zůstali, jsou tu blízko, můžu pomoci, uvařit a podobně. (Jedná se o barák mojí mámy, D+B se nastěhovali v únoru 08 a my s přítelůem vzápětí v březnu 08 - obýváme samostatnou bytovou jednotku). U babičky se střídaly horší a lepší období, máma z nás vydělává nejvíc, já ještě studovala, tak bylo celkem jasno, kdo se vzdá přivýdělku a bude doma pomáhat. Babičku jsem zbožňovala, a ona zbožňovala mě, jenže péče o druhého je vyčerpávající, ať ho máme seberaději - a málokdy to chápe ten který se nestrará (tedy partner). Sice se bude tvářit že tomu rozumí, ale on enní v tom postavení aby to mohl pochopit, jeho neváže k nemocnému láska, strach, obavy, pocit viny a spousta dalších... Takže i my se doma začli hádat. Zpětně obdivuju svého partnera jak to zvládl, protože když jsem po pěti hodinách ve škole, nákupu, uvaření dvou jídel, šestihodinové péči o babičku (+ několik hádek s dědou) přišla o patro výš, jediný co jsem chtěla byl svatej klid. A ke svatýmu klidu nepatří žádná sklenička vína a povídání si. Ne, ten den jsem se už úplně rozdala a na partnera prostě nezbylo.
Jen k doplnění - babička nebyla manipulátorka, já netrpím syndromem matky Terezy (nebo jak se tomu říká) ani jsem se nepokoušela nahrazovat otce či někoho jinýho... byla to prostě péče.... nevím jak to říct jinak.
Chtěla jsem ukázat, že ne vždy za tím musí být nějaké čachry...
Není tady
Def. - partner byl dobrej, že to zvládnul :-)
Ale zase, bylo to relativně krátký období, kdybyste takhle měli žít 10 let, tak si myslím že by utekl...
Není tady
lexmarkova napsal(a):
... Bezmocný člověk potřebuje pomoc bližních. Ale ona není bezmocná. Chodí nakupovat, kouří...
... ano, takoví lidé jako ona si obětavou péči opravdu ZASLOUŽÍ - hlavně tu osobní oběť !!!
To je vidět i z toho, jak si synka unáší s sebou na chalupu ... , aby ho měla jen sama pro sebe.
Není tady
lexmarkova napsal(a):
Zabity pripad... kdyby to bylo všechno tak snadne. Sunyato, diky za support:-)
On se snazi, ma me rad, jenze JE TO MALO! On neví, kudy kam, matka na piedestalu a na me proste nezbyva cas! Dostavam hodnotne dary. Chtela jsem si koupit zehlici prkno za tri kila, at nemusim zehlit na zemi, ale on mi koupil prkno za dva litry!!! Na co mi je takove zehlici prkno, kdyz zehlim dvakrat do mesice?? Ja chci jeho! Mam ho rada, nebo spis mela jsem ho rada, takoveho, jaky byl, kdyz jsem citila, ze je nam spolu dobre a chcem byt spolu.
Nechci hned nad nim lamat hul, ale pokud to nepochopi on, asi to vsechno pude do kopru...
******************
Mamánci jsou nepoužitelní pro vztah, stejně jako alkoholici , psychopati , lakomci ........ono to vypadá jako maličkost, že se víc věnuje mamince, ale pro vztah je to fiasko.......
Není tady
lexmarkova napsal(a):
Zabity pripad... matka na piedestalu a na me proste nezbyva cas! ...
Jo, jo... je to, jak píšeš: zabitý případ.
Chce žít s tebou, anebo s matkou? Žije s tebou, anebo s matkou?
Co se změní, když se zbavíš svého hnízda a odstěhuješ se k nim?
Nezmění se nic, jen začneš být navíc, na obtíž... a hrůza: nebudeš se mít kam vrátit.
Ono mnoho lidí vydrží sotva sami se sebou, natož s někým jiným, neřkuli ne-vlastním, cizím...
Není tady
Ivano, zcela určitě si najdete muže, se kerým vytvoříte přátelské a pohodové partnerství.... Nelitujte rozchodu, vždyť byste si s ním prožila peklo na zemi.
Někdo psal: "i když svého muže miluješ,..."
Já doufám, že snad nelze milovat člověka, který svou partnerku bije.
Není tady
Já si myslím, že chceš od přítele více než Ti nabízí. To je asi celé. Asi nejsi ta pravá pro něho a on zase pro Tebe. Najdi si přítele,který nebude mít kde bydlet, bude po rozvodu, a ani to žehlící prkno Ti nekoupí. Bude na Tobě závislý, ke své rodině se nebude znát a bude pořád s Tebou (alespoň v začátku). Těch je jako maku. Bohužel si narazila na raritu,protože, který chlap se dokáže perfektně postarat o svoji mamku? Vím, je to od něj přehnané,ale on se v tom vztahu cítí dobře a nechce situaci řešit. Ve vztahu trpíš Ty, tak to musíš řešit.....lásku si nevydupeš. Ten vztah je zabitý...přeji nový a lepší!
Upravil(a) Vladena (9. 8. 2009 6:51)
Není tady
Ivano. To, že dokonce použil fyzického násilí, je vrchol - důvodem může být vztek a závist, že ses jeho otci dokázala vzepřít, což on se za celý život neodvážil a pravděpodobně má z toho celoživotní problém, i to astma, aniž by si to uvědomoval. Ale viděl, že to jde. Možná časem svůj strach překoná a udělá to taky, pokud mu skutečně na tobě záleží
Upravil(a) mashanka (9. 8. 2009 7:45)
Není tady
Definitiv napsal(a):
I když už je to asi dávno promlčené, nedá mi to a musím reagovat na situaci, která byla v listopadu u Lexi. Neozval se tady vůbec nikdo, kdo by na to koukal z druhý strany, všeobecně (řekla bych) úřevládal názor, že matinka je manipulátorka popúřípadě synek se snaží hrát tatínka a z toho ty problémy. Já to vidím úplně jinak: Před rokem jsem se starala o nemocnou babičku, začalo to po Vánocích, babička onemocněla když byli na víékedn s dědou u nás a víceméně se domnů už nevrátila. Já sama jsem se tehdy zasadila o to, aby tu s dědou zůstali, jsou tu blízko, můžu pomoci, uvařit a podobně. (Jedná se o barák mojí mámy, D+B se nastěhovali v únoru 08 a my s přítelůem vzápětí v březnu 08 - obýváme samostatnou bytovou jednotku). U babičky se střídaly horší a lepší období, máma z nás vydělává nejvíc, já ještě studovala, tak bylo celkem jasno, kdo se vzdá přivýdělku a bude doma pomáhat. Babičku jsem zbožňovala, a ona zbožňovala mě, jenže péče o druhého je vyčerpávající, ať ho máme seberaději - a málokdy to chápe ten který se nestrará (tedy partner). Sice se bude tvářit že tomu rozumí, ale on enní v tom postavení aby to mohl pochopit, jeho neváže k nemocnému láska, strach, obavy, pocit viny a spousta dalších... Takže i my se doma začli hádat. Zpětně obdivuju svého partnera jak to zvládl, protože když jsem po pěti hodinách ve škole, nákupu, uvaření dvou jídel, šestihodinové péči o babičku (+ několik hádek s dědou) přišla o patro výš, jediný co jsem chtěla byl svatej klid. A ke svatýmu klidu nepatří žádná sklenička vína a povídání si. Ne, ten den jsem se už úplně rozdala a na partnera prostě nezbylo.
Jen k doplnění - babička nebyla manipulátorka, já netrpím syndromem matky Terezy (nebo jak se tomu říká) ani jsem se nepokoušela nahrazovat otce či někoho jinýho... byla to prostě péče.... nevím jak to říct jinak.
Chtěla jsem ukázat, že ne vždy za tím musí být nějaké čachry...
Je hezké, že ses o babičku tak starala,ale jak říká Martinka, byla to krátká doba a přítel by to možná nevydržel.Já to mám podobně.Tchýně je sice zdravá,ale kolikrát se mi zdá že je trošku labilní.Vždycky musí být po jejím a přítel skáče jak ona píská, občas sice řekne ne ale většinou to udělá.Na mě to nezkouší, bo asi ví, že bych si to nenechala líbit.Nejsem služka,ani kuchařka, chci žít svůj vlastní život.Bohužel k mojí hlouposti mě nenapadlo jak jsem se sem stěhovala že to vyústí až takhle.Měla jsem ji celkem ráda,ale ted už nemám.po určitých scénách a věcech co mi udělala už mi to nejde.Už ani nevím jestli ji respektuji.Naštěstí máme společný jen vchod a pračku.Ted budem začínat si rekonstruovat vrch, kde budeme mít vše samostatně.Jenže mám přítele pořád moc ráda a snažím se to vydržet,ale už nejsem ta puťka co předtím, že jsem si nechala vše líbit, už se ozývám.Pak většinou se to neopakuje!
Není tady