|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
panthe - v dopise se nepitvej, pojmenuj si, že jde o uražené ego a zahod ho. A opět dokolečka. Panthe, právě proto, že na tebe dá je nutné, abys jí nastavila hranice. Přece nechceš mít místo matky "dítě".
Není tady
Pavlo-vystihla jsi to přesně...mám pocit,že mám na krku dospělé dítě...akorát vzhledem k věku hůře vychovatelné...
Není tady
U mě platí v mnohém - jaká matka, taková dcera. Prostě jsem s ní spoustu let žila a vzorce jsou hluboko pod kůží.
Ale tvrdě pracuju na sobě, abych vzorce úplně změnila. Téměř ve všem. Myslím, že se mi to celkem daří, i když je to velmi těžké.
Nikdy
nechci být tak černá, tak pesimistická, jako má matka.
panthe napsal(a):
No víte,já to mám ztížený v tom,že na mě celá rodina spolíhá,protože jsem jediná,na koho jakžtakž dá.Takže usměrnuji vztahy v celé rodině,se kterou mám jinak výborné vztahy..JA telefon jsem zkusila položit,vzápětí jsem měla ve schránce dopis plný výčitek,sebelítosti a proseb at už to nedělám,že jsem jediná,kdo ji má opravdu rád a že se k ní takhle nemůžu chovat,vždyt mě vychovala...(a byla na to sama a měla to tak těžký)
To je prostě kruh,ze kterého není úniku a jediné řešení by bylo utnout vztahy a na to zase nemám...
Panthe, ale to si děláš sama. Já byla taky takhle pitomá. Protože jsem se vždy chtěla v rodině zavděčit a mít ocenění, tak jsem byla vrba a nechala si na sebe nakládat více a více. A pak se těžko utíka a jakmile se začneš cukat,tak se ostatní začnou divit, jak je to možné. Čím dříve zasáhneš, zahráníš sama sebe. Věř mi.
Totálně vím, o čem mluvím. Dlouho jsem před tímto problémem zavírala oči a teď si to odnáším se vším všudy, a začalo to toto léto.
Není tady
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
Není tady

helena napsal(a):
... No a když se kousnu, nepustím... po měsíci máti zavolala, hlásek jako med a proč se prý neozvu - že měla strach, co je s námi Upozorňuju, že to k nám měla cca 12 minut MHD.
Hel... já ač na to nevypadám (před strašnou spoustou lidí , kteří nás znají) , tak jsem s mámou 2x delší dobu nemluvila (jednou skoro rok a jednou 4 měsíce) .... Nemyslím, že důvod "rozchodu" byl na jen na mé straně, ale když jsem se teda po čase (vždycky já) překonala a mámě se ozvala, tak mi napsala: Ani nevíš, jak dlouhu jsem na tohle čekala...

Upozorňuji, že ke mně to má máma 12 minut pěšky... a telefon jsem neměnila 
Není tady
panthe napsal(a):
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
Ne! Táta není dospělý? Ty máš řešit vztahy s jeho družkou? Ano jako vychovaná dcera a dívka to můžeš udělat jednou,ale pak říci, sorry, nepomáhá to.
Přehazovat totiž zodpovědnost na druhé je dobré. A věř mi, že oni si to pak vyřeší. A když ne, tak jejich boj.
Hodně lidí mi říkalo, že jsem tvrdá a jak to můžu udělat. Jo protože, pak ti z toho prostě hrábne. A čím dříve nezasáhneš, tak si to poneseš celý život a bude tě to štvát a sžírat.
Tady jak jsem už psala. Moje mamka je tvrdas,ale jedináček a byla vždy zvyklá poslouchat co její máma řekla. Myslela si svoje a udělala to. A babička si myslela, že to bude až do 50ti. Jenže máma se na stará kolena prostě vzepřela a to překvapení. A samozřejmě že se to v mámě kumulovalo a já mám pocit, že pomalu dosahuje nenávisti k vlastní mámě (mé babičce), protože i na normální otázku jí už odsekne. Už dopředu je naštvaná,když za ní musí jet. Babi hned začne vydírat a teď to zkouší na mě, protože já jí vždy měla ráda a jezdím za ní. Ale já už taky nemůžu a nechci dopadnout jako máma.
Není tady
panthe napsal(a):
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
Jsi snad matka svého nevlastního táty? Je nesvéprávný? Je nedospělý? Ani matka na něco takového NEMÁ PRÁVO, natož nevlastní dcera. Byť by měla tisíckrát pocit, že je to její povinnost, je to jinak. NEMÁ PRÁVO. To je POUZE jejich věc.
panthe napsal(a):
Ale ted mě spíš trápí,jak řešit to většné stěžování a telefonování..řekli by jste to na rovinu,nebo to radši trpěli?Podotýkám,že když řeknu co si myslím,bude scéna jako hrom,ale možná na chvíli klid....na druhou stranu ted,když se tvářím ,jakože vše v pořádku,jsou ty vztahy mezi náma mnohem lepší....jen mě to neuvěřitelně vysává....takový malý upírek mé životní energie....
V takových chvílích ukončuju telefonní hovor a naživo odcházím. S tím, že už něco mám. 
Takže změnou mého přístupu se má maminka se postupně učí, že pokud chce, abych s ní trávila svůj čas, stěžování si a hubování na všechno a na všechny si musí odpustit. Docela jí to už jde.
panthe napsal(a):
Pavlo,to na moji mámu neplatí.Zkoušela jsem to.Začne plakat,že už aní já ji nemám ráda a že si myslela,že aspon já ji vyslechnu,že ji nikdo nemá rád...a máme tu druhé kolo....
No a? Tak ať pláče. Ale ty už u toho nebudeš. 
panthe napsal(a):
No víte,já to mám ztížený v tom,že na mě celá rodina spolíhá,protože jsem jediná,na koho jakžtakž dá.Takže usměrnuji vztahy v celé rodině,se kterou mám jinak výborné vztahy..JA telefon jsem zkusila položit,vzápětí jsem měla ve schránce dopis plný výčitek,sebelítosti a proseb at už to nedělám,že jsem jediná,kdo ji má opravdu rád a že se k ní takhle nemůžu chovat,vždyt mě vychovala...(a byla na to sama a měla to tak těžký)
To je prostě kruh,ze kterého není úniku a jediné řešení by bylo utnout vztahy a na to zase nemám...
Pasovala ses do role spasitele? Jakým právem? 
Já vím, je to těžké. Ale jináč to nejde, než vytrvat. Koukám, že ti i Klubko a Pavla radí to samé, co já. Jsem tak ráda, že jsem tohle dokázala. Jsem na sebe pyšná. Protože tím, že jsem dokázala v tomhle změnit sebe, nevyhnutně se MUSÍ změnit i maminka, byť by nechtěla.
Pokud se mnou chce občas být nebo si telefonovat.
Majko-tak na tohle vážně zatím nemám...asi bych k tomu měla dospět,ale ted vím,že to neumím...
Není tady
Mně to trvalo 44 let. 
já jsem se nikam nepasovala...prostě to u nás tak funguje.celá má rodina žije na pár metrech a já jsem x km daleko,takže mě berou jako hromosvod....
A vím,že je to špatně
Vím,že s tím něco musím dělat
Vím,že je to jen na mě
Ale ted jsem na to slabá
Není tady
Když jsi dost silná usměrňovat vztahy v celé rodině - cituji tebe, jsi dost silná i na to, abys to změnila. 
o.k. neumíš, nechceš, trp. Tvrdé, ale je to tak.
Hele, příklad. Já jsem ted´potřebovala odstěhovat babičku z chalupy na zimu k našim. Takže jsem jí řekla, že jí odvezu v neděli, mám čas. Ale že ať je připravená, že se jen otočíme, nechci tam trávit půl dne. Ano ano ano.
Přijela jsem a na stole stál "nevinně" seznam prací, co je potřeba udělat než se "zazimuje" chalupa (topení, vyčistit okap, přihnojit růže), ač jsem polovinu dělala ještě před 3 týdny. Tak jsem jen řekla, a´t to udělá strýc. Prý nemůže, že má práci. Podotýkám, že strýc dělá v důchodu 2 dny v týdnu. Já dělám v průměru od 7.00 - 17:00 hod i déle. Tak jsem řekla, že buď jede hned,nebo musí poprostit někoho jiného, že tu půl dne pracovat ještě nemůžu. Milion řečí atd. Tak jsem zvedla telefon, zavolala strýci a nadiktovala ty práce, co jsou potřeba,aby na to pamatoval. Babička stále šokovaná u stolu. Pak jsme jely mlčky domů.
a výsledek?
1. ví že s sebou už nenechám mávat
2. že i její bratr musí máknout
3. měla jsem volný den, jak jsem si naplánovala
4. neměla jsem na sebe vztek, že jsem zase podlehla.
Není tady
panthe napsal(a):
já jsem se nikam nepasovala...prostě to u nás tak funguje.celá má rodina žije na pár metrech a já jsem x km daleko,takže mě berou jako hromosvod....
A vím,že je to špatně
Vím,že s tím něco musím dělat
Vím,že je to jen na mě
Ale ted jsem na to slabá
Spíš moc silná, když to všechno zachraňuješ sama...
Není tady
Usměrnuji vztahy jen mezi mou matkou a zbytkem rodiny.A to ještě tak,že o tom moje matka neví...
Ale ano,vím,máte pravdu...
asi sbírám síly to udělat,potřebuju nějakej hec a to vám jde dobře.Ted ještě překonat samu sebe:-)
Není tady
panthe napsal(a):
Usměrnuji vztahy jen mezi mou matkou a zbytkem rodiny.A to ještě tak,že o tom moje matka neví...
Ale ano,vím,máte pravdu...
asi sbírám síly to udělat,potřebuju nějakej hec a to vám jde dobře.Ted ještě překonat samu sebe:-)
Naopak, prostě přestaň fungovat a kdykoliv Ti někdo bude rvát do hlavy "ale máma tohle a tohle, udělej s ní něco" tak změň téma hovoru nebo zavěs. A řekni, že svoje vztahy s mámou si každý musí řešit sám.
Možná vidíš mámu jako malou holku, která se o sebe neumí postarat sama - a zbytek rodiny taky - což jak sama uznáš, je dost pokřivený pohled na Tvou vlastní rodinu.
Ty jsi jenom její částí, nemůžeš mít dozor/dohled (jako ve vězení) nad vztahy ostatních dospělých členů rodiny.
Ubližuje to jim i Tobě - hlavně Tobě.
Kde pak máš brát energii na svoje záležitosti?
Není tady
Tulipánka napsal(a):
panthe,
až tě to bude vážně štvát, tak to dokážeš
tak to už bude brzo:-))
dalo by se říct,že je to momentálně(ťuk,ťuk,ťuk)jediná věc v mém životě,s čím nejsem spokojená...
Není tady
Dokázali by jste za určitých okolností přerušit uplně styky s rodiči??Já se obávám,že tohle totiž bude první následek,když se rozhodnu s tím něco dělat...
Není tady
Bolelo by mě to, ale ano. S mou mámou. Mé duševní zdraví je mi přednější. Mé děti mě ještě potřebují. 
Santala napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
Doufám, že ne
taky doufám, že ne
...tak dělat s tím určo něco jde...hlavně si uvědomit, co se mi nelíbí...ale jde to ztuha 

to se přiznávám 
Není tady