Nabuko0 napsal(a):

beruja napsal(a):

Já vím, je hrůza, že nic nedělám a tvářím se jako by nic, ale asi pořád nemám sílu to řešit nebo skončit a on si dělá co chce a já ho v tom vlastně podporuju...

Myslím, že tohle Pan nemyslela. Pokud chceš váš vztah zachovat, musíš do toho vstupovat s odpuštěním. Sobě, jemu, vám. Asi nikdy nezapomeneš, ale bez odpuštění to prostě nejde. Je to běh na dlouhou trať a chtít musí oba. Mně se to nevydařilo, teď už to neberu tak tragicky (i když to občas pěkně zabolí), vidím v tom i mnohá pozitiva (pravděpodobně bych nikdy nepřičichla k věcem, kterými se teď zabývám, nevyvinula bych takovou aktivitu, dokonce bych vůbec netušila, že jí jsem schopna, nepotkala bych pár báječných lidí, byla bych stále tak černobílá a pravděpodobně bych stejně nebyla šťastná ...). Ale samozřejmě to přineslo i spoustu negativ, která se časem třeba přemění také v pozitivum. Kdo ví, co život přinese.

Přesně tak Nabuko - měla jasem na mysli odpuštění, protože bez něho se ani dál pohnout nelze.
Ale beruja ho teď není schopná a já tomu rozumím.
Nejdůležitější je te porodit zdravé dítě, přenést na ně co NEJMÉNĚ vlastního trápení.

S tím ostatním, co jsi napsala také souhlasím, takže dnes už po několikáté musím jen konstovat:
Vše se děje tak, jak má, nebo-li všechno zlé je pro něco dobré

Wiki napsal(a):

Beru - svoje pocity a svoje rozpoložení přenášíš na dítě. V jeho zájmu- seber se.,

Nastartuj si své dny , svůj režim, svůj program a jeď podle něj. nečekej , neohlížej se, přemýšlení o muži si prostě zakaž. Každou myšlenku prostě zažeň! Jde to. Pokud on se přidá - dobře, pokud se nepřidá nevadí, ale je´d si své, odměňuj se, zaměstnej se , abys měla režim, to ti může pomoci dny prožívat v klidu a jakémsi naplnění. Já si úkoly i psala a odškrtávala, aby to bylo pěkně vidět.

Trápení si zakaž. Ubližuješ sobě i malému tvorečkovi. Vždyť to není žádná tragedie (rozvrkočený manžel)a nejdůležitější a nevratné je zdraví dítěte. Ne?

Když Wiki, tohle právě v tomhle stavu nefunguje. Taky jsem se snažila myslet především na svoje dítě. Ale prostě to nešlo. Protože to dítě jsem si udělala právě s tím partnerem, na kterého jsem spoléhala, věřila mu. A najednou přišlo zklamání. A já se s ním nedokázala vyrovnat - obzvláště ne v době, kdy se mnou mlátili hormony, připadala jsem si nejtěhotnější na světě ... Prostě nešlo ty myšlenky jen tak zahodit, přeprogramovat.

já už se tolik netrápím, je to spíš občas, když jsem sama doma, ale on se teď snaží být dost se mnou nebo si aspoň píšem, tak to jde, jsem zvědavá, až se malej narodí, bude to asi velká změna. Jen se na něj prostě někdy podívám a hned přemýšlím, jesli za ní byl, jestli s ní spal... ale nevím jak bych to popsala, spíš ho v tu chvíli, když na to myslím nenávidím, že vůbec byl schopnej to udělat. Pak ho zase miluju, když se ke mně v noci tiskne... nevím, nějak to asi nejde. Pořád mi říká jak jsem hodná, včera jsem mu říkala, že mně trochu popraskalo břicho, (je to úplně k vzteku, pár dní před porodem) a on, že to přece nevadí, že mně má rád i s jizvama a tak, bylo to takový hezký, zase se na to upnu a doufám, že zas nebudu zklamaná. No spíš je to všechno ještě takový čerstvý a já se v tom plácám...

To víš, že to bude dobrý,všechno zvládneš!

Berujo, bohužel moc dobře vím, jak se cítíš..prožívám něco podobného...dva roky jsme se snažili o miminko, nakonec jsem otěhotněla v říjnu po IVF a čekám dvojčátka. Od začátku jsem měla problémy, takže nemocnice, ležení, prostě hora starostí, manžel byl divnej, ale moc jsem tomu nepřikládala význam (vracel se z práce třeba i v 11 hodin večer). Dva dny po vánocích, když byl v kostele, jsem mu koukla do služebního mobilu..a mám to vyryté v hlavě doteď..miluju tě, tvůj...V té chvíli se mi zhroutil celej svět. Vysvětloval, že jde jen o pobláznění, že neproběhl ani sex, že to už de facto skončil..no za dny e-mail..vzpomínám na naše milování, na tvou vůni, manželství vlastně zachraňovat nechci.. bla, bla, takže další šok. Pak 14 dní relativního klidu, oba jsem byli v manželské poradně (každý zvlášť) - on přišel s tím, že mu Dr. doporučila odjet na prodloužený víkend a v klidu přemýšlet ... takže plánoval víkend a den co den mě ujišťoval, že odjet musí, aby se ke mně mohl znovu vrátit jako rovnej, čestnej chlap..co dál? samozřejmě jsem nevydržela, objevila jsem, že za těch 14 dní proběhlo snad 100 e-mailů (a to pracují v jedné budově, ale holt nemůžou vydržet ani večer a brzy ráno:-() - miluju tě, stýská se mi, dovolená už je zařízená, kam pojedem, ráno tě vyzvednu...Ne, už mě to nešokovala, spíš takovej pocit rezignace..nebalila jsem kufry ani svoje ani jeho...po tomto mi odpoledne z práci zavolal, že to ten den skončí..přijel pozdě večer, nemluvil..druhý den (sobota) byl po ránu krátce venku a když se vrátil, brečel, a že musí jet za ní, aby nevyvedla nějakou hloupost (ne snad, že by si ublížila, ale prý chce dát výpověď). Opět návrat večer. Od té doby tedy nekontroluje pětkrát během hodiny telefon, ale je pravda, že jsem se odstěhovala ze společné pracovny na jídelní stůl (ono vědomí, že vám za zády manžel píše jiné ženě, že ji miluje, není nic moc), takže nevím..snažím se to prostě nevnímat. Ale ty pocity jsou příšerný!!!!!!!!!!!!!!Každá ráno když odjíždí sebou mlátím v posteli a myslím na to, jestli ji teď vyzvedává u ní doma nebo jede rovnou do práce, jestli je se mnou jen kvůli těm miminkům, které a tomu věřím má opravdu rád, prostě z nějaké "společenské nutnosti". Prostě stav pro Chocholouška.
Aby to nebylo tak jednoduché, jsme spolu 8 let, z toho 4 jako manželé a oba jsem byli pro sebe prvními partnery. Jen já naivka si myslela, že i posledními. Jinak manžel je úžasný člověk, poctivý, čestný, hodný, rodinu zabezpečuje na 300%..jen se prostě zamiloval, a ta šťastná nejsem já:-(.
Holky tady hodně psaly o odpuštění - dá se ale odpustit potřetí???

Katiee napsal(a):

Holky tady hodně psaly o odpuštění - dá se ale odpustit potřetí???

Ne.
Všechno musíš dělat pořádně, z gruntu, poctivě a srdcem.
To pak úplně stačí udělat jen jednou. Všechno ostatní jsou jen nepovedené "nástřely"

Katiee, ach jo, ocitla ses v hodně těžké situaci. Ale každá situace má řešení, cestu jak z toho děsu ven, a já Ti moc držím palce, abys našla tu nejkratší cestu a netrápila sebe a dětičky zbytečně dlouho. MMCH víš, že miminka v bříšku a ještě nějakou dobu po porodu sdílejí s maminkou veškeré její emoce?

Pokud tohle víš, tak si určitě rozumově říkáš, že už kvůli těm dětem by ses neměla nechat tím trápením požírat, že bys měla myslet pozitivně, mít dobrou náladu, být na manžela příjemná (aby měl důvod se k tobě vracet a trávit s tebou svůj čas).

Hm. Jenže rozum velí něco a pak máme taky city, které nás (někoho často a někoho méně často) převálcují a my se pak chováme jinak než bychom chtěli nebo měli.

A dostávám se k tomu hlavnímu, co ti chci napsat. Ne proto, abych tvého muže omlouvala, ale abych ti vysvětlila jeho chování.

On je teď díky hormonální a citové bouři v podobné situaci, jako kdyby byl psychicky nemocný. On je tak převálcovaný hormony, že jeho rozum jde stranou, i kdyby měl doma mnohem lepší ženu než je jeho současný objekt touhy.


To jen na vysvětlenou, snad ti to pomůže.

Vanilko, Nabuko, už to vypadá na založení klubu podváděných žen:-). Včera jsem ho trochu šokovala, přišel z práce, chvíli koukal na TV, pak vzal mobil, něco tam psal a pořád mě po očku sledoval..tak mu říkám, nech už toho cukrování a pojď se najíst..koukal na mě jak spadlej z višně a celý večer se domáhal, abych mu řekla, jestli si myslím, že si s ní psal..no nedostal ze mě ani slovo:-). A ráno, když odcházel do práce, mi po x týdnech znovu řekl, že mě miluje..my jsme s tímhle nikdy nešetřili,měli jsme i svoje průpovídky..miluju tě, a jak se to pozná? to se ví..:-)))...v poslední době mi na moje "miluju tě" zpravidla neodpověděl nebo řekl "taky tě mám rád":-(. Možná to je hloupost, ale já jsem paradoxně v současné době ráda, že se to stalo, když jsem těhotná - je mi jasné, že ty dva bobíšci v bříšku jsou tak trochu rukojmí, na druhou stranu jsou snad důvodem toho, že se oba snažíme, že jsem mu hned po zjištění ty kufry nezabalila nebo si je nezabalil on..je to hloupé?? A taky možná nemám tolik chuť utápět se v sebelítosti (byť jsem pár kýblů vybrečela), ale člověk musí myslet i na ty malé, aby z nich už v bříšku nebyli neurotici:-))

Berujo, pořádně jsem si pročetla všechny příspěvky..holky mají pravdu, ty příběhy jsou jak přes kopírák..drž se. Užívej se poslední dny těhu a pak se tady určitě ukaž a pochlub se uzlíčkem, budu nahlížet...

Katiee napsal(a):

Inkvizitore, je to bohužel tak. Do posledních událostí bych i díky tomu za něj dala ruku do ohně, vždyť on se nedokázal dívat na nevěru ani v televizi!, když mělo dojít k nějaké scéně in flagranti, tak odcházel a pak se jen ptal, jak to dopadlo..Nemyslím, že by byl pokrytec, určitě nehledal žádné povyražení, prostě "se to stalo a on se zamiloval". Myslím, že trpí hodně velkými výčitkami, ale je to silnější ...

Jo, jo, můj BM byl taky zásadně proti nevěře. A ještě vždycky říkal, co by dělal s dvěma ženskýma, když jedné má až nad hlavu.

Katiee napsal(a):

Možná to je hloupost, ale já jsem paradoxně v současné době ráda, že se to stalo, když jsem těhotná - je mi jasné, že ty dva bobíšci v bříšku jsou tak trochu rukojmí, na druhou stranu jsou snad důvodem toho, že se oba snažíme, že jsem mu hned po zjištění ty kufry nezabalila nebo si je nezabalil on..je to hloupé??

není to hloupé, já tomu rozumím... 

podívej, měla bys mít na paměti, že na vztah je potřeba dvou, na jeho ukončení stačí ale jen jeden. Co tím chci říct - je dobré být připravená, že dopadnout to s vámi může jakkoliv.

Ale - zatím tě neopustil a neopouští, má s tebou víc společeného než s ní. Pokud přijdeš na to, co hledal u ní nebo lépe, čeho se mu u tebe nedostávalo, tak budeš mít všechny trumfy v ruce.

Pak už stačí jenom začít hrát tu správnou hru.

Co můžeš udělat ty pro váš vztah? Být milence konkurencí, jak jsem psala, aby mu s tebou bylo dobře a aby s tebou rád trávil čas. Co to znamená? Zkus si představit, co dělá taková milenka, kterou mají muži pro radost - nevyčítá mu, že není jeho jediná, je vždycky upravená, je s ní pohoda, nemusí se s ní řešit žádné problémy, je s ní zábava, ona si ho váží, nestírá ho, naslouchá mu, dává mu najevo zájem....

Je fakt dobré, přo vzájemné komunikaci s manželem jeho vztah k milence vynechat, netahat ji mezi vás. Spíš se snažit, aby vztah vás dvou byl co nejlepší...

Pokud se ptáš, zda jde nevěru překoat a mít dál pohodový vztah, tak to jde.

Držím palce!

Katie - návod Vanilky je skvělý. Já ho bohužel nezvládala. Tentkrát to prostě nešlo - hormony a strach mě plně ovládaly. Dnes už jsem o dva roky "chytřejší" a i tak si nejsem jistá.