já bych jí to řekla. poslechnout mě samo nemusí, je dospělá jak říká majka, ale řekla bych ji to právě proto, že je to moje máma a záleží mi na ni.

Já bych jí to taky řekla

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
mamka je u nás v bytě na týden, přežiju to. Je to fakt hodně nepříjemné, doteď jsem to neřešila, ale třeba jsem měla...
Taky jsem si říkala, že právě někdo bližší by jí to měl říci spíše, než někdo cizí.

prostě ji to řekni, přece nechceš, aby se od ní ostatní odtahovali, protože zrovna nevoní ... od tebe to vezme líp jak od cizího

Zkusila bych to trochu zjemnit. Zeptala bych se, jak jí slouží zdraví, jesti má v pořádku cukr a krevní tlak. POtom jí říct, že máš o ni starost, že nevoní a že to může znamenat bud zdravotní problém, nebo že se o sebe málo stará. Dáš jí možnost úniku, omluvy, neztrapníš ji a s hygienou, to už bude jen na ní.

Určitě bych jí to řekla, samozřejmě trochu citlivěji, jak psala Pavla, ne to na ní vybalit. Ona se zřejmě necítí, tak o tom ani neví (to mi připomnělo, když jsem vystoupila z vlaku v Litoměřicích...praštil mě děsnej smrad do nosu, myslela jsem, že se udusím....a ty lidi okolo...nic - oni to necítili...zvykli si). Jsou to zdravotní problémy a není se za co stydět. Všechno se dá vyřešit a v klidu Přeju Tulipánko hodně odvahy a pohody....uvidíš, že i maminka pak bude ráda

zhoršený čich možná, ale hygiena taková jak ji popisuje je prostě nedostatečná, zvláštní, že celou dobu normálka a teď na to prostě prdí ...

a "neřeší" ty problémy právě tímto? Jakože nepotřebuje na sebe dbát když s ním jsou "stejně jen problémy" a nepotřebuje se mu líbit ....?

Určitě bych mamince řekla, že je mi nepříjemné, že se nemyje,že musí na sebe více dbát, že bych se za ni styděla. Také bych jí řekla, že nechápu, jak může takto chodit do zaměstnání.

je to máma, otevřená komunikace by měla fungovat

No, ono je to v naší rodině celé špatně a moje mamka není taková normální mamka, ale to tady teď nechci rozebírat.
Já tuším, co udělá, že se na mě naštve příp. rozbrečí, jak jsem na ni zlá, ale jen jsem chtěla mít podporu vás, že jsem udělala správnou věc.
Tak jakmile k tomu bude trochu příležitost, tak to udělám, díky, že jste mi dali odvahu.
Za mamku se bohužel stydím a včera mi říkal manžel, že jel s ní ve výtahu, nastoupil nějaký elegantní pár a že se také mohl studem propadnout (naštěstí se nepropadl ).
Já se za mamku stydím také, ale teď čtu zajímavou knížku a snad mi s tím pomůže.

Tulipánko, pláč a naštvání, to jsou formy agrese, kterými se tvá máma brání. Jsou to projevy její nejistoty. Právě proto je třeba nezahnat ji do kouta svými požadavky, ale spíš projevit obavu o ni, starost. 

Stydíš se za ni? hm. Je taková jaká je, ty jsi jiná. Vychovala tě, jak nejlépe uměla. Stačilo by ji také přijímat i s jejími chybami. ROdiče pro nás představují jakési polobohy a ztráta iluzí během puberty bývá krutá.Ale ty bys sama kvůli sobě potřebovala najít si k ní psrávný přístup. Hádky , výčitky, pláč - to nic neřeší.

hm, myslim že v tom to je - s manželem se rozvádí, tak proč se starat o sebe. Manžela stejně nezajímá tak co (nemyslim to že to říkám já, ale přijde mi že toto si říká tvoje maminka)