Změna nicku, aha. Dobrý:-) K tomu, že vypadáš na 18 - buď jen ráda. Mně se zase nedávno stalo, že mého psa (leonbergra, na vodítku) agresivně napadl pes souseda (něm. ovčák, bez vodítka). Vzhledem k tomu, že se to stalo už potřetí a sousedovi jsem mockrát říkala, ať si vezme vodítko, když psa nezvládne slovně, tak jsem toho ovčáka málem uškrtila a pak ho hodila majiteli. Ten ale řval! Že co prý si myslím, že mi je 15 (!!!) a ani pr... si neumím vytřít, tak co prý kecám o jeho psu a o tom, že má povinností mít ho na vodítku....(jsem se nedala a byla z toho pěkná slovní válka, všechny sousedy jsem, ač nerada, vytáhla k oknu). Buďme rády, že vypadáme mladě:-)))

Ahojky tak malicky rano odjel s otcem.Nastesti neplakal cely vcerejsi den jsem ho pripravovala na to jak pojede za tatinkem,jak to tam bude super a tak...ani nevite jak mi to rvalo srdce,ale alespon dnes rano neplakal...BM mi rano rek jestli doktorka nenapise neco na zvraceni a ja jsem mu rekla ze to ma od nervu takze nevim co by jako resily prasky...Mam jen ted strach ze mi jeho zvraceni bude tajit kdyz vi ze o tom vi i doktorka.Zase mi nezapomel rict ze za jeho psychicky stav mohu ja...ale proti tomu uz jsem se nejak obrnila...takze to jde skoro uz jednim uchem tam druhym ven...(no jeste to trochu zabolelo ale uz jsem se nerozbrecela)Ted budu muset prezit vikend a doufat ze malicky prijede v nedeli v poradku a bude normalne mluvit a ne se me jen drzet za ruku a celou dobu mlcet a koukat do prazdna...

Vašku nevim jestli si cetl vsechny me prizpevky jeste na starem babinetu...tento pribeh je slozity...snazim se s nim v pritomnosti naseho syna nehadat ani na nej nechci byt hruba...nechci aby malicky vnimal jeste ohle vis?

Tak pořád sleduji tu situaci a jsem zvědavá jak to dopadne, nebo spíš jak dlouho bude trvat než se situace pohne dál..
Nevím odkud jsi, ale v okrese Chomutov nám trvalo dva roky než jsme u soudu přišli na řadu kvůli výchově a výživě syna.
Právě v takovýhle situaci, když člověk si chce o něco požádat, vyřešit...a ono se to táhne přes dva roky, tak je to peklo, když neni s tim chlapem žádná domluva.
A s tim tvým BM to asi nebudeš mít jednoduché, podle toho co píšeš, s nim nelze se domluvit.
Strašně držim palce, protože vím, jak to člověka bolí, když se to týká dítěte a můj BM se taky mstil přes syna přitom mu o něj vůbec nešlo...
Tak hlavně že synáček neplakal, jseš dobrá, že ses ho snažila na to připravit, aby byl v pohodě i přesto, že člověku je z toho nanic. A myslim si, že kdyby se snažil manžel lhát, tak chlapeček už poví co dělal ne?

Luisa:ja jsem taky zvedava jak to dopadne...a doufam ze at to dopadne jak to dopadne tak syn bude vpohode .Zavidim Ti ze uz to vsechno mas za sebou...i kdyz sem smirena s tim ze se tyhle problemy se mnou potahnou cely zivot tak napul....
Pripravit jsem ho musela,prece mi jde o to aby byl stastny a ne o to aby sveho otce nenavidel...
Jo a syn nikdy nemluvi o tom co delal...tak hodinu po prijezdu jen mlci a vubec nemluvi a kdyz se ho pak zacnu ptat co delal u tatinka ta rekne jen nevim a nic vic....Nekdy bych chtela byt neviditelnou abych videla jak to tam u nich chodi kdyz je tam malicky...

Ahoj elementgirl: Dobře, žes malého připravila, že nebrečel. (Je vidět, kdo má syna opravdu rád.) S tím, žes celou situaci zavinila ty, s tím se vůbec netrap. Tvůj muž je zřejmě pitomec, který hodí raději celou vinu na druhého. Sama víš, že to s ním k žití nebylo.......s tím, co dělá u otce, stejně nemůžeš nic dělat, pokud syn nechce, nenuť ho k hovoru...asi to je těžký....neptala ses psychologa, co je lepší, jestli mlčet s ním, nebo se ptát?...

Já bych do rozhodnutí soudu malýho prostě otci nedávala. U soudu to zdůvodníš.
Bud na bývalého tvrdá, když nechce púochopit, jak malý trpí a nechce s tím nic dělat. Jen mu řekni, že chceš aby byl malý v klidu, že víš, že mu toto ,,stěhování" nedělá dobře a tudíž ses rozhodla, že do rozhodnutí soudu mu malýho nedáš (samozřejmě se na něj může kdykoliv přijet podívat).

Napadá mi, jestli malý nemá prostě strach, že přijde o tebe, když jede k tátovi.  Podle mně to chce mu furt říkat,
jak ho máš ráda a že ho nikdy neopustíš. Třeba se pak sklidní a přestane se bát jezdit k tátovi.
U nás, a prý jsme jeden z nejdelších soudů, to svěření dětí do mé péče proběhlo za 2 měsíce od podání naší dohody k soudu,
další měsíc trvalo, než to napsali a než nabyla právní moc, přestože jsme se všichni na místě vzdali odvolání.
A podle mně předběžné opatření by také mělo jít rychle.

Víš, u nás je naštěstí už vše zase v klidu. Nevím čí je to zásluha, ale maličko "zásluh" si taky přivlastňuju
a doufám, že čůza je v čudu. Holka to dává tatínkovi vyžrat za mně a mladej je v pohodě, tedy aspoň navenek.
Když už jsem byla celkem smířená se situací, tak jsem tatínkovi řekla, aby byl tak laskav a přestal k nám denně
docházet, že si chci někoho domu přivést (sice jsem nevěděla koho, ale to je fuk) a odjela jsem s dětmi
do afriky. Jaké bylo mé překvapení, když už jsem tam dostávala avízo, že už ta druhá není..
A bylo na dětech, jestli ho chtějí mít doma nebo ne. Oni si přáli, abych to s ním zkusila, takže jsem jim přání
splnila, ale jednoduché to není. On je (podle mně) sice fyzicky doma, ale myšlenkama je u ní. Jen na ní
SNAD nemá čas, maximálně sem tam nějaký telefon. 
Také jsem tu skoro před rokem sondovala, jak mám zamezit tomu, aby se s ní děti nemuseli stýkat, uvažovala
jsem i o psychologovi, který řekne, že jim to nesvědčí, ale poté, kdy ona odmítla se se mnou sejít, tak jsem
dost prudila a vyváděla, takže jen holka jí viděla dvakrát, potřetí jen co se zabouchli dveře dostala šílenej
histerickej záchvat, takže jsem to nenechala jen tak (a udělala fakt šílenou paseku) a výsledek byl takovej, jak jsem už napsala.
Chtěli jet i na společnou dovolenou, chodil s jejím synem na zápasy a prostě si chtěli hrát na velkou šťastnou
rodinku.  Mladej s ním celý 3/4 rok nikam nechodil, protože jí poznat nechtěl, i když mu tatínek sliboval hory,
doly...
Ten tvůj prcek je fakt ještě fakt hodně malej, aby to pochopil a když se nedozvíš, co se tam dělo, tak je to asi hodně
těžké.  Spíš by asi bylo lepší, kdyby trávil čas s tátou a i s tebou. To to nejde takhle zařídit ?

Jinak obdivuji ze si tohle pro deti udelala!!!Ale asi mas BM s kterym se da komunikovat aniz by ti sproste nadaval a citove vydiral...

Nojo zivot neni lehky...ale ja a on spolu byt nemuzem.Maly by timspis trpel...protoze bychom zili v denodennich hadkach...a myslim ze dite by kolem sebe melo citit lasku a ne nenavist ...neni to tak?

Je to chlap, tak mu to řekni a stejně to nebude to moc platné , jsou docela blbí, ve snaze ním uškodit by dítě i zabili. Vždyť to bylo nedávno ve zprávách.