A to bych mohla mít nějaký problém z toho, kdyby mým autem někdo způsobil nehodu nebo platil pokutu, když já jsem ho neřídila?

nechci se mezi vas moc michat, ale taky mi umrel nejblizsi clovek na rakovinu, v srpnu to budou tri roky co jsem bez tatky, cas pry vse spravi, ale neni chvile kdy bych si na neho necim nevzpomnela, mam maleho prcka petimesicniho a je mi silene lito, ze se ji deda nedozil, je na neho dost podobna.

Ahoj Renato. Také jsem zde dlouho nebyla, ale dovol, abych Ti popřála k miminku (zatím jako čekatelka). Ale určitě je dobře, že jste se pro miminko rozhodli. I pro maminku to bude další rozptýlení. Pokud si pamatuji, tak si psala, že sestra má holčičku a mamince to hodně pomáhá. Tak teď bude mít dvoujnásobnou radost. Já sama se přiznávám, že při životě mě drží jenom moje malá beruška. Až se někdy děsím, že jsem na ni tak fixovaná, ono to není až tak dobré. Jsem jenom babička. Já ji miluji strašně moc, sama cítím, že až nezdravě. Někdy to už začíná skřípat i s dcerou, když mně ji nechtějí "půjčit", já se potom zase začínám propadat do deprese a dcera mě to vyčítá, že se nemůžu upínat jenom na malou, že si mám najít nějaké své zájmy, atd. atd. Někdy mně to připadá až legrační, vlastní dítě mě poučuje o tom, jak mám žít. Ale když mě všechny ostatní aktivity, kamarádky,  prostě nebaví. Ach jo. Sice se podílím na nějaké činnosti, ale je to náhražka. Celý můj život od smrti mého manžele mně přijde jako náhražka. Jím, spím, bavím se, chodím do společnosti, ale protože musím, musím nějak přežívat. Ale prostě mě to nebaví. Pořád čekám, že se jednoho dne vzbudím a bude všechno jako dřív. Budu to zase já. Veselá, beztarostná holka, která tak ráda měla lidi a společnost. Pořád nechápu, jak je možné, že se člověk tak změní. Možná chápu. Můj muž byl pro mne nejdůležitější člověk v životě, opora, o kterou jsem se celý život mohla opřít. A teď ji nemám, tak mě to nebaví.
Ale určitě bych také byla ráda, kdyby nás přibývalo. Možná se dočkám ještě dalších vnuků a vnuček, tak se má láska potom rozmělní a nebudu viset tak na té malé.
A i když budeš mít holčičku, tak stejně v ní budeš vidět tatínka. Naše beruška není na manžela vůbec podobná (je po tátovi, jak už to u holek bývá), ale já v ní stejně vidím manžela. Tžeba ne podobu, ale vlastnosti, atd., atd.

Ahojky všem!

taky tak nad tím někdy přemýšlím že je to hrozně nespravedlivé moje maminka má 80 let svoje už prožila a přesto že už 6 let skoro nežije jen se trápí že tu musí být tak tu je a možná ještě nějakou dobu bude ale když umře nebude to pro rodinu tak bolestné ani pro okolí jak pro ty komu umřel někdo blízký brzy a hlavně když ho ještě potřebovali ale život takový je my to nezměníme je mi tě líto zažívá něco podobné v moje kámoška umírá jí manžel 40let a táta dvou synů kterým bude chybět jako maminka tobě nevím jak jí pomoci brání se pláči a snaží se to nést statečně jen mám strch ať se nezhroutí kluci jí potřebují a člověk není ze žuly

Simona napsal(a):

Jsem ráda, že jste sem zase přišly. Moc se mi tahle grafika nelíbí a je to docela nepřehledné.
Souhlasím s tím, že se nemá nic potlačovat. Mě v pátek přepadl strašný pláč a kupodivu se mi trochu ulevilo. Nepřetvařuju se před nikým, pokud mám potřebu o tom všem mluvit, tak o tom mluvím. Možná mám trochu štěstí na lidi kolem sebe, poslouchají mě. A když chci plakat, tak pláču, ale to je stejně většinou doma, tam to na mě hodně padá. V pátek jsem se dokonce rozplakala v bance, protože jsem té holčině za přepážkou musela říct, že mamka zemřela.
Mám takový divný pocit prázdnoty. Všechno mi mamku připomíná, věci které měla ráda, místa kam jsme spolu chodily.
Nevím proč, ale mám nutkání chodit na hřbitov a nosit tam nějaké věci z domova /věneček, lucerničku/. Chci to tam mamce udělat hezké. Dokonce mě napadlo, že jsem mamce nedala teplé ponožky, jestli ji není zima. Je to normální?
Možná jsem si to vsugerovala a je to můj způsob obrany, ale cítím, že se na mě mamka dívá. Že vidí co dělám, úplně ji slyším jak to komentuje, co by mi na určité věci řekla a tak.
Stejně tak přemýšlím o to, když jedu v autobusu a vidím ty staré lidi, proč se někdo dožije tak vysokého věku. Přistihla jsem se při tom, že mi vadí a mám na ně vztek. Proč tak staří tady pořád jsou a mamka ne.

Simono, jak vlastně žiješ, už je To trochu lépe? A jak dopadly Ty problémy a matčiným mužem?