Budu si to pamatovat.

Ale dost již těch komplimentů nebo se strašně rozzlobím!

Však já už jsem na hněv dávno zapomněl.

o jednom takovém bych věděla jmenuje se Pandorraa a je s ní i zábava.
Bláža..

Jiřinko,
každý se bavíme tak jak nám je dáno od Boha.S tím nic nenaděláme.On nám to jednou spočítá.A tak co? Už víš jestli je ta spravedlnost?......

Crabat napsal(a):

Vážení, na těchto stránkách, ale především v životě samém, všude vidíme, kterak si věřící vjíždějí do vlasů s těmi, co vycházejí z nějaké duchovní nauky. Teď nemám na mysli nevěřící, nýbrž ty, kteří vlastně věří stejně intensivně, ale v jiné hodnoty, jiný princip.

Osobně si myslím, i když tu panují rozdílné názory, že je naším dluhem předchozím Hledajícím, jež mnohdy i pokládali životy, aby právě naše víra mohla existovat, se alespoň seznámit s jejich pojetím, jak oni viděli Krista.

Nemusíme to přijmout, můžeme být, řekněme, dál
anebo raději - jinde... Naše vůle je Svobodná!
Ale jestliže se ani nepokusíme, potom si nevážíme jejich odkazu,
nevážíme jejich usilování, ani oběti, kterou přinesli.

A těm, co si neváží, vpravdě nikdy vyšší poznání nebylo otevřeno.

Teda, Crabe,
ne že bych tebe za cokoliv vinil, ale příspěvky k tomuto tvému bezesporu zajímavému tématu se dají vyjádřit větou "nula od nuly pojde". To nám to tady nějak upadá, nemyslíš? Činím tak poslední pokus o nápravu, zde jsou Kristova slova, přesně tak jej vnímám já:

Poselství ze 6. září 1977

"Milí přátelé,
nepotrvá to již dlouho a uzříte mou tvář. Když přijde čas, vezmu vaše ruce do svých a povedu vás k Tomu, jemuž společně sloužíme.
Mé projevení je ukončeno a dokonáno.
Vskutku, jsem na světě.

Brzy mne poznáte a možná budete i následovat a milovat.
Má láska plyne skrze vás všechny.
Láska, kterou chovám k lidstvu, mne sem přivedla.

Bratři a sestry, můj návrat do světa je signálem, že nový věk, jak jej nazýváte, byl zahájen.

V nadcházející době vám ukáži krásy a zázraky, které předčí vaše představy, ale přesto jsou vaším právem prvorozených synů Božích.

Děti mé, přátelé moji, přišel jsem možná dříve, než jste čekali.
Ale je mnoho práce, hodně toho, co se má ve světě změnit.
Mnozí hladovějí a umírají, mnozí zbytečně trpí.

Přišel jsem to zvrátit;
ukázat vám cestu kupředu – k prostšímu, zdravějšímu a šťastnějšímu soužití.
Nebude již více člověk proti člověku, národ proti národu,
ale společně, jako bratři, půjdeme vpřed do nové země,
a ti, kdož jsou připraveni, uvidí tvář našeho Otce.

Ať se božská láska, světlo a síla jediného Boha projevuje v srdci a mysli každého.
Ať vás toto světlo a láska a síla vede ke hledání Toho, jenž přebývá vždy ve středu vašeho srdce.
Nalezněte Jej a dovolte se Mu projevit."

xXx napsal(a):

Salvator, komu bolo to posolstvo dané? Má aj pokračovanie? Kde si ho môžem prečítať celé?

Pošu ti informace na email...

Jiřinka napsal(a):

To nevím, co znamená, tak nemohu reagovat.

Ale vieš...

Crabat, k akému náboženstvu sa radíš?

Crabat napsal(a):

Aby však rozuměli i ti další zúčastnění. Tvrdím, že Salvator prvotní význam Jeho příchodu posuzoval z poněkud odlišných kriterií než skutečný Křesťan. A to proto: Ještě předtím, než měl možnost do tohoto mysteria vniknout, se mu nějakým způsobem uvnitř sebe sama podařilo napojit na svého inkarnáta posunutého o (dejme tomu oněch uvedených) 1500 let do budoucnosti. Vyladil se na něj, naslouchal mu a začal tento svět do jisté míry (možná i značné) vidět jeho očima. Proto (zde hledejme vysvětlení!) a jedině proto se v pravém slova smyslu na onen význam Jeho příchodu napojuje v jiné úrovni.

Z naší perspektivy je to jako by začal v určité dráze, pak klíčový (nebo též zdrojový) moment obešel, ale hned za ním se znovu napojil. Napadne vás: Nesmysl. - Jestliže nezahrnul zdroj, není to totéž. Jenomže on ho zahrnul, ovšem z hlediska již řečeného inkarnáta. Tohle jsem pořád nemohl pochopit. Tak buďto Salve chápe anebo nechápe! Tedy myšleno onu elementární podstatu Jeho příchodu. Jenomže Salvator se na to dívá poněkud odlišně.

Ovšem nyní si nemohu pomoci, abych odolal základní myšlence Friedricha Nietzsche, který vždy po inspiraci ideou Síly okamžitě zdůrazňoval: "A ty si myslíš, že jsi ten pravý, který to všechno v sobě zahrnul, aby měl právo takhle uvažovat?!" Tak to jen na závěr pro vaše zamyšlení. Pro ty, co by si snad chtěli Cestu, takříkajíc, zkrátit.

Crabe,
je to na mne "volajaké velmi složité". Pravda je daleko prostší. Nejde o diskarnáta. Nejde pouze o zdrojový moment. Nejde jenom o osobní prožitek Jeho vědomí.
Jedná se o Jeho přítomnost zde, na tomto světě. Ta pravda je pro mnoho lidí příliš fantastická, pro jiné příliš děsivá, než aby ji mohli či byli schopni přijmout. Přesto je to tak. Je to povídání o celé řadě faktů, setkání, neobvyklých jevů demonstrujících, že se něco děje. Něco velkého, co lidstvo nezná alespoň několik tisíc let.
Osobní prožitek je důležitý ale není jediný a netýká se pouze mne či Tebe. Zakrátko se stane všeobecnou zkušeností mnoha lidí...

xXx napsal(a):

Salvator: "Je to povídání o celé řadě faktů, setkání, neobvyklých jevů demonstrujících, že se něco děje."

Vieš uviesť nejaký zaujímavý príklad?

Spousty zajímavých příkladů, tady jsou dva za všechny:

Jeden srbský poručík, emigrant do USA, vypověděl o akci, při níž měli postřílet několik albánských rodin za války na Balkánu.
Vojáci pod jeho velením shromáždili většinou ženy a děti za obcí a chystali se je postřílet. Najednou zpoza hloučku lidí stojících před namířenými samopaly vyšel vysoký snědý muž oblečen v bílém. Beze strachu šel proti napřaženým samopalům až přišel k poručíkovi a zeptal se ho: "Proč chcete střílet nevinné lidi?".
Poručík pohlédl do jeho očí a zůstal beze slova stát spolu s vojáky. Cizinec se následně otočil, odcházel až zmizel.
Když se poručík probral k vědomí, zavelil odchod. Všichni vojáci byli slovy cizince pohnuti tak, že již od té doby nevzali zbraň do rukou. Dezertovali z armády do spojených států a vypověděli o setkání se záhadným cizincem, který změnil jejich život jedinou větou.


Děda s vnukem si hrál na pláži (nepamatuji, kde to bylo). Pláž byla zrádná, vál vítr a byly vlny. Kluk se čvachtal na břehu a děda jej hlídal poněkud dále od břehu, kde voda nebyla ještě moc hluboká.
Najednou se přiřítila větší vlna a dědu splácha do moře. Nevěděl, kde je hladina a začal se topit. V zoufalství v duchu zvolal: "Ježíši, pomoz mi..."
V hlavě uslyšel, jak někdo řekl: "Podej mi ruku!"
Jenom pocítil, jak jej za ruku uchopila mocná ruka a vytáhla ho z hloubky na mělčinu. Cizinec měl dlouhý bílý šat, který se od pasu dolů ztrácel pod vodou.
Když vyšli na břeh, stařík si všiml, že zatímco z něj cáká voda a je mokrý od hlavy po paty, cizincův bílý šat je naprosto suchý, jakoby vůbec nebyl ve vodě. Překvapeně děkoval a hledal vnuka, který stál poblíž živý a zdravý. Cizinec zatím zmizel. Později v ten samý den ho viděl ještě jednou jak jde pěšinkou po pláži s dalším neznámým. Pomalu kráčeli po břehu až se mu ztratili z dohledu.

Ano, v zásadě ano. I když, ono to je poněkud složitější. Bude tady dost dlouho na to, abychom si ho vychutnali v mnoha inkarnacích v příštích asi 2500 letech. Nic neztratí ti, kteří ho nyní odmítají, jenom to, že se staví proti nezbytnosti a místo co by pomáhali, tak zbytečně škodí.

I když - jsme ve výjimečné situaci. Ještě se nepředstavil světu. Teprve tehdy se bude dát říct, že je opravdu zde. Máme téměř jistotu, že to bude za našeho života, anebo alespoň za života našich dětí.
Nepřijde a neřekne: Já jsem ten a ten a přicházím znovu... nikoliv. Civilní jméno, civilní identita, mluvit budou pouze Jeho činy. Ovšem že se budou dít věci, to je zcela jisté. Již nyní se dějí...