|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Pralinko,
pokud svého přítele opustíš, tak mu neublížíš (i když ti to v tu chvíli bude připadat jako rána pod pás). Ubližuješ mu teď. Teď mu dáváš ty skutečné rány pod pás.
Opustit partnera, kterého nemiluju a podvádím, je fér. Jako rána pod pás se to jeví jen v první chvíli a je to tedy rána pod pás jen ILUZORNÍ.
Opustit ho je fér a hodně statečné právě proto, že budeš z jeho strany muset čelit slzám a obviněním z toho, jak jsi mu ublížila. To, že jsi mu neublížila, pochopíte oba až s odstupem času, až odeznějí první zoufalé emoce.
Píšeš, že sis se svým milencem několik let psala a scházeli jste se. Z toho soudím, že nejde o nějaké náhlé poblouznění mysli.
Pokud nejsi za přítele vdaná a nemáte děti (což předpokládám, že nejsi a nemáte), pak není co řešit. Jediné, co si musíš vyřešit, je nasbírat dostatek odvahy a také ÚCTY KE STÁVAJÍCÍMU PŘÍTELI, abys ho dokázala opustit. A ruku v ruce s tím ho přestala klamat, zrazovat a lhát kdykoli se miluješ s někým jiným.
To je fér a to je láska. Pokud svého stávajícího přítele máš pořád ráda, nemůžeš si přeci myslet, že jsi pro něj ta správná partnerka. Nechej ho jít za holkou, která mu dá to, co ty mu nedáváš. Dá mu důvod k vzájemné důvěře a plnohodnotnému vztahu. Ty mu to nedáváš.
Držím palce a buď silná! 
Není tady
Ahoj Oxi, jsem na tom pořád všelijak. Pokud nepátrám, neřeším, nevzpomínám, v podstatě beru den po dni , jak je mi servírován, tak je celkem fajn. Mé chování je totiž k manželovi nenucené, nehrané, prostě pohodové a tak mi i on přijde, že je vše OK. Ale jakmile mě začnou přepadat špatné myšlenky, co se vlastně stalo, kolik jí dával lásky, co když mě stejně pořád podvádí a jenom to na mě hraje. Když přijdou tyto myšlenky, chovám se smutně, zdrceně a pak i on je jiný. Jo, jo, je to hrozně těžké. Oxi moc ti držím palce i vám všem ostatním.
Není tady
Uzlku,
věřím, že těch dní, kdy červík hlodá je stále méně. Už jsi ušla kus cesty, tak šlapej dál. Uvidíš, že to půjde.
Zkus se mít víc ráda, věř mi, že to jde a vůbec to není sobecké.
Držím Ti palce.
Dneska jsem dostala tenhle e-mail:
Malý chlapec se ptá mámy:
"Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena" odpověděla mu.
"Nerozumím" pověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a pověděla:
" A nikdy ani neporozumíš"
Za nedlouho se chlapec zeptal svého otce:
"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všecky ženy pláčou bez důvodu" bylo vše , co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčí.
Nakonec volal Boha a když se dovolal, zeptal se:
"Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??
Bůh odpověděl:
"Když jsem tvořil ženu, musela být vyjímečná.
Udělal jsem ji plece dost silné na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik jemné, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem ji vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které jednou okusí od svých dětí.
Dal jsem jí tvrdost, která jí pomůže pokračovat,
když se všichni ostatní vzdávají, a starat se o svojí rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování.
Dal jsem jí cit, milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, kdy jí její dítě hluboce ranilo.
Dal jsem jsem jí sílu příjmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv je to potřeba.
Není tady
Moc děkuji všem za odpovědi 
Jinak vdaná nejsem a ani děti nemáme, takže o toto je to jednodušší.
Vím, že pro přítele rozhodně nejsem ta pravá partnerka, protože bych mu jinak toto nemohla dělat. Jednou nás viděl venku, byl z toho strašně smutný, ale odpustil mi (to bylo v době, kdy jsme spolu ještě nespali). Problém je v tom, že on si myslí, že jsem pro něj ta pravá, že nikoho jiného nechce a už by si nikoho jiného ani nehledal. Dělá si plány do budoucna, je to smutné... Přitom já sama se mu nijak neidealizuji a ani jsem mu nic neslibovala... Jak jsem psala, přítel je hodně citlivý a vůči ženám i dost nesmělý, byla jsem jeho první holka...
O poblouznění mysli co se týče "nového" přítele asi také nejde, znali jsme se nejprve od vidění, pak jsme se seznámili a teprve potom se to začalo pomalu vyvíjet tímto směrem. Toto je otázka několika let... Dnes vzpomíná jak mě před několika lety vezl autem do školy a vyčítá si, že měl tehdy "něco" udělat 
Ještě jsem neřekla, že se oba znají, dříve to byli kamarádi. Máme tedy spolustu společných známých a přátel a nenalhávám si, že nikdo nic netuší.
Jednou už to vypadalo, že se s přítelem rozejdeme, ale on dělal velké problémy, všem přátelům napsal, že se s nimi loučí a že už s nimi raději nikdy nechce vidět, protože by mu to připomínalo mě. Pak se vše urovnalo, ale z jejich reakcí na toto jsem pochopila, že ani oni by našemu vztahu moc nepřáli. Vím, že o ně tady vůbec nejde, ale nechtěla bych, aby se na nás dívali skrz prsty. Je to všechno tak složité...
Ahoj holky,
čtu se tady všechny vaše příběhy a rady a málem jsem se rozbrečela jako malá. Mám totiž podobné trápení. Jsem 18 let vdaná, manžel byl můj první (celkem jsme spolu 22 let) a připadalo mi, že je to láska na celý život. Vše fungovalo tak jak má, manžel mě moc miloval (miluje???), vždy udělal vše co mi na očích viděl, do hospody nechodil, dával mi všechny peníze,je výborný táta, prostě ideální chlap – co by za něj jiná dala. Vlastně jsem nemuseli řešit žádné vážnější problémy, hned na začátku manželství jsme získali byt, narodili se nám dva krásný, zdraví kluci. Snažila jsem se, aby doma bylo naklizeno, navařeno, napečeno, prostě hospodyňka jak má být. Připadalo mi nemyslitelné, že bych mohla být někdy nevěrná.
Ale stalo se. Potkali jsme se na nějaké akci, dala jsem mu svůj telefon (nevím proč, nikdy jsem to neudělala), zavolal, setkali jsme se a pokračovali jsme v tom 4 roky. Byla jsem šťastná, když jsem mohla být s ním. Mezi tím se oženil a narodila se mu holčička. Potom na to bohužel manžel přišel , bylo to hrozné. Zbořil se mu celý svět, bylo hrozné vidět jak jsem ho strašně zranila. Důvěřoval mi a já ho podrazila. Cítila jsem se, a cítím jako hrozná mrcha, která si neváží toho co má. Přítele jsem strašně moc milovala a stále miluji. Hrozně mě chybí. Když to prasklo vztah ukončil.
Bylo to nejhorší ½ roku v mém životě. Na jedné straně jsem se cítila hrozně zrazená, vůbec jsem nechápala, jak mi v tom přítel mohl nechat a na druhé straně jsem řešila problém doma. S manželem jsme stále spolu, oba se moc snažíme, ale je to stále mezi námi. Chvilku je pohoda a chvilku bojujeme. Nevím jestli se to někdy vyřeší. Moc tomu nevěřím. Manžel tvrdí, že se snaží, ale že mi to asi nikdy nedokáže odpustit. Mám ho ráda, jako kamaráda a přítele, do sexu s ním se nutím, vlastně to dělám jen kvůli němu, chybí mi ta vášeň, co jsem cítila s přítelem… Někdy mi připadá, že nejsem schopná žít ve vztahu, kdy jsem milována, ale já nemiluji. Na druhou stranu mu nemůžu ublížit ještě víc, tím, že se rozvedu. Miluje mě i děti.
Přítel se před měsícem ozval. Sešli jsme se a už v tom zase lítám. Z něj mám spíš pocit, že se ke mně vrátil, jen kvůli sexu. Je mi z toho smutno, já ho stále miluji a nedokážu mu říct, vypadni z mého života, jen se kvůli tobě trápím. Potřebuji od něj slyšet, že mu chybím, že mě má rád, ale to on neřeší. Jsem z toho všeho vyřízená. Nejradši bych nebyla. Jsem mrcha a ještě blbá.
Omlouvám se za ty své bláboly, ale asi jsem si potřebovala vylít srdíčko. Mějte se krásně.
To Potvora: A proč jsi na přítele zase reagovala? Co ti dává? V čem je jiný než manžel? (Odpovídej si sama sobě.) Ví manžel, že tobě něco chybí, že ti on něco nedává? Může to změnit?...je to o práci, o práci na vztahu s manželem a taky o práci na sobě. Co tobě přítel potvrzuje? Že jsi stále žádoucí? Že tě miluje? Že jsi hodná lásky? .... A stojí ti to jeho potvrzení za to dělat mu matraci? .... to je k zamyšlení. Nesoudím tě, už vůbec tě neodsuzuju...jen si vzpomínám na sebe, když jsem byla bývalému manželovi nevěrná (rozvedli jsme se kvůli něčemu jinému, už v době, kdy já několik let ani nepohlédla na jiného chlapa)....jak já v tom lítala a jak já se v tom nedokázala vyznat....dej si čas a přemýšlej, zkus to....
Není tady

ja riesim podobny problem, alebo skor ani neriesim. mam partnera s ktorym to v sexe nie je to prave orechove, nehovorim,ze je uplne k nicomu, len ze si az tak dokonale nerozumieme. predtym som mala partnera s ktorym to bolo dokonale, ale zlomil mi srdce a velmi dlho trvalo nez som sa z toho dostala. takze hoci tu presadzujete nazor,ze radsej neskonalu vasen ako istotu, nie som si ista co je dolezitejsie. ja svojho partnera milujem a planujem s nim zivot, hoci sa obcas zasnivam, po prebudeni sa vratim k nazoru, ze s nim chcem byt.
niekde tu zaznel nazor, ze sa vztah moze stat len cakarnou na pravu lasku, lenze tu nastupuje aj ten sebecky strach, co ked ta obrovska romanova laska nikdy nepride, oplati sa v nu verit , cakat a nakoniec riskovat,ze clovek zostane sam?
Není tady
Milé dámy.
Pracuji teměř pouze mezi muži , a to vojáky z povolání . Nemám iluze a jedno vím jistě muži jsou nám nevěrní a nelitují toho , život berou takový jako je. Znám spousty příležitostných nevěrníků a vím , že sve ženy opravdu milují. Ale spousta z nich si své ženy nezaslouží , nevěru berou jako něco s čím se je třeba chlubit, mezi kamarády popisovat. Já osobně nejsem také svatoušek, několikrát jsem byla nádherně poblouzněna tím co potřebuji nejvíc - pozorností, láskou , ale přesto vím , že jediný muž , který se mnou i přes mé nedostatky vydrží je manžel. Nechám se poblouznit a ještě raději se vracím. Vím , jsem sobec, ale řídím se motem : Nikdy ve stáří se nechci dočkat toho, že bych litovala, že jsem něco neudělala. Po krásném poblouznění zbytou nádherné vzpomínky a ty mi nikdo nemůže vzít.
Pořád mi vrtalo hlavou, proč by měla být moje vina, když je partner nevěrný?! Blbost!!! Podívejte jak to komentuje jeden muž za všechny. (Ostatní sebeobhajování pánové si strčte... za klobouk. Jste-li holkaři nesvádějte vinu na nás! Máme různé chyby, ale za vaši nevěru tedy opravdu nemůžem. Každý svého štěstí (a cti)strůjcem.) Celý komentář najdete na: http://babinet.cz/zobraz.php?2185
Zdraví Vás Lenka*
Dotaz: "Přemýšlel jsi někdy o tom, proč jsou ženy nevěrné?"
Odpověď: "Většinou proto, že jim něco ve vztahu chybí a může to být cokoliv. Muži bývají nevěrní, i když jsou doma spokojení, ale příležitost někdy bývá silnější. I když ženám často nevyhovuje partner po sexuální stránce a většinou si za to mohou samy. Nedokáží si říci, co se jim líbí a zahrají raději divadlo. Partner se tak ani nemá šanci dozvědět, že je něco špatně. "
Pořád mi vrtalo hlavou, proč by měla být moje vina, když je partner nevěrný?! Blbost!!! Podívejte jak to komentuje jeden muž za všechny. (Ostatní sebeobhajování pánové si strčte... za klobouk. Jste-li holkaři nesvádějte vinu na nás! Máme různé chyby, ale za vaši nevěru tedy opravdu nemůžem. Každý svého štěstí (a cti)strůjcem.) Celý komentář najdete na: http://babinet.cz/zobraz.php?2185
Zdraví Vás Lenka*
Dotaz: "Přemýšlel jsi někdy o tom, proč jsou ženy nevěrné?"
Odpověď: "Většinou proto, že jim něco ve vztahu chybí a může to být cokoliv. Muži bývají nevěrní, i když jsou doma spokojení, ale příležitost někdy bývá silnější. I když ženám často nevyhovuje partner po sexuální stránce a většinou si za to mohou samy. Nedokáží si říci, co se jim líbí a zahrají raději divadlo. Partner se tak ani nemá šanci dozvědět, že je něco špatně. "