Jessika napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Jessika napsal(a):

A mně by teda zajímalo, "proč" z toho ven ?

Jess, protože v tom je "lidské utrpení"   Nejde o to být dokonalý, ale mít život plný pohody, a ne zlosti, vzteku a s tím souvisí i to Tvé neubližování....

ale to "lidské utrpení" přece právě k člověku patří?
milá tvářička dementního jedince  prostě nikdy nebude oduševnělá...
ale souhlasím s tím, že vztek a zlost na kráse nepřidají

Ale prdlajs - milá tvářička klidného jedince, protože má díky uvědomění si v duši klid

Pandorraa napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

A to je myslím fatální omyl   Každá emoce je závislá jen na nás samých, byť si to neuvědomuješ....je to reakce na myšlenky, které se Ti honí hlavou....  Hlava (mysl) Ti funguje tak automaticky, že si myslíš, že emoce je nezávislá na Tobě samém, ale opak je pravdou Přenastavit to jde. Jak si myslíš, že se učíš třeba zvládnutí fóbií....právě, že ten strach (smutek) umíš správnými myšlenka vypudit z hlavy (protože i strach, smutek je v 1. fázi myšlenka), pak teprve přijde emoce, a následně reakce těla. To se budu s Tebou přít

Hmmm...tak asi proto se tolika lidem nedaří zbavit se svých fobií.... co je to ta SPRÁVNÁ myšlenka?

Rači, přečti si Eckerharta Tolle: Moc přítomného okamžiku a pak se už nejspíš s Pisatelem nebudeš chtít přít.

Jinak souhlas s Hani.

Znám spoustu lidí, kteříí mají v hlavě tu "správnou" myšlenku, trénujou mysl a trénujou, až by se i utrénovali a stejně tomu, co VĚDÍ a co jim všichni říkají, nevěří.... Zase začnou zběsile ječet, když uvidí pavouka (oni přece ale mají tu "správnou myšlenku a vědí, že je to jen neškodný pavouček), zase se vidí jako bytost k ničemu, když se jim něco nepodaří, zase nevěří sami sobě a v sebe, když příjde černá bolestivá noc...

Víš Pan, já až po tom, co jsem si tohle, co jsem napsala, uvědomila, teprve jsem se svými fobiemi pohla, dřív fakt ne....
K té správné myšlence -jak jsem to myslela - je to ta, která je mi příjemná, to pocitově poznám.  Dokážu se při ní zrelaxovat a už si je navodit. Na ty správné myšlenky mi stačí pouhá intuice - prostě jsou to ty, po kterých se cítím dobře.  Třeba u mé sociální fobie - když nastoupím do autobusu, představuji, jak si sedám, je mi příjemno, jak kdybych se posadila do nějaké sedačky, třeba zavřu oči, a představuji si, jak jsou ti lidi kolem milí  a příjemní, představuji si, jak se usmívají, když mají volno a z autobusu vystoupím v pohodě a v nic mě nechytne. To je ten trénink, ty "správné myšlenky". Ne, že si řeknu, třeba jako člověk s fobií na pavouky - ve strachu - tak a teď si musím vsugerovat, že ten pavouk mi nic neudělá a se strachem si to lámat do hlavy. Jen protože to vědomě vím....to je jasný, že to nepomáhá.....jde o to naladit se v urč. situacích na příjemé myšlenky, které naladí příjemmé pocity..... Takže špatná myšlneka je ta, po které se necítím dobře. Jak jednoduché. 
Takže k té knize....a kde jsem napsala, že by se to mělo odehrávat jindy, než v přítomném okamžiku.   Samozřejmě, že jde vždy o přítomný okamžik.
A už kvůli tomu  s Pisatelem určitě nesouhlasím. Protože on se dopředu vědomě neguje tím, že nemůže nic v nějakém okamžiku ovlivnit, což je blbost a když to má takhle vsugerované, tak to fakt dokázat nemůže.... Nejdůležitější je to vědomí, že to ovlivnit jde, trénink spočívá až v konkrétních situacích, to se nepřu

Račice dračice napsal(a):

[quote
Víš Pan, já až po tom, co jsem si tohle, co jsem napsala, uvědomila, teprve jsem se svými fobiemi pohla, dřív fakt ne....
K té správné myšlence -jak jsem to myslela - je to ta, která je mi příjemná, to pocitově poznám.  Dokážu se při ní zrelaxovat a už si je navodit. Na ty správné myšlenky mi stačí pouhá intuice - prostě jsou to ty, po kterých se cítím dobře.  Třeba u mé sociální fobie - když nastoupím do autobusu, představuji, jak si sedám, je mi příjemno, jak kdybych se posadila do nějaké sedačky, třeba zavřu oči, a představuji si, jak jsou ti lidi kolem milí  a příjemní, představuji si, jak se usmívají, když mají volno a z autobusu vystoupím v pohodě a v nic mě nechytne. To je ten trénink, ty "správné myšlenky". Ne, že si řeknu, třeba jako člověk s fobií na pavouky - ve strachu - tak a teď si musím vsugerovat, že ten pavouk mi nic neudělá a se strachem si to lámat do hlavy. Jen protože to vědomě vím....to je jasný, že to nepomáhá.....jde o to naladit se v urč. situacích na příjemé myšlenky, které naladí příjemmé pocity..... Takže špatná myšlneka je ta, po které se necítím dobře. Jak jednoduché. 
Takže k té knize....a kde jsem napsala, že by se to mělo odehrávat jindy, než v přítomném okamžiku.   Samozřejmě, že jde vždy o přítomný okamžik.
A už kvůli tomu  s Pisatelem určitě nesouhlasím. Protože on se dopředu vědomě neguje tím, že nemůže nic v nějakém okamžiku ovlivnit, což je blbost a když to má takhle vsugerované, tak to fakt dokázat nemůže.... Nejdůležitější je to vědomí, že to ovlivnit jde, trénink spočívá až v konkrétních situacích, to se nepřu

jak ovlivníš příchod smutné zprávy?
Jak natrénuješ dopředu jak se zachováš po informaci která ti dá emoci?
Jak se sžiješ s onou memocí když dojde?
Copak emoce je nějak uchopitelná? Je to soubor "nábytku" s kterým můžeš trénovat trpělivost tvého muže, když jej musí každý 4 týden stěhovat?
Hele blíží se vánoce a hned máš nejméně dvě emoce, tři? No tak jdi trénovat jak s emocí nazvanou úklid, s emocí radosti při rozbalování dárků, a emocí úklidu štědrovečerní tabule.....

Pisatel napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

[quote
Víš Pan, já až po tom, co jsem si tohle, co jsem napsala, uvědomila, teprve jsem se svými fobiemi pohla, dřív fakt ne....
K té správné myšlence -jak jsem to myslela - je to ta, která je mi příjemná, to pocitově poznám.  Dokážu se při ní zrelaxovat a už si je navodit. Na ty správné myšlenky mi stačí pouhá intuice - prostě jsou to ty, po kterých se cítím dobře.  Třeba u mé sociální fobie - když nastoupím do autobusu, představuji, jak si sedám, je mi příjemno, jak kdybych se posadila do nějaké sedačky, třeba zavřu oči, a představuji si, jak jsou ti lidi kolem milí  a příjemní, představuji si, jak se usmívají, když mají volno a z autobusu vystoupím v pohodě a v nic mě nechytne. To je ten trénink, ty "správné myšlenky". Ne, že si řeknu, třeba jako člověk s fobií na pavouky - ve strachu - tak a teď si musím vsugerovat, že ten pavouk mi nic neudělá a se strachem si to lámat do hlavy. Jen protože to vědomě vím....to je jasný, že to nepomáhá.....jde o to naladit se v urč. situacích na příjemé myšlenky, které naladí příjemmé pocity..... Takže špatná myšlneka je ta, po které se necítím dobře. Jak jednoduché. 
Takže k té knize....a kde jsem napsala, že by se to mělo odehrávat jindy, než v přítomném okamžiku.   Samozřejmě, že jde vždy o přítomný okamžik.
A už kvůli tomu  s Pisatelem určitě nesouhlasím. Protože on se dopředu vědomě neguje tím, že nemůže nic v nějakém okamžiku ovlivnit, což je blbost a když to má takhle vsugerované, tak to fakt dokázat nemůže.... Nejdůležitější je to vědomí, že to ovlivnit jde, trénink spočívá až v konkrétních situacích, to se nepřu

jak ovlivníš příchod smutné zprávy?
Jak natrénuješ dopředu jak se zachováš po informaci která ti dá emoci?
Jak se sžiješ s onou memocí když dojde?
Copak emoce je nějak uchopitelná? Je to soubor "nábytku" s kterým můžeš trénovat trpělivost tvého muže, když jej musí každý 4 týden stěhovat?
Hele blíží se vánoce a hned máš nejméně dvě emoce, tři? No tak jdi trénovat jak s emocí nazvanou úklid, s emocí radosti při rozbalování dárků, a emocí úklidu štědrovečerní tabule.....

Pisateli   To nemá cenu, vůbec mi asi nerozumíš   Ale to neva Zkus si přečíst, co jsem teď psala Pan....opakovala bych se

Pisatel napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Pisatel napsal(a):

jak ovlivníš příchod smutné zprávy?
Jak natrénuješ dopředu jak se zachováš po informaci která ti dá emoci?
Jak se sžiješ s onou memocí když dojde?
Copak emoce je nějak uchopitelná? Je to soubor "nábytku" s kterým můžeš trénovat trpělivost tvého muže, když jej musí každý 4 týden stěhovat?
Hele blíží se vánoce a hned máš nejméně dvě emoce, tři? No tak jdi trénovat jak s emocí nazvanou úklid, s emocí radosti při rozbalování dárků, a emocí úklidu štědrovečerní tabule.....

Pisateli   To nemá cenu, vůbec mi asi nerozumíš   Ale to neva Zkus si přečíst, co jsem teď psala Pan....opakovala bych se

Jdi číst

Račice dračice napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A ještě: svoje pocity a naciťování myšlenkami - vědomým programováním MYŠLENEK - opravdu ovlivnit nemůžeme. Ty je spíš potřeba zcela eliminovat - vypnout.
Tedy pustit, nechat být, jak řekla už Hani.

Ano, v 1. fázi myšleky eliminovat - vypnout, pustit, nechat být a tu situaci si emočně prožít - pak jde "všechno ven" - jak řekla Hani. To souhlas....ale  Tvůj mozek začne zase za chvíli naplno fungovat - a to už "nevypneš",  když projevené prvotní emoce odplujou, pak je možné a hlavně pro nás přínosné vědomým programováním myšlenek ovlivnit svoje pocity a naciťování myšlenkami.  Příklad - když mi někdo zemře, je jasné, když jsem toho člověka milovala, pustím ze sebe žal, bolest, silné emoce atd.atd....to je jasný, to je správné, je špatné to potlačovat, je to přirozená reakce.....to je ten 1. krok, který potvrdila i Hir. Ale pak, jak jsem již napsala, vědomým progr. myšlenek ovlivnit své pocity. Krok druhý.   Ty pořád mluvíš o tom kroku prvním, ale já přecházím do toho druhého   S trénováním kroku 2, totiž eliminuješ prožívání kroku 1, aniž by sis to uvědomovala.....to zjistíš až zpětně....a čím víc trénuješ, tak Ti to přechází do samozřejmosti, automaticky Ti pak krok 1 i 2 nedělá už takový problém....protože se pozitivně naprogramuješ....a vidíš i při špatné zprávě víc toho pozitivního, neupneš se v 1. šoku jen na to negativní a nemusí Tě to tak semlít....následně se lépe v kroku 2 orientuješ, rychleji a líp se se vším vyrovnáváš....

Aha, máš namysli "vědomé emoce"
Nemyslím, že je to potřeba trénovat...snad jen do té chvíle, než ti dojde, že jiná cesta není.

Napriklad emoce strachu.Prichazi z naseho podvedomi.Vyvolal ji nejaky podnet z okoli.
Pokud nejsme schopni stat se pouhymi pozorovateli sve vlastni mysli a misto toho se tim nechame ne-vedome pohltit,ztotoznime se s myslenkou,prizivujeme tak jen svoje ego,ktere se boji o svoji pozici.
Samozrejme ze neni moudre,tuhle emoci potlacovat,ignorovat,zapuzovat. To by nam prineslo efekt- navraceni se priste zas.
Tim ale ze ji zacneme venovat pozornost,zamerime se na ni,neuhybame,divame se ji v podstate beze strachu primo do tvare,tim ji vlastne dame svobodny,nenasilny odchod,zmizeni.

Nase smysli jsou tim co zachycuje podnety z okoli,dale nase pamet je podnety aktivovana a zrodi se emoce=hnuti mysli.
Je to rychly a normalen nevedomy proces.
Mysl se zacne automaticky rozvetvovat> tvori si asociace k podnetum.No a jsme zpet u toho,ze neni nutne prizivovat a rozvetvovat myslenku-y,ale jen prijmout(neodmitat) a pozorovat.

Da se jednoduse take rict,ze dokud je mysleni panem cloveka(nekontrolovatelna aktivita),nemuze byt clovek panem myslenek(proces plne pod vedomou kontrolou)
Mame preci volbu-tvorivost. Jsme to my kdo zaseje pricinu k tomu ci onomu.
Kdo chce se drzet (ztotoznit se) napr. strachu,smutku,zarlivosti,atd atd=vlastne pripoutanosti ke svemu egu,pripoutanosti k myslenkam,emocim,ten si tak vybral.Dusledky prijdou at chceme nebo ne. To preci uz davno vime. Mame ale i jine moznosti. Najit Dusi a nechat ego odejit.

Kdyz nas nekdo napriklad nastve,mame preci na vyber jak budem o situaci rozjimat a jak se nasledne i zachovame.Bud zpusobem navyklym(ego a jeho pokuseni),nebo si zvolime jinak(cesta Duse).  Emoci samozrejme nemuzem prehlizet. Jde o to,te emoci dat jiny energeticky potencial.Jiny smer.
Zamereni do sve mysli.Mysl obratime dovnitr,do sveho nitra.Ziskame tim moznost jak neprojektovat, ale spise najit onen projektor.

Pandorraa napsal(a):

Račice dračice napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

.

Aha, máš namysli "vědomé emoce"
Nemyslím, že je to potřeba trénovat...snad jen do té chvíle, než ti dojde, že jiná cesta není.

Používáme asi jen jiná slova....ano - jen já bych to nazvala "vybíráme si takové myšlenky, které nám "spustí" vědomé emoce, o které stojíme " ....  (Mám občas pocit, že mluvíme každá jiným jazykem, tak nevím, jestli se teď dorozumíme...)
S tím tréninkem, můžu mluvit pouze ze své zkušenosti, a já to teda musím trénovat...ikdyž vím a došlo mi, že jiná cesta není.... ale může to být tou mou emoční poruchou...třeba to jiní lidé, kteří takové problémy nemají,  a zjistili, že jinak to nejde, to nepotřebují - je to možné. Když se kouknu kolem sebe, je spousta lidí, kterým nedošlo, že jiná cesta není a trénují, nebo to mají jako já a trénovat taky holt musí, přestože jsou si vědomi....

Upravil(a) Račice dračice (22. 10. 2008 10:18)

Tulipánko, viz. Tvůj příklad - emočně Tě to zasáhne tak silně, protože jsi přijmula myšlenku na zákldě toho hodnocení  - "jsem špatná".
A když si budeš vědomě programovat myšlenky - "nezačnu plakat, nezačnu plakat" - ve finále prostě udělají emočně pravý opak. Nesmíš si do mysli vpustit - CO NECHCEŠ.  Musíš se "programovat" ve smyslu CO CHCEŠ a jaká doopravdy jsi - tedy hodnotná. Tedy na Tvém příkladu by ti mohly pomoci myšlenky - "jsem i přes tu chybu, co jsem udělala, dobrý a kvalitní člověk, touto zkušeností jsem se poučila ze své chyby, tak jsem vlastně za ni ráda a příště ji neudělám, atakpod. " Nesmíš si do mysli vpustit nic negativního o sobě - a to chce ten trénink - aspoň, já ho potřebuji a o něm jsem mluvila. Ale ten trénink ti půjde až vědomím vlastní cennosti..... Musíš sama v sobě zjistit,že cenná opravdu jsi - to je o sebevědomí.

Upravil(a) Račice dračice (22. 10. 2008 10:59)

Tulipánko
a znovu připomínám knihu Debie Fordové
Člověk je celistvý, to jest "dobrý" i "špatný" A to naprosto KAŽDÝ na téhle planetě. Pokud se nesmíříš ty sama se svou "temnou stránkou" se svou "Temnou bohyní", vždycky tě něčí nepříjemná slova dostanou.

EFT používá větu: Má se ráda a přijímám se přesto, že...... bla bla.
Funguje to

Tulipánka napsal(a):

Pandorro,
myslíš knihu Temná stránka hledačů světla?
Máš pravdu. Stále nejsem smířená se svojí "temnou bohyní", protože se snažím být dokonalá. Brzy už snad budu věřit, že mám na své nedostatky právo .

(A komu se snažíš zavděčit? Tatínkovi? Mamince? )

Račice dračice napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko
a znovu připomínám knihu Debie Fordové
Člověk je celistvý, to jest "dobrý" i "špatný" A to naprosto KAŽDÝ na téhle planetě. Pokud se nesmíříš ty sama se svou "temnou stránkou" se svou "Temnou bohyní", vždycky tě něčí nepříjemná slova dostanou.

EFT používá větu: Má se ráda a přijímám se přesto, že...... bla bla.
Funguje to

Tak já si myslím, že slovo špatný, by se mělo ze slovníku/myšlenek vypustit
Já mám vsugerováno, že lidé jsou dobří a taky na druhou stranu dělají mnoho chyb (to
si nahrazuji za slovem špatný, nebo jak ty říkáš "temná stránka").
Mě osobně slovo špatný nevyhovuje.
Protože co je opravdu špatné? Každý jsme přišli na svět celiství v naší lidskosti, takže je vlastně všechno správné...Vidím tedy za vším jen lidské chyby...které nás mají učit...a je mi pak v situacích, kdy mě někdo kritizuje, nebo říká, jak jsem "špatná" líp - protože moje "nastavení"  říká - on jen chybuje, že mě osočuje, a já chybuji, kvůli čemu mě kritizuje,protože to je přirozeně lidské....  slovo špatné se snažím v mysli vůbec nepoužívat.....  (pro mě je to důležité, ikdyž pro někoho je to možná jen o slovíčkaření...)

Myslíš, že je špatné říci ti "ne"(dneska nemohu) "ne"(tohle pro tebe neudělám).

Jája napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Neustále řeším problém, že když mi někdo řekne něco, čím mi dá najevo mou nedokonalost (na něco nemám, něco jsem zapomněla, udělala špatně, nesplnila jsem dohodu), tak okamžitě začnu brečet. Prostě mě to emočně zasáhne, protože si uvědomím, že jsem "špatná", protože vím, že na to opravdu nemám, zapomněla jsem, udělalal špatně, .... Pořád si říkám: nezačnu brečet, nezačnu brečet a pak už to přesáhne mez a já se prostě rozbrečím . Nejde s tím nic udělat, i když si to uvědomuji a jsem při tom bdělá (vím, že si to nemám brát osobně).

Díky

Tulipánko, na tohle jsem dostala jednoduchou a účinnou radu - místo toho "nebudu brečet" si prostě říct "no a co tak si pobrečim" - no a ono to časem přestává