Žížalko, a jaká jsi byla ty v 17 letech?? Taky poctivá, poslušná a poddajná dcera svých rodičů? Nebo sis dovolila trochu zarevoltovat při svých prvních láskách a občas byla nucená i zalhat před svými nechápajícími a přísnými rodiči?? Já ano, já se klidně přiznám, že jsem byla jimi občas vmanipulována do situace, že jsem musela zalhat. A přesto jsem vyrotla a dospěla v celkem odpovědnou bezproblémovou osobu. Myslím, že je tvá dcera vzhledem k věku naprosto v normě, z toho co popisuješ soudím, že jí  nic  nehrozí, jen tvá zbytečná úzkostlivost. Taky jsem vychovala dceru, dnes jí je 23 let, je to super šikovná holka, ale v období 17-18 let jsem si s ní taky užila ... není to puberta, ale z mého pohledu daleko horší období ...
Naše děti začnou myslet, že jsou dospělé, ale ještě s tím neumí naložit, tzn. chtějí výhody dospělosti bez odpovědnosti. Toto období lze jen přežít s vědomím, že cca do 2 let bude pravděpodobně vše v pohodě. Když budeš méně úzkostlivá, více tolerantní , zákazy a příkazy používat s rozumem a výjmečně, tak pomůžeš přetrpět toto složité období jak dceři tak sobě líp.
P.S. Zkus si s ní vyříkat nějaká oboustranně fungující pravidla a pak na nich trvat a mluv s ní když bude v pohodě o tom, co trápí tebe... že taky můžeš mít strach, když nebude pravidla respektovat a nechodit domů... že je to přirozené, ale na druhou stranu jí zase něco  na víc občas zkus tolerovat.

Upravil(a) Somaia (16. 10. 2008 13:32)

Somaia napsal(a):

Žížalko, a jaká jsi byla ty v 17 letech?? Taky poctivá, poslušná a poddajná dcera svých rodičů? Nebo sis dovolila trochu zarevoltovat při svých prvních láskách a občas byla nucená i zalhat před svými nechápajícími a přísnými rodiči?? Já ano, já se klidně přiznám, že jsem byla jimi občas vmanipulována do situace, že jsem musela zalhat. A přesto jsem vyrotla a dospěla v celkem odpovědnou bezproblémovou osobu. Myslím, že je tvá dcera vzhledem k věku naprosto v normě, z toho co popisuješ soudím, že jí  nic  nehrozí, jen tvá zbytečná úzkostlivost. Taky jsem vychovala dceru, dnes jí je 23 let, je to super šikovná holka, ale v období 17-18 let jsem si s ní taky užila ... není to puberta, ale z mého pohledu daleko horší období ...
Naše děti začnou myslet, že jsou dospělé, ale ještě s tím neumí naložit, tzn. chtějí výhody dospělosti bez odpovědnosti. Toto období lze jen přežít s vědomím, že cca do 2 let bude pravděpodobně vše v pohodě. Když budeš méně úzkostlivá, více tolerantní , zákazy a příkazy používat s rozumem a výjmečně, tak pomůžeš přetrpět toto složité období jak dceři tak sobě líp.
P.S. Zkus si s ní vyříkat nějaká oboustranně fungující pravidla a pak na nich trvat a mluv s ní když bude v pohodě o tom, co trápí tebe... že taky můžeš mít strach, když nebude pravidla respektovat a nechodit domů... že je to přirozené, ale na druhou stranu jí zase něco  na víc občas zkus tolerovat.

Jenže my už jsem si spolu několikrát povídaly,pravidla máme stanovené,ví,že když je bude dodržovat,bude vše OK.Mrzí mě lhaní.
Ptala jsem se jí,jestli jsem hrozná a přísná mamka a ona mi odpověděla,že jinou mamku by nechtěla.

kalupinka napsal(a):

I když máš děti velké, nějaké hranice jim určit musíš. Ta situace, která u vás je, by byla stejná, i kdybys měla doma manžela a ne přítele. jediné správné, na čem nyní můžeš trvat je, dodržet, co jsi už řekla. Jinak s dcerou nezmůžeš už nic. Nepřeješ si, aby chodila po hospodách, je to v pořádku. Až si bude vydělávat sama, patně tam ráda zabrousí, ale teď prostě bydlí u tebe, živíš ji a měla by s tím rozhodně počkat. Bydlet u BM na střídačku, není špatný nápad. Možná to prospěje i jí i Tobě. Na druhou stranu zkus uznat, že dcera už je téměř hotový člověk. pokud nemá žádné lepší zájmy a koníčky...zákazy už nelze nic napravit! Budeš-li ji omezovat, sledovat a hádat se s ní, první, co udělá, až jí bude 18, odejde. Pak už nemůžeš počítat, že k sobě nějaký vztah najdete. Přítele bys měla požádat o to, aby nezasahoval do dění v Tvém domově. Jste-li zvyklé jíst v obýváku, on do toho nemá co mluvit. Ať se chová jako na návštěvě. U maminky bydlí tvůj přítel nebo jeho syn? Pokud přítel bydlí u vás, měl by si nechat od cesty svoje poznámky. Může se totiž brzy dočkat od dcer odpovědi - do toho Ti nic není a nech si svoji kritiku, když nic jiného od tebe neslyšíme. Nejsme na ní zvědavé, jsme tady doma a chceme tu mít pohodu. Dcery mají patrně z mužů respekt a k takovému kroku se dosud neuměly odhodlat. Zkrátka uměj si obhájit dcery, jsou ty slabší, nenech sebou manipulovat ani přítelem, ani jimi. Ty jsi ten stmelovací a sjednocující prvek v rodině. Máš právo měnit názor...pokud dcerka pije nealko a chodí domů včas, proč si neposedět, na druhou stranu nedodrží-li slíbený čs návratu, řekni jí, že odpovědný dospělý člověk se tak nechová, tak se chová dítě, které na sebe za každou cenu musí upozorňovat. A dětem se pak musí stanovit, o mají dělat, protože to samy nezvládají. Ať si dcerka sama vybere, jakou roli chce doma hrát.

To my bydlíme u přítele.Dceru nesleduji.Bydlíme na vesnici a tady se někdy dozvíš oklikou věci aniž bys po nich pátrala.
Jsem ráda a cením si toho,že mi přítel nevyčítá společné peníze.My se dohadujeme jen kvůli holkám.Prostě jako muž a žena máme na určité věci jiné názory.
Kolikrát nevím,zda se rozhodnout dle přítele nebo sebe,co se týče holek.Kdyby měli spolu alespoň lepší vztah.

Nemáš zač.. držím ti palce, postupuj opatrně,důsledně a s láskou, tak aby dcera pořád věděla, že jí máš ráda a jsi  tu pro ní. Je to pro holky těžký a složitý období. Věřím, že to zvládnete, už proto, žes to nehodila za hlavu, nejsi lhostejná a snažíš se najít řešení a radu.