eremuruss napsal(a):

Napadlo vas nekdy vyhledat svou byvalou lasku?

Ne.

Napadlo, ale zůstalo jen u nápadu.
Nikdy jsem to neuvedla do praxe.  Nepřišlo mi to jako dobrý nápad zasahovat někomu do života .

eremuruss napsal(a):

No ja ho prave ztratila z oci uplne.Bylo me tenkrat 15 let a moje mamka me s nim zakazala chodit,ze je rozvedeny .Jemu bylo tenkrat 22 let.Ozenil se pred vojnou a nez prisel ona mela jinyho.Nezapomnela jsem na nej nikdy.

Já na tohohle taky ne, nikdy, byla to moje první láska, ve všem.

Kiara napsal(a):

erem, já vyhledávat nemusím ... já s ním chodívám pravidelně na kafe
Osobně si myslím, že nějaké vyhledávání po X letech ani nemá cenu kdyby se se mnou někdo chtěl vidět, tak se mi už dávno ozve sám.
Nedá mi nevzpomenut si na pořad "Pošta pro tebe", kde hledala bývalá snoubenka svého snoubence. Ten se sice dostavil, protože nevěděl KDO to po něm tak touží a když zjistil, o koho se jedná, byl očividně nepříjemně překvapen sám byl už dávno šťastně ženatý a do minulosti se rozhodně vracet nechtěl ...

Taky jsem to viděla a bylo mi trapně za tu paní.

erem, pátrala bych, proč se tak vehementně hrabu v minulosti. Zda-li mě pudí zvědavost, romantická představa. Obé má kořeny v současném rozpoložení. At už jde o nedocenění, pocit samoty a nebo ztrátu ideálů.

eremuruss napsal(a):

Kiaro tak to je hezky,ze spolu chodite na kavu,ze vam s toho vzniklo pratelstvi na cely zivot.

Vidíš, erem, a to jsme se rozešli skoro před čtvrt stoletím pak jsme se ještě vídávali než jsem si založila rodinu, asi patnáct let jsme se neviděli vůbec ani jsme vzájemně o sobě neměli žádné zprávy a nakonec se dotyčný objevil
Já k původnímu tématu můžu říci svůj názor: nikdy by mě nenapadlo po dávné lásce pátrat, aniž bych věděla, jestli protějšek touží po setkání stejně intenzivně jako já a hlavně by mi bylo trapné po X letech se někomu vměšovat do života. Je jisté, že těch deset, patnáct či dvacet let nikdo kvůli mně nezůstal "viset na hřebíčku", žije si svým vlastním životem ve kterém pravděpodobně už někdo je a rozhodně je naivní si myslet, že kvůli mně bude po tolika letech vyskakovat radostí až do stropu

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kiaro tak to je hezky,ze spolu chodite na kavu,ze vam s toho vzniklo pratelstvi na cely zivot.

Vidíš, erem, a to jsme se rozešli skoro před čtvrt stoletím pak jsme se ještě vídávali než jsem si založila rodinu, asi patnáct let jsme se neviděli vůbec ani jsme vzájemně o sobě neměli žádné zprávy a nakonec se dotyčný objevil
Já k původnímu tématu můžu říci svůj názor: nikdy by mě nenapadlo po dávné lásce pátrat, aniž bych věděla, jestli protějšek touží po setkání stejně intenzivně jako já a hlavně by mi bylo trapné po X letech se někomu vměšovat do života. Je jisté, že těch deset, patnáct či dvacet let nikdo kvůli mně nezůstal "viset na hřebíčku", žije si svým vlastním životem ve kterém pravděpodobně už někdo je a rozhodně je naivní si myslet, že kvůli mně bude po tolika letech vyskakovat radostí až do stropu

Ja sama nevim proc jsem to udelala snad jen ze zvedavosti.S tim dotycnym jsem se skontaktovala.Poslala jsem mu sms-ku.Nevolala jsem zamerne,protoze jsem chtela,aby si rozmyslel jestli se mnou mluvit chce a nebo nechce.
On me zavolal.Povidali jsme spolu asi pres hodinu a mohu rict,ze jsem rada,ze jsem to udelala.Protoze v duchu jsem si cely zivot vycitala,ze jsem tenkrat mamu poslechla.A rikala jsem si,ze jsem mohla mit uzasnyho chlapa a byt stastna.
Kdyz me rekl,ze ma 5 deti  a je potreti zenaty a opet odloucen od manzelky byla jsem v soku tohle jsem opravdu necekala.Navic je to hrozny karierista honi se za penezi je stale v praci.Neustale mluvil jen o sve praci.Byl to nekdo uplne jiny nez ten skromny kluk s velkyma ocima.Ted jsem vdecna mamce,ze me od nej odtrhla.

Ere mě ne, ale manželův dědeček a babička byli svoje první lásky. Po druhé světové válce nejdřív skončilo první manželství babičky a pak i dědy. Děda se rozhodl, že najde svojí první lásku, našel, vyhnal nápadníky a vzal si jí.Mysleli si, že už spolu jen prožijí hezký střední věk. No a ve čtyřiceti se jim nečekaně narodila dcera (moje tchýně) a zvládli spolu skoro i zlatou svatbu. Babičce je 95, děda umřel před sedmi lety. Přes pozdní začátek stihli i svatby svých vnoučat a narození jednoho pravnoučete. Děda umřel, když jsem byla těhotná i já s druhým pravnoučetem, jsem ráda, že jsem mu to stačila říct. Byli báječný pár, mně umřeli babičky a dědečci brzy a tihle dva mi je svou laskavostí a láskou vynahradili. Dědu budu mít vždycky uloženého jako mého dědu. Mno a nebýt jednoho hledání bývalé lásky, tak by nebylo vůbec spousta věcí, které za to stáli. Někdy je prima nezkoumat, proč chceme věci udělat a prostě je spáchat. No a? Třeba to za to stojí.

A i kdyby nestálo (jako, že píšeš, že nestojí), tak se tím zaklapne jedna kapitola, kterou můžeme nechat spát.

Upravil(a) hrosanek (10. 10. 2008 21:24)

Kiara napsal(a):

... erem, taky to bylo k něčemu dobré ... za prvé jsi poznala, že maminky mají taky někdy na partnery dětí vynikající čich, i když se to jejich dcerám nelíbí a za druhé jsi poznala, po jakém "štěstí" sis tenkrát šlapala

Maminka ho osobne neznala ani ho nikdy nevidela.Stacilo ji,ze jsem ji rekla,ze je rozvedeny.Byl s toho ohen na strese a ja se s nim rozesla navic tak hnusnym zpusobem,ze jsem ho ignorovala.Nedokazala jsem mu rict,ze to bylo kvuli mame,ze se ji nelibi,ze je rozvedeny.

Často myslím na svojí první lásku ze základní šloly,byl milý,slušný a tak hezkýýý.Teď žije někde v Americe.Takové lásky mám tři.Vidět je,je nulová šance.Asi by to nebylo ono,po těch letech jsme tak strašně jiní.

Svou bývalou lásku jsem našla náhodou. V práci dělám s jednou kamarádkou, se kterou už se znám ze zábav za mlada. No a ona bydlí ve stejné vesnici jako moje bývalá láska. Ona ví o tom, že on byl moje bývalá láska. No a jednou spolu jeli autobusem z práce a mluvili a mluvili, až došla řeč na práci a ona se mu zmínila, že se mnou dělá v práci. A on se jí zeptal jestli nemá moje tel. číslo. Měla. Asi po týdnu od  jejich rozhovoru mi přišla od něj sms jak se mám. Tak jsem mu odepsala. Chvíli jsme si psali jak se máme, co děláme a tak.  Asi po měsíci mi napsal, že by mě rád viděl, tak jsme si dali schůzku. No a teď se scházíme tak jednou za měsíc, jdeme si někam sednout, probereme život a zase si jdeme každej po svým. Já jsem vdaná a on ví kdo je můj manžel a já zase znám holku, kterou si kdysi vzal on. Oba máme spokojenej život, ale jsme rádi, že jsme se našli a dokonce vzpomínáme na roky kdy nám bylo 17 a smějeme se tomu všemu spolu. Jsou to moc fajn schůzky. Viděli jsme se zrovna včera a bylo to super :-)

sedmikráska74 napsal(a):

Svou bývalou lásku jsem našla náhodou. V práci dělám s jednou kamarádkou, se kterou už se znám ze zábav za mlada. No a ona bydlí ve stejné vesnici jako moje bývalá láska. Ona ví o tom, že on byl moje bývalá láska. No a jednou spolu jeli autobusem z práce a mluvili a mluvili, až došla řeč na práci a ona se mu zmínila, že se mnou dělá v práci. A on se jí zeptal jestli nemá moje tel. číslo. Měla. Asi po týdnu od  jejich rozhovoru mi přišla od něj sms jak se mám. Tak jsem mu odepsala. Chvíli jsme si psali jak se máme, co děláme a tak.  Asi po měsíci mi napsal, že by mě rád viděl, tak jsme si dali schůzku. No a teď se scházíme tak jednou za měsíc, jdeme si někam sednout, probereme život a zase si jdeme každej po svým. Já jsem vdaná a on ví kdo je můj manžel a já zase znám holku, kterou si kdysi vzal on. Oba máme spokojenej život, ale jsme rádi, že jsme se našli a dokonce vzpomínáme na roky kdy nám bylo 17 a smějeme se tomu všemu spolu. Jsou to moc fajn schůzky. Viděli jsme se zrovna včera a bylo to super :-)

ááá tady se mi zdá si někdo koleduje
aby jsi nám tu za chvíli nepsala, jak jsi zamilovaná a máš mimomanželský vztah, manžel je neschopnej a ty si potřebuješ utřídit myšlenky