Atevi napsal(a):

Ahoj,
mám přítele dva roky, je nám oběma 42 let. Oba máme syny, já 23 let samostatného, už pracujícího a bydlícího ve svém bytě, on  18,5ti letého, také už od června pracuje, žije s ním (měl ho ve vl.péči).
Bydlela jsem u nich skoro 1,5 roku, dávala mu automaticky 1000 Kč měsíčně na energie a přispívala jsem na jídlo, těšilo mě mu občas koupit jen tak triko, slipy, ponožky....dělalo mi radost koupit nové záclony, prostírání atd. - prostě vylepšovat byt k útulnosti. Protože jsme ale bydleli v domě jeho rodičů
(oni dole, mi nahoře) a já se s nimi nedokázala sžít (nemohla jsem tam nic udělat podle sebe, ale chápu, byl to jejich dům a zahrada) a začalo mi vadit, jak je on hodně fixovaný na maminku ("nedávej do polévky magi, máma to tam nedává" a pod.) začaly problémy, které nechtěl řešit a já se jednoho dne sebrala a vrátila se do svého bytu. Po měsíci přišel, prosil, vzala jsem ho zpět s tím, že k nim už nikdy a on sliboval, že bude jezdit za mnou, jak to půjde. Jsou z toho středy a necelé víkendy. Mám ho moc ráda, je nám spolu hezky, ale tak nějak jsem automaticky počítala s tím, že mi nějakou formou bude přispívat (koupe se, peru mu). Ale jsou to čtyři měsíce a nic...když přijede v pátek, přiveze na víkend šest vajec (snesly jejich slípky), hroznové víno (ze zahrady a pamatuji si, že ho nikdo moc nejedl) a naposledy to byla k tomuto konzerva zelených fazolek... Když jsem schválně zkusila říct, že musíme v sobotu ráno nakoupit, tak sice jedeme, ale já si zaplatím nákup na víkend a celý týden (v týdnu jsem líná chodit nakupovat, když chodím do práce) a on koupí jen to, co odhadem za víkend sní. Ve středu přijel a přivezl mi jako DAR jednu nohu klobásy. A já uzeniny nejím, což dobře ví.
Nejsem dost asertivní, mám v sobě nějaký stud, je mi trapné mu to říct natvrdo, nechci se hádat. Ale štve mě to. Když schválně nadhodím, že budu asi doplácet za vodu a že mám malý plat, odpoví mi, že ONI budou taky doplácet za to a to a jak je všechno drahé...Když chci jít do kina, nebo divadla tak fajn, to půjde. Ale hádejte, kdo zaplati lístky...Myslím, že je to v povaze a že s tím nic nesvedu. Co myslíte? Možná je toho negativního v tomhle vztahu víc, ale tohle mě štve asi nejvíc. Mě prostě chybí pocit, že se o mě alespoň málo stará, pečuje. Nebo jsem lakomá?

Podle mě, problém je v komunikaci.
Chlapi neumí číst myšlenky - když jim neřekneš NATVRDO, co chceš. A i potom možná budou polemizovat.
Jak má chudák chlap vědět - číst Ti myšlenky - že chceš, aby Ti něco platil?
MUSÍŠ MU TO ŘÍCT!!!

"tak nějak automaticky" to je na ránu (s prominutím) :-)

Za to, žes mu to neřekla, si můžeš sama. Prostě mu řekni jak to cítíš a co chceš - a pak je na něm, jestli na to přistoupí nebo ne. Pokud ano - super. Pokud ne - je na Tobě, jak se k tomu postavíš - např. nebudeš mu vařit, nebudeš mu prát (nebo co pro něj děláš) - nebudeš ho k sobě zvát.

Musíš se sama rozhodnout, co vlastně chceš, ŘÍCT MU TO a pak se podle jeho reakce zařídit - a ustát si to.

Takže - co vlastně chceš?

Dokážeš mu to říct?

Dokážeš ustát, když řekne NE? (Např. ale já k Tobě jezdím jenom na víkendy, nic Ti platit nebudu, nemám na to, musím si platit u sebe, proč bych měl platit 2x atd.).

Mně přijde ten člověk docela normální, možná trochu více zvyklý na matku, ale jako lakomec ani mamánek mi z toho popisu nepřijde. Např. popisuješ situaci s polévkou - tak je asi zvyklý a maggi mu v ní nechutná...je to jako by řekl nikdy mi maggi v polévce nechutnalo...ty tam slyšíš slovo "máma" a je to hned mamánek.Ale celou tu sitaci vnímám jako něco jiného, než když mu matka řídí život, program se dělá podle matky, matka si pískne a on běží bez ohledu na své plány atd.- to by problém byl určitě.

S tím příspěvkem na domácnost- no nevím, nebydlí u tebe a toho času tam opravdu moc nestráví, tak nevím, co by sis představovala. Nakoupí, co sní, asi ho nenapadlo ti platit nákup na celý týden...To kino a divadlo- když tě pozve, tak by to měl zaplatit. Ano, určitě by mohl být velkorysejší, ale na lakomce mi moc nepřipadá. Proč jsou tvoje pozornosti pro něj lepší než ty jeho pro tebe?

A jinak opravdu málokoho trknou takové náznaky, jako že ty budeš doplácet na vodu. Tak pokud ti připadá správné po něm chtít příspěvek za sprchování, tak si mu o to řekni, takhle oklikou se ničeho nedobereš.

nepřipadáš mi lakomá a on mi nepřipadá mamánek. Jen chlap, co je zvyklý na své a neví, netuší, že se to dá dělat jinak. Hned po rozvodu jsem měla přítele o 17 let staršího, dojížděla jsem k němu na víkendy. Vychovával mě, nakupoval, vařil. Byl zvyklý, rozvedený 20 let. Nakonec jsme se kvůli tomu rozešli. A nikdy nepochopil, co mě vadilo. On tak prostě byl zvyklý žít. Ale peníze jsme nikdy neřešili - neplatila jsem mu žádnou vodu ani jídlo.
Můj současný přítel u mně bydlí 5 dní v týdnu, jí a sprchuje se. Občas mi s něčím pomůže, občas mě vezme do restaurace nebo zaplatí nákup na večeři. Taky po něm nechci příspěvek.
Možná je to o tom, že nemám finance rozpočítané na korunu a že každý to cítí jinak. Někdo je velkorysý, jiný vypočítává všechno.
A pravda je, že u obou těch chlápků jsem cítila a cítím velký zájem. Současný přítel velmi často přijde s nějakou drobností jen tak, pro radost.

Kuřátko napsal(a):

Atevi, mám to podobné. Můj přítel vydělává cca o 10 tis. měsíčně víc. Bydlí u mě, spí, jí, koupe se. Když jsme v práci tak je u maminky. Ještě k tomu má svůj byt, který si momentálně upravuje. Nevím jak mamince, ale mi na domácnost nepřispívá. Párkrát za měsíc zaplatí nákup a to je všechno.

Ze začátku se hodně divil, jak s tak malou výplatou můžu vyjít. Teď už neříká nic. V létě chtěl abychom jeli k moři...zaplatila jsem si ho sama (jen tak mimochodem, jeho kamarádi se divili, že mi to neplatil). Teď prohlásil, že pojede do Paříže s kamarádem. Když se jeho maminka divila proč nevezme mě, odpověď byla, že bych si to musela zaplatit. Na to jeho maminka reagovala slovy, že mi to snad zaplatí on. Odpověď - nechodí s obrazy Párkrát už na mě zkoušel, abych koupila benzín...ale zas tak blbá nejsem, tak měl smůlu.

Pořád brečí, že nemá peníze a je každý měsíc 15 tis. v mínusu. Když někam chci se synem vyrazit, musí šetřit. Ale tak 2x týdně chodí na pivo nebo na disku. Já už se tomu jenom směju. Opravdu se dokážu uživit sama. Ale okolí mi říká, že jsem blbá

... nechodí s OBRAZY ??? Co to znamená?

Dovedeš si představit s takovým chlapem být třeba na mateřský?

Marti nedokážu. On pořád miminko chce, ale já jsem realistka a dokážu si v živých barvách představit, jak by to asi vypadalo.
A abych mu zas tak nekřivdila, tak mě taky párkrát pozval na oběd nebo večeři. Pracujeme kousek od sebe, tak jsme i chodili spolu na odpolední menu. To ale praktikoval "mám stravenky tak dneska platím já, až mi dojdou tak ty" nebo "budeme platit zvlášť" nebo "zaplatíš to?"  Tak mě tak napadlo, co by udělal, kdybych řekla, že ne

Kuřátko napsal(a):

Marti nedokážu. On pořád miminko chce, ale já jsem realistka a dokážu si v živých barvách představit, jak by to asi vypadalo.
A abych mu zas tak nekřivdila, tak mě taky párkrát pozval na oběd nebo večeři. Pracujeme kousek od sebe, tak jsme i chodili spolu na odpolední menu. To ale praktikoval "mám stravenky tak dneska platím já, až mi dojdou tak ty" nebo "budeme platit zvlášť" nebo "zaplatíš to?"  Tak mě tak napadlo, co by udělal, kdybych řekla, že ne

Ten Tvůj přítel mi nepřijde úplně dospělý (a odpovědný) - a aspoň co se peněz týká.
Já s přítelem taky o peníze bojuju, ale když čtu co píšeš Ty, tak ji musím gratulovat, jaký to mám dobrý (ale taky nejsem spokojená).
Asi není na škodu, když občas zaplatíš oběd Ty...
Ale, pokud u Tebe bydlí, jí, používá vodu, pereš mu atd. - neměl by se podílet na nákladech - všech?
Navíc když má větší plat.
Zpočátku když jsem chodila s přítelem, on byl student a já jsem pracovala a měla byt - tak jsem byt platila sama, ale na jídlo mi půlku přidával (trvalo to cca 1/2 roku). Byl u mě téměř denně.
Když začal vydělávat, bydlel u mě, platil půlku všech nákladů a jídla (kromě hypotéky), možná trošku víc (tenkrát jsme vydělávali stejně).
Když jsem byla bez práce tak mě finančně podržel a když jsem si našla míň placenou práci, začal platit trochu víc.
Teď bydlíme v jeho bytě, můj byt je pronajatý (platí se téměř sám) a on platí svoji hypotéku a ostatní společné náklady (na byt, jídlo, benzín) platíme na půl. Sice mám menší plat, ale díky tomu pronájmu nemusím téměř platit hypotéku (úplně mi ji to nepokryje když počítám daně atd.). Ale skoro ano.
Neumím a nechci si představovat, že bych to měla tak jako to máš Ty - dlouhodobě (kromě případu kdy je přítel student a sám nevydělává).

Atevi napsal(a):

Ahoj,
mám přítele dva roky, je nám oběma 42 let. Oba máme syny, já 23 let samostatného, už pracujícího a bydlícího ve svém bytě, on  18,5ti letého, také už od června pracuje, žije s ním (měl ho ve vl.péči).
Bydlela jsem u nich skoro 1,5 roku, dávala mu automaticky 1000 Kč měsíčně na energie a přispívala jsem na jídlo, těšilo mě mu občas koupit jen tak triko, slipy, ponožky....dělalo mi radost koupit nové záclony, prostírání atd. - prostě vylepšovat byt k útulnosti. Protože jsme ale bydleli v domě jeho rodičů
(oni dole, mi nahoře) a já se s nimi nedokázala sžít (nemohla jsem tam nic udělat podle sebe, ale chápu, byl to jejich dům a zahrada) a začalo mi vadit, jak je on hodně fixovaný na maminku ("nedávej do polévky magi, máma to tam nedává" a pod.) začaly problémy, které nechtěl řešit a já se jednoho dne sebrala a vrátila se do svého bytu. Po měsíci přišel, prosil, vzala jsem ho zpět s tím, že k nim už nikdy a on sliboval, že bude jezdit za mnou, jak to půjde. Jsou z toho středy a necelé víkendy. Mám ho moc ráda, je nám spolu hezky, ale tak nějak jsem automaticky počítala s tím, že mi nějakou formou bude přispívat (koupe se, peru mu). Ale jsou to čtyři měsíce a nic...když přijede v pátek, přiveze na víkend šest vajec (snesly jejich slípky), hroznové víno (ze zahrady a pamatuji si, že ho nikdo moc nejedl) a naposledy to byla k tomuto konzerva zelených fazolek... Když jsem schválně zkusila říct, že musíme v sobotu ráno nakoupit, tak sice jedeme, ale já si zaplatím nákup na víkend a celý týden (v týdnu jsem líná chodit nakupovat, když chodím do práce) a on koupí jen to, co odhadem za víkend sní. Ve středu přijel a přivezl mi jako DAR jednu nohu klobásy. A já uzeniny nejím, což dobře ví.
Nejsem dost asertivní, mám v sobě nějaký stud, je mi trapné mu to říct natvrdo, nechci se hádat. Ale štve mě to. Když schválně nadhodím, že budu asi doplácet za vodu a že mám malý plat, odpoví mi, že ONI budou taky doplácet za to a to a jak je všechno drahé...Když chci jít do kina, nebo divadla tak fajn, to půjde. Ale hádejte, kdo zaplati lístky...Myslím, že je to v povaze a že s tím nic nesvedu. Co myslíte? Možná je toho negativního v tomhle vztahu víc, ale tohle mě štve asi nejvíc. Mě prostě chybí pocit, že se o mě alespoň málo stará, pečuje. Nebo jsem lakomá?

A ty po něm chceš aby Ti kupovatl jídlo na týden když tam není? Když koupí na víkend to Ti nestačí?

Kuřátko napsal(a):

No ono by mi to asi tak moc nevadilo, kdyby naše nákupy byly "normální". Ale vzhledem k tomu, že jí samé dražší jídla (hermelín zbaští celý na posezení, cottage, mysli a k tomu pivo) tak je schopný nakoupit na jednu večeři za 200,-. Já jsem učená od mamky šetřit, takže jsem z toho mrtvá.

Tento týden jsem potřebovala jet do kaufu pro víno, hermelín a ještě něco na večeři. Stal se z toho nákup za 700,-. Čekala jsem co bude, protože jsem nákup zaplatila já. Přišel domů, vzal kalkulačku a podle účtenky počítal kolik mi má dát   Když to spočítal, zaokrouhlil částku (dolů) na 300,- napsal to na papírek a k tomu připsal něco jako "které ti stejně nikdy nedám". Nevím jestli mu to přišlo vtipné (podotýkám, že jsem si mu o žádné peníze neřekla a on se nabídl sám, že mi je dá), ale já přemýšlela, jestli ho mám něčím praštit.   Ráno ale ležely na stole.

Můj pohled:
- on Tě zkouší, co vydržíš
- Ty vůči němu hraješ pozici "mámy" (a on je chlapeček)

Co myslíš, mohlo by to tak být?

Co bych udělala já - řekla bych mu: náklady jsou takové a takové, pokud u mě chceš bydlet, jíst atd. - zaplatíš mi každý měsíc tolik a tolik.
Pokud ne, odstěhuj se a scházet se budeme mimo můj byt.
Tečka.

A dodala bych: a pokud mě budeš chtít někam pozvat - předpokládám, že to za mě zaplatíš (navíc když máš plat o 10 tisíc větší než já).

Sice je riziko, že se s Tebou rozejde, ale pokud to neudělá, mohl by se srovnat.

Záleží taky na Tobě, jestli seš schopná tohle praktikovat a neustoupit.

A znovu: chlap neumí číst myšlenky, neví, že chceš aby to a to udělal (zaplati), musí se na něj PŘÍMO.

Kuřátko napsal(a):

Marti, a řekla jsi mu o přispívání ty nebo začal on sám? Já se totiž obávám, že ten můj sám nezačne (jsme spolu už cca rok a je mu 33 - mohl by být dospělý) a já to říct neumím. jednak je mi to trapné a taky se bojím, že se urazí a udělá scénu.

Řekla jsem mu samozřejmě já sama!!!
On nikdy sám nezačne, proč by to dělal, jemu to vyhovuje. Zadarmo bydlet, jíst, nechat se o sebe starat - a svoji velkou výplatu mít jenom jako kapesné.
Jenomže - on se finančně chová jako puberťák (maminka=Ty se o všechno postará, a on má svoje peníze jenom pro sebe).
Takhle se to nikdy sám nenaučí.

Pokud chceš aby Ti peníze dával, musíš mu TY říct, aby Ti ty peníze dával - a taky dát "sankci" pokud Ti je nedá. Nedáš - vystěhuj se.

Musíš být tvrdá, nebo budeš do konce života chlapy živit, místo aby to dělali oni.

Já jsem docela v tomhle "držka" a pravidelně jednou za čas o penězích začínám - teda pokaždé, kdy mám pocit, že to není v rovnováze. Momentálně ten pocit nemám, teď mám pocit že jsme cca v rovnováze. Ale taky za ty víc než 2,5 roku nerovnováhy byly, protože byly změny, změny v práci, stěhování atd. Po každé změně musíš o penězích "jednat" znovu.

A taky to není konec, fin. situace se pořád mění, a já bych byla ráda, kdyby byl chlap schopný a ochotný se o bydlení a živobytí postarat sám - to neznamená, že bych taky nevydělávala, ale dělala bych to proto že chci a ne proto že musím. Ale tohle je ideál. Zatím přítel není ani schopný ani ochotný tohle dělat.

Až se opět změní podmínky a já budu mít pocit, že to finančně není ok, ozvu se... (teda doufám).
Taky pozoruju, že jsem trošku líná a co bydlím u něj (2 měsíce, předtím jsme bydleli u mě) tak mám tendenci nechávat věci co se týká financí na něm... ale musím přiznat, že u nás, co se týká peněz, on je zodpovědnější než já, šetří a dbá na to, aby měl fin. rezervu, kdežto já jsem schopná jít až na dno...

Účet mám já svůj, on svůj a jeden společný na spol. výdaje.

Díky za příspěvky,
k tomu, co jsem napsala bych chtěla pro upřesnění jen podotknout, že mi nejde ani tak o to, že bych po něm chtěla vyloženě peníze, ale stačilo by mi, kdyby mě alespoň občas pozval do kina, nebo mi koupil nějakou maličkost. Já na víkend nakoupím od A-Z a když odjíží,dostane ještě oběd sebou na další den..... Když jsem bydlela u nich a jednou jsem se opozdila s penězi, co jsem mu dávala na energie, tak se o ně přihlásil. Taky bych mohla říct, "hele, já vám tu dělám servis, platím Ti i v létě za topení, nemusíte po sobě uklidit vůbec nic, tak dávat nic nebudu". Ale chtěla jsem být fér, sama vím, že je to dnes drahé a nechtěla jsem, aby měl pocit, že tam bydlím zadarmo.  Vím, že mi tu někdo řekne, že přijede na 2-3 dny a co bych po něm chtěla...Když jsem u nich bydlela, říkal sám, že kdyby to bylo obráceně, taky by mi něco dával, nebo to nějak kompenzoval. Nedávno měla má matka narozeniny, pozvala nás na oslavu a on se začal po dárku pro ni shánět 10 minut před odchodem....aby to nebylo trapné, dala jsem mu před dveřmi mé mámy dárek, co jsem měla připravený a on jí ho s úsměvem předal se slovy: "tady jsme Vám něco přinesli!" A vůbec mu nebylo hloupé tam jíst, pít a ještě si domů odvést pro svého syna kus dortu. Chápou mě teď lépe Ti, co se podivovali, proč po něm něco chci? On je jinak fajn, moc šikovný a pracovitý. Například když se domluvíme, že přijede, ale jeho maminka chce posekat zahradu hned, tak je tak pracovitý, že ten trávník nepočká do druhého dne. Počkám já. Vím, že mi řeknete, že je to má chyba, když si s ním o tom nedovedu promluvit a říct to narovinu. Ale já si nemyslím, že jsou chlapi tak natvrdlí, že by se jim to mělo všechno říkat polopatě...tak hloupí nejsou.

Jako školník nepracuje, ale je to státní zaměstnanec....policista.

Marti máš pravdu. Chlap opravdu telepat není a ten můj má 2 maminky....a vyčůraný bude hodně. Na jaře si koupil notebook, teď ho chtěl předčasně splatit, ale neměl peníze. Netuším jak to u nich proběhlo, ale vím, že jeden den přišel a řekl, že má notebook zaplacený. Doplatila to maminka. Já být jeho mámou, tak mě ani nehne. O prázdninách se mě zeptal jestli mu půjčím na rally (nutně tam musel jet i když na to neměl), tak to jsem mu narovinu řekla, že ne.

Atevi....taky je to u vás zajímavé. A pro mě o to víc smutné poznání, když vidím, že tohle dělají i starší chlapi.

Upravil(a) Kuřátko (10. 10. 2008 11:13)

smím dotaz? kolik vám je?
mě je přes čtyřicet, cítím se zajištěna, děti mám velké. Pokud jsem někoho hledala,  tak člověka přiměřeného věku, postavení a vzdělání. A samosebou od mužů očekávám jistou galantnost a vychování. Známost, která přiveze lahev vína, ale vypije tu moji připravenou a nachlazenou a tu svou si zase odveze...ta neměla dlouhého trvání...