1.) že jsem se jí nezastal u mých rodičů, když měli nějaký jkomentář, ani ne tak přímo vůči ní, alke obecně - např. řekli, že jsme přišli k rodičům pozdě apod. Chtěla, abych je před ní seřval, ale to se mi příčilo. Já si to s nimi vyříkal vždy ex post, ale nechtěl jsem je před ní ponižovat, a to tím spíše, kdy jsem s jejich poznámkami souhlasil. 
Ex post sis to měl "vyříkat" s ní doma, že a proč jsi s rodiči souhlasil. Zřejmě jí nešlo o "seřvání", ale o to, aby ses jí zastal jako manželky a nechoval se jako "poslušný synáček". Nevím, jaké jsou jejich vztahy, ale někdy se i "nevinná" poznámka může rovnat pořádné pecce, když dotyčný ví, kde má druhý slabé místo.
4.) mám pry vždy svojí pravdu - snažil jsem se s ní vždy polemizovat v diskuzi, co je lepší nápad či názor a tříbit si ho, a to jí vadilo.
Ježíšmarjá, s manželkou se názory netříbí... na to máš kamarády. Já si takhle zažila "polemiku" o  domácím spotřebiči. Byla jsem utloukána argumenty o jeho ne/výhodách, jenomže M přehlídnul takovou "drobnost" - že tu mašinku budu používat já a jeho názor je mi tudíž ukradený.
6.) neposlouchal jsem jí -  když jsem se vrátil z práce, nebyla se mnou řeč.
Už se někdo zmínil - půlhodinku nemluvit a nerušit. Jenže - zkusil jsi jí o to poprosit? Ne vrčet "dej mi proboha chvíli pokoj"?
9.) i když měly sousedky každá svoje autíčko, tak jsem jí ho nekoupil - protože jsem povaovla za prioritu vybavení naší domácnosti.[/b]
A považovala ho za prioritu taky ona? Víš, to autíčko je vidět, na rozdíl od toho, co máte v bytě. Mimichodem - co pro tebe byla ta priorita? On je trochu rozdíl mezi novou postelí a novou televizí.
2.) rád cestuji a snažím se vše vidět - vadilo jí, že náš dovolenkový program je přeplněný, zatímco by se ona ráda válela u moře.
3.) přestěhovali jsem se do domečku, a ona chtěla (jak jsem se později dozvěděl) výhradně do bytu. tady jem vycházel z toho, že její rodiče měli chatu a byt v paneláku a já jsem doufal, že když spojím obé dohromady, že bude ráda.  Bohužel.
Mluvili jste o tom, nebo to z ní vypadlo až teď, jako "argument"? Když jsi zařizoval dovču nebo domeček, musela o tom vědět - to se fakt nevyjádřila, nebo jsi ji jen neslyšel?
5.) nosil jem jí kytky v květináči, a ne řezané - tento "nedostatek" jsem odstranil před cca 2 lety (manželi jsme 11 let).
[b]7.) nenosil jem jí občas kávu v sobotu či neděli o postele, zatímco u jedněch našich známých to manžel manželce občas dělal.
8.) nebyl jsem dostatečně empatický k jejím potřebám - když jí došel parfém, tak jsem jí nedal peníze na nový ani jsem ho nekoupil.
Jestli tě o to nějakým způsobem požádala - buď jsi zas "neposlouchal", nebo to (možná) odmávl jako pitomost, na které nestojí svět - pro tebe. Jestli neřekla nic, její chyba - jasnovidec nejsi.

Nefrit napsal(a):

Jen mě napadlo, jaký opravdový vztah má manželka k tomu kamarádovi.Ono spousta věcí ,co zde padla ,můžou být už jen argumenty.

Nefrit,

těžko říct. Tvrdí mi, že spolu chodí jen na kafe, do kina, ale že spolu nespali....

cyrano

Může a nemusí být,pokud jim k tomu nesvítíš baterkou

Něco jiného je, když by řekla, já ho nechci, než když řekne např. kdo ho bude uklízet ?
Milý Cyrano, tohle je školní příklad toho omílaného "neslyšení". Pro tebe (předem zodpovězená) otázka, pro ni vyjádření nesouhlasu - ať už s domečkem an sich nebo s tím, že uklízet barák bude ona. Ano, je to nezřetelné vyjádření (hele - nejsi čistokrevný technik?), ale asi ne první - mohl ses poučit.

Nefrit napsal(a):

Jsem taky introvert a taky se mi občas těžko říká co chci a co nechci a učím se to teď na prahu 40-cítky,ale zatím jsme se s manželem jen kvůli tomu nerozešli.Pokud bych se zamilovala někde jinde,bude pro mě jednodušší argumentovat větami tohoto typu,zvlášť když by mě tyto věci dlouho štvaly.Nevím jestli bych manželovi do očí tvrdila,že miluju onoho kamaráda a že s ním spím.Ale tohle je můj pohled,ona to může mít jinak.

Nefrit,

napiš mi, jk je možné se zmiovat, když s někým žiješ ? Co by mohlo být tím motivem ? Touha po novém nebo naplnění svých ideálních představ ? zajímá mne to hlavně pro moji budoucnost. 

cyrano

Teď nevím ,abych se nezamotala do svých citů a pocitů Ale vem si ,že s někým žiju 15 let a ten někdo má tvrdou palici a většinou  když něco chce ,tak to dostane ,protože on je pak naštvaný a mrzutý,když není úplně po jeho a já jsem ten typ,co se neumí prosadit a tak jen naznačuju a ustupuju a potom jsem nešťastná,protože to moje naznačování on nepochopil.Zase ta komunikace . A potom náhodou někoho potkám a on mi rozumí,chodí se mnou do kina ,na procházky,povídá se mi s ním dobře a tak ta možnost ,že se zamiluju přece existuje ,ne ?!
Ale to neznamená,že manžela přestanu mít ráda,to se nevylučuje.

helena napsal(a):

Cyrano, to, že "s někým žiješ" není překážka nebo zábrana pro zamilování se jinde. Ani společný život, děti, majetek ti to nezaručí. Dokonce ani nemusíš mít doma větší, než běžné problémy, můžeš mít celkem spokojený život - a pak najednou zjistíš, že je tu někdo, na kom ti záleží stejně, víc či jinak, než na partnerovi, ať už s ním děláš cokoli - od procházek parkem po sex (není podmínkou). No a pak by člověk měl zvážit pro a proti - někdo to ani nedá najevo a jen si tiše sní, další si to zkusí a rád se vrátí domů, jiný odejde...

Heleno,

to je zajímavé, jak tahle chemie funguje.... Já si vždy naivně myslel, že zamilování souvisí s nespokojeností s původním vztahem.

cyrano

POdívej, v podstatě mezi vámi vidím nesrovnalosti komunikačního rázu. To jestli s kamarádem spala je pro mě menší problém, než když si u něj vylívá srdce. To, že s ním mluví a s tebou ne je předzvest konce. Prostě už je myšlenkama pryč z vašeho vztahu. Jedinou záchranu opravdu vidím v poradně. Když už nic, aspon se pokusíš a poučíš pro příště.

Svas napsal(a):

Víš Cyrano,
jako hlavní problém taky vidím tu špatnou komunikaci a to z obou stran. S jedním introvertem žiju 25 let, tak o tom něco vím. Naučila jsem se a jeho taky, když něco chci a nebo se mi něco nelíbí, vyjádřím to přímo, bez náznaků (opravdu nikdo z nás není jasnovidec)a jednoduše. Teď nevím, co bych ti poradila, nejspíš opravdu manželskou poradnu, pokud bude mít ovšem protějšek zájem. Trošku mi není totiž jasné, proč teď umí říct, co jí vadí, a před tím to nešlo.

Svas,

protože podle mne v té práci získala sebevědomí a přestala se "bát".Možná i proto, že dle jejího názoru "kalich trpělivosti přetekl" a už se tím nechce "dusit".

Cyrano

Svas napsal(a):

Kalich trpělivosti, přestala se bát, nevím, to mi k introvertům nesedí (opět ovšem mluvím ne obecně, ale pouze ze své zkušenosti). Můj introvert má občas komunikační problémy v práci a jeho seběvědomí to tedy neprospívá. I ten rozhodný krok - to odstěhování - je mi divný. Takový moc kategorický. To ti to prostě najednou oznámila a nezkusila nejdřív to trošku společně a hlavně na rovinu a srozumitelně pořešit?

Milá Svas,

přišla mi jako sopka, kategoricky mi řekla, že buď rozvedeme, nebo dočasně na rok odejde, dá se psychicky dohromady a pak se zamyslí, jestli se vrátí nebo zůstane sama.

Cyrano

Svas napsal(a):

Aha, snažím se tu si to představit a nejde mi to. Já mám doma introvertního raka, takže rychlá rozhodnutí u nás neprobíhají, spíš pro mě jako zuřivého extroverta je těžký si rozhodnutí vyčekat.
Hele a komunikace teď mezi vámi probíhá jak? Předpokládám, protože odešla i s dětmi, tak nějaká probíhat musí.
Jinak to opravdu vidím na poradu u odborníka, asi s tím sám nehneš.

Dobrý den Svas,

to je dobrý fór - moje žena je také rak.
Komunikace probíhala tak, že sjem něco řekl, a čekal, jestli mi bude oponovat nebo ne, jestli bude chtít něco jiného nebo ne. protože ne příliš srozumitelně artikulovala v historicky krátkém čase nějaký názor, tak to často bylo "po mém". Komunikace nní probíhá tak, že říká, že si musí sama odpočinout, po tu dobu budeme spolu trávit vánoce, Mikuláše, narozeneny a Silvestra, jinak děti budou spát dva dny u mně, pět dní u ní, a víkendy se budou střídat. Ona mi bude vařit  já i budu brát jídlo sebou nebo ho u nich sním, bude mi prát a žehlit (hlavně košlie) - takhle to deklarovala. Do kina, divadla a o vinárny bude se mnou hodit až nejdříve za měsíc a snad se bude v té době snažit odstranit ze svojí hlavy blok vůči mně. U psycholožky jsme už ob byli, ta si myslím že jen zírla, a řekl, že tohle je fakt neobvyklé. a že by on jí dala deeadline,  paky bych se měl rozvést, pokud to bude trvat. Máme ale malé děti, a tak se mi rozvádět nechce, zejména za situace, kdy je to podle mne v odsttě definitivní řešení, ze kterého není návratu. Opravdu mi to přijde hodně nestandardní.......

Cyrano

Nefrit napsal(a):

Cyrano,je těžký něco radit a ani to nejde,protože každý to má opravdu jinak,ale kdybych byla v té samé situaci,asi bych chvíli počkala,nesnažila se to moc komplikovat.Snažila bych se vyjít vstříc a časem bych viděla.  Však se nemusíte rozvádět hned.Znám osobně  manželství,ke to vypadalo na rozvod a za čas se to urovnalo.Takže neházej flintu do žita

Nefrit,

díky za povzbuzení. Pro mně je manželství a rodina opravdu hodnota, a nerad bych nějakým ukvapeným rozhodnutím zahodil...

Cyrano