Klubko napsal(a):

Ještě odpověď na starou otázku. Co si představuji za silové řešení? Pro mne silové řešení je i v klidu pronesené věta "tohle prostě dělat nebudeš".... Zvláštní, viď? Já tam vidím na mne neskutečný nátlak a to se mi hned zkroutí i palce u nohou. Většinou odpovídám "Vidíš, tak se s tím asi budeš muset smířit.
Tohle je u mne "silové" řešení? O křiku, vydírání a manipulici ani nepřemýšlím. Nepřichází v úvahu.

ale vůbec to není zvláštní ...celou dobu tu říkám totéž ...silové řešení je i to, že dětem řekneš, aby šly už spát a přestože se jim nechce, tak prostě musí...obávám se, že kdyby ti řekly, že to máš smůlu maminko, tak by se se zlou potázaly ...a přijde ti to jako neskutečný nátlak? ano, je to nátlak...pro ně určitě

nemluvě o tom, že  diplomat neřekne...tohle prostě budeš muset udělat...ale řekne to tak, že ty sama si budeš myslet, že je to tvůj nápad a lepšího není... ponechá tě tvé iluzi dominance a přitom budeš sub jak vyšitá... to ted není osobní, netuším jak to máš doma a je mi to fuk, to že říkám TY je jen proto, že právě mluvím s Tebou ...jinak je to řeč v obecné rovině...

Heřmanko, myslím, že je trochu rozdíl v "nátlaku" na děti a na dospělého partnera. Dětem v rámci výchovy hranice nastavit musíš, kdežto u partnera si vymezuješ pouze hranice svoje - co si ještě ne/necháš líbit. Jeho už nepřevychováš.

Pisateli, adolescent je "skorodospělý", s tím se debatovat dá. Ale podle (nejen) mých zkušeností na dítě do určitého věku a rozumu tu "sílu" občas uplatnit musíš. Nevím, jak tvé "ukázky", ale tříleté dítě si pod slovy "přejede tě auto, bolí to a můžeš umřít" moc nepředstaví, zato přesně ví, oč jde, když mu slíbíš  "ještě jednou budeš chtít vlézt do silnice a naplácám ti".
A dospělého debatou skutečně nepředěláš. Omezení nevhodného chování není výsledek převýchovy - maximálně snaha vyhovět či neubližovat.

Pisateli, ty jsi zase demagog,co? Můj otec mě vychovával stylem "škoda každé rány, která padne vedle". Já s tím nestouhlasím. Ale nesouhlasím ani s tím, abych 20 minut vysvětlovala 5ti letému dítěti, že nesmí to a to. A myslím že někdy dání přes zadek se tady démonizuje.
O Džamile mi ani nemluv. Klasické zákony "vlk se nažral a koza zůstala celá".
Pokud se mi něco na partnerovi nelíbí. Mám možnost mu to slušně sdělit. Ale jak s tím on naloží je jen jeho. A já se zase musím zařídit tak,abych mě to co nejméně ubližovalo.
Jednoduše:
On: Hele, jdeme dnes do kina?
Já: Ne bolí mě hlava.
On: Škoda a tak já jdu k kámošem
Já: A nechceš na mě počkat, jindy
On: Já to chci vidět,teď.
Já? O.k. Jdi, půjdu za týden s Mařkou.

Ale věř mi, že existují ženy/muži, kteří by hned začaly tlačit u téhle primitovní debaty někam jinam a manipulovat muže /ženu,aby ten den seděli na prd.eli doma s tím trpícím.

Klubko napsal(a):

Můj otec mě vychovával stylem "škoda každé rány, která padne vedle".

Kdyby jen otec - moje mamka mi ještě v 17 letech takovou flákla, že mi rozbila brejle
A důvod? Byl jsem na ni sprostej - řekl jsem jí, ať jde do pr...., protože po mně chtěla nějakou práci zrovna ve chvíli, kdy jsem se díval v TV na rockový koncert...
... v tomto duchu bych musel svého 15-letého syna řezat denně jako psa, ale to by mi už asi upadla ruka...

helena napsal(a):

Pisateli, ale ten příklad s těma kamnama - no jistě, spálí si packu a ví = umí si už představit. Jenomže dětičky taky takzvaně "zlobí" jen proto, aby věděly, kam až ne/můžou zajít, víš. Ony si tím vlastně ty hranice vymezujou, za naší pomoci. No a někdy nezbývá, než plácnout, čímž tu čáru na jejich mapě potvrdíš, protože slova jsou nedostačující.

Helí, jistě, tohle si asi ve 3 letech zkusila holka. Tak jsem jí řekl, že klidně, ať se klidně postaví na hlavu. Žene jsem dal 20 ať jde koupit zmrzlinu a hodinu se doma naukazuje. Když po hodině přišla, že chce na matějskou byl jsem ten kdo se nehnul. A problém s mezema byl vymezen.
nechci říci, že jsem psycholog nebo že mám genciální děti , ale někdy trpělivost přináší větší růže než ...

Mikeši, taky jsem si jednou dovolila mamince odporovat na její příkaz,ať jí přinesu špinavé prádlo,že jde prát, větou "tady v té rodině je to k p...ní", protože jsem nutně potřebovala v 16ti letech telefonovat kamarádce.
Doteď jen pamatuji ruku otce,která se někde z obývacího pokoje vynořila a pak už jen "temno"

Neublížilo. Protože zpětně zjistíš, že to byla fakt mega drzost a netrpěla bych to ani ve své rodině. Přesně, jsem typ na kterého nějaké výchovné bla bla bla neplatilo.

Jojo, Mikešku
- ze starý slepice je nejlepší polívka
- stará slepice, když se dobře připraví, chutná jako mladé kuřátko
a nikdy nevíš, jestli to není naposled

Pisatel napsal(a):

Klubko napsal(a):

Pisateli, ty jsi zase demagog,co? Můj otec mě vychovával stylem "škoda každé rány, která padne vedle". Já s tím nestouhlasím. Ale nesouhlasím ani s tím, abych 20 minut vysvětlovala 5ti letému dítěti, že nesmí to a to. A myslím že někdy dání přes zadek se tady démonizuje.
O Džamile mi ani nemluv. Klasické zákony "vlk se nažral a koza zůstala celá".
Pokud se mi něco na partnerovi nelíbí. Mám možnost mu to slušně sdělit. Ale jak s tím on naloží je jen jeho. A já se zase musím zařídit tak,abych mě to co nejméně ubližovalo.
Jednoduše:
On: Hele, jdeme dnes do kina?
Já: Ne bolí mě hlava.
On: Škoda a tak já jdu k kámošem
Já: A nechceš na mě počkat, jindy
On: Já to chci vidět,teď.
Já? O.k. Jdi, půjdu za týden s Mařkou.

Ale věř mi, že existují ženy/muži, kteří by hned začaly tlačit u téhle primitovní debaty někam jinam a manipulovat muže /ženu,aby ten den seděli na prd.eli doma s tím trpícím.

No tak asi o otcích si nebudem vykládat, ten můj měl stejný přístup. Bohudík jsem se nepotatil.

No budeš se divit, vysvětlit 4 letýmu klukovi že ta kamna pálí bylo dílem okamžiku.
On: "Táto, pálí to?
Já: "Jo pálí, a moc"
On: " a jak?"
Já: "neradím, ale chceš li tak dej ruku a ..."
On bojázlivě podává ruku já pomalu natahuji jeho ručku k plamenům sporáku. Jak myslíš že to dopadlo.
Možná je to tím, že měli moudrého otce, co místo přes prde** raději 3 minuty vysvětlování

Hmmm tak to já si vyzkoušela na vlastní ruku, že to pálí....byly mi asi čtyři a za kamnama jsem dolovala kočku a abych na ní dosáhla, tak jsem se opřela o rouru do komína...pamatuju si to dodnes

Takže bude dvojí radost až budu bábou
No jejda - jen si je nesmíš poplést... někdy se chovají skoro stejně, co se touhy po pozornosti a věnování se jim týče...

Mikeš napsal(a):

Kdyby jen otec - moje mamka mi ještě v 17 letech takovou flákla, že mi rozbila brejle
A důvod? Byl jsem na ni sprostej - řekl jsem jí, ať jde do pr...., protože po mně chtěla nějakou práci zrovna ve chvíli, kdy jsem se díval v TV na rockový koncert...
... v tomto duchu bych musel svého 15-letého syna řezat denně jako psa, ale to by mi už asi upadla ruka...

Mikesi,
taky diky za pobaveni. 
Mam docela bujnou fantazii a kdyz jsem si to predstavila jak Ti mama flakla az Ti rozbila brejle, tak me to malem roztrhalo. 
S Vama chlapama je proste vetsi prca.

Klubko napsal(a):

Heřmanko,
ale pokud srovnáváš "nátlak"  ve výchově dětí a ve vztahu s partnerem tak to jsme u jádra pudla. Děti budeš "silově" vychovávat, protože je vychováváš, vytváříš jim návyky. Partnera nemáš co vychoávat a vytvářet návyky.
Asi nemám tak dostatečné sociologické IQ (ve škole jsem jí měla 1 semestr),ale snad je chápáno co jsem chtěla říci. Prostě nemám ráda žádné manipulace od partnera. Používám ve vztahu dialog, kompromis.
doma to mám tak, že jsem free, bez partnera, děti a happy.

Dospeleho cloveka muzes vychovavat. Pokud ti ke stesti staci, ze nemas ani tak partnera jako spis dite, tak proc ne.